ChatGPT | Mr.Black Její černá duše - 3.kapitola

 

 

 

3.kapitola

Stála jsem ve výtahu, se zaťatými pěstmi a v duchu si odříkala všechny možné nadávky. Opakovala jsem si je neustále dokola a cítila své značné napětí, jak mi prochází celý tělem. Měla jsem chuť to vykřičet do světa, že je to pičus vyjebanej, ale zatnula jsem čelist a hrábla do kabelky pro mobil.

Vyndala jsem ho a rovnou najela do seznamu mých kontaktů.

Přejela jsem na jedno telefonní číslo a ihned ho vytočila.

Chvíli to vyzvánělo, až dotyčný na druhé straně hovor přijal.

„Čau Clayi, máš čas?“ zahlaholím nasraně.

„Pro tebe vždycky,“ zaslechnu úšklebek.

„Chci abys mi zjistil, kde je Matt O’Brian, najdi mi ho co nejdřív, spěchá to,“ řeknu stručně a hovor položím.

Víc nebylo třeba říkat. Pak jsem se ohlédla na Emilliana, který se opíral zády o výtah a pohlížel na mě jakýmsi svým výrazem.

„Až O’Briana najdou, vyrážíme ihned za ním. Takže ať je letadlo připravený,“ syknu netečně a on pouze vytáhne z kapsy mobil, aby tedy zařídil vše potřebné.

 

Příjezdem na hotelový pokoj už jsem se trochu uklidnila, ale i tak jsem byla neskutečně nasraná. V hlavě mi to šrotovalo a bylo mi jasné, že vytáhnout jakékoli informace z O’Briana nebude absolutně nic jednoduchého.

Okamžitě pozná, proč jsem za ním přijela. Není to idiot.

Zároveň jsem nedokázala odhadnout to, jak se zachová, až mě uvidí po takové době.

I po tom všem, co jsme spolu zažili, jak se rozloučili.

Od té doby jsme spolu nemluvili. 

Po znatelně dlouhé době jsem v sobě pocítila jistou nervozitu a nejistotu, což patřilo k emocím, které jsem se snažila k tělu nepřipouštět. A mnoho dalších.

Přecházela jsem obývákem sem a tam a myšlenky mi přecházely jedna přes druhou.

Jak to udělat, jak s ním mluvit.

Ovšem jediné, na co jsem dokázala přijít bylo to, že to zřejmě budu muset nechat na té dané situaci, až to přijde. Jiná možnost není. Odhadnu ho během pár minut a pak se uvidí, jak to půjde. Při nejhorším z něj ty informace budu muset vypáčit, a to jakkoli. Protože představa toho, že bych před Alexe měla předstoupit bez informací, to nepřipadalo v úvahu.

Ten pošahanej pičus mi dnes dostatečně nahnal strach.

Ne strachu ze smrti, ale jako pro ženu, daleko horších strachů.

Nechtěla jsem si ani představit, čeho by byl schopný.

Z přemýšlení mě vyrušil můj mobil, který jsem celou dobu třímala v ruce.

Ihned jsem hovor přijala.

„JO?!“ houknu netečně do mobilu.

„Je v Sao Paolo, má tam školu surfu, chceš poslat přesné souřadnice?“ odpoví Clay.

„Chci vědět úplně vše, posílej mi to na můj mobil, samozřejmě včetně těch souřadnic. Chci vědět, kde bydlí, od kolika do kolika pracuje, prostě všechno,“ poručím si.

„Dobře, tak zatím kočko,“ odpoví Clay a položí hovor. Otočím se na Emilliana, který se konečně usadil na pohovce a úlevně vydechl.

„Sbal si, odlétáme okamžitě do Sao Paola!“ zvolám na něj nekompromisně a otočím se na podpatku, abych si šla zabalit i své věci.

 

                                                                       -

 

Kráčela jsem bosá v písku po pláži a dívala se před sebe. Kolem mě bylo živo.

Na pláži odpočívaly rodiny s dětmi, bandy mladých holek se válely ledabyle na dekách a opalovala svá mladá těla. Opodál si kopali mladí kluci s míčem a počastovali se zvučnými nadávkami. Kolem mě proběhli dva běžci a já se zadívala na moře. Vlny se rozbíjely o mělčinu. Ve vodě bylo několik desítek lidí a prostě tu bylo všeho plno. Plno lidí, plno smíchu, plno radosti. Byla jsem na jedné z největších pláží světa. Takže ještě, aby ne.

Z baru opodál se nesla brazilská hudba a já se musela sama pro sebe usmát. Cítila jsem se dobře. Sluníčko mi pražilo do těla a naplňovalo jistou energií. Vyhřátý písek mě hřál a umocňoval tak můj pocit, který se mi vířil v těle. V rukách jsem nervózně třímala své boty a viděla jsem už můj cíl několik desítek metrů před sebou. Zastavila jsem se a rozhlédla se do vody, kde zrovna na mělčinu z vody vyběhlo několik dětí a v rukách třímaly menší surfová prkna. Zvonkovitě se smáli a nadšeně si vyprávěli své zážitky z vody. Běželi pískem až do většího přístěnku u menšího pojízdného bungalovu, kde bylo i několik dalších surfových prken a nad tím byl velký banner s nějakým nápisem. Nemusela jsem umět portugalsky, abych věděla, že to byla škola surfu.

