od: Kan
Povídej , stará harmoniko,
trochu se nadechni a hraj.
Až sundají z rakve víko,
hned naplní ji po okraj.
V takový den, mé srdce strádá,
a také čekám na obejmutí.
Já vím, lásko, že máš mě ráda
a, že obejmeš mě s velkou chutí.
V noci tma, bude, jak tér černá,
tak, jako smutno v duši mé.
Má touha bude trojrozměrná:
na tom se lásko shodneme.
Do oken vstoupilo svítání,
společně se zpěvem ptačím.
Schází se hosté pozvaní:
sám se smutkem si nevystačím.
15.03.2024