ChatGPT | Mr.Black Její černá duše - 8.kapitola

 

 

8.kapitola

„Jsi kurva normální?!“ vyjede na mě hned brunátně Matt, jen co jsme se vyhrabali nahoru a byli v bezpečné vzdálenosti od srázu. Třískl se mnou o široce vzrostlý kmen stromu a nebezpečně se nade mě napřímil. Zaryl mi prsty své ruky do ramene, za kterou mě držel o strom. Z očí mu sršely blesky a vypadal, jako kdyby mu každou chvíli došla trpělivost. Možná už došla.

„Mohla si tam umřít, do prdele! Kdybych tě nechytl, nebo kdyby si utekla a já tu nebyl, co bys kurva jako dělala?!“ začne na mě křičet, jak smyslů zbavených.

Neřekla jsem mu na to vůbec nic, neměla jsem co.

Pouze jsem na něj pohlížela, odměřeným pohledem.

Matt mě chytl za flígr a odtáhl mě stranou. Nasraně se mnou šel, udržující mě hrubě za rameno a smýkl se mnou do strany, kde byl před námi výhled.

„Podívej se pořádně! Nikde není nic jiného, než zkurvený les a hory!“ sykne netečně a rozmáchne rukou před námi. Zadívala jsem se zřetelně a prohlédla si okolí. V dálce se tyčily hory, na jejichž kopcích bylo mírně nasněžený sníh. Okamžitě mi došlo, že to jistě české hory nejsou. Nebyli jsme v Česku.

„Kam si mě to odvezl?!“ vyprsknu a střelím po něm pohledem.

„Daleko od toho všeho!“ řekne a vybídne mě hrubě za ruku, abychom se rozešli zpátky do chaty.

 

Jen co jsme došli do chaty, Matt mě dostrkal zpět do pokoje. Byl hrubý, vytočený, vyloženě nasraný a vůbec se nedržel zpátky v tom, aby to nedával najevo. Opět mě připoutal k posteli oběma rukama a zlostně se pak napřímil nade mnou.

„Víš ty co, začneme rovnou s jedním menším sezením, ono ti to prospěje,“ řekne si spíše sám pro sebe a odejde z pokoje, ovšem dveře za sebou nezavře.

„Míníš mě mučit, nebo co?!“ zvolám podrážděně a vztyčila jsem zvědavě hlavu, sledující, kdy se zase objevil mezi dveřmi. Přešel ke mně a v rukách třímal nějaké papíry. Posunul si jedno z křesel blíž k posteli a na něj se pohodlně usadil. Zaujal pohodlnou pozici a mně to připomnělo spíše sezení u psychiatra.

„Proč se nebavíš s rodinou?“ zeptá se. Nahrbila jsem se v ramenech a napřímila svou hlavu.

„Do toho ti nic není,“ syknu chladně.

„Proč nebereš tátovi telefon?“ zeptá se další otázkou pod pás.

Naježila jsem se. Nevěděla jsem, jak to přesně věděl.

Zda mi projel mobil, nebo mluvil s mým tátou.

Obojí bylo možné.

„Nebudu se kurva opakovat, není to tvoje věc,“ zavrčím výhružně.

„Všichni o tebe mají strach. Tvá máma, tvůj táta a taky Eva. S ní si mluvila naposledy před rokem, prý,“ pronese jakoby nic.

„Oh, mluvil si s ní, jo?!“ syknu sarkasticky.

„Ano, mluvil,“ přitaká suše a přimhouří ty své hnědé oči, „Proč s nikým z nich nemluvíš?“ zopakuje.

„Nebudu se ti tu svěřovat,“ zakroutím hlavou nesouhlasně a odvrátím pohled kamsi jinam.

„O tom ty nerozhoduješ,“ uchechtne se arogantně Matt a poposedne si víc dopředu, na okraj křesla, „Dělej, odpověz mi,“ dodá záhy na to více urputně.

