od: cappuccinogirl
Anotace: ...střípek...
Až budu jednou myslet na své kdysi,
vzpomenu na setkání,
co proběhlo jen tak, mezi slovy.
Tehdy zjistila jsem, že jsi a od té doby
chodím za tebou na kus řeči.
Jsi vzdálený, přesto tvá blízkost léčí
duši, co občas připadá si sama.
Nemusíme si ustupovat ze Slunce,
ani nehádáme se pod hvězdama,
jen potají
uždibujeme kousky hovoru
co nikdy nejsou stejné
a přesto vždycky chutnají.
Jsme jako vrabci, co si hledají
pro sebe zrnka v trávě...
A snad i v téhle chvíli právě
vyzobáváme drobečky
vzájemného poznání.
A naše myšlenky přitom souzní
až tak, že s umíněnosti dítěte zaklesly se do sebe
a jejich sepjetí obrací svět
-
můj k tobě a tvůj ke mně.
27.03.2024