ChatGPT | Mr.Black Její černá duše - 10.kapitola

 

 

10.kapitola

 

Jeho polibek byl jemný, procítěný a plný lásky.

Cítila jsem to, vnímala to každou svou buňkou těla. Ale nemohla jsem to přijmout.

Nemohla jsem mu to udělat.

Nikam by to nevedlo. Ač jsem chtěla polibek protáhnout a přilnout k němu svým nahým tělem, věděla jsem, že by to nemělo smysl.

I kdybychom se spolu vyspali a měli naprosto fantastický sex, ostatně jako vždy, akorát by mu to ublížilo. On by v tom viděl něco víc.

Odtáhla jsem se od něj, ovšem on mi v tom zabránil svou rukou, která spočinula na mých nahých zádech. Dlaně jsem mu opřela o hruď a vzepřela se proti němu.

„Matte, nech toho, nikam by to nevedlo,“ utrousím netečně a cítila, jak mi žhnou tváře.

„A tím se snažíš ujistit sama sebe?!“ zamručí a zvedl mou bradu k sobě.

Znova mě políbil, ovšem tentokrát více vášnivě.

Jazykem mi pronikl do pusy a provokativně dráždil můj jazyk. Zamručela jsem mu nesouhlasně do pusy, ovšem nemohla jsem ignorovat svůj vnitřní pocit, který okamžitě roztával z přesvědčení, že po něm mé tělo toužilo. Neskutečně. Jako vždy.

Z posledními zbytky zdravého rozumu jsem se od něj znova odtáhla a podívala se mu do jeho roztoužených očí.

„To, že bychom se spolu vyspali, by nijak nezměnilo to, že bych se vrátila zpátky do svého života, který právě žiju, Matte,“ vydechnu těžce, pohlížející do těch jeho tmavě hnědých očí. Chvíli na mě pohlížel, jako kdyby hledal v mých očích naprostý opak a pak se zamračil.

„V tom případě, tě tu přivážu a budu tě tu držet, dokud nezměníš názor,“ zavrčí neústupně a odstoupí ode mě.

Pak se otočí na patě a odejde z pokoje.

V duchu jsem si na něj zanadávala a hned se chopila oblékání. Jen jsem se dooblékla, Matt vrazil do pokoje a v rukách nesl kovová pouta, která jsem měla naposled včera na sobě. Jen jsem viděla, s jakým odhodláním ke mně kráčí, začala jsem couvat a byla připravená se bránit. Jen po mě sáhnul, začala jsem se mu zmítat v pevném sevření mého zápěstí. Hned mi kolem něj obtočil kovová pouta a pevně je utáhl.

„Kurva, to bolí!“ vyprsknu na něj netečně, snažíc se mu jakkoli vzdorovat, ovšem s jeho silou jsem neměla žádnou šanci. Strčil mě do postele, kdy mi připoutal i druhou ruku k poutům, která stále visela na kovové pelesti postele. Snažila jsem se ho skopnout, nebo mu ublížit svým kolenem, ovšem on byl tak mrštný, že mi stihl utáhnout pouta a uhnout mým výpadům.

„To má bolet!“ procedí jízlivě a vstane z postele.

„I kdybys mě tu držel do konce života, tak názor nezměním, Matte!“ vykřiknu na něj nasraně.

„To se ještě uvidí!“ mrkne na mě se značným sarkasmem v hlase a odejde z pokoje. Zlostně jsem zařinčela pouty o postel a vzteky zamručela. Do pekla s ním!

 

                                                                       -

 

Nic nebylo nekonečnější než ležet v posteli, připoutaná pouty a čumět do zdi naproti, nebo do stropu. Byla jsem tak již druhým dnem. Matt mi pouštěl ruce pouze k jídlu, nebo když jsem si chtěla zajít do koupelny. Když nemusel, nemluvil se mnou. Většinu času trávil venku, nebo v druhé místnosti.

Nemusela jsem být žádný Einstein, aby nebylo jasné, že je na mě naštvaný, možná kvůli jasnému odmítnutí jeho nevyslovené nabídky sexu.

Nebo stále kvůli Alexovi.

Anebo to bylo prostě všechno dohromady.

Panovalo mezi námi tíživé dusno a věděla jsem, že to nebude mít dlouhého trvání. Věděla jsem, že je vytrvalý a jestli řekl, že mě tu nechá, dokud nezměním názor, věřila jsem tomu. Ovšem nemínila jsem tu strávit více času, než bylo nutné.

Musela jsem se odsud už dostat, stůj co stůj.

V mysli jsem zapátrala k Alexovi.

Zajímalo mě, zda mě hledá, nebo se po mě sháněl. Ale předpokládala jsem, že ano, nebo alespoň mí lidé ano.