„Nebo co? Zbičuješ mě? Budeš mě řezat, nebo mlátit? Oba víme, že bys mi to neudělal!“ ušklíbnu se provokativně. Matt na to vůbec nic neřekl a podal mi na klín papír. Teda ono to přesně byla fotografie, vytištěná na velkém formátu papíru. Ztěžka jsem se nadechla a podívala se na fotku Evy a Anguse, kdy v náručí drželi malou Matyldu, které mohl být tak rok určitě. Svraštila jsem čelo a podívala se zlostně po Mattovi.

„Co to kurva má být?!“

„Rád bych ti připomněl, proč, jsi doopravdy tady,“ řekne tím svým hlubokým hlasem, „Měla by sis vzpomenout, kdo je tvá rodina. Oni tu jsou pro tebe, podrží tě ve všem a ty to víš. Byli tu s tebou od samého začátku,“ dodá a na klín mi položí další fotografii, kde jsem byla vyfocená s tátou před X lety na společné dovolené. Ihned jsem odvrátila pohled z fotografie, která mi krajně podrývala zchladlé srdce.

„Už kvůli nim, by ses měla vrátit zpátky! Už kvůli nim, lidem, kteří tě milují, by ses měla dát zpátky dohromady a uvědomit si, že do toho světa, ve kterém jsi, nepatříš,“ pokračuje Matt a na klín mi položí další fotku.

Byla to společná fotografie s mou mámou.

Byla to momentka, kdy jsme se objímaly v den mé svatby a opřely si o sebe svá čela.

„Strč si ty fotky, do prdele, O’Briane! Nechci to vidět, ani to kurva poslouchat!“ vybuchnu zlostně, snažíc se ze sebe setřást ty fotky.

„A když už to nemíníš udělat kvůli nim, tak bys to měla udělat kvůli tomuhle!“ dodá ignorujíc má předchozí slova a na klín mi pohodí zbytek fotografií, které svíral v ruce.

Fotografie se mi rozprostřely po nohách a já spatřila mou fotografii s Adamem.

Byla to naše svatební fotka.

Hrdlo se mi stáhlo, jen při pohledu na jeho tvář.

Na jeho krásnou tvář. Můj Adam.

Silně jsem nabrala vzduch nosem a cítila, jak rudnu vzteky. Cítila jsem se najednou jak smyslů zbavená. Možná i v té pozici, ve které jsem se nacházela s přivázanými pouty u postele, jsem byla spíše jak z vymítače ďábla.

„Zabiju tě! Přísahám Bohu, že až se z tohohle dostanu, tak tě zabiju!“ začnu na něj křičet, snažíc ze sebe sundat ty fotografie.

Bylo jich tolik.

Já a Adam při našem novomanželském tanci, já a Adam na Srí Lance, já a Adam v Paříži.

Já a Adam.

Nabývala jsem pocitu, jako kdyby se mi ty fotky vypalovaly do kůže, i přes vrstvu tepláků a zároveň mi vypalovaly díru do srdce, které už bylo tak zraněné.

Ztěžka jsem dýchala a začala nesnesitelně křičet.

Matt pouze seděl a zíral na mě. Možná lehce zaskočeným výrazem.

Zmítala jsem se v poutech, odhodlaná si klidně urvat ruce, jen abych se zbavila těch zkurvených fotek kolem svého těla. Cítila jsem, jak se mi z očí valily slzy a já nemohla popadnout dech.

Plíce se mi bolestivě stáhly a já zalapala po dechu.

Snažila jsem se uklidnit a dýchat pravidelně nosem, ale jen jsem pohledem zavadila o Matta, který ostražitě seděl, připraven mi kdykoli pomoct, ještě víc jsem se rozčílila.

Křičela jsem z plných plic na něj, dokud mi stačil dech.

Tváře jsem měla zcela zmáčené od průtoku těch slz, které ze mě jely jedna za druhou, jako kdyby to byly nasbírané slzy za ta léta. Což vlastně byly.

