Dílo "prší už i do slisované slámy" je silně emotivní a konfrontuje čtenáře se vzpomínkami na promarněný čas a ztracenou lásku. Autor využívá syrového jazyka a konkrétních obrazů, které vedou čtenáře k nahlédnutí do nitra postavy, která se snaží najít útěchu v alkoholu a deziluzích.
Silnou stránkou tohoto díla je bezpochyby výrazný a autentický hlas autora, který se nesnaží zjemnit nebo zdobit realitu, ale upřímně a drsně ji pojmenovat. Dílo má také silný vizuální a rytmický prvky, které umocňují jeho emotivitu.
Na druhou stranu lze jako slabou stránku vidět možnou nepřístupnost díla pro čtenáře, kteří nejsou zvyklí na expresivní a hrubé vyjadřování. Také by bylo vhodné, aby autor více rozvinul motivy a příběh, aby čtenář měl jasnější pohled na situaci a emoce postavy.
24.03.2024