Ani jsem nevěděla, zda Matt zahladil nějak stopy. Zda mi sbalil vše, aby vypadalo, že jsem někam odjela, nebo tam nechal všechny mé osobní věci, jako telefon, doklady a podobně.

Myšlenkami jsem přešla zase k tomu, co bude až se vrátím. Stála jsem si za tím, že se chci vrátit k životu, který žiju. Byla jsem tím přesvědčená, ačkoli jsem měla nahlodané podvědomí tím, že bych se měla opravdu ozvat rodičům a ujistit je, že jsem v pořádku. Natolik se to povedlo Mattovi, mě nahlodat, že jsem se kvůli tomu cítila dost nepatřičně.

Z myšlenek mě najednou vytrhl Matt, který vstoupil do místnosti a zastavil se ve dveřích.

„Chceš jít na záchod?“ zeptá se mě suše, přičemž měl jednu ruku založenou ležérně v kapse.

„Nepotřebuju teď na záchod,“ odseknu mu.

„Ale třeba za hodinu budeš,“ řekne a já zbystřila. Všimla jsem si, že byl převlečený do džínů, trika a své kožené bundy.

„Proč, ty někam jdeš?!“ zvednu bradu.

„Do vesnice pro zásoby jídla,“ pronese mírným přikývnutím.

„Tady je vesnice?! A to mě tu jako necháš samotnou?!“ vyhrknu rychle otázky za sebou.

„Jistě to zvládneš. Budu pryč přes dvě hodiny, tak si rozmysli, zda na ten záchod chceš nebo ne,“ vyzve mě tvrdým tónem. Zamračila jsem se.

„Faaaajn, chci na záchod!“ zavrčím netečně. Matt tedy přejde po místnosti až ke mně a odemkne mi pouta. Zmoženě si stáhnu ruce k sobě a protřu bolavá zápěstí.

Rozešla jsem se do koupelny, vykonat potřebu a cítila tíživé cosi na hrudi. Nechtěla jsem, aby mě znova spoutal, nechtěla jsem se s ním znova dohadovat a ani jsem nechtěla, aby odešel a nechal mě tu jak čokla uvázaného na vodítku.

Když jsem vešla z koupelny, Matt čekal u dveří. Podívala jsem se na něj a zastavila se v pohybu. Trucovně jsem si založila ruce v bok a zamračila se.

„Nechci, abys mě tu nechal uvázanou, jak psa,“ syknu netečně.

„A už si změnila názor?!“ zvedne obočí.

„Ne!“ hlesnu rozhodně.

„Tak v tom případě se nemáme o čem bavit, pohyb do pokoje,“ odsekne mi a poukáže rukou směrem do pokoje. Nahrbila jsem se a svraštila obličej.

„Kurva, jak si furt můžeš myslet, že mi můžeš rozkazovat a řídit tak můj život!“ vyprsknu na něj jedovatě.

„Protože to tak je! Mám si tě přehodit přes rameno a donést tě sám do té postele?!“ řekne výhružně a napřímí se nade mnou tou svou výškou. Vztekle zavrčím, a nakonec se rozejdu do pokoje. Rázným dupáním přejdu po pokoji až k posteli, kde se nasraně posadím přesně doprostřed a natáhnu ruce k poutům. Neujde mi Mattův posměšný výraz. Nahne se nad mou pravou rukou, kterou upne do pout a pak odstoupí. Nechal mi volnou levou ruku. Krátkým krokem přešel ke stolku mezi křesly a uchopí z něj tři knížky, které tam byly položené.

„Na, tady máš něco na čtení, ať se úplně nenudíš,“ řekne a na klín mi položí tři starší knihy. Byla to těžká klasika, jako Jana Eyrová, Pýcha a Předsudek a Moby Dick. Střelila jsem pohledem po tom jeho pobaveným výraze a měla sto chutí mu tu knížku hodit do ksichtu.

„Nechci si číst!“ vyjedu na něj ostře.

„Jen si čti, prospěje ti to, kdy naposled si četla, hm?!“ nadhodí jízlivě a přejde až ke dveřím. No, to už bylo opravdu, ale opravdu dávno!

„To je úplně fuk, copak nevidíš, jak je celá tahle situace směšná?!“

„Jo, to je, já se vcelku bavím!“ ušklíbne se a hned začne uhýbat, když se proti němu rozletí jedna z knih, z mého klína. Kniha drtivě dopadne na zeď vedle dveří a mírně zaduní dopadem na zem. Zaslechnu pouze Mattův smích, když zmizí za dveřmi.

„Nesnáším tě, O’Briane!“ zakřičím na celý pokoj rozhořčeně.

