ChatGPT | Mr.Black Vesmírná černá - 18.kapitola

Upozorňuji na to, že tato kapitola není pro slabé povahy!

18.kapitola obsahuje vulgární slova, násilí, agresi a spousta dalších špatných věcí, takže...

čtěte na vlastní nebezpečí!

:)

18.kapitola

Doběhla jsem domů a cítila jsem se v bezpečí, jakmile jsem za sebou zavřela dveře.

Těžce jsem se opřela zády o dveře a snažila se zklidnit své dýchání a zároveň tlukoucí srdce, které mi málem vyskočilo z hrudi. Ztěžka jsem opřela hlavu za sebe a napomenula se.

Musím racionálně myslet! Nebyl to Matt!

Byl to někdo s podobným autem! Byla to pouze náhoda.

Ovšem co ten pocit. Ten divný vlezlý pocit.

„Ahoj,“ objeví se Adam na chodbě a tázavě na mě pohlédne. Nemohlo mu ujít v jakém jsem byla rozpoložení, „Děje se něco? Tváříš se, jak kdybys viděla ducha,“ dodá hned. Trefné!

„Nene, jsem jen vyčerpaná, zajdu si do sprchy,“ odlepím se od dveří a vyzuju se ze zablácených botasek.

„A můžu se přidat?“ ušklíbne se na mě Adam a stoupne si tak, abych musela hodně těsně kolem něj projít směrem do koupelny.

„Ne,“ hlesnu jen.

„Ale no tak, furt se na mě zlobíš?!“ povytáhne obočí.

„Chci se vysprchovat sama,“ odbydu ho pouze a zajdu do koupelny. Zavřu za sebou dveře a okamžitě se vysvléknu ze zpoceného oblečení. Byla jsem tak moc tou událostí rozladěná. Prsty jsem měla rozklepané a dala se do mě zima. Vstoupila jsem do sprchy a pustila na sebe horkou vodu. Opřela jsem se dlaněmi o kachličky a nechala horké pramínky vody, aby mi zpražily tu mou palici.

Po hluboce rozjímavé sprše, jsem vystoupila se sprchy a cítila se o něco lépe. Otřela jsem zrcadlo, které bylo párou zamlžené a pohlédla na sebe. Určitě jsem začínala bláznit a vytvořila si v hlavě jisté bludy. Bylo to jistě tím dnešním dnem v práci, který se vůbec nepovedl. Jen při té vzpomínce se hořce pousměji. Následně se vysuším vlasy ručníkem a pak celé tělo. Pověsím ručníky a vyjdu nahá z koupelny. Adam zrovna přicházel z hlavních dveří obtěžkaný papírovými tašky s donáškou jídla. Věděla jsem, že na mě kouká, ovšem já ho ignorovala.

Přešla jsem až do ložnice k šatníku a nahnula se k šuplíku se spodním prádlem. Zaslechla jsem dveře, jak to Adamovi prostě nedalo a musel za mnou jít. Spěšně jsem se oblékla do čistých kalhotek a už se natahovala po tričku, když v tom Adamovi pátravé ruce mi zajela na nahá prsa. Přitáhl si mě k sobě a opřel zády o jeho náruč. Jednou rukou se pak vydal níž, po mém břichu až k lemu kalhotek. Zastavím pohyb jeho ruky a dám mu ruku pryč.

„Nemám náladu Adame,“ opáčím popravdě. Prostě jsem neměla. Stane se.

„Proč se na mě zlobíš?“ nadhodí hned a já se k němu otočím. Obratně si natáhnu tričko na spaní přes hlavu, aby nezápasil pohledem mezi mými prsy a oči.

„Nezlobím,“ odpovím suše.

„Já to na tobě vidím,“ nenechá se odbýt a zatarasí mi cestu svou paží, kterou opřel o futra. Zamračila jsem se na něj, kdežto on se ušklíbl.

„Měla jsem těžký den,“ opáčím a založím si ruce na prsou.

„To mě mrzí,“ utrousí tiše a já na něj ironicky pohlédnu.

