ChatGPT | Mr.Black Její černá duše - 16.kapitola

Upozornění!

Tato kapitola obsahuje explicitní scény jako je násilí, agrese, vulgární výrazy.

Čtěte na své vlastní nebezpečí! :)

 

 

16.kapitola

 

Ležela jsem zkroušeně na posteli a pouze tiše oddychovala.

Mísilo se to ve mně.

Přímo ve mně všechno vřelo a já nemohla utišit myšlenky.

Dívala jsem se do jednoho a toho samého místa na stropě.

Byla to velká úzká prasklina v barvě či ve štuku, která sahala až k samotnému lustru nade mnou.

 

Byla jsem vystrašená k smrti.

Bála jsem se.

Byla jsem těhotná.

Čekala jsem dítě.

Alexovo dítě.

 

 

Nevím, co na tom bylo strašidelnějšího. Zda těhotenství samotné, nebo to, že jsem otěhotněla zrovna s Alexem.

Zrovna s ním! Pane Bože! On mě zabije!

Bude mě chtít zabít, abych nepředstavovala jistou slabinu pro něj. Abych ho nijak neohrožovala.

Anebo to zpochybní! Že to dítě nebude jeho, ale třeba Matta, se kterým jsem trávila čtyři noci zavřená v jedné chatě!

Jo, tak to určitě bude!

Nebude se k dítěti hlásit a akorát mě od sebe odstrčí.

Kurva, ale co budu dělat?!

Ponechám si to dítě? Stanu se matkou, kterou jsem si přála dříve být?

Ovšem za jiných okolností a úplně s někým jiným?!

S Adamem. Mým milovaným Adamem.

Jisté emoce mě přemohly a já jsem se tiše rozbrečela. Položila jsem si dlaně před pusu a tiše brečela do nich. Snažila jsem se uklidnit, ale tíživá bolest na srdci mi to nedovolovala.

Racionální myšlení bylo ta tam a mě napadlo pouze to, že bych se mohla sbalit a odjet někam hodně daleko od toho všeho. Sice pořád těhotná, ale vzdálila bych se od těch všech sraček, jistých nástrah, které tu mohly být a taky Alexe, který až zjistí, že jsem těhotná, tak nastane samotné peklo. Spíše očistec! Taky jsem Alexovi nemusela říkat vůbec nic a nechat si to dítě vzít, ovšem to mi nepřišlo správné. Nepřicházelo to v úvahu!

Stočila jsem se na bok a stáhla své tělo k sobě, do klubíčka. Přitáhla jsem si k sobě deku, do které jsem dál tiše plakala a snažila se vypořádat s tím, co mě nejspíše čeká.

 

-

 

Vzbudilo mě dunivé klepání na dveře, až jsem úlekem nadskočila.

Vzepřela jsem se v loktech a rychle slezla z postele.

Sáhla jsem po své pistoli, kterou jsem měla položenou na komodě, hned vedle dveří. Odjistila jsem ji a tichými kroky přešla ke dveřím, na které někdo znova netrpělivě zaklepal. Byla jsem si jistá, že byla noc a pokojská služba to určitě nebyla. T

iše jsem přešlápla, až podlaha mírně zavrzala, pod mým krokem.

„Kristýno?! Slyším tě! Otevři mi ty zkurvený dveře!“ zaslechnu najednou burácivý hlas Alexe. Ovšem, vůbec se mi neulevilo.

Možná kdyby to byl nějaký vrah, bylo by mi lépe než teď, kdy jsem se Alexovi musela postavit čelem.

Odjistila jsem zbraň, sáhla po klice a otevřela dveře.

Alex tam netrpělivě stál a pohlížel na mě samotným rozčílením ve tváři.

„Kde si do prdele byla?! Volal jsem ti nejméně desetkrát!“ seřve mě netečně a vstoupí do pokoje. Zavřela jsem za ním dveře a zbraň odložila zase zpátky na komodu. Díval se na to, jak jsem odložila zbraň a s jasným nepochopením ve tváři se na mě koukal.

„Byla jsem celou dobu tady a mobil mám vypnutý,“ odpovím rezignovaně a přesunu se k posteli, na kterou jsem se posadila.

„Měla si na mě počkat v bytě! Hledal jsem tě skoro všude!“ vyjede na mě znova a založil nasraně ruce v bok.

„No a našel si mě,“ opáčím suše, aniž bych se na něj podívala. Rozhodně jsem nečekala, že se vrátí tak brzy. V podstatě jsem měla jen malou šanci na útěk, kterou jsem okamžitě projela. Teď už jsem neměla kam, ani jak utéct. Ne před ním.

„Co se děje?“ zeptá se hned netečně.

Stále tam stál a pohlížel na mě.

Zvedla jsem zrak a odvážila se na něj podívat.

Kurva! Jen ten jeho přímý pohled mě znervóznil.

„Ty sis to rozmyslela? Nechceš se mnou být?“ nadhodí nedůtklivě. Dlouze jsem se nadechla a podívala se znova na něj.

„O to nejde,“ snažím se znít klidně.

„Tak o co?!“ vyhrkne hned a podrobně mě skenoval.

„Jsem těhotná,“ vyslovím ta dva slova, který ať už tak, znamenala můj ortel. Viděla jsem Alexovu tvář, jak se změnila od překvapeného výrazu do nechápajícího údivu.

„Jak je to kurva možný?!“ vydechne tiše a rozhodí nechápavě rukama.

Nevěděla jsem, zda mu mát dát lekci anatomie anebo mu připomenout, kdy přesně jsme nepoužili kondom. Bohužel.