Otočila jsem se za sebe a pohlédla na můj mužský doprovod v podobě mé ochranky.

„Počkejte tady, vyřídím si to sama,“ pokynu jim rozhodně.

Oba pouze krátce přikývli a já se rozešla dál pískem k půjčovně. Zpoza dveří vyběhli dva menší kluci, oblečení do neoprenů a vískali štěstím, jak moc se těšili do vody.

Musela jsem se tomu usmát.

Můj úsměv se ještě umocnil, když se ze dveří vynořil Matt a něco pyskoval na ty kluky. Slyšet ho nadávat v portugalštině bylo jako se vrátit několik let zpátky.

Bylo to krajně vzrušující.

Vůbec si nevšiml mé přítomnosti a prošel kolem mě, jako kdybych byla jen další přihlížející. Což jsem svým způsobem byla.

Spěšně jsem projela jeho tělo. Byl oblečený pouze ve svítivě žlutých plavkách.

Jeho opálené tělo bylo stejné, jako vždycky. Nijak se nezměnilo.

Stejně svalnaté, vyrýsované, ani gram tuku navíc. Vlasy měl sčesané dozadu a konečky mokrých vlasů se mu mírně kroutily. Prostě do detailu, byl stále stejný.

Žádný zub času se u něj nekonal.

Opřela jsem se zády o zábradlí, které navazovalo na půjčovnu surfů a založila ruce na prsou. Sledovala jsem každý jeho pohyb přes černé široké brýle a nemohla se zbavit úsměvu na tváři.

Opravdu měl školu surfu, tak jak si přál, tak jak říkal, kde by chtěl být před pěti lety.

Ono to teda není úplných pět let, ale je to už stejně dlouhá doba.

Věci se razantně změnily. Realita…

Chvíli jsem tam postávala a užívala si pohled na něj, jak dětem vysvětloval techniky stání na prkně.

Byl zapálený, vášnivý a já si vzpomněla, jak skvělý byl učitel.

Ať už se surfem, či zbraní. Uměl to předat.

Už jsem to nemohla vydržet a odpíchla se zadkem od zábradlí. Přešla jsem pískem až k nim a zastavila se několik kroků před ním. Ti kluci mou přítomnost ihned zaznamenali a Matt se otočil na mě krátce přes rameno.

„Promiňte, máme teď soukromé lekce pro děti. Lekce pro dospělé jsou až od pěti,“ zahlaholí na mě Matt anglicky, jako kdyby mě hned odhadl na Američanku. Uchechtla jsem se.

„A co soukromé lekce, pro staré známé?“ usměji se zvučně a sundám si z očí brýle. Matt se znova otočil přes rameno, ovšem pohlédl na mě ostražitým pohledem. Oči zúžil a záhy na to vypadal velmi překvapeně.

„Kristýno,“ vydechl překvapeně a narovnal se v zádech. Usmála jsem se na něj.

„To, že jsi mě nepoznal na první dobrou a támhle kolem mě jen tak prošel, si budu brát osobně,“ ušklíbnu se a poukážu na to, že mě před chvílí jen těsně minul, aniž by mě zaznamenal. Zřejmě vyšel ze cviku a byl plně zaměstnaný dětmi.

„Vypadáš…jinak,“ utrousí výmluvně. Nic jsem na to neřekla.

„Ty vypadáš furt stejně dobře,“ usměji se netečně a na nos si nandám zpátky své široké brýle. Všimnu si Mattova ostražitého pohledu, kdy se ohlédl do strany a zahlédl mé bodyguardy. Pohledem se vrátil ke mně a pak se otočil k dětem.

Něco jim řekl a odpíchl se od surfu, na kterém předváděl různé postoje předtím.

„Kvůli čemu tu jsi?“ zajímá se hned a přejde až ke mně. Vzhlédla jsem mu do očí.

Ta jeho výška. Ta jeho ramena. Ty jeho oči.

„Chci si promluvit,“ uculím se nevinně. Jeho oči se opět nebezpečně zúžily. Jistě nemohl vědět, proč jsem byla doopravdy tady.

„Promluvíme si vevnitř,“ poukáže rukou na bungalov a já jen přikývla. Otočila jsem se v písku a pomalu se rozešla vstříc bungalovu, bok po boku Matta O’Briana.

 

Vešli jsme dovnitř jeho skromné kanceláře. V samotném pozadí byl malý deskový stůl s několika papíry navrchu a obyčejnou židlí. Za ním byly všechny možné diplomy, trofeje a medaile s jeho jménem. Na zdi vedle byly všemožných fotek dětí vyfocené při surfování, nebo zaznamenané na bednách vítězů. Fotky jsem přejížděla se znatelným zájmem a musel jsem se jim usmát.

