od: zase já
do vrásek a malých kazů
schovávám si svoje bylo
přešlou zkázu, vrypy mrazů
svoje smutné černobílo
pod kůží jak z celofánu
tam ukryju v temné škvíře
svoje srdce z marcipánu
malé vystrašené zvíře
v jeho tlamě číhá na mě
nekonečná černá díra
a tam v té bezedné jámě
představa zla duši svírá
vystrašené prsty v tváři
nehty strachy okousané
jako ten, co na oltáři
vždycky věděl, co se stane
co měl lásky plná ústa
proto ubili ho vrazi
lidská srdce, jak poušť pustá
ve dne pálí, v noci mrazí
18.04.2024