 

Chtě nechtě, uchopila jsem jednu z knížek, která mi zbyla na klíně a pustila se lenivě do čtení. Zvolila jsem Pýchu a Předsudek a snažila se soustředit na anglický text, ale vůbec mi to nešlo. Leželo se mi nepohodlně, pouta mi drtila zápěstí a už jsem byla krajně nasraná na tu celou situaci, ve které jsem se nacházela. Poposedla jsem si výš, abych nemusela mít tu připoutanou ruku, tak zvednutou a snažila se nějak pohodlněji usadit. Koleny jsem si musela podpírat knížku, abych mohla přetočit na další stránku. Nakonec se mi to nějak podařilo a já se pustila do čtení.

Nevím, jak dlouhá doba uplynula, když jsem zaslechla nějaký zvláštní zvuk.

Nabývala jsem pocitu, jako kdybych zaslechla auto.

Napřímila se v zádech a zaposlouchala se.

Najednou se z vedlejší místnosti ozvalo typické zavrzání hlavních dveří a následně i podlahy. Zbystřila jsem a dívala se na dveře před sebou.

Něco mi říkalo, že to Matt nebyl.

Kroky zněly váhavě, byly pomalé a mířily ke dveřím pokoje.

Mohl to být prakticky kdokoli, neměla jsem sebemenší odhad, kdo se mohl nacházet ve vedlejší místnosti. Když jsem viděla otáčení kulaté kliky, zatajila jsem dech.

Své vytřeštěné oči jsem upírala na Alexe, který právě vkročil do pokoje a ostražitě po mně pohlédl. Měla jsem pocit, jako kdyby se mi srdce zadrhlo a udělalo salto vzad.

„Alexi,“ vydechnu překvapením.

Alex se napřímil v zádech, ležérně si strčil ruce do kapes a rozhlédl se po mém skromném bydlení. Pomalými kroky se rozešel ke mně a já nevěděla, zda mám být štěstím bez sebe, nebo se ho bát. Bát se toho co přijde. Co bude následovat.

Byl oháknutý do černého obleku, s šedou košilí, kterou měl nedbale rozepnutou u krku. Vlasy měl sčesané do culíku, na očích nasazené černé nepropustné brýle, tudíž mu nebylo vidět do jeho očí. Byla pouze vidět jako kamenná tvář bez úsměvu, což nebylo dobré. Vůbec.

„Máš pohodlí, poklade?“ zeptá se tím svým hrdelním hlasem, ze kterého mi naskočila hned husí kůže. Nemohl si nevšimnout, že jsem k posteli připoutaná.

„Byla bych ráda, kdybys mě těch pout okamžitě zbavil,“ syknu netečně a zahodím knihu, kterou jsem do teď pevně svírala v ruce.

„Hmmm, no,“ promlaskne si a sundá si pečlivě pomalu své brýle z očí, „Nejdříve si promluvíme,“ ušklíbne se tím jeho výhružným žraločím úsměvem. Brýle si odložil do vnitřní kapsy saka a přešel ještě blíž, kousek ode mě. Díval se na mě z vrchu, těmi jeho tmavě modrými oči, u kterých jsem měla pocit, jako kdybych je viděla strašně dávno.

„Nepředpokládám, že by ti ublížil,“ nadhodí Alex vážným tónem, když si mě prohlížel.

„Ne, neublížil,“ vydám ze sebe. Byla jsem nervózní z té jeho blízkosti. Jak se výhružně nade mnou tyčil, jak na mě pohlížel. Mohl vzít polštář a klidně mě jím zadusit. Byl by toho schopný. Tím jsem si jistá!

„Spala si s ním?!“ zeptá se bez okolků.

„Ne!“ vyhrknu rázně. Málem ano!

„Obrátil jsem kvůli tobě půlku Evropy, poklade,“ utrousí tiše a posadí se zlehka na okraj matrace, „Řekni mi jediný důvod, proč bych toho sráče neměl zabít,“ dodá tak nadlehčeně. Posadil se tam tak ledabyle, aby dal najevo, jak vlastně má navrch nade mnou.

„Nezabíjej ho, prosím!“ zatajím dech. Slyšela jsem samu sebe, jak jsem zněla. Jako ustrašená plačka. Ale opravdu jsem nechtěla, aby mu něco udělal.

„Proč?!“ propíchne mě tím jeho neústupným pohledem.

„Udělám pro tebe všechno! Budu jenom tvoje, ale necháš ho žít!“ řeknu velmi rozhodně, aniž bych si uvědomila, co jsem právě ze sebe vypravila.