Matt zavřel za sebou dveře a přešel ke stolu. Sáhl po své světlé košili, kterou měl přehozenou přes židli a navlékl se do ní. Spěšně si zapnul několik knoflíčků, aby mu nebyla vidět jeho hruď, což mě vcelku zklamalo. Ráda jsem se na něj dívala.

„Takže, o čem chceš mluvit?“ nadhodí a usadí se do židle. Otočila jsem se na něj a mírně usmála. Nemohla jsem jinak, byl stále tak pohledný.

„Potřebovala bych od tebe jisté informace,“ řeknu nejdřív tajuplně, abych si ho oťukala.

„A to jaké?!“ zvedne zatnutou bradu. Přimhouřil ty jeho oči.

„Hledám Grega,“ přejdu tedy k věci, aniž bych to dál měla natahovat.

Přejdu pomalými kroky k němu a v podstatě se zastavím krok od něj. Opřu se zadkem o jeho stůl, na který se posadím. Látka šatů se mi více vyhrne k rozkroku, ale já to tak nechám naschvál. Mínila jsem čekat, co to s ním udělá. Ovšem, on se tím nenechal rozhodit, ačkoli to zaznamenal.

„Viděl jsem ho naposled před týdnem,“ odpoví klidně Matt.

„Ano? A nevíš, co byl jeho poslední job?“ zajímám se a natáhnu se lokty o desku stolu tak, že jsem mírně vystrčila prsa.

„No, je to vcelku ironie,“ sykne netečně, aniž by shlédl z mých očí.

„Jo?“ ušklíbnu se.

„Jeho poslední job bylo sehnat mi informace o tobě,“ řekne s ledovým klidem.

Trochu mě zaskočil, ale nenechala jsem se jím strhnout.

„Uh, o mně?! A co ses dozvěděl?“ zazubím se.

„No vyprávěl mi o jisté Černé vdově, která zabíjí pro Verwohnendese. Vraždí, mučí a dělá pro něj všemožnou špinavou práci. Má pod palcem už spoustu podniků, i policii a je proslulá svou brutalitou. Oh, a abych nezapomněl, tak se povídá, že si to místo vyšukala,“ pronese s jistou nadsázkou Matt a přitom mě propaloval pohledem. Musela jsem se tomu zasmát. Vrátila jsem se zpátky do sedu a nevinně zamávala nohama ve vzduchu.

„To je milé,“ uculím se.

„A je to pravda?“ stáhne svůj obličej ještě do většího kamenného výrazu, takový ten, co uměl jen on.

„Co přesně myslíš?“ uchechtnu se pobaveně.

„Všechno,“ zablýskne se mu v očích.

„No, tak řekněme, že některé věci jsou lehce přetažené přes vlasy a některé pravda nejsou vůbec,“ pokrčím bláhově rameny a nadechnu se znova, „No a nevíš, kde se teď Greg nachází?“ nadhodím další otázku.

„To nevím,“ odpoví hned.

„A to ses s ním viděl tady v Sao Paolo?“ ptám se dál.

„Ano,“ hlesne a já ho počastuji podezřívavým pohledem. Greg se jistě ukrýval tady ve městě. Nevím jistě proč se ukrýval před Alexem, ale jistě byl tu.

Tady ve městě by se dokázal ztratit a vypařit každý.

„Proč se po něm sháníš?“ zeptá se mě Matt přímo. Též nemínil chodit kolem horké kaše.

„Já ne, shání ho Alex, je to jeho informátor.“

„A od kdy, jsi ty Alexův poslušný pes?“ rýpne si ihned, čemuž jsem se musela usmát.

„Nejsem ničí poslušný pes,“ ušklíbnu se jízlivě, „Jednám pouze ve vlastním zájmu,“ dodám záhy na to, aniž bych přerušila náš nekonečný oční kontakt. To, jak se na mě čím dál tím víc mračil mě krajně vzrušovalo. Ostatně jako on celý. Mé tělo na něj stále reagovalo.

„A proto s ním šukáš?!“ zavrčí rozlíceně. Ach tak, tak o to, tu šlo?

„Nešukám s ním,“ zavrtím nesouhlasně hlavou a mírně se zamračím.

„Nelži,“ pobídne mě zcela vážně.

„Matte, jsem všechno, ale lhářka ne,“ řeknu s naprostou vážností v hlase.

Pak nastalo trapné ticho.

Uhnula jsem už pohledem a podívala se na ty trofeje na protější zdi.

Bylo to prostě úsměvné. Měl všechno, co chtěl, co si přál.

„Jsem ráda, že sis splnil sen, pamatuješ, jak jsme se tenkrát o tom bavili, na tom našem prvním rande v té mexické restauraci?“ usměji se té vzpomínce, která mi však do mozku ihned vštípila bolest. Snažila jsem se to ignorovat.

„Jak bych na to mohl zapomenout,“ utrousí tiše, mírně posmutněle a pak se ztěžka nadechl, „Kristýno, mrzí mě to všechno,“ začne a já ho okamžitě zastavím gestem ruky.

„Nechci to slyšet,“ řeknu pevným tónem.

