od: Rébusek
Anotace: Pokusil jsem se sepsat jaké to je.
Houpu se vysoko na laně,
nad kaňonem svého smutku,
s pocitem že jistě zemřu.
Slzy derou se mi do očí,
nedostanou se přes víčka,
vnímám rozmlženou realitu.
Hruď mám pevně svázanou,
neschopen se nadechnout,
čekám jestli to skončí.
Maminka na mě volá,
kolik chlebů k snídani,
odpovídám že co nejmíň.
18.03.2024