Alex na mě pohlížel a úsměv se mu ďábelsky protahoval, až do neskutečně strašidelného úšklebku, který nevěstil nic dobrého. Najednou si vytáhl zbraň ze svého pouzdra, co nosil u opasku za zády. Napřímil ji přímo naproti mé hlavě.

„Odpřisáhni mi to,“ řekne zřetelně pomalu. Dokázalo mě vystrašit spousta věcí, ovšem zbraň mířící mi do očí to zrovna nebyla. On samotný byl více děsivý.

„Přísahám,“ utrousím tiše.

„Celou větou!“ pobídne mě tvrdým rozkazem.

„Přísahám, že budu jen tvoje a udělám pro tebe všechno!“ procedím skrz zuby a už v hlavě jsem zpytovala svědomí, jaká kráva to jsem. Ovšem pokud to zabrání v Mattově smrti, byla jsem to schopna podstoupit. Teď už jen aby dodržel slovo. V čemž jsem si tak jistá nebyla.

Alex uhnul zbraní do levé strany a vystřelil. Nadskočila jsem uleknutím a pohlédla na svou zrovna uvolněnou rukou, kdy Alex prostřelil zámek pout. Podívala jsem se na něj a zase na pouta. Ještě několikrát jsem to zopakovala, samým zaskočením.

Ten kretén mě mohl trefit! A to se kurva ani pořádně nedíval! Psychopat!

„Tak pojď,“ pokyne mi tvrdě a vstane z postele. Ihned jsem vystřelila z postele směrem za ním a ohlédla se ještě po svých věcech, u kterých jsem však věděla, že mi extra chybět nebudou. Jen jsme vyšli z pokoje, v kuchyni stáli dva z jeho mužů a pohlíželi na mě velmi přísně. Vyšli jsme ven, kde stála tři velká černá terénní auta a u nich jeho lidé.

Alex přešel k tomu autu uprostřed a otevřel mi dveře.

Pohlížel na mě tvrdým výrazem a rukou mi pokynul nastoupit.

Nastoupila jsem mlčky do auta a posadila se až na opačnou stranu. Alex se usadil ihned vedle mě. Ostatní se přesunuli též do aut a jedním Alexovým pokynem mávnutí ruky, jsme se rozjeli dál po cestě. Alex se chopil mobilu a vytočil něčí číslo.

„Stáhněte se, sejdeme se na letišti,“ pokyne velice stručně do mobilu a ukončí hovor. Mobil si následně strčil do vnitřní strany saka a na místo toho vytáhl své brýle. Nandal si je na oči a pohlížel ven z okénka. Podívala jsem se ze svého okénka a možná, jen kouskem svého vědomí, jsem doufala, že třeba zahlédnu Matta. Doufala jsem, že Alex dodrží slovo a nikdo mu nic neudělá. Nechtěla jsem, aby se mu kvůli mně něco stalo, přesně o tomhle jsem mluvila, vůči své rodině. Ať už mě chránila Unie, vždycky se najde nějaký psychopat, který by to mohl chtít zkusit. Jako třeba tady Alex, že?! Absolutně jsem nevěděla, co mám od něj čekat. Ač jsem si myslela, že po těch pár dní v Tokiu jsem ho prokoukla, opak byl pravdou. Neznala jsem ho vůbec, neměla jsem sebemenší tušení, čeho všeho je schopen.

 

Asi po hodině a něco jsme vjeli do nějaké horské vesnice a mě zajímalo, jestli je to ta vesnice, o které mluvil Matt. Pečlivě, ne příliš okatě, jsem pohlížela z okénka a povšimla si ruchu na ulici. Několik krámů hořelo, na ulici se válelo smetí a několik papírů poletovalo ve vzduchu nad ohni. Lidé pobíhali sem a tam a snažili se uhasit ohně.

„Co se tu sakra stalo?!“ zeptám se vyjeveně, jako kdyby to Alex měl vědět. Předpokládala jsem, že to ví, moc dobře.

„Zřejmě se mý muži potkali s O’Brianem,“ pronese suše Alex, aniž by zvrátil svůj pohled.

„Slíbil si mi, že mu neublížíš!“ vyhrknu na něj zlostně, což ho přimělo se na mě podívat.

„Neslíbil jsem ti vůbec nic! Navíc naše dohoda padla až po době, co tu na něj narazili. Takže jestli ho do té doby zabili, není to moje vina,“ ušklíbne se vítězně a odvrátí svůj pohled zpátky k okénku. Aaaah! Pičus proradnej!

Spolknu nenávistné poznámky vůči němu a podívám se znova ven do toho zmatku. Zatnula jsem zuby a pevně doufala, že se Mattovi opravdu nic nestalo.