„Ale já ti chci něco říct,“ nadechne se znova neoblomně.

„Matte, mně je to u prdele, co mi chceš říct, nejsem tu kvůli tomu,“ syknu netečně. Přesně jsem věděla, že začne zase s těmi sračky ohledně toho, co se všechno mezi námi stalo, co se stalo potom a já to prostě nemohla poslouchat celé od znova.

Věděla jsem, že navštívit ho bude chyba. Že to bude bolet.

A tu bolest jsem si nemohla dovolit. Už ne.

Užuž se nadechoval, že mi bude zase oponovat, když v tom se rozevřely rázně dveře.

„Lásko, proč máš zavřené dveře? Něco se děje?!“ zahlaholí ženský hlas v angličtině a Mattovi zatrnula tvář.

Ohlédla jsem se přes rameno na mladou dívku, která se zastavila v pohybu, když mě viděla sedět na jeho stole.

Uculila jsem se a slezla pomalu ze stolu. Na Matta jsem se ani nepodívala.

Pomalými kroky jsem přešla k té dívce, až jsem se před ní zastavila. Byla mladá, tak maximálně do pětadvaceti, kdyby chtěl, už ji krajně mohl dělat otce. Měla blonďaté vlasy, velké oči, šťavnaté rty, no prostě to byla jeho typ.

„A vy jste kdo?!“ střelí po mně ostražitě pohledem.

„Už nikdo,“ hlesnu ironicky s mírným úsměvem a rozejdu se směrem pryč.

Rázně vyjdu z bungalovu a hutnými kroky v písku přejdu až ke svým mužům, kteří se tam znaveně opírali o stěnu. Ihned jak jsem se k nim přiřítila, tak mi byli v patách.

Když jsem konečně došla do auta, zhurta jsem si sama otevřela dveře a zapadla dovnitř vychlazeného interiéru, ve kterém si hověl Emilliano. Byl znavený letem, a tak jsem se uvolila a nechala ho počkat v autě. Byla jsem sice bezcitná čubka, ale měla jsem vůči němu respekt, že byl starší. Počastoval mě zvláštním výrazem, jako kdyby pátral, jak na tom jsem s náladou. Nic jsem mu neřekla a pouze se natáhla pro svou kabelku. Vytáhla jsem z ní mobil a ihned vytočila číslo Alexe. Ani jsem se nenadála a hovor vzal.

„Ano, poklade?!“ zaslechnu jeho hlas a dokázala jsem si představit, jak se úlisně u toho smál.

„Greg se ukrývá někde tady v Sao Paulo, mám ho najít?“ zeptám se pevným hlasem.

„Takže O’Brian mluvil?!“ zajímá se hned, aniž by mi odpověděl.

„To ani ne, ale už ho znám. Mluvil s ním naposled před týdnem, tady ve městě. Pokud se Greg někde ukrývá, tak to bude tady. Tady se ztratí každý, kdo se ztratit chce,“ odpovím.

„To je pravda, no vidíš poklade, jsi chytrá, přesně jak jsem říkal,“ zkonstatuje úsměvně. Zakroutila jsem otráveně oči v sloup.

„Zkus zjistit ještě něco víc, no a když na Grega narazíš, tak mi ho přiveď. Podotýkám živého.“

„Fajn,“ hlesnu pouze a hovor položím. Ztěžka jsem si vydechla a svěsila ramena.

„Takže?“ zaslechnu Emillianovu otázku.

„Jedeme na hotel, odpočineme si a večer vyrazíme do města. Chci, abys mi našel ty největší kasína tady ve městě. Jestli tu bude Greg, určitě se nebude ukrývat někde v koutě, ale bude hrát poker. Je sobota večer, to je jeho čas,“ řeknu rozhodně a dám znamení řidiči, aby se rozjel směr náš hotel.

 

                                                                       -

 

Seděla jsem ledabyle na barové židličce a upíjela Martini, které mi bleskově připravil barman přede mnou.

Byl mladý, velmi pěkný, černou košili vykasanou do po lokty, kdy dal na obdiv svá tetování a já si ne nadarmo hned vzpomněla na toho pičuse Alexe.

Barman na mě dělal oči, ačkoli jsem věděla, že ze mě chce vyždímat ještě několik drinků a značné dýško, nechala jsem si jeho zájem líbit.

Jistě byl mladší jak já, ale to vůbec nevadilo.

Vždyť jsem se na něj pouze koukala.

Do těch jeho zelených očí, kterými dokázal sbalit každou holku v baru. Přesně jak zpívá Taylor Swift v jedné své písni – Oh my Good! Look at that face! You look like, my next mistake!

V tom jsem periferně vedle sebe zaznamenala příchod velké osoby, kdy se následně usadila na volné barové židličce vedle mě.

Barman k němu kývl a on si poručil dvojitou whisky.

Mírně jsem se usmála a otočila se k němu celá čelem na točící se židličce.

„Přišel ses napít a pobavit?“ zazubím se na Matta, který na mě upíral svůj kamenný výraz. Sjela jsem ho od hlavy až k patě a ztěžka vydechla nosem. Prostě zase byl…Ach!

