od: zase já
na zahradě, tam to žije
sud kulatý, ten to ryje
každý má své fantazie
spojuje je poezie
jeden pije, potom blije
další zase děti bije
každý má své hysterie
ještěže je poezie
...
však podívejte, zrovna tu
máme básnící lopatu
co skládá v jambu jedině
milostné verše o hlíně
jak prý je kyprá, zvlhčená
jak voní, prudce hozená
když postaví se násada
padá poslední zásada
...
na zahradě, mezi keři
každý vlastním metrem měří
každý vlastní pravdě věří
hlavně nesrat na příměří
...
a zde, hleďte na zázrak pravý
máme tu cos pro vaše zdraví
ostře broušená motyka
které už nic se netýká
sama zažila dost radosti
když kořenům lámala kosti
dnes rezavě se dívá k chlívku
opřít se chce o podezdívku
...
kropící konev, samá díra
toužebně k sobě ruce svírá
paměť jí často selhává
Ach ta má hlava děravá
jak jen se jmenoval můj milý
byli jsme spolu jenom chvíli
pak zcela vyschl lásky pramen
a konec byl, docela ámen
zjevil se jiný, silný, statný
a po něm další, dojem matný
mám, když počítám ty lásky
jako na louce sedmikrásky
...
zde, račte podívat se pozorně
mohu ukázati vám názorně
jak končí duše zmatené
kompost...řeknete Ale néé
ale jo, je to přesně tak, jak říkám
ti, z kterých zloba proudem stříká
vykopnuti jsou dobrou silou davu
a zde jsou ponecháni svému stavu
dokud se neumoudří, musí tady tlíti
a z jejich zbytků vzejde nové kvítí
oslavnou básní, třeba hezkým haiku
radostně přidají se k nám v urnovém hájku
12.05.2024