 

Jakmile jsme vyjeli z vesnice, řidiči na to šlápli a my uháněli nějakou menší cestou mezi loukami. Asi po patnácti minutách jsme zastavili u velkých hangárů, nějakého soukromého letiště. Před jedním z hangárů se tyčilo Alexův soukromý tryskáč, který bych poznala i na míly daleko. Bohužel.

Jen jsme zastavili, chopila jsem se výstupu a vyšla vstříc letadlu, kdy se z něj vynořil Emilliano. Zastavil se nad schůdky a počastoval mě mírně přátelským výrazem. Což mu bylo neobvyklé. Vystoupala jsem rychle schody k němu a poklepala mu po rameni.

„Chyběla jsem ti?!“ ušklíbla jsem se na něj.

„Ani nevíš jak, neměl mě kdo peskovat,“ pronese svým suchým tónem a pak mě pobídne vejít do letadla. „Vypadáš…jinak,“ utrousí, když ohodnotí můj ohoz. Byla jsem pouze ve volných teplákách, tričku a botaskách. Nic víc. Má elegance a osobitý styl byl pryč.

„Naštěstí tu mám všechny tvé věci z pražského bytu, včetně dokladů a mobilu,“ dodá a já se na něj vděčně podívala.

Zašli jsme do první soukromé kóje a já se usadila do sedačky, kdy Emilliano stál u dveří a sledoval ostatní, kteří procházeli uličkou. Pohodlně jsem se usadila a podívala se na odjíždějící auta, kterými jsme přijeli.

„Jak jste mě vůbec našli?“ zeptám se ho zvědavě a podívám se na Emilliana. Emilliano přešel do kóje a zavřel za sebou dveře. Usadil se nervózně vedle mě a odepnul si knoflík na saku, aby se mu sedělo lépe.

„To především Alex. Mám takový dojem, že zabil, koho mohl, a vyhrožoval taky několika lidem. Bylo mu jasný, že jsi neodešla dobrovolně. Kor když si tam zanechala všechny věci. Ráno tě mělo vyzvednout auto a my spolu byli domluveni, že se uvidíme. Hned jak mi volal řidič, že nejsi k nalezení, obrátil jsem se na Alexe. Ten přiletěl okamžitě z Japonska do Česka a začala pátrací akce. Obvolali jsme koho mohli. Pak jsme zjistili, že kamerové záznamy zachytily tvář O’Briana, když tě převážel přes hranice do Rakouska. Šli jsme po té stopě a Alex poslal do terénů několik pátracích jednotek nebo zabijáků, takhle byl odhodlaný,“ řekne údivně Emilliano, div mu nesklonil poklonu, „No a pak jedna jednotka narazila na auto podobné tomu, kterým tě převážel, v jedné horské vesnici. Sledovali ho a čekalo se na potvrzení, že jsi s ním,“ dodá zkráceně, „Ublížil ti?“ zeptá se se zájmem, když pohlédl na mé otlačené zápěstí, plné modřin.

„Ne neublížil,“ utrousím tiše a zakroutím hlavou. Vážně tohle všechno, kvůli mně?!

„No, tak teď už jsi v bezpečí, odpočiň si, čeká nás dlouhá cesta,“ pokyne mi měkce a vstane ze sedačky.

„A kam letíme?“ zajímám se.

„Do New Yorku,“ odpoví v krátkosti a zmizí ve dveřích.

 

 

Asi po dvou hodinách letu, kdy se letadlo zrovna nacházelo nad Atlantikem, jsem pocítila potřebu jít na toaletu. Vstala jsem tedy a vyšla do chodbičky. Všude panoval klid. Nikde ani noha, všichni byli zřejmě zalezlý v kójích. Došla jsem na toaletu a ihned se mi vybavila vzpomínka na to, kdy mě přesně na této toaletě přepadl tenkrát a rozmlouval mi vstup do Unie. A jak to nakonec všechno dopadlo, že?

Vykonala jsem potřebu, umyla si ruce a prohlédla svůj zjev v zrcadle. Vypadala jsem hrozně. Neupraveně, vlasy rozcuchané, jako kdybych se proválela víkendem na gauči, v tom samém oblečení a nevstala.

Vyšla jsem z toalety a přešla ke své kóji, kdy jsem se zastavila. Ohlédla jsem se na kóji vedle, kde jsem věděla, že je jistě Alex. Chtěla jsem zaklepat a vejít dovnitř, zeptat se ho na pár otázek, ale nakonec jsem to přehodnotila a zmizela ve své kóji.

Osmi hodinový let utekl k mému překvapení jako voda a my přistávali v New Yorku v sedm večer. Při výstupu z letadla jsem si všimla, že Alex mě naprosto ignoroval, což mi vcelku vyhovovalo, ale zároveň mi to přišlo divné. Ještě jsem ho nezažila, že by mě ignoroval. Byl to svým způsobem osvěžující a zároveň takové to hrobové ticho před bouří z jeho strany.

