ChatGPT | Mr.Black Vesmírná černá - 26.kapitola

Ráda Vám zlepším pondělí, nejen tím, že už se pomalu blíží i jeho konec :D

Jak jsem psala v anotaci, vlastně všechny tři knihy jsou spíše jako dark romance kategorie. Ovšem každý si tu najde to své - romantickou linku, akci, napětí, humorné momenty, až po ty vážné a smutné okamžiky. 

Děkuji Vám za vaše komentáře, typy a přečtení! :)

E.

 

 

26.kapitola

 

Po třetí den se mi dařilo plně vyhýbat Mattovi. Možná to bylo tím, že on si vyhýbal mně a dělal vše proto, abychom se v domě nepotkali. Všechen možný čas jsem trávila v posilovně s Bree, na pláži nebo u bazénu. Blížil se konec týdne a já neměla žádné zprávy o Adamovi. Sám se neozval a ani já jsem nemínila udělat ten krok. Tentokrát to bylo opravdu zcela na něm. Vzhledem k tomu, jak se zachoval a lhal mi, tak jsem opravdu očekávala, že přijde s omluvou a jasným vysvětlením, které bude dávat smysl. Smysl jeho rozhodnutím.

Večer jsem ležela na gauči v obýváku a dívala se na film. Venku se ženili všichni čerti. Poprvé za celou dobu pršelo. Byl to neskutečný ceďák a místy bylo slyšet hřmění blížící se bouře. Ujídala jsem z talíře mňamky, které mi připravila Nillima alá kousky ovoce, oříšky a kukuřičné krekry. Snažila jsem se s tím spokojit, ale samozřejmě raději bych si dala třeba mega velkou pizzu, jednu velkou sklenici vychlazené Coca-Coly a k tomu ještě sýrový popcorn. Jo přesně! A hezky to všechno zpráskala dohromady. Ovšem měla jsem smůlu. Tyhle časy byly na nějakou dobu pryč.

Spěšně jsem prohlídla mobil, zda mi třeba někdo nepíše. Třeba Adam, že, ale nikdo nic. Bylo deset večer a já už byla jistě zralá na spaní. Periferně jsem zahlédla velký blesk, které prozářil celé terasové dveře. Chvilku na to přišla velká rána od hromu, až jsem mírně nadskočila. Najednou se dům zahalil do tmy. Vystrašeně jsem se rozhlédla. Vypadl proud!

Zaslechla jsem několik hlasů, mužů, kteří se pohybovali všude po domě a drželi hlídku. Spěšně po sobě křičeli a hned začali svítit baterkami, které zřejmě měl každý u sebe. Jeden z nich přišel zrovna za mnou do obýváku a decentně na mě nasvítil. Narovnala jsem se do sedu a pohlédla do světla.

„Vypadl proud paní, snažíme se ho nahodit,“ informuje mě a zůstane tam stát u zdi, aby mi byl někdo při ruce se světlem. Pouze přikývnu a rozsvítila jsem si svítilnu na svém mobilu. K dalšímu světlu nám dopomáhaly blesky, které rozčesávaly oblohu jeden za druhým a dunivé hromy rozvibrovaly mé tělo. Naskočila mi husí kůže a hned jsem si uvědomila, jak bouřky nemám ráda. Stále jsem byla posera!

„Chvíli vyčkejte a zůstaňte na svých pozicích! Měl by se hned sepnout záložní generátor!“ zaslechnu Mattův pevný hlas někde ze shora. Pak jsem slyšela rychlé sbíhání schodů a bylo mi jasné, že je někde za mnou.

„Jeffe, vem si dva chlapy a běžte to zkontrolovat ven,“ pokyne Matt muži stojící kousek ode mě, který mě přišel zkontrolovat. On pouze přikývne a rychlými kroky odejde do útrob domu.

„Jsi v pohodě?“ promluví na mě Matt, někde za mnou. Pohlížela jsem do mobilu a dělala, jako že nic.

„Jo, je to jen bouřka,“ syknu tiše, ovšem hned na to se ozve tak ohlušující hrom až uleknutím opravdu nadskočím. Chytnu se za srdce, které mi málem vyskočilo z hrudi. Sakra!

Matta to zřejmě pobavilo, protože jsem slyšela jeho uchechtnutí. Pak se jeho kroky přiblížily a on se vynořil po mé pravici. Usadil se na druhou pohovku a podíval se na mě. Střelila jsem po něm netečným pohledem a viděla jeho jisté pobavení ve tváři. Shlédla jsem zpátky do mobilu a snažila se ignorovat jeho přítomnost.

„Vím, že je nemáš ráda,“ řekne po chvíli, trochu zvláštním tónem.

„Hm, to nemám no. Stále,“ přitakám suše, aniž bych vzhlédla od mobilu. Dělala jsem, že je Instagram zajímavější než se koukat na něj, nebo kamkoli do temné černoty domu.

„Už si mluvila se svým manželem?“ otáže se mě po chvilce ticha.

„Ne,“ hlesnu pouze.

