od: cappuccinogirl
Anotace: ...v sobě! Pokolikáté už? A přesto pomáháš, i díky tobě jsem, kdo jsem...
Chtěla bych najít všechno, co jsi ztratil,
abys zas získal svoji tvář.
Abys o sobě přestal pochybovat
a našel sílu
vyhnat ze sebe všechny běsy,
kterým jsi kdysi, kdo ví proč,
otevřel dveře k svému JÁ.
To dnes…už není.
Protože ty jsi na něj… zapomněl.
A i když by sis možná přál, abych já udělala to samý,
je mi líto, nemůžu!
Pamatuju si, kým jsi byl.
Vím o všem, co na tobě bylo na zabití
a přesto mi to bralo dech.
Pamatuju si vyhaslý prázdno v tvých očích,
který jsem nikdy neviděla,
a přesto ho cítila až do morku kostí.
Touhu, co zdála se tak skutečná,
že kdyby skutečně skutečná byla,
zešíleli bychom z ní oba!
Pamatuju si ten cirkus v tvý hlavě,
co neměl žádnej řád,
ale ty ses v něm přesto vyznal,
věřils, že šéfuješ,
že máš všechno „zmáknutý“,
a já ti tleskala,
i když ti sem tam utek z manéže medvěd
a my pak honili ho po nocích…
Vždycky jsme ho chytili!
A ty pak řek jsi to svý Simsala bim
a zavřel ho do krabičky,
co pro všechny případy nosils po kapsách…
Čapek by koukal, jaký povídky bys mohl vyprávět, kdybys chtěl.
A že ty umíš…
Ve svý fantazii hravě vybuduješ svět.
Bohužel jen proto, abys ho zas zbořil
a z trosek postavil další
a další a další…
a tak pořád dokola.
Znám tě jako stavitele
těch nejbizarnějších chrámů,
do kterých ukrýváš své poklady.
A když jich tam máš tolik, že s nimi nedokážeš žít,
krutým abraka dabra změníš chrám v pohřebiště.
Srdce, který samo hoří, zazvoní umíráčkem všemu,
po čem prahne…
Kdybych byla jako ty,
jseš…mrtvej!!!
Ale to já ti nikdy neudělám.
Nejde to, promiň,
máš v sobě
kus mě samotný
jsi viteál srdce...
https://www.youtube.com/watch?v=R7NvqE2gX7Q
21.06.2024