„Tebe určitě. Je to především tvá práce,“ syknu jedovatě, ruku mu odtrhnu od futer a projdu dál, ale on mě zase včas zachytí a přirazí ke zdi hned vedle. Přišpendlí si mě svým tělem a vítězně se na mě zatváří.

„Kurva Adame, čemu si nerozuměl, nech mě být!“ vyjedu na něj ostře, čímž jsem si zavařila, když jsem viděla, jak mu obličej potemněl. Chytl mě pevně za ruku a vyloženě odtáhl k posteli, kam mě pohodil. Dopadla jsem do naší postele a hned se chtěla překulit na druhou stranu, ovšem on mě zachytil v pozici, kdy jsem ležela na břiše. Chytl mi ruce za záda a pevně mě přidržel v peřinách. Začala jsem na něj hrozně nadávat a jisto jistě mnou proplouval vztek. Slyšela jsem za sebou šustění látky a následně, jak mi váže něco kolem zápěstí. Došlo mi, že si zřejmě sundal kravatu, kterou měl ještě před chvílí uvázanou kolem krku, a právě mi s ní zavazoval ruce za zády. Vytáhl si mě v zadečku tak, abych se opírala o postel pouze svou tváří a koleny a jemně mě pleskl po zadku. Sundal mi kalhotky až ke kolenům a pak mi je vysvlékl úplně.

„Adame, přestaň! Řekla jsem ti, že to nechci!“ hulákám nasraně do deky, ačkoli jsem cítila, jak se mé tělo napínalo očekáváním.

On moc dobře věděl, že se mu podvolím! Fakt! Má pevná vůle byla pryč!

Adam ignoroval má slova a prsty mi přejel od zadečku až po celý klín, dokud se nezastavil jedním prstem u mého klitorisu. Pak přejel zase zpět a několika prsty mě plácl přes pysky a klitoris. Byla tu taková pružná bolest, která přešla ihned do vzrušení. Vydechla jsem přebytečný vzduch z plic a ztěžka se nadechla, když to udělal znova. Svými pátravými prsty pak do mě pronikl a několikrát jimi přejel dovnitř a ven, aby zjistil, zda jsem vzrušená a připravená. Byla jsem!

Nastavil se přímo za mě a cítila jsem, jak mi penisem začal přejíždět mezi půlkami. Dělal to dost důkladně a pomalu a já málem praskla napětím. Pocítila jsem jistý strach, abych mi ten penis nestrčil do zadku, jak jsem dneska na něj byla hubatá a sprostá, ale naštěstí změnil směr a u toho taky zůstal.

Pronikl do mě a zabořil se do mě celou svou délkou. Když byl až po kořen ve mně, chytl mě pevně za svázané ruce a druhou rukou mi nahmatal vlasy. Silně mě za ně vzal, až mě přiměl zvednout hlavu a vzrušivě vydechnout nahlas.

Pomalu se hýbal v bocích, když do mě zajížděl celou svou délkou a na konci vždy výrazněji přirazil. Držela jsem se nedat nic najevo, jak moc jsem byla vzrušená, když si mě opět celou podmanil.

„No tak…uvolni se, vím, že to chceš,“ zavrčí Adam a sevřel mé vlasy ještě pevněji. Nic jsem na to neřekla, pouze jsem zápasila s jeho taháním za vlasy. On mi vlasy pustil, chytl mě tou rukou za bok a silně stiskl. Začal do mě pumpovat neuvěřitelnou rychlostí, a to už jsem nevydržela a začala hekat hlasitě.

Jak jsem se ještě před chvílí ovládala, tak teď jsem to už nedokázala.

Jistá euforie vzrušení mě pohltila a já cítila, jak se začínám celá stahovat. Projel mnou tak silný orgasmus až jsem na chvíli ztratila pojem o své existenci. Adam zpomalil ve svých pohybech a nechal si mě to plně užít, dokud neslyšel, jak se můj dech zklidnil.

Rozvázal mi kravatu kolem zápěstí a já ruce hned povolila kolem těla.