„Ne?“ slyším, jak se ušklíbl. Střelím po něm zamračeným pohledem.

„Ale ty jistě, jako jeho nový kamarád, ano,“ rýpnu si do něj netečně.

„Jo, mluvil jsem s ním včera,“ přitaká.

„A?“ ceknu. Už mě začal zas vytáčet. Tak, jak to uměl jen on.

„Měl by se vrátit zítra,“ odpoví.

„Fajn,“ syknu a odvrátím pohled. Cítila jsem jeho pohled na své tváři. Napadlo mě, že nahazují ten proud nějak dlouho už. Jako kdyby Matt myslel na to samé a ohlédl se přes rameno.

„Trvá to nějak dlouho,“ zavrčí podezřele Matt, spíše sám pro sebe. Jen to dořekl, tak se proud nahodil. Světlo nad námi se zase rozsvítilo a televize krátce zapípala. Rozhlédla jsem se po místnosti a vypla svou svítilnu na mobilu. Periferně jsem si všimla, jak se najednou Matt natáhl směrem ke mně a já jsem ucukla do strany. Ostražitě jsem se po něm podívala. Natáhl se k mému talíři s jídlem a vzal si několik kousků ovoce.

„Hej! Co mi saháš do talíře!“ zavrčím nesouhlasně.

„No co, mám hlad,“ pokrčí rameny jakoby nic.

„Tak si běž vzít něco k jídlu do kuchyně a neujídej mi z mého talíře!“ plácnu ho po ruce, když se do něj natahoval znova. Mé prsty ho silně pleskly přes jeho dlaň. Provokativně se na mě ušklíbl. Přišlo mi, jako kdyby si žádal o pozornost. Vzala jsem celý talíř a položila si ho k sobě z druhé strany, aby na něj nedosáhl.

„A už ses smířila s mou přítomností tady?“ pálí po mně další otázkou.

„Pokud se nepletu, tak si řekl, že tě nezajímá, zda tě tu chci nebo ne, tak se tak debilně neptej,“ setřu ho hned. Mezi námi to prostě neustále jiskřilo. My se nemohli bavit normálně. Vlastně jistá pravda byla v tom, že jsem se už s ním nějak smířila. Nic jiného mi nezbývalo. Očividně jsem tu byla malým pánem.

„No, nezajímá no,“ přitaká arogantně.

„Tak se tak debilně neptej!“ osočím se proti němu.

„Jsem jen zvědavý!“ brání se. Na mě to dělalo spíše ten dojem, že mě chce vyprovokovat.

„Dělej si svoji práci, kvůli které tady přeci jsi a nech mě být! Nemluv na mě!“ vyhrknu na něj rozčíleně. Matt se zhurta rozesmál, ale bylo mi jasné, že ten smích byl pouze sarkastický, předstíraný.

„Zapomněl jsem, jak jsi rozkošná, když se rozčiluješ,“ pronese s jistou nadsázkou a já se na něj zamračím ještě víc.

„Já nezapomněla na to, jaký jsi kretén,“ ucedím, schovám mobil do kapsy kalhot a odpíchnu se z gauče. Zhurta vstanu a obejdu sedačku raději z druhé strany. Rozejdu se ke schodišti s tím, že se už raději odklidím do ložnice, než abych sdílela prostor s tím idiotem. Nedávala jsem to. Smířila jsem se s ním, ale nedávala to!

Vydupávala jsem schody nahoru, když v tom při dalším silném zvuku hromu bouřky opět vypadl proud. Nejistě jsem došlápla na další schod, ale tma mě znejistila. Podklouzla mi druhá noha a nejistě jsem zavrávorala mezi další schodem. Jednou rukou jsem rychle ještě šátrala po zábradlí, ale samozřejmě se svým štěstím, jsem se rozbila na schodech.

„Au, kurva!“ vyhrknu bolestně, když jsem se sesunula bokem na schod, který se mi zaryl do boku a zároveň jsem si dala hlavou o skleněné zábradlí, které mou tvrdou hlavu naštěstí vydrželo!

„Jsi celá?“ zaslechnu najednou Matta někde přede mnou. Neviděla jsem v té tmě ani hovno, ale cítila jeho blízkou přítomnost naprosto přesně!

„Nic mi není,“ utrousím, ačkoli jsem věděla, že jsem si sedřela kůži na boku. Pak jsem ucítila ten podivný tlak v nose a byla si jistá, že mi teče krev z nosu. Přitom jsem se do něj nebouchla.