„Několikrát jsme nepoužili kondom!“ uvedu na pravou míru.

Alex na mě pohlížel s naprostým zaskočením a bylo vidět, jak nad tím přemýšlel.

Pak mu to došlo a ukázal na mě netečně prstem.

„Náš první sex v autě!“ vydechne, jako kdyby objevil novou planetu, „Kdy jsem ti řekl, že to necháme na pokoj a tys mě stejně ojela!“ svede to na mě svými slovy.

„Anebo to, jak si mě brutálně ošukal v těch horkých pramenech, a ještě mi strčil prst do zadku!“ vyhrknu na něj s osočením. Měla jsem jich ještě pár, kdy většinou za to mohl on.

Ale stejně. Byla to chyba nás obou!

Alex si promnul dlaní obličej a očima přemítal po pokoji. Bylo vidět, jak úpěnlivě přemýšlí, nad celou tou situací, až se mu kouřilo z hlavy. Bála jsem se toho, jak bude reagovat a co řekne.

„A kolik sis dělala testů?“ vyhrkne najednou, jako kdyby počet měl něco změnit.

„Tři,“ hlesnu pouze.

„A všechny vyšly pozitivní?“ diví se. Fakt se tomu divil!

„Jo,“ odpovím.

„Ježíši!“ sykne nasraně a pak si ještě něco tiše zanadává pod vousem. Pak svěsil mírně ramena a podíval se na mě velice rozhodným pohledem.

„No tak si sbal věci, pojedeme domů,“ řekne o něco klidněji a já málem z toho spadla na zadek. I když už jsem seděla.

„Co?“ nechápu ho, i když jsem rozuměla tomu co říká.

„Sbal si všechny svoje věci. Tady už prostě spát nebudeš! Budeš se mnou, v mém bytě!“ zopakuje o něco méně trpělivěji.

-

Bylo půl páté ráno, když jsme dorazili na Alexův byt. Se zavazadly nám pomohl jeden z jeho mužů, který se záhy vypařil, aby nás nechal o samotě. Alex se mnou od té doby nemluvil. Pomohl mi pouze s rychlým balením.

Byl nekompromisní a nechtěl si to nechat rozmluvit.

Ne, že bych se nějak zvlášť o to pokoušela.

Nechtěla jsem ho zbytečně dráždit, ani ho nějak podněcovat. Vzal oba dva moje kufry a převezl je na kolečkách do šatny.

Následovala jsem ho a pohlížela na něj. Bála jsem se, fakt že jo.

Nevěděla jsem, jak se bude dál chovat. Co bude dál.

Když odložil oba kufry do šatny, otočil se na mě a podíval se mi do tváře. Viděl ten můj strach, který se mi odrážel v očích.

„Ráno zavolám známému, má špičkovou soukromou ordinaci tady nedaleko. Jistě tě přijme a vyšetří,“ nastíní mi, jakýsi svůj plán.

Jistě mě k němu mínil dovést a jednoduše mě vyvést z těhotenství.

Jistě to už tak udělal několikrát, vzhledem k jeho sexuálnímu apetitu a nespočet žen.

Byl by zázrak, kdybych byla první, kterou oplodnil.

„Jenom aby bylo jasno, nechci si to nechat vzít!“ řeknu rozhodným tónem. Alex se napřímil v zádech a pohlížel na mě s jakýmsi zvláštním výrazem.

„To po tobě nikdo nechce,“ vydechne zaskočeně. Čímž jsem na něj pohlížela i já zaskočeně.

„Ne?“ ptám se nejistě.

„Ne!“ přistoupí až ke mně a uchopí mě jemně za ramena, „Pojď, půjdeme se spolu umýt. Mám za sebou náročný den a rád bych šel spát,“ vybídne mě klidně a vyvede mě jemně za ruku z šatny.

Společně ruku v ruce jsme došli do koupelny, kde mě před sprchou začal Alex vysvlékat z teplákovky, kterou jsem měla oblečenou stále na sobě. Pohlížela jsem na něj, s jakýmsi oddáním a měla v hlavě absolutně vymeteno. Nepočítala jsem vůbec s tím, jak se zachoval a jak zatím obstojně k tomu přistupoval. Pohlížel mi do očí a zacházel se mnou naprosto opatrně. Což bylo ještě víc divný. Jemu nepřirozený.

Vysvlékl se obratně z oblečení, ve kterém předešlý den odcházel z bytu a dotáhl mě do sprchy. Pustil na nás horkou vodu a přitáhl si mě k sobě do náruče. Chvíli jsme stáli jen tak v objetí pod sprchou, kdy se Alex ode mě odtáhl a natáhl se po sprchovém gelu. Ten si kápl do ruky a začal mě jím jemně mýt po celém těle.

Jeho dotyk byl vřelý, ovšem elektrizující.

Přejížděl svými dlaněmi po mé kůži s jistou tenzí a vyvolával ve mně jistý chtíč po něm, ať už se kolem nás toho dělo spousta. Pohladila jsem ho po jeho potetovaných prsou a líbla ho decentně na klíční kost. Rty jsem mu přejela po rameni až k jeho krku. Nasála jsem jeho kolínskou a natiskla se svým tělem na to jeho.

„Ty něco chceš?“ zaslechnu jeho hrdelní úšklebek. Též byl vzrušený. Jeho tvrdost penisu ho v tom usvědčovala.

„Chci tebe,“ vydechnu nadrženě.

„Jsi si jistá?“ zněl mírně starostlivě. Ale opravdu jen mírně. Odtáhla jsem se od líbání jeho krku a podívala se na něj.

„Jsem si naprosto jistá,“ tváři mi žhnuly vzrušením.