Neuvěřitelně mě bolely. Ovšem vyvolalo to ve mně akorát ještě větší vzrušení, a tak jsem urychleně vstala, stáhla Adama do dek a přirazila ho na postel zády. Sedla jsem si na něj obkročmo a okamžitě na něj zhurta nasedla. Adam těžce vydechl a hned mě začal líbat. Rozjela jsem se na něm do rychlých pohybů a hrubě ho líbala. On mě pevně svíral za zátylek a přitahoval si mě k sobě, jako kdyby mě nechtěl pustit. Celou si mě sevřel ve své náručí a chytl mě pevně za zadek. V tu chvíli mnou projel další orgasmus, kdy se udělal i sám Adam. Vychutnala jsem si to opojení do samého konce a pak spadla do dek, hned vedle Adama. Dlouho jsme tam leželi v tichosti, dokud Adam to ticho neprolomil.

„Tak už mi řekneš, co se děje?“ otáže se, stáhne si nedbale vlasy z čela a natočí se ke mně.

„Říkala jsem ti to, měla jsem těžký den v práci,“ opáčím výmluvně.

„Ano, tos říkala,“ přitaká a podívá se na mě pátravým výrazem. Úplně mě jím propaloval a skenoval každou mou mimickou vrásku. Ztěžka jsem se nadechla.

„Máš ještě možnost vypátrat jakékoli informace, o komkoli?“ vydechnu ze sebe tu otázku. Adama to očividně překvapilo. Zvedl hlavu a podepřel si ji rukou.

„Ano, to mám,“ přikývne.

„A udělal bys něco pro mě?“ podívám se na něj zcela vážně, Adam nehnul ani brvou a bedlivě mě pozoroval, „Zjisti mi, kde se nachází Matt. Nechci ho vidět, vůbec ne, ale měla jsem dneska takový debilní pocit, jako kdybych ho viděla a já bych si byla raději jistá, že je na druhé straně světa a nezajímá se o mě,“ dodám rozhodně.

„Dobře,“ hlesne pouze Adam, čímž mě překvapil. Čekala jsem tunu otázek. Pak ke mně stáhl ruku a pohladil mě po tváři. Palcem mi přejel po dolním rtu a mě to donutilo se na něj mírně usmát.

„Miluju tě, víš to,“ utrousí tiše, sděloval ty slova pouze mně.

„Já vím,“ přikývnu a natáhnu se k němu, abych ho znova políbila. Přitáhne si mě k sobě do náruče a vroucně políbí. „A já miluju tebe!“ pošeptám mezi polibky.

                                                                       -

„Půjčil sis tohle auto?“ utrousím nechápavě, hledíc na nové auto Adama, další den ráno před domem. Vyráželi jsme do práce a Adam trval na tom, že pojedu s ním.

„To není jen takový auto,“ řekne nadneseně a přejde k bledě modrému Porsche.

Byla to sakra velká změna. Samozřejmě myslím tu barvu.

Neviděla jsem nikdy, že by měl jiné auto než černé barvy, „Tohle jedno z nejnovějších Porsche a dělají ho v této ikonické modré barvě,“ dodá nadšeně a obcházel to auto, jako kdyby to mělo být to nejlahodnější, co viděl. Pobaveně zakroutím hlavou a přejdu k autu.

„Tak jedeme? Nebo mám jít pěšky?!“ pobídnu ho a vytrhnu tak z nadšeného opěvování auta.

„Jasný, jedeme!“ zvolá nadšeně a rychlým krokem přejde ke dveřím spolujezdce, aby mi otevřel dveře.

„A co když nás někdo uvidí?“ dojde mi.

„Nemusíme nikomu nic vysvětlovat,“ pokrčí rameny Adam. Najednou!

Nastoupila jsem si do stísněného luxusního interiéru auta a čekala, až si Adam nastoupí též. Usadil se za volant a tužebně se roztáhl po sedačce. Líbezně pohladil kůži volantu a div ohromeně nezavrčel. Koukala jsem na něj vyjeveně, ovšem koutkem úst jsem se usmívala.

„Kdybys takhle líbezně hladil mě,“ rýpnu si do něj pobaveně.