„Teče mi krev z nosu,“ utrousím hned na to a zakloním hlavu, aby mi neukápla na světlou halenku. V tom jsem ucítila Mattův dotek kolem svého pasu, kdy mě jemně zvedl a přitáhl si mě do své velké náruče. Těžce jsem zalapala po dechu a instinktivně mu dala ruce kolem krku. Zcela zřetelně jsem cítila jeho vůni, i když jsem měla jednu nosní dírku plnou krve. Zaklonila jsem hlavu, protože jsem cítila, jak se mi krev hrne z nosu. Nevím jak, Matt s námi vyšel zbytek schodů a došel až do ložnice. Nohou si otevřel pootevřené dveře do koupelny. Pomalu mě postavil na nohy a já rukama začala šátrat po telefonu v kapse. Rozsvítila jsem svítilnu na mobilu a položila ho na umyvadlo, u kterého jsem stála. Ohlédla jsem se na Matta, který měl své bílé tričko od několika kapek mé krve a koukal na mě pátravým pohledem. Sehnula jsem se nad umyvadlem, protože jsem vnímala, jak mi horká krev silně proudí z nosu. Pustila jsem studenou vodu a jak jsem byla v předklonu, ucítila jsem silné motání hlavy. Ani pohled na mou odtékající krev do útrob umyvadla, mi neudělal dobře. Matt se chopil nějakého ručníku ze skříňky, rychle ho namočil studenou vodou, vyždímal a položil mi to na zátylek. Neskutečně mě to zastudilo a svým způsobem trochu probralo.

„Přilož si ten ručník k nosu a pojď si na chvíli sednout,“ pokyne mi klidně. Věděla jsem, že mu na to nemůžu říct ani popel. Opravdu jsem se musela uklidnit. Sklopil prkénko na záchodě, tak abych si mohla sednout na poklop a pomohl mi tam dosednout. Cítila jsem se značně nepříjemně. Ručník jsem si přiložila k nosu a hlavu mírně zaklonila. Matt mě ostražitě sledoval od umyvadla, kde zůstal stát, když si rychle umyl ruce a zakrvácené umyvadlo.

„Je ti dobře?“ otáže se a přimhouří oči. Svítilna mobilu ho dostatečně nasvítila. Ten jeho pohled.

„Cítím se divně,“ přiznám nerada.

„To ta krev, viď,“ opáčí, jako kdyby mě znal. Znal.

„Jojo,“ přitakám pouze. Pomalými kroky ke mně přejde a podívá se na mě zblízka. Hlavou jsem mírně ucukla dozadu. Byl strašně blízko. Srdce se mi rozbušilo ještě víc.

„Víš co, dáme ti do toho nosu něco, třeba kousek toaletního papíru, aby ti to ucpalo to místo, ze kterého krvácíš. Možná ti tou ranou praskla jen cévka,“ konstatuje Matt a odstoupí ode mě, aby se natáhl pro toaletní papír.

„Nebo tampón,“ zašklebím se.

„Co?“ nerozuměl mi, když jsem promluvila do ručníku, který jsem měla přiložený u nosu.

„Nebo si tam můžu strčit tampón, to bude možná praktičtější než toaletní papír, ten hned prosákne,“ zopakuji s jistým vysvětlením.

„No ok, a kde je máš?“ zeptá se klidně. Až mě to zaskočilo. No byla jsem celá žhavá, aby se mi samotný Matt O’Brian hrabal ve věcech a hledal tampóny!

Měla jsem se spokojit s tím toaleťákem!

„Já si pro to zajdu sama,“ odbydu ho a když jsem chtěla vstát, on mě zastavil rukou na mém rameni, kdy mě přirazil zpět na záchodové prkénko.

„Kde je máš?“ zopakuje znova, neoblomně.

„Tamhle ve druhé skříňce, první šuplík, růžová kosmetická taška,“ popíšu mu přesně a on přejde ke skříňce. Dle mého popisu je hned najde a zase přejde ke mně. Obratně tampón zbaví obalu, roztáhne z něj šňůrku a já se měla chuť propadnout hanbou do toho záchodu a spláchnout se! Rychle jsem mu ho vyškubla z ruky a vrazila si ho do nosní dírky, ze kterého pořád tekla krev. Musela jsem vypadat naprosto skvostně! Ještě že bylo šero.

„Nemotá se ti hlava?“ zeptá se zvědavě a opíral se zadkem o umyvadlo.

„Ne,“ zakroutím jemně hlavou. Nastalo zase trapné ticho.

„Už můžeš jít, zvládnu to sama se o sebe postarat,“ pokynu mu tiše.

„Dokud se nerozsvítí, tak nikam nejdu,“ odbyde mě. Asi jsem nic jiného od něj nečekala. K mému štěstí se chvíli na to, zase rozsvítilo, když proud plně naběhl. Hurá!

Obratně jsem se odpíchla od prkénka, aby neměl úplně přímí výhled na můj nos, v kterém byl zabořený tampón a přešla k umyvadlu, abych oprala ten zakrvácený ručník, který jsem pořád svírala v rukách. Čekala jsem, že mi aspoň uhne, ale on se tam furt tak ledabyle opíral. Zamračeně jsem k němu krátce vzhlédla a viděla, jak se usmívá.

Ten úsměv se mi ostře zaryl do srdce!

„Na co tak čumíš,“ opáčím vztekle a drhla ručník pod vodou.

„Kochám se tvým novým vzhledem,“ uchechtne se pobaveně.

„Moc vtipný,“ zamručím.

