od: zase já
mraky jsou šedý kouřem z komínů
my v tváři bledý žijem ze stínu
a nebe zemi solí
já vím, jak ji to bolí
když právě jede cyklus ve splínu
po kapkách voda padá z oblaků
byla by škoda nevěřit zázrakům
jen kdo ví, kdy se dějí
když v kýblu beznadějí
si sýčci máčej konce zobáků
louží se plouží boty děravý
to, co mě souží, už mě nebaví
snad chtělo by to změnu
novej vůz nebo ženu
co, kam se ženu, najdu, kdopak ví
22.05.2024