„Tebe nehladím líbezně, ale vášnivě a s jistou dávkou lásky,“ vysvětlí důležitě až z toho vyprsknu smíchy. On je prostě neuvěřitelný!

Když jsme zaparkovali v podzemních garážích pod budovou naší firmy, spěšně jsem vystoupila a rychle přešla k výtahu, aniž bych čekala na Adama. Nechtěla jsem, aby nás někdo zahlédl.

„A co pusa na rozloučenou?“ opáčí Adam, hned jak mě dohnal a přistoupí ke mně zezadu. Rukou mě obejme kolem pasu a narazí si mě o svou hruď. Otočím se k němu a s úsměvem ho políbím.

„Máš dneska hodně práce?“ otáže se zvědavě, když po polibky ode mě odstoupí.

„To záleží,“ pokrčím rameny.

„Na čem?“ ptá se zvědavě a společně vstoupíme do výtahu, když se zrovna otevřel.

„Jestli mě někdo bude rušit od práce, nebo mi někdo do toho bude házet vidle,“ rýpnu si do něj.

„Ale no tak, já to opravdu s tebou myslím dobře,“ brání se a všimla jsem si, jak se ušklíbl.

„A jestli za mnou ještě jednou přivedeš tu zrzavou rašpli, tak přísahám bohu, že se neudržím a sešívačkou ji scvaknu ten její nosánek,“ dodám pobouřeně. Jen jsem si na ní vzpomněla a už se to ve mně vaří. Adama to akorát pobavilo.

„Líbí se mi, jak jsi neúprosná a drsná, byla by z tebe dobrá byznysmenka,“ řekne jakýmsi si zkaženým tónem

„Nebo dobrý gangster,“ nakrčím na něj obočí a vyzývavě se podívám. Opětoval mi vyzývavý pohled a už chtěl ke mně jít, ale zastavil se v pohybu, když se výtah zastavil na hlavní recepci. Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil ten debil, kterého potkávám každé ráno. Oh Bože!

„Dobré ráno,“ pozdraví mě netečně, aniž by se na mě podíval a vstoupí do výtahu, spíše na stranu Adama, kterého zaznamenal až později, „Ah, dobré ráno pane Al-Sheid!“ zvolá, jak kdyby byli staří známý.

„Dobré ráno, Františku!“ pozdraví se s ním Adam a potřesou si rukama.

„Tak co, četl jste tu mou zprávu?“ opáčí na něj František – debil úchylnej.

„Ano, ano. Velice solidní, opravdu mě to zaujalo,“ přikývne Adam uznale a já tam stála a dělala, že tam nejsem.

„Tak to jsem rád, no a nechtěl byste po práci zajít na skleničku něčeho ostřejšího, můžeme to ještě víc rozebrat a trochu u toho vydechnout,“ navrhne bezostyšně František.

Fakt se toho nebál. Ale vůbec.

„Ah, rád bych, ale musím po práci domů za ženou,“ opáčí Adam a jen já jsem poznala v jeho hlasu jistou dávku sarkasmu.

„Oh, nevěděl jsem, že máte ženu,“ opáčí udiveně František. Já jsem ani nedutala a koukala pouze před sebe.

„To mám, tu nejlepší,“ přitaká Adam a mě to zahřálo na srdci. Byla jsem ráda, že mě takto bere, i když jsme svoji nebyli.

Zbytek pracovního dne utekl stejně tak rychle, jako následující zbytek pracovního týdne. V pátek jsem pospíchala domů po práci, abych mohla uklízet, připravila vše na příjezd Evy a Anguse. Adam zůstával ještě v práci, kvůli nějaké schůzce, kterou měl pozdě odpoledne. Eva s Angusem měli dorazit kolem šesté večer. Takže jsem měla nějaké necelé tři hodiny na to, abych dala vše doma do pořádku a připravila řádné pohoštění.