„Nerad bych ti ublížil,“ šeptne tiše, pečlivě sledující mou tvář.

„Myslím, že to bude v pohodě,“ uculím se mírně a přitáhnu si ho k sobě.

Začnu ho hladově líbat a rukama jezdit po jeho mokrém těle. Alex mi vzrušeně zamručí do pusy, a ještě víc se na mě rozkrokem natiskne. Uchopím tedy jeho penis do ruky a začnu po něm přejíždět dlaní. Pevně ho sevřu v ruce a několikrát jím projedu až ke kořeni a zpátky. Alex zbožně vydechl a kousl mě do rtu.

Věděla jsem, že se nedokáže ovládat a jistě bude náruživý.

„Už tě chci v posteli,“ zamručí rozkazovacím tónem. Já se rychle umyju od zbytků mýdla a on mě vystrká následně ze sprchy ven. Spěšně jsme se utřeli ručníky a přesunuli se rychle do ložnice.

Lehla jsem si na záda přesně doprostřed a Alex se doplazil k mému klínu, který začal zcela okamžitě nestoudně lízat. Zarazil do mě jazyk a dvěma bříšky prstů mi přejížděl přes pahorek klínu až po klitoris. Vydechla jsem přebytečný vzduch z plic a nechala se opečovávat jeho jazykem.

Kmital mi s ním sem a tam a rukama mi přejel na prsa.

Tiskl je v dlaních a bylo mi jedno, že mě mírně bolela.

Bolest byla pryč a vystřídalo je vzrušivé opojení.

„Mohl bych ve tvém klíně i umřít,“ utrousí vzrušeně, když se doplazil ke mně blíž a pronikl do mě jedním přírazem, „Jsi pro mě neskutečná!“ vydechne úlevně.

„Jsem až příliš skutečná! A teď mě pořádně opíchej, jako vždycky!“ pobídnu ho a obtočím se nohama kolem jeho zad. On se na mě pouze vyzývavě ušklíbne a začne přirážet ve svém obvyklém tempu.

 

                                                                       -

 

Vešli jsme s Alexem do velmi okázalé čekárny soukromé kliniky gynekologie, kde nikdo nebyl, protože byla neděle. Většinou se nikde v neděli neordinovalo, krom veřejných nemocnic, ale vzhledem k tomu, že to byl nějaký Alexův známý, on mu vyhověl a řekl mu, abychom přišli na jedenáctou.

Byla jsem nervózní. Strašně.

Ale především kvůli Alexovi, který byl znatelně nervóznější a od našeho probuzení byl nemluvný. Prospali jsme se jen pár hodin a hned po tom jsme se nasnídali a Alex volal onu doktorovi.

Už jsem se chtěla usadit na velmi pohodlně vypadající křeslo, když v tom se otevřely dveře ordinace a v nich se objevil bělovlasý muž, kolem padesátky a tvářil se přátelsky.

„Zdravím Vás,“ usměje se především na mě.

„Dobrý den,“ opáčím hned a dívala jsem se na Alexe, jak k němu přešel a podali si spolu ruce.

„Díky, že jsi nás přijal tak rychle,“ řekne mu klidně Alex, ovšem s jistým napětím.

„To je samozřejmost!“ zahlaholí mu a já si říkala v hlavě, kolikrát tihle dva byli zrovna v této situaci, „Tak pojďte, Kristýno!“ vyzve mě gestem ruky vedoucí dovnitř a já suše polkla. Rozešla jsem se tedy dovnitř ordinace a pohlédla po velmi moderně zařízené ordinaci, se všemi nutnými zařízeními.

„Položte se zde,“ pokyne mi příjemným tónem a já se podívala na lehátko, u kterého se nacházel ultrazvuk a velké dva monitory.

Alex se usadil u jeho pracovního stolu, do koženého křesla, které tam bylo pro pacientky. Viděla jsem na něm, jak je napjatý a nervózní a jak to přenášel na mě.

Vzchopila jsem se a uložila se na lehátko.

Doktor se ke mně usadil na menší židličku na kolečkách a zapnul všechny přístroje, které se u mě nacházely.

Automaticky jsem si vytáhla šaty, které jsem si oblékla přesně pro tuto situaci, abych měla svlékání co nejjednodušší a kalhotky jsem si stáhla na stehna. Hned jak mi doktor dal studený gel na podbřišek, projel mnou ledový pot a srdce mi vyletělo až do krku. K břichu mi přiložil ultrazvuk a začal mi jím rozmazávat gel a zároveň projíždět podbřišek. Vyjeveně jsem se dívala do jeho tváře a zároveň na monitor, do kterého pečlivě nahlížel.

„Takže,“ nadechne se, „Je to vaše první těhotenství?“ zeptá se, aniž by sklopil pohled od obrazovky.

„Ne, už jsem byla jednou těhotná, ale potratila jsem,“ odpovím ihned a podívala se koutkem oka na Alexe, který se na mě díval.

„Samovolný potrat?“ zajímá se lékař a dál mi projížděl po břiše.

„Zřejmě. Měla jsem nehodu, natrženou slezinu a zlomená žebra, takže to mohlo být tím následkem, těžko říct,“ přiznám a on pouze krátce přikývl.

„No víte, ultrazvuk většinou dělám až ukončeným dvanáctým týdnem těhotenství, kdy se rovnou odebírá krev, dělají se všechna důležitá vyšetření a zakládá se těhotenská karta,“ vysvětlí a zastaví se v pohybu rukou na jednom místě, kde mi více zatlačit na podbřišek.