Zmoženě jsem se pak položila hlavou do polštáře a zavřela oči. Už jsem nedokázala snést ten pohled na ty zkurvené fotky, na Mattovu tvář, na nic kolem toho. Tiše jsem brečela a cítila tu neskutečnou tíhu, která mi ulpěla na srdci.

Ta bolest…

„Musíš si vzpomenout, jak šťastná si byla kolem lidí, kteří tě milují,“ řekne tiše Matt a zaslechla jsem, jak vstal z křesla, „Musíš si vzpomenout, jak ses cítila, když si byla dlouho bez nich.“

Začal sbírat fotografie popadané kolem mě. Odvrátila jsem tvář na bok a bolestně svraštila tvář. Nechtěla jsem, aby mě takto viděl. Nechtěla jsem nikomu ukázat svou slabou stránku.

Dveře se za ním zaklaply a já poznala, že jsem sama. Jen sama, se sebou, se svými bolestnými pocity, které jsem v sobě uzavírala, tak strašně moc dlouho.

 

 

Asi po nějaké delší době, nevím, neměla jsem pojem o čase, Matt vstoupil do místnosti, kdy otevřením dveří vpustil dovnitř omamnou vůni z kuchyně. Ani jsem se na něj nepodívala. Pouze jsem tam ležela, netečně se dívala do jednoho a toho samého místa, s rukama vypaženými vzhůru. Pouta mě stále řezala, ovšem byla to daleko menší bolest než ta, co jsem cítila uvnitř sebe.

„Přinesl jsem ti večeři,“ nadhodí klidně. Odložil tác s jídlem na stolek, odkud odstranil knihy a pak přešel pomalými kroky ke mně. Povolil mi opět levou ruku a já se pomalu napřímila do sedu. Sklesle jsem se posadila na kraj postele a svěsila nohy dolů.

Nevěnovala jsem mu sebemenší pohled.

Na klín mi položil tác s talířem, na kterém byl kuřecí plátek, pečené brambory a k tomu kousky zeleniny. Ještě jsem tam měla sklenici vody. Pustila jsem se mlčky do jídla a vidličkou se snažila si rozkrojit maso. Nakonec jsem ho napíchla celé na vidličku a odkusovala si z něj, jak ten největší barbar.

Dívala jsem se pouze na jedno, a to samé místo před sebe.

Cítila jsem se emočně vyčerpaná.

Nedojedla jsem celou porci a odložila vidličku na talíř. Napila jsem se vody a vypila celou sklenici na jeden zátah. Chopila jsem se tácu a zvedla ho, aby si ho Matt mohl přebrat. Nic neříkající si ho převzal a odešel s tím ke křeslům. Tác odložil opět na stolek a přešel ke mně. Povolil mi i pravou ruku od pout a já na něj překvapeně vzhlédla.

„Můžeš se jít umýt,“ řekne pevným, přesto klidným tónem. Protřela jsem si bolestně dlaně a vstala. Pomalými kroky, ihned s Mattem za zády, jsem přešla poslušně do koupelny, kde už jsem měla připravené čisté spodní prádlo a obyčejné tričko na spaní. Na umyvadle byl připravený můj kartáček a zubní pasta. Stoupla jsem si před sprchu a přetáhla si přes hlavu tílko, které jsem hodila na zem. Stáhla jsem ze sebe tepláky a zůstala tam stát jen v kalhotkách. Otočila jsem se přes rameno, zvědavá na to, zda tam Matt stojí a dívá se na mě. Byl však otočený ke mně zády, opíral se ramenem o futra a ruce měl nečině v kapsách. Rychle jsem zauvažovala a přemýšlela o provedení mého plánu. Jen si ho zkusit tak oťukat.

Matt si povšiml, že se nehýbu, ani se nespouští sprcha. Krátce se na mě otočil a když viděl, že mám odhalená prsa, otočil se zpátky před sebe.

