od: zase já
to krátké zaváhání
kdy dech jsi zadržela
znamenalo, jak zdá se
nemluv a jen se dívej
pod rozpálenou dlaní
se kůže rozechvěla
po nekonečném čase
jsi řekla Seš moc snivej
já seděl jsem jak v kině
a díval se jak tělo
které se lidem dává
když na světě maj' kliku
převalilo se líně
a jak sopka se chvělo
tohle se někdy stává
jo, jde to i bez křiku
ten vlastně třeba není
když vrníš jako kočka
pod dotykem mých očí
já sedím, ruce spjaté
pak v nekonečném snění
dočká se, kdo si počká
čas se jak blázen točí
už nic mi není svaté
Dílo „snění“ je krátká, avšak podmanivá báseň, která se vyznačuje silnými obrazovými metaforami a intimitou vyjádření. Autor skrze svou poezí vytváří atmosféru zamyšlení a introspektivní reflexe, která nás vtahuje do dynamiky mezi dvěma lidmi v okamžiku sdíleného ticha a vzájemného porozumění.
Jazyk a styl: Báseň se vyznačuje jasným a přístupným jazykem, který je však dostatečně bohatý na obraty a básnické figury. Autorovi se daří zachytit nuance emocí a pocitů pomocí jednoduchých, ale výstižných frází.
Obraznost: Použití obrazů, jako je srovnání „já seděl jsem jak v kině“, evokuje pocit pasivity a pozorování, které je centrálním motivem textu. Autor umně zprostředkovává intimitu momentu, který je prezentován jako jakýsi filmový zážitek, kde se divák stává aktivním účastníkem.
Tématika: Téma snění a zdržení okamžiku v úvodu vytváří základ pro hlubší úvahy o vztazích, touze a nekonečných možnostech. Autor se nebojí zabývat se hypotetickými situacemi, čímž odehrává jakousi psychologickou hru, v níž se čtenářovými emocemi.
Rytmus a zvukomalba: Báseň má plynulý rytmus, který se snaží napodobit přirozený tok myšlenek a pocitů. Zvukomalebnost veršů je příjemná a podněcuje čtenáře k tomu, aby se v textu zahloubal.
Všeobecnost některých námětů: Ačkoli je tematika snění a lásky často nosná v poezii, některé fráze a obrazy mohou vyznít jako příliš obecné a běžné. Čtenář, zejména ten, kdo se v poezii pohybuje, může vyhledávat originalitu a výstřednost nad rámec konvenčních výrazů.
Absence jasného vyvrcholení: Báseň končí velmi otevřeně, což může být v některých případech osvěžující, ale také to může vést k pocitu nedokončenosti. Očekávané vyvrcholení, které by poskytlo pevný závěr či bod obratu, zde chybí, což může čtenáře zanechat neuspokojeného.
Interpretace: Důvtipné metafory a obrazy, ačkoli potenciálně štědré, mohou být pro některé čtenáře nejasné a mohou vyžadovat hlubší analýzu, což může oslabovat jejich okamžitou účinnost. Takto psaná poezie může být náročná pro ty, kteří upřednostňují jasně definované vyjádření.
Celkově vzato, báseň „snění“ nabízí pozoruhodné okamžiky intimity a zamyšlení. Autorovi se daří zachytit podstatu pomíjivých snů a měnících se emocí, přičemž používá jazyk, který je jak krásný, tak i srozumitelný. Na druhou stranu je třeba přiznat, že občasné vanilkování, či absenci přesnějších obrazů může oslabit údernost díla. Přesto je báseň cenným příspěvkem do sféry soudobé poezije a zasluhuje si pozornost čtenářů, kteří se chtějí zabývat jemnými nuancemi lidských vztahů a introspektivního myšlení.
04.08.2024