od: cappuccinogirl
Anotace: ...zas jedna střípková, do mozaiky...
Milostný dopis krásné je psát,
ten píše srdce srdci
a do okna ti přinese jej pošta holubí
(nebo přifoukne vítr).
Však zatímco jiní zaplaví ho láskou,
v tom mém otázky najdeš,
které mne napadají od první chvíle, co tě znám.
Otázková smršť,
za kterou nemůžu.
Vlastně ji jenom nosím v hlavě.
To kvůli tobě přicházejí,
a je jich víc než mravenců v mraveništi
(jaké štěstí, že nekoušou)
Ale ani tak se mi to nelíbí - každá přesila nerovným bojem zavání
a já jsem pro fair play!
Tak jestli mne máš rád, zkus mi pomoct,
ať aspoň pár otazníků je pryč.
A vysvětli mi třeba,
proč doteď nevím, co se děje se sny,
co přepadnou přes okraj našich víček...
Jen zmuchlat je a zahodit, tak jako týden staré noviny?
Nebo si právě tyhle zaslouží prožít, když neměly strach
seskočit z růžového obláčku do propasti všedních dnů?
Tolikrát jsem slyšela
„ má vzácné srdce“
Ale jak vzácné? Jakou má srdce cenu?
Diamantu? Safíru?
Snad ne…
I obyčejná sůl je přece nad zlato!
Možná by bohatě stačilo vědět,
že nemáme ho zatrpklé, a proto duše nestrádá,
co myslíš?
Jenomže ty asi nemyslíš,
teď právě v tuto chvíli.
Jestli jsi došel ve čtení až sem,
určitě držíš hlavu v dlaních
a říkáš si:
„Holka, ty už jiná nebudeš.
Tvá louka jenom myšlenkami kvete.
A kde já pro tebe na ní najdu pomněnky?“
Ale ty je najdeš, já to vím!
Tobě jedinému se to podaří...
27.02.2024