Emilliano mě zavedl k jednomu z aut, které na nás čekalo u letadla. Alex přešel do druhého.

Pohodlně jsem se usadila a těšila se, až se vysprchuji a převléknu se do čistého. Naše auto se rozjelo a na silnici jsme se oddělili od Alexe, který jistě jel do klubu. Kam jinam. Byl pátek večer. Jeli jsme vstříc centru a já jsem pohlížela na ulice New Yorku, které byli zaplněné lidmi a ožívali nasvícenými bary a restauracemi u ulic.

Přejeli jsme na Manhattan a já si uvědomila, že jsme přejeli ulici, kde jsem většinou bydlela na hotelu. Otočila jsem se nechápavě na Emilliana, „Kam to jedeme?“

„K Alexovi do bytu,“ odpoví, aniž by se na mě podíval.

„Proč k němu?!“ zhrozím se.

„Protože mi to tak řekl,“ řekne klidně a podíval se na mě tím svým prozíravým pohledem.

„Ale ty ho nemáš poslouchat! Máš poslouchat mě!“ urvu se na něj netečně.

„Alex nevypadal, jako kdyby o tom chtěl smlouvat,“ pokrčí rameny.

„Ty jsi neskutečný!“ syknu vytočeně.

 

 

Když jsem vešla opět do Alexova bytu, okamžitě na mě dýchla ta příjemná atmosféra bytu. Ačkoli to byl jeho byt, designově mi byl velice blízký a prostě ty obrazy Andyho Warhola byly naprosto úžasné. Vždycky jsem si je přála a když jsem byla na střední a vejšce, kupovala jsem si jen imitace v podobě plakátů na zeď. Emilliano společně s jedním Alexovým mužem mi vynesly zavazadla do bytu, položili je ke dveřím a pak se otočili na odchod.

„Počkej, to mě tu necháte samotnou?!“ zhrozím se.

„Jo, máš tu na něj počkat, zařídí si něco v klubu a pak prý přijede. My se uvidíme snad zítra,“ řekne klidně Emilliano a chopí se kliky dveří.

„Snad?! Emilliano, to nemyslíš vážně!“ vyprsknu jedovatě, ovšem on zmizel za dveřmi. Zaslechla jsem zámek, který zapadl do dveří a tím jsem usoudila, že mě právě zamkli v bytě. Perfektní! Opravdu naprosto super! Kurva!

Můj věrný pobočník, mě právě nechal na pospas jisté smrti Alexovi a nemrkl ani okem. Mínila jsem ho vyměnit, jistě někým daleko věrnějším. Ovšem nejdříve zakroutím Emillianovi krkem a zašlapu ho do země!

Rozešla jsem se vstříc bytu a rozhodla se ho prozkoumat, když už mě tu zavřeli. Přešla jsem do jediné chodby, která vedla z obývacího pokoje. Hned po pravé straně byla zděná futra, do prostorné kuchyně s moderními prvky. Byla celá v bílých a šedých tónech a kousek od ní byl masivní jídelní stůl s osmi bíle polstrovanými židlemi. Celé to vypadalo velmi čistě, okázale a luxusně. Nic jiného jsem ani nečekala. Přešla jsem k lednici, která byla dvou křídlová a těžce ji otevřela. K mému překvapení byla úplně plná. Hned jsem ze dveří vytáhla plnou láhev Coca-Coly, co tam byla a hodlala se napít. Položila jsem láhev na linku a chopila se hledání skleniček. Ihned ve druhé skříňce jsem narazila na pěkné dlouhé křišťálové skleničky. Obsloužila jsem se sama, absolutně v nezájmu toho, že bych mohla být drzá a pohybovat se tu jak doma. Nasrat! Neměl mě tu nechat zavřít!

Chutně jsem se napila a skleničku odložila na linku. Chopila jsem se dalšího průzkumu a přešla do chodbičky, kde byly další dvoje dveře naproti a pak poslední dveře v čele. Přešla jsem k těm naproti a pohlédla na velice pěknou ložnici, ovšem předpokládala jsem, že to byl pokoj pro hosty. Vše bylo v béžových tónech. Nacházely se tam dveře jistě do koupelny. Velká vysoká postel kralovala tomu všemu, pak se tam nacházel malý stolek, s křeslem a šatní skříň. Nebyla to Alexova ložnice ani náhodou.

