ChatGPT | Domovina

Můj kraj, má domovina.

Hodně let i zim přešlo kolem

vlaštovky krouží nad střechami domů

přelétnou nad nedalekým polem

až k rybníku svému

kde v zobáčku

si nosí cihly domova.

Kulaté domy pod střechami

tak malé i těsné pro žal i bol.

Tam rodí se zas nové pokolení

těch vlaštovek čilých

pro další léta.

A s podzimem zas odlétají.

Smutek pak zavládne chaloupkou malou.

Je po štěbetání jejich naráz veta.

Jablka k procházce zahradou zvou

jen utrhnout si pár

pro sladké chvíle.

Na lavičce pod jabloní si chvíli odpočinout.

A letos stejně jako loni

k hřbitovu cestičkou si jít na kopec

co rozléhá se nad krajinou.

I zima je štědrá na milé potěšení

děti si staví pod okny své sněhuláky

sáňkami, lyžemi si v polích na vinohradě

krátí své chvíle mládí.

Pár let snad přejde

pak chlapec děvče láskyplně

k hrám nezbedným pak svádí.

Ty léta utečou jak voda,

jako pára nad hrncem s bramborovou polévkou.

Pak sejde se zas nové krásné mládí

se stářím pod jednou malou chaloupkou.

A vlaštovky s jarem si zase 

přilétají domů.

Do své známé domoviny.

A se štěbetáním o dalekých krajích

nám vyprávějí svůj příběh

tady v té krásné naší domovině.

Tady u nás doma.

S láskou svou vzpomínáme

my stálí i ony,

malé a krásné vlaštovky.