„Protože do prvních třech měsíců je možné, že se plod nemusí uchytit, hrozí samovolný potrat,“ dodá a já jen přikývla. Rozuměla jsem tomu.

„Chápu,“ hlesnu pouze, „A jsem tedy těhotná, že?“ zeptám se na něco, co bylo naprosto jasné.

Doktor něco zmáčkl na klávesnici před monitorem, rychle tam jednou rukou něco namačkal a pak odložil ode mě ultrazvuk. Otočil ke mně monitor a mírně se usmál.

„Jste zhruba ve čtvrtém nebo pátém týdnu těhotenství,“ řekne a ukázal mi na monitoru malinkou fazolku, která se doopravdy nacházela ve mně. Dívala jsem se na to vyjeveně, trochu dojatě a nebyla schopna slova.

„Nyní byste se měla šetřit, vyhýbat se stresu a všem náročným aktivitám. Dám vám termín, nějak krátce po ukončeném dvanáctém týdnu vašeho těhotenství a pak provedeme všechna vyšetření,“ řekni mi informativně a pohlédl do mého naprosto konsternovaného výrazu, ve kterém se zračil strach, zmatení a spousta dalších pocitů ohledně toho, že bych se měla stát matkou.

„Samozřejmě, ještě si to můžete rozmyslet a kdybyste chtěla ukončit těhotenství, je třeba to řešit co nejdřív, nejlépe do osmého týdne,“ dodá a podal mi papírové utěrky, abych si utřela gel z břicha.

Spěšně jsem si utřela břicho, natáhla si kalhotky a šaty stáhla do jejich správné délky. Posadila jsem se a ubrousky vyhodila do koše, který se nacházel hned vedle lehátka.

Doktor se na mě otočil a podal mi do ruky malou kopii ultrazvuku, kterou jsem před chvíli viděla na monitoru.

Sevřela jsem ji v ruce a znova se podívala na fotku té malé fazolky.

Doktor přešel ke svému stolu, kde seděl nehnutě Alex a chvíli tam něco hledal ve svém diáři. Pak na malý papírek napsal můj následující termín, který mi s úsměvem předal.

„Kdyby cokoli, neváhejte zavolat. I kdybyste si to rozmyslela,“ řekne o něco vážněji a já mu poděkuji.

Alex obratně vstane, zapne si své šedé sako, a ještě si s ním podal opět přátelsky ruku. Rovnou jsem se přešla ke dveřím a s rozloučením vyšla ze dveří, kdy mě Alex hned následoval.

 

„Zajdeme si někam na jídlo?“ zeptá se Alex, když jsme pomalu spolu kráčeli ulicí, kdy nás doprovázela jeho ochranka, za našimi zády, která vzrostla o další dva muže.

„Jo, můžeme,“ odpovím v krátkosti. Furt jsem myslela na fotku ultrazvuku ve své kabelce, kam jsem si ji pečlivě uložila. Přišla jsem si úplně mimo.

S Alexem jsme kráčeli mlčky dál, až jsme přešli do ulice, kde bylo plno restaurací.

Vybral hned tu první.

Byla italská, mírně přeplněná, ale bylo nám to jedno.

Zašli jsme až do samotného pozadí restaurace, kde byl vcelku klid. Ochranka se rozdělila na dva muže venku a dva muže, kteří se rozprostřeli po restauraci. Až teprve potom mi došlo, že vlastně můžeme být v nějakém nebezpečí. Zapomněla jsem se Alexe zeptat, co se stalo v Mexiku. Hold to nebyl problém číslo jedna.

Usadili jsme se u stolu a Alex si hned vyndal cigaretu z lesklé krabičky.

Zhurta si ji zapálil a s chutí si potáhl.

Viděla jsem v něm ten jeho spor, který zřejmě vedl sám se sebou. Přišel k nám číšník a podal nám každému dlouhou kartu na kterém bylo menu. Počastoval Alexe mírně nakrčeným obličejem, že mu tam kouřil pod nosem, přičemž to bylo jistě zakázáno, ale neodvážil se mu říct vůbec nic. Alex se tvářil tak nepřístupně, i když hleděl do menu a hledal, co si dá k jídlu. Když jsme si konečně objednali jídlo a číšník odešel, blíž jsem si poposedla ke stolu, blíž k Alexovi.

„Chtěl jsem ti každopádně říct, že ať se rozhodneš jakkoli, tak tě v tom podpořím,“ vydá ze sebe mírně přiškrceně. Dívala jsem se na něj a nadechla se.

„Podpoříš? Já si to dítě chci nechat Alexi, ať už spolu budeme nebo ne,“ řeknu naprosto vážně, s pevným odhodláním.

Bylo to naprosto jasné. Ať jsem z toho byla stále v šoku, tak nemělo to jiné řešení.

„Hele já neměl moc fajn dětství a můj otec byl unikátní zmrd, takže já úplně nemám otcovské vlohy,“ řekne najednou tak nadneseně. Zrovna se u nás otočil číšník a přinesl nám naše objednané pití a popelník pro Alexe.

„Nikdy si nepřemýšlel o založení rodiny?“ zeptám se zvědavě a dívala se na to, jak nedůtklivě típl zbytek cigarety do popelníku a zapálil si hned druhou.

„Ne, dělal jsem všechno proto, abych se otcem nestal,“ uchechtne se jízlivě. Nic jsem mu na to neřekla a z kabelky vytáhla fotku ultrazvuku, který vlastně ani neviděl, protože seděl u stolu.

Podala jsem mu ji před něj a on se na ni podíval.

Díval se na tu fotku dostatečně dlouho, jako kdyby si ji chtěl vštípit do paměti a pak se podíval na mě. Ztěžka si oddechl a típl nedokouřenou cigaretu.