„Jestli tu hledáš Grega, tak ten tu není,“ řekne netečně, div to nezavrčel.

„Není? Jak to? Upozornil si ho, aby nechodil?!“ usměji se pobaveně.

„Je v bezpečí,“ sykne pouze.

„Hm, no tak to si to budu muset dneska vystačit s tebou,“ ušklíbnu se provokativně.

Viděla jsem, jak se napnul a jeho oči se nebezpečně zúžily.

Byl ostražitý a jistě nevěděl co ode mě čekat.

„A jsi tu sám, nebo si přišel s přítelkyní?“ rýpnu si hned a krátce jsem se rozhlédla, zda ji někde uvidím.

„A ty máš kde ty své gorily, nikde je nevidím,“ zadívá se někam za mě a vyhnul se tak své odpovědi.

„Jsou v dostatečně bezpečné vzdálenosti, aby na mě dávali pozor. Jsou to hodní chlapi. Jmenují se Marco a Paul, ale já jim říkám Marco Polo, je to tak vtipnější,“ uchechtnu se pobaveně, ovšem můj humor opět pobaví jen mě.

„Tak Černá vdova nepotřebuje ochranku, ne? Ubrání si jistě sama,“ rýpne si. Ještě víc jsem se usmála, tenhle náš rozhovor, a to, jak jsme se špičkovali, bylo krajně vzrušující.

„Tak je fakt, že už dlouho na mě nikdo nic nezkusil,“ uchechtnu se a natáhnu se ke svému Martini, které jsem ihned dopila.

Skleničkou jsem silněji cinkla o bar, abych dala najevo, že zela prázdnotou.

Barman ke mně přikročil a mrknul na mě.

Uculila jsem se na něj, dost značně a pak pohled vrátila na Matta, který se na mě mračil.

„Proč děláš poskoka Alexovi?! Proč si dávno neodešla z Unie?“ vyjede na mě hned, až mě to překvapí.

„Uh, otázky na tělo, aniž bychom si dali nějakou předehru,“ zasměji se.

„Kristýno, přestaň se schovávat za tu svoji masku, nežeru ti to,“ zavrčí nasraně.

„Neschovávám se za žádnou masku, to jsem prostě já,“ roztáhnu ruce a nevinně se zatvářím.

„Nejsi ta holka, kterou jsem miloval,“ řekne chladným tónem, ze kterého mě až zamrazí. Napřímila jsem se v zádech, a to co řekl, mi značně zkazilo náladu. Tak málo stačilo.

Návrat do posrané minulosti s Mattem O’Brianem.

„Jo, ta holka je totiž dávno mrtvá. Je pryč. Což ti vůbec nevadí, protože sis našel mladší náhradu,“ ucedím hořce a natáhnu se po plné skleničce alkoholu, kterou přede mě postavil barman.

„Žárlíš?!“

„Co? Ne! Já ti to přeji, nebo popravdě závidím ti to,“ řeknu zcela upřímně a krátce se napiju, „Máš všechno, co sis přál, jsi zadaný, nejsi sám, máš školu surfu, prostě dream come true,“ dodám a sklenku jsem třímala v ruce.

„Moc dobře víš, že bych kvůli tobě šel na kraj světa a nezmění to žádná jiná,“ pronese hlubším hlasem Matt a napije se i ze své sklenky.

Chvíli jsme se tam propichovali pohledy.

To, co řekl byla jistě pravda, ovšem tyhle časy, kdy jsme mohli být spolu, byli již dávno pryč. On znamenal jistou část minulosti, ke které jsem se nemínila vracet.

Nemohla jsem znova milovat, neměla jsem čím, mé srdce přestalo existovat se smrtí Adama.

Hořce vydechnu a sklopím zrak dolů, mírně jsem zatřásla hlavou a snažila se vymanit z těch zkurvených myšlenek.

Matt se mi těmi svými slovy dostal pod kůži, ani nevím, jak moc rychle.

Zvedla jsem hlavu a znova se na něj usmála.

„Neodešla jsem z Unie, protože jsem nechtěla, je to jistá známka zodpovědnosti, a tak nějak už to ke mně patří. Alexovi poskoka nedělám, spolupracujeme. Poslal mě najít Grega, je to jeho informátor a ztratil se mu. Greg se mu neozývá a on neví proč. Přidělil mi tenhle úkol kvůli tomu, že je Greg spojený s tebou, myslel, že z tebe dostanu nějaké informace,“ přiznám klidně.

„Tak vzhledem k tomu, že se tu Greg ukrývá, tak se asi mezi nimi něco stalo, ne? Nedochází ti to? Možná zjistil informace, které jsou příliš nebezpečné,“ řekne též klidněji Matt.

„To je hold riziko povolání,“ pokrčím rameny neúčastně. Hold tak to opravdu bylo.

„Nedovolím ti ho předvést před Alexe,“ dodá na to hned a napřímí se v zádech, aby umocnil to své pevné rozhodnutí.