Hrozně jsem se na ty dva těšila a mínila si víkend s nimi náležitě užít. Na sobotu jsem nám zarezervovala odpolední wellness kousek od Liberce, s tím, že pak zajedeme na výbornou večeři. Neděli jsem nechala bez plánů, kvůli tomu, jak se bude cítit Eva. Věděla jsem, že jí teď začaly tížit ranní nevolnosti. Soucítila jsem s ní.

V obýváku jsem pustila nahlas muziku a pustila se do úklidu. Šlo mi to vcelku od ruky a do hodiny jsem měla uklizený komplet celý byt. Připravila jsem ložnici pro ty dva, aby měli veškeré pohodlí a my s Adamem se vtěsnáme na gauč na ty dvě noci, což ani jednomu z nás nevadilo. Chtěli jsme především Evě dopřát veškeré pohodlí.

Po úklidu jsem se přesunula do kuchyně a pustila se do příprav jídla. Mínila jsem udělat takové obložené talíře všemožným jídlem, aby si každý našel něco svého. Obalila jsem malé kuřecí řízečky, které jsem následně chtěla usmažit na pánvi. Pak jsem měla již den předem naloženou panenku, kterou jsem mínila zatáhnout na elektrickém grilu. Na talíř jsem nakrájela hromadu sýrů a hezky to naaranžovala společně s pár oříšky a několika stonky hroznového vína. Z příprav mě vytrhlo zvonění mého mobilu. Vytáhla jsem ho z kapsy a zjistila, že mi volá Adam.

„Ano, lásko?“ opáčím, když jsem si přiložila mobil k uchu.

„Už končím v práci, mám se stavit ještě v obchodě, pro něco?“ navrhne k mému překvapení. Představa Adama a velkého obchodu ve mně vyvolávalo jisté pobavení.

On nikdy nechodil nakupovat. Nikdy.

„No, napadlo mě, že nemáme žádné víno. Nebo jako, Eva pít nebude, ale nevím, co bychom nabídli Angusovi,“ opáčím svou myšlenku nahlas.

„Tak já se stavím pro nějaká vína a za chvíli jsem doma. Mají dorazit nějak za hodinu, ne?“ ujistí se Adam a slyším, jak nasedá do auta.

„Přesně tak,“ přitakám.

„Dobře, tak zatím vesmíre,“ rozloučí se se mnou a já vypnu hovor. Odložím mobil na linku a přejdu k rozdělané práci. Pustila jsem se do příprav mini tortill, které jsem naplnila pomazánkou, ledovým salátem a uzeným lososem. Následně je zamotala a nakrájela na malá kolečka. Tak velkou chuť jsem na to měla! Vše hotové jsem naházela do lednice a usoudila, že se pustím do smažení řízků.

Vytáhla jsem si velkou pánev, ideální na smažení, položila ji na sporák a nalila na ní olej. Nechala jsem olej pomalu rozehřát a mezitím si připravila velký elektrický gril, který jsem zasunula do zástrčky a zapnula jej na vyšší stupeň opékání.

K tomu jsem si přiložila misku s naloženou vepřovou panenkou a připravila jsem si k tomu náležitě kleště a prázdný talíř.

Najednou jsem slyšela zvonek u dveří.

Napřímila jsem se v zádech a usoudila, že to musí být Eva. Ještě jsem na rozpálenou pánev nandala malé řízečky a nechala je pomalu smažit. Ruce jsem si utřela do zástěry, kterou jsem měla na sobě a přešla ke dveřím. S natěšením jsem přešla ke dveřím a rázně jsem otevřela dveře.

Ovšem úsměv mě přešel, když jsem před dveřmi nalezla dva muže, kteří nevypadali nijak přívětivě. Oba byli navlečení v kožených černých bundách s nepříliš přívětivými výrazy na tváři.

„Promiňte? Přejete si?!“ zvednu zvědavě bradu.

„Promiňte, hledáme pana Al-Sheida, nachází se tu?“ optá se anglicky jeden z nich. Napnula jsem se a pevně sevřela kliku, kterou jsem stále držela v rukou. Měla jsem z toho opravdu blbý pocit. Ten stejně blbý vlezlý pocit, co v pondělí.