„Byl bys radši, kdybych šla na potrat, že?“ uhodím na něj s jasnou otázkou a zároveň odpovědí, kterou měl vepsanou ve tváři.

„Neříkám, že by se mi značně neulevilo,“ utrousí a nadechne se pokračovat, „Ale nemůžu po tobě něco takového chtít. Jen si prostě nejsem jistý, zda tě dokážu dostatečně ochránit. Nebo tebe a dítě…“ řekne neurčitě a zadívá se znova na fotku ultrazvuku.

Odhodlala jsem se k riskantnímu kroku a natáhla svou ruku přes stůl a pevně ho chytla za dlaň.

Bylo to důvěrné gesto, které jsem si však mohla dovolit, on je totiž dělal pořád.

Zadívala jsem se na něj s odhodláním a viděla v jeho očích zmatek a pochybnosti.

„Nechci po tobě, aby sis mě vzal, nebo měl se mnou vztah. Vím, jak na tom jsi. Jak to máš nastavené. Ale můžeme to zkusit. Můžeme žít tak jako do teď, nic se tím nezmění,“ řeknu klidně, snažíc se ho uklidnit, ovšem zřejmě to nepomohlo, protože akorát zakroutil netečně hlavou a odtáhl svou ruku od té mé.

„Sotva jsem si uvědomil, že tě chci každou buňkou svého těla a najednou se musím smířit s tím, že budu otcem, to je prostě kurva skok jako prase!“ sykne.

„Taky se můžu přesunout do Česka a ty u toho nemusíš vůbec být,“ pronesu suše a viděla jsem ten jeho zamračený pohled, kterým po mně hned střelil.

„Hele nemusíš mě hned vydírat tím, že spolu nebudeme vůbec!“ vyprskne a já se naježím. Už jsem se nadechla, že mu na to něco řeknu, ale skočil mi do řeči, opět, „Já se s tím smířím! Jen se s tím musím sžít, zpracovat to a zvyknout si kurva na to, že teď ten život nebude jenom o mně!“ dodá. Nabývala jsem dojmu, že se akorát zase pohádáme.

„To, že jsem těhotná mě netěší o nic víc než tebe! Ale není mi dvacet, abych si to dítě nechala vzít a přistoupila k tomu jako k nehodě! Takže jak říkám, zvládnu to i bez tebe, aniž by ses na tom nějak musel podílet, abychom si to ujasnili!“ vyhrknu na něj, ovšem stále jsem se snažila držet hlasitý tón na uzdě. Alex se na mě mračil ještě víc a zanadával si něco pod nosem.

„Co se stalo v Mexiku?“ pokračuju dál, aniž bych ho nechala vychladnout.

„Tlusťocha někdo zastřelil v jeho domě, ve spánku,“ odpoví zcela okamžitě, čemuž jsem se divila.

„Takže někdo jde po Devítce,“ zhodnotím zcela jasně. Alex se na mě zadíval jakýmsi zvláštním výrazem a nakrčil u toho obočí.

„A proč si to myslíš?“

„Není to snad jasný?! Během krátké doby zemřeli už tři lidi z rady, to jistě není náhoda,“ odpovím, „Jak vůbec zemřela Mikotto?“ zeptám se hned na to.

„Zastřelil ji nějaký odstřelovač zřejmě,“ odpoví Alex jakoby nic, jako bychom se opět bavili o normálním tématu, „Ale to mohl být nějaký její osobní nepřítel, vzhledem k tomu, že je spjatá s Yakuzou, tak to je riskantní samo o sobě.“

„Nemá vás Unie chránit? Teď je mrtvý i Tlusťoch a toho asi taky nezabil nějaký vrah z jeho kartelu,“ syknu netečně a napiji se ze sklenice vody. Už jsem pociťovala hlad, protože jsem od rána nervozitou nejedla.

„My jsme Unie! Nikdo jiný nás už chránit nemůže, kromě najatého personálu,“ zakroutí hlavou Alex a zadívá se na jednoho z jeho mužů, stojící opodál.

„Koho jste vůbec obsadili v Itálii místo Manuela?“ zajímám se dál.

„Shodli jsme se s ostatními, že to přenecháme Italům, aby si odhlasovali mandát jednoho člověka, někoho ze svých,“ odpoví Alex suše.

„Oh, takže si mě poslechl. Dal si na mou radu, aby si vybrali sami,“ rýpnu si hned jízlivě.

„Tak tys tam nechtěla, tak co mi zbývalo jiného,“ pronese otráveně a vnímala jsem, jak napětí mezi námi akorát narůstalo. Díky Bohu za to, že hned na to přinesli jídlo a my se pustili ihned do jídla, aniž bychom museli dál spolu mluvit.

 

 

„Takže potencionálně ti hrozí nějaké nebezpečí,“ zkonstatuji mezi dveřmi, když jsme vešli do jeho bytu. Ochranka se zastavila před dveřmi a my se tak ocitli sami.

„Možný to je,“ odpoví suše Alex a vysvlékne se hned ze saka, které netečně pohodí na gauč, ke kterému přešel a znaveně se na něj posadil. „Proto mám strach z toho, že tě nedokážu dostatečně ochránit, co když ti bude chtít někdo ublížit?“

„Už představuji tvou slabinu, že?!“ syknu jedovatě a rozešla jsem se do chodby s účelem zajít do šatny se převléknout.