„Ne? A co uděláš? Zabiješ mě?“ zazubím se pobaveně, kdy on se na mě ještě víc zamračil. Jeho hnědé oči se zabodávaly do těch mých a mě to zas vzrušilo. Pomalu jsem slezla z židličky a překonala tu krátkou vzdálenost mezi námi.

Zabořila jsem se silně mezi jeho stehna a ruce položila na jeho teplou hruď. Bílé obyčejné tričko obklopovalo ty jeho svaly a já cítila, jak jen z toho dotyku vlhnu v kalhotkách. Líbezně jsem se na něj usmála, kdy jeho ostražitý výraz se na mě upíral.

Zadívala jsem se mu na rty a chtěla ho políbit.

Chtěla jsem zase ochutnat ty jeho rty a provokativně jsem si zkousla spodní ret, aby věděl, na co myslím. Cítila jsem, jak mi dal ruce na zadek a přejel tak po kožené látce mých kalhot. Pevně mi stiskl hýždě až jsem chtivě zamručela. Viděla jsem ten jeho chtíč v očích, toužil po mně stejně, jako já po něm. Pomalu jsem se k němu natáhla a své ruce mu přejela až na ramena jeho krk. Nalepila jsem se na jeho klín a hruď a mínila ho políbit. Ještě jsem se však zastavila, těsně před jeho rty.

Podívala jsem se zhluboka do těch jeho očí, ve kterých jsem se mínila ztratit.

„Tak na co čekáš, polib mě,“ zahřmí mi skoro u pusy. Ušklíbla jsem se.

„Možná někdy jindy,“ řeknu vážně a svým prstenem mu přejedu po kůži po krku a zatlačím na něj. Z prstenu se jedním bodnutím aplikuje paralyzující látka do jeho těla a pomalu a jistě ho začne znehybňovat. Matt na mě vytřeštil oči a už chtěl zvednout ruce, ale látka působila zcela okamžitě. Odtáhla jsem se od něj a pevně ho podepřela rukama, aby nespadl.

„Víš, já bych šla taky kvůli tobě na světa kraj, ale ty časy jsou dávno pryč, navíc, pícháš mladou holku a tím si mě nasral,“ syknu netečně a dívala se nevinně do těch jeho zuřící očí. Nezmohl se vůbec na nic, nemohl ani mluvit.

Natáhla jsem se k němu a jemně ho políbila na rty, jen zlehka.

Odtáhla jsem se a opřela jeho skoro znehybnělé tělo tak, že vypadal, jako kdyby na tom baru usnul z opilosti. Podívala jsem se na barmana a z kapsy kožené bundy, kterou jsem na sobě měla, jsem vytáhla balíček bankovek.

Hodila jsem to po něm a mrkla na něj.

Už jsem se chtěla dát na odchod, ale zastavila jsem se.

Přikročila jsem ještě k Mattovi a jemně mu přejela dlaní po zádech až na rameno. Sehnula jsem se k němu a mínila mu něco pošeptat do ucha.

„Jo, jinak, Grega nechám převést do New Yorku, moji lidé ho chytli zhruba před hodinou, kdy jsi opustil jeho skrýš. Já jsem tě mínila pouze rozptýlit a taky se s tebou rozloučit, takže sbohem, ty moje lásko,“ uchechtnu se vítězně a on jen zachroptil.

Zřejmě chtěl něco říct, ale nebyl toho schopen.

Zasmála jsem se tomu a dala se na odchod z kasina ven.

 

 

Vyšla jsem na ulici a přešla až k zadní uličce za kasinem, kde čekalo černé auto. Přešla jsem k zadním dveřím a nastoupila dovnitř auta, kde už seděl Emilliano a sundal si z ucha sluchátko, kterým celou dobu odposlouchával náš rozhovor. Byl připravený kdykoli zasáhnout, ač jsem o jeho rychlosti značně pochybovala.

„To šlo dobře,“ řekne Emilliano mírným pobaveným tónem, což u něj obvyklé nebývalo. Jako kdyby ho bavilo být zase v nějaké akci a napětí.

„Ne, šlo to úplně na piču,“ syknu nasraně, „Málem jsem si ten prstýnek zaryla sama do kůže, celou dobu jsem myslela, že si ho za žádnou cenu nesmím přiložit ke kůži,“ dodám a okamžitě si vyvléknu prstýnek z prostředníčku. Byl už nepoužitelný.

„Ale zvládla si to!“ zvolá Emilliano.

„Nedostala jsem z něj skoro nic,“ zatvářím se na něj jak na úplného blbečka.

„To není potřeba, stačí, že jsme chytli Grega, to je přeci důležitější,“ zhodnotí Emilliano a usadí se pohodlněji do sedačky. Poklepe několikrát na okno, aby dal znamení řidiči, abychom už vyjeli z místa.

„Jo, já vím, že jo, ale něco se mi na tom nezdá,“ řeknu mírně podezřele.

Prostě, proč se najednou Matt tak zajímal o mě, proč Greg prchal před Alexem.

Bylo to divný.

Smrdělo to nějakým vážnějším průserem.

Naše auto se rozjelo a my se rozjeli přímo na letiště, kde na nás už čekalo soukromé letadlo.