„Vysprchuj se, dávám ti maximálně pět minut,“ sykne nevrle. Pomalými kroky jsem přešla až k němu a těžce zauvažovala. Prsty jsem se dotkla jeho kůže na paži, kdy se okamžitě napnul. Přejela jsem bříšky prstů po jeho husí kůži, kterou jsem mu vyvolala a zajela jimi až na jeho rameno. Chopila jsem se ho pevně rukou a snažila se ho přimět, aby se ke mně otočil. Ovšem Matt se vzpouzel a neuhnul ani o píď.

„Otoč se na mě,“ utrousím tiše, „Prosím,“ dodám se žadoněním. Nakonec povolil ramena a otočil se pomalu čelem ke mně. Zlostně mi pohlédl do očí. Přikročila jsem k němu ještě blíž a stoupla si na špičky. Neměla jsem sebemenší šanci dosáhnout k jeho rtům, ale aspoň jsem se na něj víc nalepila a svými prsty jsem mu začala brázdit jeho hruď, která se napínala pod mým dotekem.

Nasála jsem jeho vůni z trička, kterou jsem si pamatovala už tak dlouho.

Prostě k němu patřila.

Zvedla jsem hlavu a pohlédla mu do těch jeho očí, které jsem vždycky milovala. Ať už na mě koukaly nenávistně, jako zrovna teď. Pohledem jsem mu přejela na rty, které jsem si přála ochutnat, připomenout si jejich chuť.

V tom mi spočinula Mattova ruka kolem krku a drsně mě přirazil o sprchový kout, div se mnou nevyrazil posuvné dveře. Zalapala jsem po dechu, když se mi jeho prsty ovinuly kolem krku a silně mi zmáčkly hrdlo. Matt se nade mě sklonil a podíval se na mě běsnícím výrazem.

„Myslíš si, že jsem úplně blbej?! Že ti na to skočím po druhé?!“ zavrčí mi do obličeje a mně neušel pobavený úšklebek. Pak mě pustil a doslova dostrkal do sprchového koutu. Zavřel za mnou silným třísknutím. Tak tohle úplně nevyšlo.

„Máš tři minuty!“ řekne rázně, stojící stále u sprchového kouta. Promnula jsem si krk, kde mě pálil jeho stisk a otočila se ke sprše. Spustila jsem na sebe ledovou vodu a tiše zaúpěla leknutím, jak moc byla studená. Semkla jsem jazyk mezi zuby a snažila se to vydržet. Po chvíli se voda změnila do vlažné, až přešla do příjemně teplé. Umyla jsem se celá a použila tekuté mýdlo, které bylo odloženo na zemi. Když jsem byla hotová, vypnula jsem sprchu a otočila se ke dveřím. Matt rázně otevřel dveře sprchového koutu a švihl mi do obličeje ručník. Naštvaně jsem zamručela a chopila se utírání celého těla. Přešel ke dveřím, kde opět stál otočený ke mně zády a vyčkával, až budu úplně hotová. Převlékla jsem se do čistého a ručník přehodila přes sprchový kout. Přešla jsem bosá k umyvadlu a vyčistila si zuby. Když jsem byla hotová, otočila jsem se čelem k Mattovi.

„Už jsem hotová, taťko! Připravená do postele!“ syknu sarkasticky.

Matt na to nic neřekl, pouze otevřel dveře a stoupl se mimo ně, abych mohla projít.

Prosmekla jsem se těsně kolem něj a přešla do své věznící komnaty. Automaticky jsem se usadila na postel a nastavila ruce, aby mě ten blbeček mohl připoutat. Ihned mě připoutal a já ho pečlivě pozorovala. Přímo jsem mu vyrývala díru svým pohledem do obličeje. Nechal mě tam samotnou a se zavřením dveří zase odešel.

Rozhlédla jsem se po potemnělém pokoji, kdy svítila pouze lampa v rohu. Byla jsem si jistá, že v takové pozici jistě neusnu, byla jsem tam jak ukřižovaná.

Horoucně jsem se snažila přemýšlet co dál, co ještě na něj zkusit. Věděla jsem, že je ale tak desetkrát silnější než já.