„Moc dobře víš, že jsem to takhle nemyslel!“ zvýší na mě hlas, abych ho dobře slyšela. Nechala jsem ho být, neřekla na to vůbec nic a přešla do šatníku. Už jsem se ani nepozastavila nad tím, že opět všechny mé věci byly pečlivě vyskládané a pověšené ve skříni. Vysvlékla jsem se nakonec do naha a přešla do koupelny s tím, že si napustím tu boží vanu, která dominovala celé koupelně. Napustila jsem si ji akorát horkou vodou, nijak vařící a zbožně se do ní natáhla. Potřebovala jsem si utřídit myšlenky a trochu si odpočinout. Cítila jsem na sobě, jak jsem nevyspalá z noci, byla jsem všeho přehlcená a neoplývala zrovna dobrou náladou.

Asi po deseti minutách za mnou přišel Alex. Viděla jsem, že byl převlečený do úplně jiného oblečení. Byl v černých džínách a černém lesklém saku, pod kterým měl bílé tričko. Na nose měl černé neprůsvitné brýle, přes které bylo vidět i tak, že nebyl v dobrém rozpoložení. Přešel až k vaně, kdy se zlehka usadil na okraj vany.

Podívala jsem se na něj, stále hovící v teplé vodě.

„Zajedu do klubu, mám ještě nějaké zařizování,“ pronese monotónně, sledující mě přes brýle.

„Dobře,“ přikývnu pouze, čekající, jestli ještě z něj něco vypadne.

„Tak zatím, poklade,“ utrousí tiše a odpíchne se od vany, ovšem já ho ještě včas chytím za ruku.

Posadila jsem se zhurta ve vaně, až voda mírně vyšplouchla a stáhla si jeho obličej k tomu mému.

Políbila jsem ho. Vášnivě, potřebně.

Alex mi polibek opětoval, avšak odtáhl se dřív, než jsem chtěla.

Mírně se ušklíbl, což už mu bylo podobnější a pak se dal na odchod.

Nesouhlasně jsem našpulila pusu a položila zpět do horké vody.

 

 

Po vaně jsem se nestoudně natáhla do postele a pospala si dobré dvě hodiny. Vzbudila jsem se a cítila se znatelně lépe. Odpočatě především. Zbytek dne jsem strávila na gauči, zahleděná do mobilu, nebo v kuchyni, kdy jsem upekla muffiny a uvařila zapečené těstoviny.

Bylo půl osmé a už jsem začínala pociťovat jasnou nudu a jisté osamocení.

Byla jsem si jistá tím, že Alex jen tak domů nepřijde.

Viděla jsem na něm to jeho napětí, ale zároveň ho chápala.

Bylo to pro něj náročný, stejně tak jako pro mě.

Představa toho, že bychom měli spolu vychovávat dítě a žít spolu, byla krajně mezní. Ale už se nedalo nic dělat.

Rozhodla jsem se, že nebudu sedět doma, ačkoli byla neděle večer.

Sáhla jsem po mobilu a vytočila číslo Tea.

„Nazdar krásko, jsem rád, že žiješ!“ zasměje se Teo do mobilu, hned jak mi vzal hovor.

„Budu dělat, že jsem to neslyšela,“ ušklíbnu se jeho narážce a nadechnu se pokračovat, „Vyzvedneš mě do hodiny v Alexově bytě? Chci zajet k němu do klubu,“ shrnu jednoduše svůj plán.

„Budu u tebe do půl hodiny, stačí to?“ slyším jeho zcela změněný tón.

„Jo, stačí, tak zatím,“ rozloučím se a s mobilem v ruce přejdu do šatny. Mínila jsem se obléct hezky, ač jsem byla těhotná, ještě jsem se podle toho nemusela oblékat, kor když to na mě zatím nebylo vidět.

 

 

„Zase bydlíš tady?“ zeptá se Teo, když jsem přešla k autu, u kterého na mě čekal. Slyšela jsem ten jeho mírně jízlivý tón a nechápala, o co mu jde. Neplatila jsem ho za projevování názorů.

„Jo, už to tak bude,“ přikývnu pouze a nasednu do auta, když mi otevřel dveře. Jen jak se usadil za volant, tak jsem se podívala do zpětného zrcátka, kde jsem se setkala s jeho pohledem.

„Máš s tím nějaký problém?“ zeptám se pevným hlasem.

„Ne, vůbec ne,“ zakroutí hlavou a nastartuje auto. Vím, že mi lhal. Měl s tím problém. Ať už kvůli Alexovi, nebo kvůli mně. Ale to už nebyla má starost. Své pocity a názory si mohl nechat maximálně sám pro sebe. Nezajímalo mě to.

Mlčky jsme přejeli až ke klubu, kde jsme opět zaparkovali na zadním parkovišti, vedle svítivě zeleného Lamborghini.

Vystoupila jsem z auta a pohlédla na další sportovní auta, která tam stála.

Bylo jich tam více než obvykle. A ač byla neděle, soukromé parkoviště bylo skoro plné.

Teo vystoupil a čekal na mě před autem. Přešla jsem k němu a napadlo mě ho ještě informovat o událostech, co se dělo kolem Devítky.

„Jinak kolem Unie se teď něco děje. Zemřel další člen rady a mám takový dojem, že bude ještě hůř,“ řeknu spěšně.

„Slyšel jsem,“ přikývne pouze a chopil se mi otevřít dveře.

Vešli jsme zase společně zadním vchodem do klubu a hned nás ohlušila hudba z DJského pultu, který udával těžké taneční devadesátky. Na parketě se hojně tančilo a já si naivně myslela, že bude klub poloprázdný v tuto dobu. U dlouhého baru postávala banda kravaťáků, jistě bankéři z Wall Street a hlučně se tam přeřvávali.

Pili panáky a jistě něco slavili.