 

Když jsem nastoupila do letadla, pohlédla jsem na Grega, který seděl svázaný na sedačce a měl přelepenou pusu páskou. Jen mě viděl, tak vypadal značně nespokojen a začal něco mumlat pod páskou.

Posadila jsem se naproti němu a vysvlékla se z kožené bundy.

Pod bundou jsem měla na sobě ramenní pás se zbraní, schovanou tak, aby nebyla vidět a pouze krátký tmavě modrý crop top, který měl značný výstřih. Odhaloval mi ploché břicho. Pohodlně jsem se usadila naproti němu a podívala se na Emilliana, dala jsem mu krátký povel, že můžeme okamžitě vzletět. Podívala jsem se zpátky na Grega, který furt něco mlel pod tou páskou. Nahnula jsem se k němu a usmála se na něj.

„Já ti tu pásku sundám, ale předem si rozmysli, co chceš říct, jinak ti tu hubu zmaluju a následně znova zalepím. A taky mysli na to, že nás čeká dlouhý let, může se ti stát spousta věcí,“ řeknu varovně a pokývám na něj svým výhružným prstem.

Nic na to neřekne a já se chopím pásky, kterou měl nalepenou přes celou pusu až na tvář. Prsty jsem ji lehce uchopila a snažila se ji pomalu odlepovat, až jsem s ní škubla a vzala mu to i s vousy, které měl kolem pusy.

Greg bolestně zaúpěl, ale neřekl ani slovo. Pak se na mě podíval.

„Jaká to čest, že na mě poslali Černou vdovu,“ řekne a podívá se mi do výstřihu. Dost okatě.

„Proč si na útěku před Alexem?“ přejdu rovnou k věci. Ucítila jsem, jak naběhly motory letadla.

„Nejsem na útěku,“ brání se hned.

„Ne? Proto se mu neozýváš a zmizel si?“ nakrčím obočí podezřele.

„Potřeboval jsem si udělat dovolenou, nic víc,“ zaskřehotá což ho usvědčilo ve lži.

„Ah Gregu, víš, že nepatřím zrovna k těm trpělivějším,“ řeknu zcela vážně a pusu mu opět zalepím tou samou páskou, „Tu pásku ti sundám za hodinu a do té doby si rozmysli, co mi řekneš, protože jinak budeš trpět a přesvědčím tě v tom, že dovedu být opravdu zlá,“ zazubím se nebezpečně, aby věděl, že nemíním o tom vtipkovat.

Pak jsem se položila do sedačky a připoutala se pásky.

 

Když jsme vzletěli do bezpečné výšky, odpoutala jsem se a vstala. Přešla jsem dál do letadla, kde u jednoho stolu seděli Marco Polo a naproti nim Emilliano. Usedla jsem naproti Emillianovi a chopila se netknuté sklenice piva, která stála před ním. S chutí jsem půlku vypila a sklenici mu vrátila. Podíval se na mě mírně se zvednutým pohledem.

„Už jsem informoval Alexe, že jsme na cestě do New Yorku, i s Gregem,“ pronese Emilliano.

„O tom nepochybuji, že jsi mu to už stihl dát vědět,“ pokývnu jedovatě, „Každopádně nezapomínej na jedno, Emilliano, už pro něj neděláš, už tě neplatí, aby bylo jasno, takže mě přestaň srát s tím, jak mu skrytě lezeš do prdele, nejsem slepá. Vyměním tě za někoho jiného jediným mrknutím,“ dodám varovně. On na to neřekne nic, jako vždycky. Vstala jsem od něj a přešla zpátky ke Gregovi. Zrovna ke mně přistoupila letuška, velmi pohledná.

„Přála byste si něco k pití?“ usměje se na mě.

„Poprosím vás dvě černé kávy, sklenici vychlazené Coca-Coly a možná něco k snědku, ať nejsem neurvalá, musíme pohostit naši návštěvu,“ usměji se směrem na Grega, který se na mě mračil. S kývnutím odejde a já se pohodlně usadím na sedačku. Nohy si natáhnu před sebe a paty si opřu o Gregova kolena. Byla jsem drzá a cítila jsem, jak mám proti němu navrch. Pobaveně jsem sledovala, jak očima se snažil koukat kamkoli jinam, jen ne na mě, na můj výstřih nebo mé nohy položené před ním. Když nám letuška přinesla vše, co jsem si poručila, vyskládám to všechno na stůl po mé pravici a natáhnu se znova k němu. Jedním tahem jsem mu opět sundala pásku.

„Marco! Pojď jsem, prosím!“ houknu po jednom z dvojčat. Ani jsem se nenadála a Marco k nám přistoupil. Pokynula jsem mu gestem ruky, aby se usadil hned vedle Grega. Posadil se vedle něj a výhružně se napřímil svou výškou vedle něj. Greg si ho změřil vystrašeným výrazem a pak pohledem přejel zpátky na mě.