„No co, sluší ti to tak, měla bys tak chodit častěji,“ dobírá si mě stále pobaveně. Mrsknu mokrý ručník do umyvadla a podívám se na něj. Víc k němu nakloním obličej a nadechnu se.

„Jo? Dal by sis říct?!“ zasyčím provokativně. Všimnu si, jak mu oči potemněly, když na mě upíral svůj pohled. Nosní dírky se mu rozšířily, jak zhurta nabíral dech do svých plic a pak se zadkem odpíchl od umyvadla.

„Tak já jdu, dobrou noc!“ řekne spěšně a zmizí za dveřmi koupelny. Utekl. Co jiného jsem si mohla myslet, že. Idiot!

 

 

Ráno jsem se probudila opět do časného rána a byla v takovém zvláštním rozpoložení. Dneska měl Adam podle všeho vracet. Byla jsem zvědavá, v jakém rozpoložení se vrátí. Celkově, jak proběhne jeho návrat a co mi řekne. Věděla jsem, že se nechci hádat ani být na něj nějak uražená, ale prostě chci, aby mi to vysvětlil. Během těch dnů už jsem dokázala vychladnout a zároveň o tom přemýšlet jinak.

Vstala jsem z postele a přešla k oknu. Zkontrolovala jsem počasí, zda jsou někde zjevné pozůstatky po včerejší bouři. Venku prosvítalo slunce skrz skály na okraji ostrova a nebe bylo čistě modré, bez jediného mráčku. Uchopila jsem kliku dveří vedoucím ven na balkón a vyšla ven. Vzduch byl krásně čistý a po dlouhé době nebyl těžký, jako obvykle. Rozhodla jsem se, že si půjdu protentokrát zase zaběhat. Rozhlédla jsem se po okolí a zaznamenala pohyb na dolní cestě. Zaostřila jsem a viděla Matta, jak běžel. Běžel v pomalém tempu a pomalu se přibližoval k domu. Nevím proč, ale zatrnulo mi. Vidět ho takhle, bylo pro mě, jako kdybych se vrátila zpět do minulosti a sledovala ho, jak si chodil sám zaběhat nebo surfovat po ránu. Bylo to něco, co k němu neodmyslitelně patřilo. Stejně jako jeho věčně nasraný ksicht, nebo sarkasmus. Nevěřila jsem, že bych to někdy ještě viděla. Vzhledem k tomu, jak vypadal, když jsem ho opouštěla, jeho nynější zjev byl více než překvapivý. Vypadal samozřejmě jako dřív. Ještě před nehodou. Široká svalnatá ramena, vysportovaná hruď, ty jeho velké paže. Ani gram tuku navíc. Jeho tvář byla též stejná. Vlasy měl asi o dva centimetry delší a nosíval je teď více sčesaný dozadu. Konečky se mu mírně točily, jako když vyšel z moře a měl boží rozcuchané vlasy mořem. Pečlivě jsem ho sledovala, až se sám zastavil kousek od domu a opřel se lokty o kolena. Jako kdyby ho to pomalé tempo mělo unavit. Všimla jsem si, jak si dlaní začal přejíždět po stehně. Přesně po té bolavé noze. Jistě ho bolela. Tvář svraštil do mírně bolavé a zamračené tváře a zakroutil hlavou. Narovnal se v zádech, a přitom pohybu se podíval mým směrem. Všiml si mě. Stála jsem tam nehnutě a přišla si jako přistižena při činu. Rychle jsem se vzpamatovala a zalezla zpět do ložnice. Cítila jsem se přihlouple. A divně.

 

Přešla jsem do koupelny, kde jsem spáchala ranní hygienu, následně jsem se převlékla do sportovního a vyšla ze dveří ložnice, kde už na mě čekala Bree. Byla též převlečená do sportovního, protože už znala naše ranní rituály před snídaní. Buď běhání, posilovna nebo boxování.

„Dobré ráno,“ pozdravím ji s úsměvem.

„Dobré ráno, připravená si dát pořádně do těla?“ řekne vyzývavě, zřejmě dobrou náladou.

„Jistěže!“ zazubím se a společně se rozejdeme ke schodům. Zrovna když jsme na ně vkročily, Matt je zrovna spěšně vycházel. Setkali jsme se pouze pohledy, ale ani jeden z nás nic neřekl. Pouze jsme se obešli, jak dva cizí lidé, kteří se náhodou potkali. Když jsme sešly schody a zahnuly do chodby, všimla jsem si Bree a jejího výrazu.

„Co je?“ zeptám se ji.

„Chtěla bych se zeptat, ale nevím, zda mi to přísluší,“ opáčí opatrně.

„Budu hádat! Chceš se zeptat na něj, že?“ řeknu netečně, když jsme vešly záhy do posilovny.

„Jo, promiň,“ utrousí omluvně Bree a odloží svůj ručník, který si nesla na rameni.

„V pohodě, nemusíš se omlouvat,“ mávnu nad tím decentně rukou a přejdu k boxovacímu pytli, kde u něj byly pověšené dva páry boxovacích rukavic. Jedny jsem podala Bree a ty druhé si začala oblékat na ruce.