Zavřela jsem dveře a přešla k druhým dveřím. Ty vedly do obrovské a prostorné koupelny. Byla neskutečně velká. Po celé jedné straně byla kamenná linka, ve které byly posazené dvě černá oválná umyvadla. Černé ohnuté kohoutky se tyčily nad nimi a zrcadlo dominovalo celé stěně nad nimi. V rohu na opačné straně se nacházela sprcha, se dvěma hlavicemi, kdy byla přepažená pouhým sklem od stropu až k podlaze. Černá toaleta se mi líbila a nejvíc co dominovalo této koupelně, krom nádherného lustru na stropě, byla černá vana na nožičkách, která se upínala kousek před oknem. Úplně jsem viděla, jak bych se natáhla do horké vany s bublinkami a pohlížela na noční New York. Přešla jsem k umyvadlům a zvědavě otevřela postranní skříňky.

V jedné se nacházely čisté froté ručníky šedých barev.

V druhé byly osobní věci Alexe. Voda po holení, strojek na holení, toaletní voda, kartáček na zuby a podobně. Zavřela jsem skříňky a přešla ke dveřím. Hodlala jsem jít do poslední místnosti, a to jistě byla Alexova ložnice.

Vešla jsem dovnitř a zcela okamžitě ucítila jeho kolínskou.

Alex byl prostoupený celým tím prostorem. Ať už od velmi prostorné, až obrovské postele v samém pozadí místnosti až po prostornou mega šatnu, do které se dalo nahlédnout už od dveří. Celý pokoj byl laděn do tmavě modrých a šedých tónů. Přešla jsem hned do šatny a viděla desítky pověšených obleků na ramínkách. Na opačné straně byla vitrína s jeho nekonečným počtem brýlí. Přesně, jak jsem si myslela.

Bylo jich tak sto! Ne-li víc.

Aniž bych si to zprvu uvědomila, prohlížela jsem si jeho věcmi s přílišným zájmem a mírně zvednutým úsměvem. Boty měl úhledně srovnané vedle sebe, v jednom otevřeném botníku a jednoduchými počty jsem zjistila, že má daleko více bot jako já. V šuplíku vedle s otevřeným průhledem byly vyskládané hodinky, drahé hodinky, a několik dalších doplňků, které už jsem na něm taky viděla. Ta šatna byla prostě boží, ať už patřila jemu. Byla to sice těžce pánská záležitost, ale byl to jako pohled z nějakého luxusního katalogu. Byla jsem tím unešená.

 

Netušila jsem, jak dlouho jsem ještě mohla být o samotě, a tak jsem se odhodlala se vysprchovat a převlíknout do něčeho jiného. Převezla jsem si dva kufry troufale do pokoje pro hosty a jeden rozbalila. Vzhledem co všechno se nacházelo v kufrech, jsem usoudila, že mi Emilliano sbalil naprosto vše, co jsem v tom pražském bytě měla. Což jistě nebylo nutné.

Vysprchovala jsem se dlouze a uvítala tem klid kolem sebe. Užívala jsem si to.

Myšlenkami jsem nevědomky zapátrala k Mattovi a hned se je snažila potlačit. Doufala jsem však, že je v pořádku, že se mu nic nestalo.

Po sprše jsem se upravila, kdy jsem svou kosmetickou taštičku roztáhla po jedné straně od umyvadla a upravila se. Namalovala jsem se lehkým make-upem a vlasy upravila svým cestovním fénem, který už jsem vozila všude s sebou. Hned jsem se cítila lépe a oblékla jsem se do černého spodního prádla s krajkovou podprsenkou a na to navlékla černé pouzdrové šaty. Nazula jsem se do bot na mírném podpatku a jako by bych byla schopna čelit čemukoliv. I Alexovi! Tak málo stačilo.

Z kuchyně jsem si uloupila něco k snědku, protože jsem měla hrozný hlad a vypila další skleničku Coly. Začínalo mě užírat to přílišné ticho. Ač jsem ticho milovala, teď mi akorát nahlodávalo mysl a pomalu a jistě mě znervózňovalo. Přešla jsem tedy do obýváku a k mému potěšení nalezla zařízení od Apple, hned vedle televize, přes který jsem se mohla připojit a zapnout tak přes svůj mobil alespoň nějakou hudbu. Navodila jsem jistou atmosféru sama pro sebe a pustila jsem si tam nějaký jednoduchý playlist, který udával příjemné tóny houslí a piana. Bylo to uklidňující.

Postavila jsem se k oknu a pohlížela na noční New York. Auta svítila na silnici pode mnou a hned jsem si dokázala představit, jak troubila na sebe navzájem. Ulice byly jistě plné lidí, které se přes sebe drali, jak někam pospíchali. Na obloze blikalo blížící se letadlo na přistání, jinak byla obloha temná a prázdná. Přes městský světelný smog nebyly vidět žádné hvězdy.