Už s ním nemůžu flirtovat. Mohla jsem mu zahrát ještě na city, ale asi by to bylo příliš prozíravé. Mínila jsem si to nechat na další den. A zároveň doufala, že těch společných dní mnoho nebude.

 

Z myšlenek mě vytrhl Matt, který vkročil do místnosti s mokrými vlasy, v čistém tričku a černých boxerkách. Suše jsem polkla a pečlivě pozorovala, jak přešel až ke mně. Natáhl se k mé ruce u zdi a povolil mi ji z pout.

Cítila jsem jeho svěžest a čistotu ze sprchy.

Hned mi povolil i druhou a když jsem si nadějně protáhla ruce v tom, že je budu mít na noc volné, začal mi je spoutávat dohromady před sebe.

„To budu jako spát spoutaná?!“ zamračím se.

„Nechci, abys mě uškrtila ve spánku,“ řekne jakoby nic a mě to pak dojde.

„Počkej, ty tu budeš spát jako se mnou?!“ napřímím se.

„Ano,“ hlesne suše.

„Proč jako?!“ vyprsknu hned.

„Protože je to jediná postel v chatě?“

„A co jako? Spi si na zemi, na to si byl zvyklý!“

„Budu spát s tebou v posteli,“ pronese klidně a přejde ke světlu. Zhasnul ho a místností se zhostila naprostá tma. Posunula jsem se v posteli až k samotné zdi a vnímala Matta, jak se přibližuje zpátky k posteli. Zaslechla jsem šustění deky, která byla srovnaná na konci postele. Matt ji rozprostřel po celé posteli. Byla jistě dostatečně velká pro nás oba.

„Varuju tě, jestli něco zkusíš, bude zle,“ zaslechnu jeho hlas ve tmě, kdy se natáhl na své straně postele. Postel byla dostatečně velká na to, abychom se vyspali spolu, ale bylo téměř nemožné, abychom se vzájemně sebe nedotýkali. Seděla jsem tam netečně dál, opřená o zeď. Své spoutané ruce jsem měla položené volně v klíně a snažila se uklidnit jistou panikou, která se ve mně odehrávala. Nechtěla jsem vedle něj spát. Nemohla jsem.

Tiše jsem seděla a pečlivě poslouchala jeho oddychování, které se nakonec změnilo zcela pravidelné a rytmické, tudíž mi bylo jasné, že usnul. Nedokázala jsem pochopit, že dokázal usnout tak rychle, během několika minut. Ale dobře jsem si pamatovala, že měl slabý spánek, jeho dokázala vzbudit padnoucí jehla na zem. Nakonec jsem se uvolila a lehnula si vedle něj, nalepená přímo na zeď. Ani nevím jak, usnula jsem do hlubokého spánku.

 

-

 

Jak jinak jsem se mohla vzbudit, že jo?!

Než nalepená na tom zpropadeném Mattovi O’Brianovi!

Zapomněla jsem na ty naše nadpozemské síly, které nás k sobě táhly ve spánku a narušovaly nám tak vlastní gravitaci. Cukla jsem svou hlavou, kterou jsem měla nalepenou na jeho rameni a hned se otočila na záda.

Nemusela jsem se ani dívat, věděla jsem, že on je vzhůru.

Dlouze a těžce oddychl a pak vstal. Znaveně přešel ke dveřím a zase zmizel za zavřenými dveřmi. Protáhla jsem si své tělo a několikrát za sebou si zívla. Byla jsem úplně hotová. Bolela mě zápěstí od ostře zařezávajících se pout do mé kůže, ovšem záhy jsem si uvědomila, že mám pouta před sebou a nejsem k ničemu vázána. Vstala jsem obratně z postele a přešla k oknu. Přejela jsem ho pátravě rukama podél dřevěného rámu a nemohla najít žádnou kliku, či páčku, čím by se dalo okno otevřít. Pohlédla jsem ven a viděla pouze les, který nás obklopoval. Přešla jsem doprostřed pokoje a rozhlédla se po něm celém. Hledala jsem cokoli, co by mi jakkoli dokázalo pomoct ať už v útěku, nebo v čemkoli jiném. Přešla jsem ke dveřím a zaposlouchala se. Neslyšela jsem vůbec nic. Pomalu jsem se chopila kulaté kliky a hnula s ní v dlani. Co nejtišeji jsem pootevřela dveře a snažila se poslouchat. Vykoukla jsem ven z pokoje a zahlédla zavřené dveře do koupelny. Po špičkách jsem přešla po kuchyni ke dveřím ven. Chladná dřevěná podlaha mírně zavrzala a já otevřela dveře. Vyšla jsem ven a pohlédla na tech dechberoucí východ slunce.

