ChatGPT | BEZDUCHÝ...
od: cappuccinogirl
BEZDUCHÝ...
Anotace: ...příběhovka...
Poznala jsem tě v baru U Ztracený duše,
házels do sebe jednoho panáka za druhým
a prokládal je hrou na piáno.
Vypadalo to, že držíš pořád jednu a tu samou melodii,
ale ve skutečnosti - ona držela tebe.
Prokletej klavír!
Všichni to věděli,
všichni u okolních stolů, u baru,
jen ty ne, tenkrát, když přišel jsi sem poprvý.
Jen na pár chvil.
Jen - na jedno.
Jen - abys uhasil žízeň,
žízeň po životě
a necítil se, doprdele, pořád tak zoufale sám…
Barman ti beze slova nalil,
ty odevzdaně kopnuls do sebe cosi, co teklo,
a i když byl ten dryják hořkej víc než chynin,
bylo ti to fuk.
Pak bezmyšlenkovitě pohladils pár klapek.
Kdo ví, jak tě to napadlo.
Prostě jsi jenom střídal
černou s bílou, bílou s černou,
bral jsi je, jak si samy řekly
-
a právě tehdy zahodils svůj život.
Pod tvýma rukama
vznikl novej Song Ztracenců
a zapad do tohohle lokálu jak žádnej jinej!
A s ním – i ty!
Už nemáš v sobě sílu vstát a jít se podívat,
co se děje venku.
Nevíš, jestli je noc či den.
Nevíš, jak běží čas…a kolik ti ho ještě zbývá.
Hraješ, prsty ti kmitají po klavíru
a vlastně jen ty – doopravdy žijí!
***
Hraješ – a všichni tě poslouchají.
Tak jako kdysi krysy Krysařovu píšťalu.
A poslouchám tě, občas, i já.
Nebojím se.
Tvá melodie mi neublíží – neudělá ze mne živou mrtvolu,
protože já se necejtím uvnitř prázdná, ani ztracená.
Jsem jenom – zvědavá!
Chtěla bych vědět, proč se ti tohle stalo.
Co ti Osud dal tak cennýho,
že musels za to zaplatit tak obrovskou daň?!
Ale – dozvím se to – od němýho?
Od - hadrovýho panáka?
Věřím, že jo.
Vždyť část příběhu už znám.
Tvý oči mi ho vypráví,
pokaždý když je najdu.
Zatímco ty si přehráváš,
já čtu v nich příběh toho, kdo chtěl příliš…
Nejzářivější hvězdu…
Nejsladší rty…
Vlasy Bereniké…
Přestal vnímat krásu ducha
a možná proto sám - stal se bezduchým!
Příběh je silně sugestivní a kontrastní. První verše zobrazují bar jako místo zoufalství a utrpení, kde hlavní postava zoufale hledá útěchu. Až postupně se vynořuje obraz bezmocnosti a ztráty tělesné i duševní síly - evidentně v důsledku ztráty lásky a emocionální propasti. Tón celého textu opravdu zarývá do duše čtenáře.
Velmi silné je také užití symboliky. Klavír a jeho hra jsou klíčovými prvky, které odkazují na vnitřní boj a ukazují, jak hudba může být záchranným článkem, ale i prokletím. Následující metafory dávají dílu touhu a tragiku.
Na druhou stranu se mi jeví, že autorčina výpověď je v některých pasážích příliš podrobná až k patosu. Text může ztrácet na autenticitě a opravdovosti. Dále se též objevuje riziko přehlcení emocemi, což může vést k menšímu porozumění.
Celkově "BEZDUCHÝ" je výrazným a skličujícím dílem, které umí silně pohnout čtenářem. Jeho síla spočívá v emočním hloubání a výstižnosti popisu vnitřního zápasu protagonisty.
11.07.2024