od: Dreamy
Anotace: ...
Spolu, sami...
Oči jak studny
nepokoje
a v nich se skrývá
moje - tvoje
bezedné touhy
pokušení,
v náznacích láska?
Je i není...
Oči jak studny
k utonutí.
A je v nich něco,
co mě nutí,
nebýt jen holkou
kdesi v dáli,
mísí se jisté,
možná, zda-li ...ví(ý)š
A nebo takhle
raděj stačí,
to o čem píšu,
oč tu kráčí,
je zcela zřejmé
z první věty,
našlo se chvění
mezi světy...
Našlo se cosi
mezi námi.
Tam kdesi spolu,
tady sami...
Dílo „Spolu, sami...“ představuje zajímavý pokus o zachycení skeze emocionálního života a hlubokých vztahových dilemat, která jsou spjata s touhou po spojení a zároveň s osamělostí. Autor(ka) zde hraje s obrazy a symbolikou, které vyvolávají silné emocionální prožitky, ale i určité literární otázky.
Silné stránky:
Obrazy a symbolika: Hned v úvodu díla se objevuje obraz „očí jak studny nepokoje“, který je výstižným metaforickým vyjádřením hloubky lidského vnitřního světa. Oči zde nejenom že slouží jako vchod do duše, ale i symbolizují nevyřešené touhy a nejistoty, což je v kontextu lásky velmi výstižné.
Emocionální náboj: Text je prostoupen silnými city a touhami, které jsou například exprimovány větou „co mě nutí, nebýt jen holkou kdesi v dáli“. Tato fráze vydává pocit touhy po bližším spojení, po ukotvení v osobním vztahu, což může čtenářům rezonovat.
Hra s jazykem: Autor(ka) si hraje s formálními prvky, jako je například rozostření některých slov („možná, zda-li ...ví(ý)š“). Tato hra může symbolizovat nejasnost vztahových dynamik a emocionálních prožitků.
Témata osamělosti a spojení: Vyjádření dichotomie „spolu, sami“ je silnou myšlenkou, která znázorňuje paradox lidských vztahů - touha po blízkosti ve společnosti, ale zároveň prožívání osamělosti, i když jsme obklopeni druhými.
Slabé stránky:
Nejasnost a zmatení: Některé části textu mohou být pro čtenáře matoucí. Například fráze jako „A nebo takhle raděj stačí“ a „to o čem píšu, oč tu kráčí“ ve své vagnosti mohou působit jako literární klopýtnutí.
Náznaky a nedostatečná jasnost: Ačkoli náznaky mohou být v poezii účinné, v některých pasážích dílo nedokáže plně sdělit myšlenky, což zanechává čtenáře ve stavu neurčitosti. Zvláště věty „je i není“ a „možná, zda-li“ mohou působit jako vykrývání skutečné hloubky pocitů.
Kosmopolitní jazykové prvky: Použití větné struktury a interpunkce občas odporuje klasickým konvencím, což může omezit plynulost čtení a zpomalit celkové vyznění textu.
Nedostatek rozvinutí: I když některé pasáže skvěle vystihují emocionální stav, celkové téma a obsah by mohly být rozvinuty do větší hloubky a celistvosti, aby čtenáře více vtáhly do problému.
Celkově se jedná o dílo, které nese potenciál pro silné prožitky a poselství, avšak vyžaduje pečlivější úpravy v některých aspektech výrazu a struktury. Autor(ka) by mohl(a) zvážit, jak efektivněji formulovat myšlenky a posílit emocionální dopad textu, aby tvořil silnější spojení mezi psaním a čtenářem.
09.08.2024