od: Paulín
Anotace: To bývá někdy krásně.
Má milá, malá Magdaleno
zvláštní tajemná ty ženo.
V mé duši smutek, stále zataženo.
Však nyní opona spadla.
Slunce vyšlo.
Teplo ve tvých dlaních.
Tvá čistá bílá tvář
tvé oči černé hluboké jak lesní tůně
v lese blaženosti.
Tvůj úsměv, tvá čistota, tvá božská zář.
Oddaná úsměvu, modré nebe
co oblékla jsi na své bílé tělo.
Tvá jistota bytí, stálost něžné radosti
ty sama sebou jistá
úterním večerem kráčíš se svým tajemstvím úsměvu
a v očích zvláštní jas.
Kdy spatřím to modré nebe
tvé tajemné oči, úsměv zas?
S úterním večerem na stanici touha?
Bože, ta doba je tak dlouhá.
Vždyť teprve je středa.
Ach běda
nebudeš-li na stanici touha.
Já skleslý pak oddám se jen svému snění.
Bez tebe lásko, pak život byl by k zešílení.
06.06.2024