Zastavila jsem se ve veškerém pohybu a zadívala se do oranžovočervených paprsků slunce, které se prodíralo skrz stromy přímo naproti mně. Zář slunce mě jemně hřála na tváři, až jsem vydechla těžce ledový vzduch z plic. Věděla jsem, že spoutaná, bosá, prakticky bez oblečení, jsem neměla nijak velké šance na útěk. Ač jsem chtěla odsud zmizet, tohle nebyla ta pravá chvíle.

Stále jsem nehnutě pohlížela před sebe a užívala si každý pohyb paprsků, kdy slunce pomalu prodíralo výš a výš. Až po znatelně dlouhé chvíli jsem zaslechla přítomnost Matta, který si nemohl nevšimnout otevřených hlavních dveří.

„Pojď dovnitř, nebo zmrzneš,“ řekne zcela vážně, přímým rozkazem. Nadechla jsem se pomalu nosem a otočila se k němu.

„Proč tohle děláš?“ vydechnu těžce. Pátravě jsem pohlédla do jeho očí a chtěla znát odpověď. Nechápala jsem, proč se mi zas montoval do života. Vždycky to akorát znamenalo jen další problémy.

„Chci tě zachránit,“ odpoví vážně Matt, aniž by uhnul pohledem.

„Zachránit? Před čím jako?!“ uchechtnu se nechápavě.

„Před tebou samotnou,“ odpoví a nadechne se pokračovat, „Jsi sama sobě nepřítelem. Neustále se řítíš do větších a větších sraček a máš sebedestruktivní sklony. Nemůžu ti dovolit, aby ses sama zničila,“ dodá na to velice pevným tónem.

„Matte, ale to není vůbec na tobě. Tohle je můj život, který jsem si sama zvolila, sama ho chci žít,“ řeknu rozhodně. Opravdu jsem to myslela vážně.

„Vyměnila si zabíjení a mučení za to, být normální holkou, která má rodinu a třeba šťastný vztah a k tomu dítě,“ sykne netečně a já zatnula ruce v pěst.

„A ty si jako myslíš, že mě tu předěláš a já se vrátím a budu se chtít stát matkou?!“ uchechtnu se sarkasticky.

„Doufám v to, že ti připomenu, kým si byla a jaké si měla sny,“ odpoví hned.

„Ale všechny moje sny jsou pohřbeny s mým manželem! Chápeš to!“ rozkřičím se na něj opět jak urvaná ze řetězu.

Všechny ty emoce kolem toho jsem nedokázala vůbec ovládat.

Včerejškem už ne.

Cítila jsem opět, jak se mi hrnou slzy do očí, ovšem tentokrát jsem se nemínila před ním rozbrečet. Vešla jsem dovnitř, hrubě ho strčila, protože mi stál v cestě a přešla až do koupelny, kdy jsem se zavřela. Vyfoukla jsem tiše přebytečný vzduch z plic a snažila se zahnat ten sžíravý pocit.

Podařilo se mi uklidnit, a tak jsem se vyčůrala. Následně jsem přešla k umyvadlu a opláchla si obličej. Vyčistila jsem si zuby a pohlédla na svůj odraz v zrcadle.

Dívaly se na mě modré oči bez barvy. Bez jiskry. Bez zájmu.

