od: Philogyny1
Anotace: ---
Chodili jsme z hospody pěšky tmou z Rožnova do Vidče a z kremačního komínu vylétaly potichu vlaštovky. Jedna za druhou, poskládané nad koleny skládané sukně z novinového papíru
pršel z nich versálkami vítr
a saze
padaly na zem
sametovou stuhou nahoru
šli jsme okolo všech těch paramitů
Vykládals mi, že ti umřela učitelka, chvilku po škole, taková drobná holka. Na zápal slepého střeva. Chvilku jsi byl smutný. Pak už jen světlušky co jsem chytala do dlaní.
Když zavřu oči, jsi tu.
Ještě pořád se nemaluju a dozadu stažené vlasy
u studny na zahradě na lískovém keři
ručník pejsek s kočičkou a mýdlo s jelenem
---
nevím jestli ještě žiješ
řek jsi vždycky pro tebe budu a pak zvedl hráz mezi nebe a půdu s ponkem našeho dědy
zůstal jen němý otisk prstů na hoblíku
s tím teď spím
měls krycí jméno
Kufr
11.05.2024