„Máme za sebou určitou minulost, přes kterou se snažím už dlouho přenést a tím že tu je, tak se mi to zas akorát všechno vybavuje. Všechny ty sračky, ale zároveň i to dobré,“ vydechnu ze sebe ztěžka, jako kdybych to potřebovala říct nahlas, aby mě ta tíha opustila. Bree se na mě podívala trochu zvláštně, a přitom se dál navlékala do rukavic.

„Někdy mám prostě pocit, že celý můj život je jedna velká dramatická komedie a nenechá mě prostě v klidu vydechnout,“ postěžuju si a začnu se protahovat v ramenou.

„Asi karma,“ ušklíbne se Bree, ale věděla jsem, že to nemyslí nijak zle.

„Jo, zřejmě,“ přitakám ji a protáhnu se v pase.

„Takže si dáme nějaký ten malý souboj a pak si zaboxuješ do pytle?“ navrhne Bree a začne poskakovat na místě, aby si rozproudila krev v těle.

„Jasně, tak pojď na to,“ vybídnu ji provokativně a na poslední chvíli stihnu uhnout, když se po mě ožene rukou. Začala jsem rytmicky ustupovat a snažila se vykrývat její výpady. Absolutně mě nešetřila a já za to byla ráda. Nechtěla jsem, aby se mnou jedla jako v rukavičkách. Doslova!

 

Po našem ranním tréninku jsem došla zpátky do ložnice, s účelem se umýt a pak zase jít na snídani. Přešla jsem do koupelny, vysvlékla se ze zpoceného oblečení a přendala ho do prádelního koše. Přešla jsem pod sprchu a okamžitě si schladila rozpálené tělo. Umyla jsem si vlasy a cítila se nakopnutá jistou energií.

Vysušila jsem si vlasy fénem, náležitě se decentně namalovala a jen v županu, který jsem měla pověšený v koupelně jsem vyšla do ložnice, abych se mohla převléknout. Jen jsem shlédla na postel a dostala málem infarkt.

Na kraji postele seděl Adam, s kufrem u nohou.

Opíral se lokty o kolena, podpíral si znaveně hlavu a hned ke mně natočil tvář. Byla jsem zaskočeně jeho přítomností. Věděla jsem, že měl dorazit, ale prostě jsem ho zrovna teď nečekala.

„Ahoj,“ utrousím jen a zastavila se v pohybu. Neřekl ani slovo a pouze vstal. Narovnal se v ramenou a pomalými kroky přešel ke mně. Měřil si mě netečným výrazem a já věděla, že je jistě nasraný. A unavený, to bylo na něm hlavně poznat.

„Ahoj, vesmíre,“ pozdraví mi tichým chraplavým hlasem. Jeho blízkost mi neskutečně rozvibrovalo tělo a já pocítila jeho boží vůni, která mě na malou chvíli ochromila. Chtěla jsem se mu vrhnout kolem krku, ale musela jsem si tentokrát stát za svým, alespoň na chvíli.

Pomalu se nade mě naklonil a chtěl mě políbit, ale jako kdyby čekal na mé svolení. Ovšem já nehnula ani brvou, a naopak jsem ustoupila o krok vzad. Sebejistě jsem zvedla hlavu a v duchu zajásala, jak jsem to zvládla mu odolat.

„Musíme si promluvit,“ řeknu zcela vážně.

„To bychom měli,“ přitaká chraplavě a jeho oči potemní. On mi to asi dělal naschvál!

„Porušil si slib,“ zamračím se mírně, abych mu připomněla, proč jsem na něj vlastně naštvaná.

„Ty jsi taky porušila slib,“ vrátí mi hned a já na něj vykulím oči.

„Co? Jaký slib jsem jako porušila?!“

„Abys tu nic neprovedla,“ snaží se mi připomenout, avšak já pátrala v paměti, jistě jsem mu nic takového neslíbila. Asi. Nevím.

„Hele nepřekrucuj to vůči mně! Teď se tu bavíme o tom, že si porušil slib a najal si ho za mými zády! Lhal si mi, porušil si slib i když si věděl, jak se ohledně jeho osoby cítím!“ vyjedu na něj obranně. Adam ustoupil o dva kroky značně zklamán, že mě nezvládl svést a mírně se zamračí.

„Chápu, že jsi kvůli tomu naštvaná, ale dělal jsem to s největším svědomím, tě ochránit,“ pronese klidně.

„Všichni říkáte, jak to vlastně myslíte dobře pro mě, ale absolutně vás nezajímá, jak to vnímám já!“ rozohním se, „Já ho tu prostě nechci! Bolí mě na něj jenom koukat!“ nechám se unést tou situací a už jsem na něj zvedala hlas. Uvědomila jsem si to a svěsila ramena. Přešla jsem k oknu a snažila se uklidnit.

