od: cappuccinogirl
Anotace: ... dnes neuhlídala jsem oči a zrak mi padnul na co neměl, nerada čtu o válce...
Prý zavřeli nám kino Svět, tomu se říká fáma!
Vždyť miliony příběhů sám život denně točí
a právě v tomhle kině nám je přehrává.
Však v poslední době jako by měla navrch dramata!
V nich začíná to zrozením,
chvilkou nevýslovného štěstí,
když kdosi řekne:
„Maminko, máte syna!“
Jenže
mít syny v dnešním světě, je skoro „o strach“.
Strach, že sotva povede se vypiplat je z plínek,
naučit prvním krůčkům, v ruce držet lžíci,
najde se někdo s divnou představou,
že držet jen lžíci je málo,
že ke klukovi patří zbraň!
A místo „uč se hochu moudrým býti“
učí se hloupé mládí zabíjet
-
místo lidské bytosti je najednou figurka,
pěšák na šachovnici mocenských rošád,
a když padne, nahradí ho jiný,
vždyť jde jen o jakési lehce postradatelné NIC…
A proto místo hub hřbitovy rostou - po dešti kulek
-
teskných křížů na nich najdeš bezpočet,
co už jen tiše připomínají trosky lidských osudů,
přeťatých někde v půli…
A do hry dostává se krutá pravda,
když hrobník vzpomene si na přísloví o řemesle a zlatém dnu zrovna ve chvíli,
kdy jeho lopata dělá místo další zbytečné smrti...
22.02.2024