„A vy jste?!“ nakrčím podezřele obočí a dveře mírně stáhnu zpátky, aby mezi námi byla menší mezera.

„Chtěli bychom s ním pouze mluvit,“ ušklíbne se ten druhý a všimnu si jeho zlatého zubu. Nevypadali jako dva zabijáci, ale zároveň nevypadali na to, že se chtějí kamarádit. V hlavě mi okamžitě naskočil plán útěku.

Věděla jsem, že mobil a zbraň mám v kuchyni.

Zbraň nebyla nabitá a šance, že bych stihla doběhnout do kuchyně a zbraň rychle nabít náboji a vystřelit po nich, byla krajně minimální. Jako kdyby mi ti dva četli myšlenky a jeden z nich vystoupil rychlým krokem a snažil se dostat mezi dveře. Ihned jsem zareagovala a s úděsem v očích jsem se opřela do dveří, abych dokázala zabouchnout. Skřípla jsem mu tam hrubě ruku, až bolestivě zaúpěl a začal nadávat v cizím jazyce. I ten druhý se opřel do dveří, tudíž nad dveřmi převzali plnou kontrolu a já se tak otočila a rychle vyběhla směrem od kuchyně, kde byl mobil, zbraň a taky kuchyňské nože.

Nevím, jak moc rychle jsem běžela, ale věděla jsem, že můj mozek převzal jistý automat sebekontroly a zároveň pud sebezáchovy. Podařilo se mi doběhnout do kuchyně, kde jsem ihned sáhla po svém speciálním šuplíku, ve kterém jsem měla dokumenty, poštu a taky nenabitou zbraň s několika balíčky nábojů. Neměla jsem čas ji nabít, tudíž jsem zbraň pouze vytáhla a doufala, že je tím zastraším.

Napřáhla jsem zbraní proti nim, když zrovna doběhli do kuchyně. Jeden se zastavil mezi futry a ten druhý šel pomalými kroky ke mně. Obranně zvedl ruce, ovšem jeho obličej zuřil.

„Polož tu bouchačku, kočičko,“ sykne na mě v angličtině a já ho pečlivě sledovala, jak se nepatrně přibližuje.

„Stůj, nebo tě na místě zastřelím!“ vyjedu na něj ostře v angličtině, abych dala najevo, že se jen tak nedám. On se tomu hořce zasmál a pouze rychle vykročil proti mně. Okamžitě jsem zareagovala a zbraň mu hodila ostrým hodem přímo do obličeje. Bolestně zaúpěl a jak jsem ho vyvedla z rovnováhy, natáhla jsem se pro pánvičku, ne kterém se furt smažily řízky a celou pánev s rozpáleným olejem na něj vychrstla. Přímo do obličeje.

Muž začal řvát bolestí, když mu olej spálil kůži na obličeji a části krku a zavrávoral v bolestné agónii na zem. V tom ke mně přiběhl druhý muž a začal proti mně máchat svými údery pěstmi. Vzpomněla jsem si na všechen svůj výcvik při sebeobraně a rychle vykrývala všechny jeho výpady. Ovšem tím posledním mě hrubě trefil tak, že mě udeřil z boku do žeber a vyrazil mi tím dech.

Ztěžka jsem se opřela o linku a snažila se nabrat dech. Cítila jsem žár před mým obličejem a pohlédla na elektrický gril, který byl právě nahřátý. Chopila jsem se ho obou ruč za rukojetě a rychle za něj zatáhla tak, abych ho vytrhla ze zásuvky. V tu chvíli ke mně přistoupil ten chlap a čapl mě hrubě za vlasy. Já jsem se akorát rozmáchla a zasáhla ho rozpáleným grilem přímo do paže. Gril jsem hrubě scvakla k sobě, a tak jsem mu tam sevřela tu jeho pracku.

Udělala jsem tak z jeho paže grilované panini.

Chlap zařval bolestí, avšak vzbudilo to v něm ještě víc agrese. Pustil mě za vlasy a hrubě mě praštil pěstí do obličeje. Bolestí jsem pustila gril, který on vzápětí zahodil za sebou. Chytl mě za flígr a přitáhl k sobě.

