od: Tomcat
Kavárna Palette skrz mokré sklo,
déšť padá na Rue de Seine.
Smývá vše, co bylo a pominulo,
smývá prach ze starých pařížských zdí.
Melancholie a déšť jsou spojeny jako přátelé až do hrobu,
nebe je mokré a země je mokrá.
Sám jako prst v opuštěném tmavém baru.
Muž v zrcadle naproti. To jsem já.
Ptal jsem se sám sebe: "Jak se máš?"
- ale zrcadlo usnulo.
Jen tvrdohlavá šedá hlava
zpoza zrcadla na mě vyčítavě kývla.
A tak jsem bez hnutí seděl v zrcadle,
zády mírně opřený o opěradlo křesla
a za oknem se z nebe lila voda jako zeď.
Předpověď počasí nás jako vždy oklamala.
Autor: Leonid Afremov - Cafe in rainy Paris
20.04.2024