„Týno, mrzí mě to,“ pronese Adam a zaslechla jsem, jak se ke mně blížil. Jemně mi položil ruku na rameno a otočil si mě pomalu k sobě. Založila jsem nesouhlasně ruce na prsou, jak malá holka a možná i tak našpulila pusu.

„Vím, že mi to asi neodpustíš. Ale já ho prostě musel najmout. Věděl jsem, že je to nejlepší člověk, který může chránit jen tebe. Zná tě jak své boty, zná tvou horkokrevnost a tvůj způsob…myšlení,“ opáčí klidně a já se snažila pochopit jeho slova.

„Já to prostě nechápu,“ zakroutím nesouhlasně hlavou. Jasný, chápala jsem jeho slova, ale nerozuměla tomu, „Jak si mohl vědět, že to přijme?“

„No řekněme, že mi chtěl splatit svůj dluh,“ opáčí Adam a já nakrčím obočí.

„Dluh?“ zopakuji nechápavě. Nerozuměla jsem vůbec ničemu.

„Jo, to, co jsem za něj utratil jeho léčbou po té autonehodě,“ vysvětlí Adam a já jen dlouze přikývla.

„Takže jde pouze o vaše neukojitelná ega,“ pronesu suše.

„To ani ne, prostě jsme si dlužili laskavost.“

„To je prostě šílený! Každopádně to nemění nic na tom, že já ho tu nechci Adame,“ zdůrazním vážně. Pořád jsem si mínila stát za svým.

„Chápu,“ přikývne pouze.

„Chápeš, ale nemíníš s tím nic dělat, že?!“ zamračím se. Už jsem to na něm poznala.

„Musíš to vydržet.“

„Vydržet jako do kdy? Do konce života, protože se jen tak našich nepřátel zřejmě nezbavíme?!“ syknu rozčíleně. Adam mě pevně chytne za rameno a přitáhne si mě k sobě. Schová si mě do svého náručí a pevně mě obejme. Možná mě tím chtěl umlčet.

„Adame! Přestaň mě objímat, vedeme vážný rozhovor!“ obořím se a odtáhnu se z jeho objetí.

„Já tě ale už potřeboval obejmout, hrozně si mi chyběla,“ pronese zkroušeně.

„To mě nezajímá!“

„Vážně se chceš teď bavit o všem?!“ vyzve mě netečně.

„Ano! Komunikace je základ vztahu!“

„Fajn, tak mi prosím vysvětli to, co tě vedlo k tomu, že jsi zastřelila z mých lidí,“ zavrčí. Jak byl před malou chviličkou přítulný a klidný, teď byl značně rozladěn. Zřejmě ho rozčilovalo, že jsem mu prostě dokázala odolat a nebylo po jeho.

„Neříkej, že to nevíš od svého nového kamaráda!“

„Ano, vím, ale chci to slyšet od tebe,“ vyzve mě gestem ruky. Ztěžka jsem se nadechla a odvyprávěla mu to celé od začátku, jak to bylo. Když jsem domluvila Adam si jen promnul oči, jako kdyby ho tato konverzace jisto jistě totálně unavila.

„Tos mi to nemohla zavolat, než bys je zabila?“ optá se otráveně.

„Tys mi nebral telefon, jestli si nepamatuješ?! A mimo to, co by se jako stalo?! Pověřil bys Matta, aby je šel zabít sám?!“ uchechtnu se ironicky.

„Neměla si prostě do toho zasahovat,“ zakroutí nesouhlasně hlavou.

„Proč ne?!“

„Protože jsem nechtěl, aby se ještě někdy opakovalo to, že tě někdo napadne a div nezabije! Chápeš to?! Od toho je tu Matt, od toho máš Bree! Mají tě držet v bezpečí, daleko od toho všeho a ty si to prostě musela vzít opět do svých rukou že?! Ostatně jako vždycky! Opět si mě neposlechla! A jednala si pouze svou nerozvážností a absolutně nemyslela na následky!“ rozohní se Adam náhle. Zřejmě to v sobě držel celé ty dny a teď se to prodralo ven. Byl rozčílený. Velmi.

Zaujala jsem obraný postoj a zamračila se. Mínila jsem si stát za svým, stejně jako on.

„Nemohla jsem je to nechat udělat znova! Museli být potrestaní, a tak jsem je jednoduše zabila, před zraky ostatních, aby si už nikdo nedovolil nás obrat nebo zradit!“

„Nás?!“ zopakuje Adam, značně zaskočen.

„Ano, nás! Protože jsme nyní manželé! Jsme v tom spolu a já nemíním přihlížet na to, jak nás někdo podkopává a záměrně tě při první příležitosti podrazí! Tohle je jednoduchý řetězec. Buď si koupíš jejich věrnost anebo je zabiješ!“ vyhrknu nekompromisně. Adam na mě pohlížel s jistým překvapením ve tváři.  

„Já jsem se celou dobu bál, že tu jsi v naprostých depresích z toho, že jsi zabila další lidi, ale ty jsi s tím úplně v pohodě,“ pronese lehce zaskočen, spíše sám pro sebe.