„Nejdřív tě znásilním a pak tě vykuchám, ty děvko,“ procedí skrz zuby přímo před mým obličejem a hrubě se mnu hodí na zem. Dopadnu na podlahu, snažíc se hned odpíchnout od země, ovšem ten zmrd do mě hrubě kopne a mě zabolí snad všechny orgány. Ztěžka vydechnu tu neskutečnou bolest a rozplácnu se po podlaze. V tom ke mně přistoupí, vytáhne mě za vlasy na nohy a hodí se mnou o linku. Ovšem to neměl dělat, hned jsem se chopila nože, který jsem tam měla od krájení tortill. Byla to velká lesklá kudla. Chopila jsem se jí a vyrazila přesně proti němu, což nečekal. Amatér!

Ač v bolestech vyrážela jsem proti němu několika útočnými výpady nožem, ovšem on je úspěšně vykrýval, nebo si jim úplně vyhýbal. Pak zase vykročil proti mně, když už jsem nemohla popadnout dech a nůž mi vykopl z ruky. Udělal neskutečnou otočku a kopl mě přímo do hrudi, tak že jsem dopadla zády o kuchyňskou linku. Cítila jsem, jak se mi zatmělo před očima, ale nemínila jsem to vzdát.

On ke mně přistoupil a uštědřil mi další ránu do obličeje. Cítila jsem v puse krev od toho, jak mi zřejmě praskl ret nebo dáseň. Chytl mě hrubě za krk a začal mě škrtit. Zhurta jsem se nadechla a snažila se nabrat poslední vzduch do plic, který mi umožnil jeho silný stisk. Začala jsem se bránit a kopat nohami.

Přistoupil ke mně ještě blíž, aby se mi zřejmě díval do obličeje, jak mě obíral o vzduch. Využila jsem jeho blízkosti a chytla jeho hlavu. Palci jsem mu hrubě zatlačila do očí a ač mi to připadalo krajně nechutné, bylo to jediné, co přicházelo v tuto chvíli v úvahu. Zaryla jsem mu palce hrubě do očí a on hned stisk mého krku povolil. Řval bolestí a chytl se hned za oči, ze které mu tekla krev. Byl to strašný pohled.

Nabrala jsem zhurta vzduch do plic a rozkašlala se. Bylo mi už úplně špatně, ovšem tělo mi stále poháněl strach o přežití, pud sebezáchovy a adrenalin, a tak jsem se otočila k příborníku, kde jsem měla další nože. Vytáhla jsem další velký nůž, přistoupila zprudka k němu a zabodla mu nůž přímo do srdce. Jeho těžké tělo se svalilo na zem, ihned vedle toho prvního, který ležel na zemi s popáleným ksichtem od oleje. Koukala jsem na ty dva a snažila se pobrat dech.

Na zemi jsem uviděla svou zbraň, rychle jsem ji sebrala, přešla k šuplíku a nacpala do ní dvě kulky. Dvě posraný kulky, které mi do toho zásobníku prostě nešly zastrčit!

Roztřesenými prsty se mi nakonec podařilo dostat zásobník do zbraně a otočila jsem se k těm dvěma na zemi, když zrovna ten s tím popáleným ksichtem vstával.

Vypadal naprosto strašně a věděla jsem, že na jeho odlepenou kůži na obličeji budu myslet do konce života. Napřímila jsem ruku a bezmyšlenkovitě na něj vystřelila. Zasáhla jsem ho přímo do hlavy.

Hluk výstřelu mi pískal v uších a já stáhla zbraň podél těla.

Bylo mi neskutečně zle a cítila jsem, že je něco špatně.

Že je něco se mnou špatně.

„Kristýno,“ vydechl nevěřícně naproti mně Adam, který zrovna vstoupil do kuchyně a v rukách držel dvě láhve vína. Okamžitě pustil na zem dvě láhve na zem a vykročil proti mně. Ovšem víc už jsem nevnímala, cítila jsem, jak se svět se mnou točí a já upadám do mdlob.