od: Tomcat
Den mžoural a nechtělo se mu vstávat. A místo slz mu po tvářích stékala
oranžová šťáva. Šípek se rmoutil nad svou pichlavou něžností,
nad nepoddajnosti - nucenou a marnou, nad kyselosti, kterou absorboval
s jarními třešňovými vodami, červenými od hlíny. Rozpustilý a bezcitný
horký vánek se od něj táhl jako pavučina. Zamračí se a je znechucený.
Buď vítr, nebo šípky, bez mrknutí, s rozplývajícím se pohledem čekající,
až slunce ostřím svého paprsku naplní je medem tepla.
A ráno se probudilo. Z lesa se vytrhla šedivá kápě sladkého předjitřního
spánku. A ptáci najednou začali zpívat, klábosit o osudech, o létajícím letním
životě...
Kdo jiný než ptáci by to měl posoudit. Vždyť jsou okřídlení.
Foto: Tomcat 12.07.24 05:18
13.07.2024