Dva z nich, kteří ke mně stáli čelem si mě všimli a hned okatě upozornili další své kolegy, aby se podívali mým směrem. Upřela jsem na ně svůj výraz a zvedla arogantně hlavu.

„Kámo, kde si sehnal takovou kočku?! Taky potřebujeme společnost!“ zazubí se jeden z nich na Tea a už jsem viděla, jak Teo výhružně sahá po zbrani. Zastavila jsem ho jedním gestem ruky, kdy jsem mu sáhla na ruku, kterou položil na svou zbraň.

„V klidu, jsou to jen idioti,“ utnu ho klidně a pomalu přejdu až k těm namistrovaným blbečkům. Takové jsem měla nejraději. Dávala jsem si je zpravidla k večeři.

„Pánové,“ pozdravím je s úsměvem a podívám se pečlivě na všechny.

„Dobrý večer, krásná dámo!“ zahlaholí jeden a nestoudně mi sáhne po ruce, aby mi ji následně políbil. Uuuh! Měla jsem sto chutí mu dát rovnou do nosu, jen jak se mě dotkl!

Vytrhla jsem se mu ze sevření a ruku zatnula v pěst. Cítila jsem napětí, které sálalo z Tea, jak se nahrbil hned vedle mě a výhružně se díval.

„Dejte si pití na mě! Pošlu vám sem nějaké pěkné dívky, hm?!“ usměji se falešným úsměvem a všechny mou nabídkou zaujmu.

„To je Váš klub?! Myslel jsem, že klub patří Verwohnendesovi!“ zahaleká jeden zmateně.

„Ty vole! To je jeho buchta, asi ne?!“ utrousí netečně druhý a všichni údivně protáhnou obličeje. Nechala jsem je být a přešla dál, kde jsem zrovna potkala jednu z Alexových holek, kterou už jsem znala od vidění zde v klubu. Hned zbystřila mou přítomností a zastavila se v chůzi, když jsem ji vstoupila do cesty.

„Ahoj, ty jsi Destiny nebo Hope, viď?“ rýpnu si do nejznámějších jmen striptérek.

„Jsem Monica!“ sykne netečně. No jistě, Monica!

„Fajn, Monico! Vezmi pár holek a zatáhni támhlety chlapy do soukromého salónku. Opijte je, totálně z nich vyždímejte všechny prachy,“ pokynu ji a ona se na mě údivně podívá.

„A Alex to ví?“ podiví se, jako kdyby čekala na jeho pokyn. Byla to jedna z těch holek, která podle něj šlapala jako hodinky.

„Řeknu mu to,“ mrknu na ni a opustím její přítomnost. Ohlédla jsem se pouze za ní, kdy se rozešla k dalším dvěma holkám, které tu taky pracovaly. Vydala jsem se dál, do Alexovi pracovny. Prosmekla jsem se mezi bandou opitých mladých holek a zastavila se až před dveřmi pracovny, kdy jsem si uvědomila, že tu nestojí Alexova ochranka. Nicméně jsem vrazila bez zaklepání dovnitř a Teo na mě počkal přede dveřmi, jako obvykle.

K mému překvapení tam Alex nebyl.

V pracovně bylo pusto prázdno.

Zavřela jsem za sebou dveře a přešla k jeho pracovnímu stolu, který byl úhledně uklizený, jako kdyby u něj dneska vůbec neseděl. Napadlo mě, zda to doopravdy vůbec byl. Co když se vymluvil, že musí pracovat a doopravdy byl někde s nějakou šlapkou?! Neeee!

Snažila jsem se zahnat ty debilní myšlenky a podívala se na černou krabici s katanou, kterou jsem tu posledně zanechala.

Stále tam byla.

Přitáhla jsem si ji blíže k sobě a otevřela ji. Uchopila jsem katanu do rukou a schopně ji promnula v ruce.

Líbila se mi. Byla prostě nádherná. Mínila jsem si ji nechat. Byla prostě pro mě.

Zavřela jsem krabici a otočila se zase ke dveřím, když v tom jsem zaznamenala příchod nějaké mladé ženy do dveří. Hluk z vedlejšího sálu ke mně doléhal, stejně jako rozpoložení ženy.

Byla oblečená do černých kalhot a krátkého cropp topu.

Vlasy měla stažené do culíku a tvářila se na mě naprosto nepřístupně.

V očích se jí zračilo něco, co se mi vůbec nelíbilo.

Byla zabiják. Jasný netečný výraz, odhodlané oči lačnící po krvi.

Po mé krvi, po mém životě.

Najednou jsem zahlédla za ní něčí nohy na zemi. Dle tenisek jsem poznala, že to byly Teovi nohy. Došlo mi, že Teo byl nejspíše mrtvý. Zabila ho a teď přišla zabít mě.

Ani jsem se nenadála a hodila po mně malý nůž, který svírala v ruce, aniž bych si ho předtím všimla.

Nevím jak, automaticky jsem přešla na sebeobranný mód a úspěšně se vyhnula noži, kdy ke mně ihned přiskočila a vypálila na mě jeden úder pěstí do obličeje a druhou rukou mě silně chytla za vlasy.

Smekla se mnou k zemi a hrubě mě uhodila do žebra.

Snažila jsem se to ustát a vyhrkla bolest, kterou mi uštědřila.

Rychle jsem se vyzula z lodiček, abych měla větší stabilitu v nohách a udeřila ji katanou do hlavy, která byla stále schovaná v pochvě.

Opět se po mně ohnala pěstmi, ovšem už jsem se dokázala přizpůsobit jejím chvatům a dala ji snožku.