„Jsem s tím úplně v pohodě! Naopak, byl to skvělej pocit zabit ty dva hajzly!“ řeknu odhodlaně.

Viděla jsem v Adamových očích, jak zase potemněly a ztěžka se nadechl. Několika kroky přistoupil zase ke mně a zhurta si mě k sobě přitáhl. Hrubě mě políbil a okamžitě mi prorazil jazykem do úst. Jak jsem před tím pevně stála nohama na zemi, tak teď už ne.

Nechala jsem se jím okamžitě strhnout a hned se nalepila na jeho tělo. Chtivě mi rozvázal župan, pod kterým jsem byla nahá a rukama mi přejel po těle. Mírně jsem do něj postrčila, abychom přešli k posteli. Adam začal couvat, a přitom se vysvlékat z černého lesklého saka. Mezi líbáním jsem mu pomáhala, ještě s páskem kalhot a když jsme došli k posteli, strčila jsem do něj. Stáhla jsem z něj kalhoty i s boxerkami. Pohlédla jsem na jeho penis, který už se tyčil vzhůru a chtivě si na něj sedla obkročmo. Stále na sobě měl košili, kterou jsem mu začala vyhrnovat přes hlavu, abychom se nezdržovali blbými knoflíčky. Košili jsem zahodila kamsi na postel a hned sáhla do klína. Nasměrovala jsem si jeho tvrdý penis do klína a slastně na něj nasedla. Adam si mě k sobě přitáhl za zátylek a začal mě hluboce líbat. Druhou rukou mě chytl za bok a přirazil si mě k sobě. Mínila jsem ho ojet. Vztekle, chtivě a totálně si na něm spálit tu zlost, která byla ve mně tolik dní.

Rozjela jsem se na něm boky a chytla ho mírně pod krkem, což jsem udělala asi poprvé za celou dobu. Vždycky ten dominantní byl on, ovšem tentokrát jsem to mínila převzít do vlastních rukou a ukázat mu, kdo je tu paní domu.

 

 

„Miluju tě,“ utrousí do ticha Adam, když jsme leželi spolu v posteli, stále nazí a nijak se neměli k tomu vylézt z postele. Ohlédla jsem se na něj a viděla mu v očích už jen něhu.

„A já miluju tebe,“ přitakám a nadechnu se, „Ale ještě jednou mě zradíš a zalžeš mi, tak ti to náležitě vrátím,“ zvážním s jasnou výhružkou.

„Rozumím, má paní,“ usměje se v koutku tváře. Spíše to byl provokativní úšklebek.

„Jak to šlo vůbec v Paříži,“ začnu se zajímat, aby řeč nestála.

„Hrozně, jistě se tam budu muset brzy vrátit,“ odpoví značně znepokojen.

„Hm no tak tam můžeme odletět pak odsud, jak tu chceš být ještě vůbec dlouho?“

„No, na to jsem se tě chtěl taky zeptat. Jak dlouho tu ještě vydržíš.“

„Miluju to tu, ale chtěla bych se už vrátit do práce,“ usoudím zcela znuděně. Adam se uchechtl.

„To mi je jasné,“ přitaká a nadechne se, „Zítra mám jednu pracovní schůzku s Bangkoku, na kterou musím. Ale kdybys chtěla, můžeme odletět už třeba v neděli nebo v pondělí, jak budeš chtít,“ nabídne mi a já na něj zvědavě pohlédnu.

„Schůzku?“

„Jo, s mým obchodním partnerem. Musím s ním probrat co se tu stalo. Jistě ho bude zajímat, že ho chtěl někdo obrat,“ odpoví trochu netečně.

„A tos mu to nemohl jednoduše zavolat,“ uchechtnu se.

„Tak některé věci se lépe vysvětlují na živo, navíc, určitě nám prospěje na chvíli vypadnout do společnosti, co myslíš,“ podívá se na mě vyzývavě a mě to jistě popudilo ještě víc.

„Chceš mě vzít s sebou?“

„Jistě, jsi má manželka. Budu rád za tvůj drahý doprovod,“ ušklíbne se.

Tak se mi to líbilo!

 

 

Další den jsem se probudila a byla v posteli opět sama. Bylo mi jasné, že Adam bude zalezlý v pracovně. Už mě to ani nepřekvapilo. Nějakým způsobem jsem se dostávali do těch samých kolejí, kdy jsme se si řekli, že už se do nich zpátky nedostaneme.

Stereotypně jsem zašla do koupelny, vyčistila si zuby, upravila se a vlasy si svázala do vysokého culíku. Převlékla se do sportovních kraťasů a tentokrát si vzala pouze vyztuženou sportovní podprsenku. Boxovalo se mi v ní úplně nejlépe. 

Vyšla jsem z ložnice, kde už na mě čekala připravená Bree. Přátelsky jsme si ťukly našimi pěstičkami, jak nejlepší kámošky a beze slov sešly schody. V domě panoval jakýsi hukot a všichni byli jak na trní, když se pán domu vrátil.