„Marco ti povolí pouta, ovšem něco zkusíš a bude tě to bolet,“ pronesu informativně. Marco na to povolí jeho svázané ruce jedním tahem svého velkého nože. Greg si hned bolestně promne ruce, které měl otlačené od pevného svázání provazů.

„Nabídni si kávu, kdybys chtěl ještě něco jiného, stačí říct,“ poukážu k pohoštění po jeho levici a sama se natáhnu po studené Coca-Cole. Ta sladká chuť cukrů!

„Chtěl jsem si dát zrovna tu Colu,“ utrousí Greg, sledující mě, jak ji zrovna piju.

„No, tak to máš blbý,“ uchechtnu se a sklenici jsem položila na stolek, blíž k sobě.

Greg se tedy natáhl po kávě a napil se z ní. Pečlivě jsme ho s Marcem sledovali.

Marco byl kdykoli připravený po něm sáhnout.

„Takže, pověz mi víc o té tvé dovolené,“ usměji se mile.

„Fajn! Potřeboval jsem na chvíli zmizet! Dlužím prachy jednomu úchylnému kreténovi v L.A. a mínil se před ním na chvíli schovat,“ opáčí Greg nervózně. Přikývnu.

„A dál?“ zajímám se.

„Není nic dál,“ pokrčí nechápavě rameny.

„Proč se O’Brian zajímal o mě?“ zeptám se rovnou. Všimla jsem si, jak se Greg napnul.

„Ty ses s O’Brianem potkala?!“ zvedne obočí. Nebyl v pozici, aby se ptal, což mu dal hned najevo Marco, když mu do klína nebezpečně zaryl svou kudlou. Greg úděsem zachroptí.

„Nebudu se ptát znova, Gregu,“ zavrčím nekompromisně.

„Fajn, dobře! Ježiši Kriste!“ sykne vyděšeně a Marco vzdálí svou ruku od jeho rozkroku.

„Proslýchá se, že bys měla být jedna z Devítky, samozřejmě se to ví už na více místech a stejně tak se to dozvěděl O’Brian a chtěl po mně, abych o tobě zjistil co nejvíce,“ odpoví a já na něj zůstanu vyjeveně civět. Kurva, jak to můžou vědět všichni, když já to vím sotva pár dní. Jakože o mně, beze mě?!

„Jak dlouho se to proslýchá?!“ zajímá mě hned a zvednu bradu.

„Pár týdnů…“ pokrčí rameny.

„Pár týdnů?! Děláš si prdel!“ vyhrknu hned zaskočeně.

„Copak to nechápeš?! Alex si z tebe chce udělat svou poslušnou loutku a dosadit si tě tak na místo, které by měl zároveň pod palcem a stejně tak to udělá, až zemře Stařec, který už má stejně na mále, dosadí to místo zase někým z jeho lidí, kterým věří nejvíc,“ vysvětlí.

Byla jsem mírně zaskočená tím, co řekl, ale zároveň mě to nepřekvapilo.

Alex byl neskutečně prohnaný hajzl a bylo mi jasné, že ta jeho nabídka měla jistě postranní úmysly. Už jsem v tom uměla chodit.

„No a co všechno zjišťuješ pro Alexe?“ udeřím další otázkou.

„Všechno, všechno, co se děje ve světě,“ odpoví neurčitě.

„A co si zjistil tak hrozného, že ses dal raději na útěk před ním?“

„Už jsem říkal, že nejsem na útěku,“ brání se.

„A proč ses mu tedy neozval? Víš, že on tohle netoleruje,“ přimhouřím oči. Viděla jsem, jak to Gregovi šrotuje v hlavě a změřil si mě svým pohledem.

„Dobře, řeknu ti to, ale jen tobě. O samotě,“ snaží se udávat podmínky našeho následujícího rozhovoru. Necítila jsem se jim ohrožená, a tak jsem pokynula hlavou na Marca, aby nás opustil. Když jsme se ocitli sami, usadila jsem se na jeho místo, hned vedle Grega. Namířila jsem k němu hlavu, doslova mu nastavila ucho.

„Tak povídej,“ vybídnu ho netrpělivě a měla připravenou ruku na to ho udeřit, kdyby si něco zkusil. Greg se naklonil k mému uchu a ztěžka se nadechl.

„Mikotto Mako, alias Dvojka je mrtvá, zabili ji,“ vydechne tiše a já se na něj hned otočím. Dívala jsem se do jeho očí, ve kterých se nepromítala žádná lež, naopak strach.

„Nesmysl! Vždyť jsem ji viděla předevčírem na Sněmu v New Yorku!“ šeptnu tiše.

„Zabili ji tu noc, když opouštěla New York,“ utvrdí mě Greg, „Prý v tom má prsty tvůj šéf,“ dodá tiše a ostražitě se nahlédla přese mě, zda nás neslyší ti vzadu.

Ačkoli se Gregovi nedalo věřit ani slovo, protože to byl prohnaný informátor, nemohla jsem si pomoct a jeho slovům věřila.

Prostě něco tu nehrálo, už od samého začátku a věděla jsem, že se mě ty sračky začaly velice dotýkat.

Nebo jsem v nich byla až po ramena.