od: cappuccinogirl
Anotace: ...hravá...
Vezmu tě do Zátoky ztřeštěných nápadů
a pokud budeš chtít,
společně můžem vymýšlet ty nej…
Než…slunko zapadne,
než…obloha potemní,
než ptáci zapějí svou dnešní píseň poslední,
můžem si slíbit,
že všechny kameny naučíme číst z duše řeky,
že s rybí žouželí zahrajem si na doteky
a rozesmějem vodníka…
„Slyšíš?
Už zas tam někde u dna naříká,
že došel puškvorcovej tabák…“
Skočíme mu pro něj:-)
A on nám pak
(snad za odměnu)
vytře zrak,
když usadí se na vrbě, a začne sypat z rukávu
ty nejmokřejší příběhy, co zná…
Táhne se jimi linka zasněná
-
začíná na mělčině,
a nezřídka
končí
v hloubce očí
rusalčiných…
.
.
.
A jestli doteď jsi jen nudou zíval,
teď víčka přivřela ti slastná představa…
Že rusalku máš celou dobu vedle sebe!
A že by zrovna ona měla vědět,
co tě právě napadlo
-
že vlahý vánek hladí zlehka boky orobince,
sukýnku zvědavě nadzvedává pomněnkám
a znaven nejspíš brzy spočine v klíně největšího z leknínů…
.
.
„A ten se uzavře,
stejně jak nad vodníkem hladina…
a zbudem tu jen my
a nebe plné hvězd
a v nich – i naše sny
a touhy…“
.
.
.
Usměju se.
„Miláčku, jak tě tak poslouchám,
večer nás oba čeká dlouhý…:-)“
.
.
A jaká bude noc
polibek dopoví...
(protože ten, snad zatím jediný, to ví)
*
15.07.2024