Otočila jsem se a vydala se ke dveřím. Otevřela jsem dveře a vnímala Matta, jak stál u kuchyňské linky a něco tam dělal. Přešla jsem do pokoje a zhurta si lehla do postele. Přikryla jsem se dekou a zadívala se nad sebe do stropu. Kurva, jak?! Jak se zase stalo to všechno a já se cítila tak, jak jsem si už nikdy nechtěla dovolit!

 

Matt vkročil do pokoje po nějaké době a přešel ke mně. Netečně jsem na něj pohlédla.

„Pojď se najíst ke stolu. Udělal jsem kafe,“ vyzve mě decentně gestem hlavy. Za hrnek kávy bych vraždila, fakt!

Pomalu jsem ze sebe odkryla deku a vstala. Vydala jsem se spolu s Mattem, do kuchyně a pohlédla na stůl, na kterém byly kousky nakrájeného pečiva. Nakrájená čerstvá zelenina, spolu s uvařenými vejci a kousky slaniny byly připravené na velkém talíři přesně uprostřed. Na každé straně byl připravený jeden prázdný talířek, kdy se u toho vyjímal černý hrnek, ze kterého se kouřilo. Přešla jsem ke stolu a pohlédla na tepláky, které jsem měla přehozené přes židli. Ihned jsem se do nich oblékla a následně se usadila. Neřekla jsem vůbec nic a zhurta se napila lahodné kávy. Její hořká chuť se mi blaženě rozlinula po těle a mé chuťové pohárky slavily.

Matt se usadil naproti mně a též se jako první napil kávy. Věděla jsem, že o měl ke kávě stejný přístup a taky by bez ní dlouho nevydržel. Oba jsme tam seděli jak zařezaní, drželi v rukách každý svůj hrnek toho tekutého zlata a rozjímali nad svým. Matt se nakonec odhodlal první a nabral si na prázdný talířek jídlo. Nakonec jsem se i já uvolila a pustila se do jídla. Po nějaké znatelné chvíli jsem se chopila slova.

„Takže tvůj plán je, mě tu přeměnit, či mi připomenout, že jsem bývala normální ženská a ve finále bys byl rád, abych odsud odešla jako člověk, který nebude prahnout po nekalostech a jistém zlu,“ nadhodím se značným sarkasmem. Matt na mě zvedl ten svůj tvrdý pohled.

„Rád bych, abys přehodnotila, že to, co děláš je naprosto šílené a nebezpečné,“ řekne tiše.

„Ježiši, ale já to miluju! Copak to nechápeš?!“ zasměji se tomu a rozhodím nechápavě rukama, „Miluju, mít ten vliv! Miluju, ten strach v očích lidí, kterým mířím pistolí na hlavu! Miluju, když mě prosí o život,“ vydechnu zbožně.

„Copak se neslyšíš?!“ bouchne Matt rozhořčeně do stolu.

„Neříkej mi, že tobě to nedělalo dobře, když si zabíjel na zakázku,“ zvážním trefnou otázkou. Matt se napřímil v zádech, jako kdyby to pro něj byl čistý zásah do srdce.

„Ano, dělalo mi to dobře, ale já zabíjel špatný lidi,“ brání se.

„A čím ty lidi byli horší než ty, co jsem zabila já?! Byli to lidi, kteří dlužili prachy kvůli fetu, nebo, že byli zadluženi někde jinde zase. Byli to taky špatní lidé!“

Matt na mě pohlížel s jistým nepochopením a pak pouze zakroutil hlavou.

„Tohle jsem teď prostě já! A tobě nezbývá nic jiného, než se s tím smířit! Už nikdy nebudu tou holkou, kterou si miloval. Ta umřela společně s…s ním,“ řeknu rozhodně, naléhavě rozhodně.

„Připomenu ti to,“ zvážní Matt.

„Co mi jako připomeneš?!“ nechápu.

„Připomenu ti to, jaké to bylo, když si milovala člověka a ne zabíjení lidí!“