Naproti mně se tyčil Chrysler Building, který svítil a říkal si o to, aby byl obdivován.

Najednou jsem i přes hudbu zaslechla bouchnutí dveří, a tak jsem se hned otočila. Od dveří zrovna přicházel Alex. Pomalu scházel těch několik schodů do obýváku, a přitom si sundával sako. To pohodil na gauč, kolem kterého prošel a šel ke mně. Suše jsem polkla a otočila se celá čelem k němu. Zastavil se až těsně přede mnou.

Tvář měl mírně zamračenou a jeho oči přímo žhnuly, tak jak mu bývalo podobné.

Mělce jsem dýchala, spíše jsem zatajila dech, z toho napětí mezi námi.

Zvedl ruce a chytl mou tvář do dlaní.

Přitáhl si mě k sobě a začal mě hladově líbat. Jazyk mi prostrčil do úst a já mu hned vyšla vstříc. Jako bych zcela okamžitě vypnula mozek a absolutně neuvažovala.

Tak málo stačilo.

Zavěsila jsem se mu kolem krku a namáčkla se na jeho rozpálené tělo. Zavrněla jsem mu do pusy a on mi pustil obličej. Sehnul se a jedním tahem ze mě svlékl šaty.

Stála jsem před ním pouze ve spodním prádle.

Rty se ihned vrátil k těm mým a dotlačil mě na skleněnou zeď o kterou mě zhurta opřel. Dychtivě mě líbal a jednou rukou mi mnul prso v podprsence. Tou druhou mi zajel okamžitě za kalhotky a hned do mě pronikl dvěma prsty.

Ztěžka jsem se vzrušeně nadechla a kousla ho netrpělivě do rtu.

Nestoudně mi to začal dělat rukou a já už to nemohla vydržet.

Začala jsem ho vysvlékat z košile, kdy se tedy nakonec uvolil a přestal s mým drážděním. Jen jsem zahlédla ty jeho potetovaná ramena a paže, mé srdce poskočilo. Líbala jsem ho na té potetované kůži a několikrát ho kousla.

Cítila jsem jeho vůni kolínské.

Jeho kůže voněla jím samotným a já se ho nedokázala nabažit. Mezitím Alex ze mě sundal kalhotky i s podprsenkou a když byl hotový s mým svlékáním, zhurta mě od sebe otočil, nalepil mě obličejem na sklo a nastavil si mě přesně před sebe. Prohnula jsem se v zádech a vyšpulila na něj zadek, abych mu usnadnila přístup.

Silně mě pleskl po zadku, až jsem vzrušeně vyhrkla.

Slyšela jsem, jak si rychle sundává pásek i s kalhoty a ani jsem se nenadála a vstoupil do mě svým penisem.

„Stýskalo se ti, poklade?!“ zavrčel mi do ucha, přičemž mě hrubě kousnul do krku.

Dychtivě do mě začal přirážet a já hekala zhurta na sklo, které se mým dýcháním mlžilo.

Silně do mě pumpoval, pevně mě držel za boky a absolutně mě nešetřil.

Až po nějaké chvíli, kdy jsem si myslela, že se udělám, zastavil a otočil si mě zase k sobě. Vysadil si mě na sebe a já ho začala hned líbat.

Jazykem jsem dráždila ten jeho a vnímala, jak se s námi rozešel vstříc bytu.

Došel až do jeho ložnice, kde mě hodil do postele. Sehnul se k nočnímu stolku, ze kterého vytáhl balíček kondomů. Obratně a asi úplně nejrychleji si ho nandal a hned spočinul na mě. Pronikl do mě a zároveň mě dál vášnivě líbal.

Cítila jsem, jak se mi stahoval klín a já pocítila jisté šílenství. Šílenství z něj.

Vyhekla jsem mu blahem do pusy, kdy se mým tělem prolinul ten blažený pocit a on mi dal jen pár sekund na to si to užít.

Ihned na to do mě začal ještě zuřivěji přirážet. Obtočila jsem mu nohy kolem pasu a prohýbala se pravidelně v zádech, abych ho cítila co nejhlouběji v sobě. Díval se mi nestoudně do očí, šukal mě a já cítila, že dosáhnu záhy druhého orgasmu. Udělala jsem se zároveň s Alexem, který tiše zavrčel hned vedle mého ucha, jak jeho hlava spočinula vedle té mé.

Když se zastavil úplně, svalil se vedle mě do peřin.

Naše zběsilé dýchání se přemítaly přes sebe, až to připomínalo jakousi symfonii.

Cítila jsem se naprosto neskutečně. Nepřemožitelně.