Když jsme přicházeli k posilovně, slyšela jsem hlasitou hudbu. Došly jsme až k proskleným dveřím a následně je Bree otevřela. Vešly jsme dovnitř a ohlušila nás hudba, která hrála na celou posilovnu. Okamžitě jsem poznala Black Sabath a její song Paranoid. Bylo mi naprosto jasné, kdo si takovou hudbu pouští. Ostražitě jsem se rozhlédla po posilovně a zahlédla Matta, jak boxuje do boxovacího pytle. Byl svlečený do půl těla a boxoval neskutečně rychle a ostře do toho pytle, jako kdyby z něj měl všechno vymlátit. Polilo mě jisté horko, když jsem viděla jeho nahou zpocenou hruď. Jeho svaly na pažích se napínaly a břišní svaly se mi vpáčily až do mozku. No kurva!

S Bree jsme tam stály jak zařezaný a sledovaly ho obě naprosto nehnutě. Já jsem se uvědomila o trochu dříve než ona a přešla tak k přehrávači, kde měl přiložený svůj mobil. Stopla jsem skladbu a on po mně hned střelil pohledem. Zastavil se ve veškerém pohybu a ztěžka oddychoval. Narovnal se v zádech a paží si setřel zpocený obličej.

„Sorry, nechtěly jsme tě rušit,“ ušklíbnu se ironicky.

„V pohodě, už jsem stejně končil,“ pronese suše, ovšem stále zadýchaně. Říkala jsem si, proč tu je tak brzy ráno a zda vůbec někdy spí. Měl přeci noční směnu a jistě ještě nespal. Po očku jsem ho sledovala a všimla si, že měl kratší kraťasy, přes které mu byla vidět obrovská jizva na jeho stehně. Ta osudová jizva.

Pomalým krokem se rozešel ke mně a já se přistihla, že mu na tu nohu civím moc dlouho. Zapomněla jsem se na místě. Rozešla jsem se rychle tedy k Bree, která už postávala u běžícího pásu. Zřejmě si mínila zaběhat, nebo se vzdálila od Matta, co to šlo. Nebo něco mezi tím.

Jen se za něm zabouchly dveře, s Bree jsme se na sebe potutelně usmály, až jsme se začaly hrozně smát. Jako dvě puberťačky. Nemusely jsme naprosto nic říkat, stačilo naše pobavené rozpoložení. Obě dvě jsme si stouply každá na svůj běžící pás a pustily se do našeho ranního tréninku.

 

K mému překvapení jsem potkala u snídaně Adama. Teda on zrovna přišel, když jsem snídala a povídala si s Nillimou.

„Dobré ráno, vesmíre,“ popřeje mi a líbne mě krátce na rty. Pak se usadí po mé pravici.

„Tebe jsem po ránu nečekala,“ usměji se potutelně.

„Jo, čekal jsem, že tě tu zastihnu a posnídáme spolu,“ usměje se a natáhl se po konvičce s kávou.

„Mám vám ještě něco donést, nebo nemám vám udělat čerstvou omeletu?“ vloží se do toho Nillima a už se chtěla zvedat ze židle. Adam jen gestem pokynul, aby si zase sedla zpátky.

„Ne, děkuji, Nillimo. Vystačím si s tím, co tu je na stole,“ usměje se i na ni. Očividně měl dobrou náladu. Za což jsem byla ráda.

Nillima si nesouhlasně přeměří obsah jídla na stole a jako kdyby si stála za svým, vstala od stolu a odešla do útrob domu. Zřejmě do kuchyně. Jak jinak.

„Chyběl si mi ráno v posteli,“ uculím se.

„Věř mi, že se mi od tebe vůbec nechtělo,“ přitaká a napije se s chutí kávy, kterou si před chvilkou nalil do hrníčku.

„No a ta dnešní schůzka? V kolik, kde, co, jak?!“ zajímám se zvědavě. To bych nebyla já.

„Máme ji v osm večer, v jednom vyhlášeném klubu v Bangkoku,“ informuje mě krátce a já pouze přikývnu. Pak jsem si na něco vzpomněla.

„Hele a zdá se mi to, nebo je tu najednou nějak víc mužů, myslím jako ochranka,“ otáži se. Od toho, co se Adam vrátil mi přišlo, jako kdyby jejich počet vzrostl minimálně o dvojnásobek a na každém rohu stál někdo z ochranky.

„No tak to víš, musel jsem doplnit stavy po značné ztrátě,“ rýpne si Adam ironicky a já se ušklíbnu.

„Byli to pouze dva!“ připomenu mu.

„To nevadí, je lepší, když jich tu bude víc,“ skočí mi do toho hned Adam a já pouze přikývnu. Na to jsem mu neměla co říct.

„No a co je to za klub? Co si mám vzít na sebe?“ zajímám se dál.

„Řekněme, že je ten správný čas na ty sexy šaty,“ usměje se ze široka Adam, až mi ten jeho úsměv způsobí jisté mravenčení v podbřišku. Bože, jak já toho chlapa žeru!