Dostala jsem se úspěšně nad ní, obkročmo ji zasedla a zatlačila jsem ji katanou na krk. Žena zuřivě vyhrkla a silně mě kopla kolenem do zad, čímž mě přiměla se předklonit. Povolila jsem ruce, kterými jsem ji tlačila mečem na krk a ona si mě přitáhla tak, aby mi uštědřila hlavičku. Ucítila jsem tupou bolest na čele a snažila se vzpamatovat, ale v tom mě čapla a jedním chvatem nohou mě, dostala na zem.

Upustila jsem katanu, mou jedinou možnou zbraň, kterou jsem se mohla bránit.

Přehoupla se nade mě a začala mě škrtit holýma rukama. Snažila jsem se bránit a chytla ji za ruce, abych je odtáhla od svého krku. Ovšem měla větší sílu.

Ještě silněji mi stiskla krk a já zalapala po dechu. Věděla jsem, že tlačit na její ruce postrádalo smysl, a tak jsem ji několikrát silně udeřila do boku a žeber. Bolestně svraštila tvář. Využila jsem jejího mírného rozladěný a uhodila ji do tváře. Za její dlouhý culík jsem si jí přitáhla k sobě blíž a zatlačila ji svými prsty na oči.

Její stisk povolil a já věděla, že pokud zcela okamžitě něco neudělám, uškrtí mě tu.

Už jsem nemohla popadnout dech a najednou se ozval výstřel.

Žena ze mě spadla a já nabrala zhurta dech do plic, až jsem se rozkašlala. Zvedla jsem se v lokti a ohlédla se na ženu, jež měla prostřelenou hlavu. Bolestně jsem se chytla za krk a podívala se ke dveřím.

Vytřeštila jsem oči a dívala se na Matta, který ke mně rychle přecházel.

„Jsi v pohodě?“ zeptá se mě se značnou starostlivostí v hlase, ačkoli se mračil.

Zakroutila jsem netečně hlavou a stále kašlala.

Pomohl mi se postavit a já se snažila popadnout dech.

Matt schoval zbraň do pouzdra a stáhl mi vlasy z obličeje, aby mi bylo do něj vidět.

„Co tu sakra děláš?“ vydám ze sebe těžce, přičemž mě každé slovo zabolelo.

„Buď ráda, že jsem tu byl, jinak bys byla mrtvá!“ procedí a spěšně projížděl po mém těle, zda nejsem zraněná.

„Alex tě zabije, jestli tě tady uvidí,“ šeptnu zcela vážně, když se mi zklidnil dech.

„Může to zkusit, ostatně jako už několikrát,“ zavrčí a přejde se mnou k blízkému křeslu, kde mě usadí, „Fakt jsi v pohodě? Udělala ti něco?“ zeptá se znova a já pohlédla do otevřených dveří, ze který se linula hlasitá hudba a zpoza futer vyčnívaly stále Teovi nohy.

„Je mrtvý?“ zeptám se Matta, stále dívající Teovým směrem.

„Jo, prořízla mu krk,“ odpoví Matt a dřepl si přede mě. Chytl mě pevně za ruce, které jsem si ani neuvědomila, že se mi začaly třást.

„Nedokážu si představit, co by ti udělala, kdybych nepřišel,“ pronese důležitě a já se na něj podívala. Kdyby nepřišel…

„Měl bys jít, Matte,“ řeknu zcela vážně, jednou rukou se oprostím z jeho sevření a bolestně si protřu krk.

„Odejdu, ale jedině s tebou!“ řekne neoblomně. Podívala jsem se do jeho očí, ve kterých se zračilo jisté odhodlání.

„Nemůžu nikam jít, Matte,“ utrousím.

„Proč ne?! Bojíš se, že by tě našel?! Odjedeme někam daleko, na opačnou stranu světa, kde nás nikdo nenajde!“ vyhrkne ze sebe a pohladí mě svou dlaní po tváři.

Všimla jsem si jeho emocí, které se mu zračily ve tváři.

„O to nejde,“ zakroutím hlavou a uhnu pohledem.

„Tak o co? Chceš být s ním?“ zeptá se mírně zlým tónem. Ztěžka jsem nabrala dech do plic a byla odhodlaná mu to říct, ačkoli jsem věděla, co to jistě bude znamenat.

„Jsem těhotná,“ řeknu tiše, ačkoli naprosto jasně. Podívala jsem se nejistě do jeho očí, kterými na mě upíral zrak.

Viděla jsem na něm, jak okamžitě jeho obličej zkameněl a rty se mu stáhly do rovné linky. V očích se mu zračil šok a zřejmě i jisté zklamání.

„Celou dobu mi proklouzáváš mezi prsty,“ vydá ze sebe zklamaně, pohlížející do mé tváře.

„Cože?“ nechápu a cítila jsem, jak mi stekla jedna slza po tváři.

„Neměl jsem tě nechat odejít, nikdy,“ vydechne a sklopil těžce zrak.

Odtáhl se ode mě a postavil se.

Napřímil se v zádech a otočil se směrem k mrtvé ženě na zemi.

„Budeš potřebovat nějakou pořádnou armádu ochranky, kor když čekáš jeho dítě. Budeš neustálý terč, doufám, že si to uvědomuješ,“ řekne chladným tónem.

Utřela jsem si z tváří další slzy a postavila se ztěžka na nohy.

Chtěla jsem něco říct, ale vlastně jsem nevěděla co.

Plíce se mi stáhly a tíživá bolest mi dolehla na srdce.

Dívala jsem se na jeho široká ramena, na jeho stočenou hlavu do strany, na jeho zatočené konečky vlasů.

Tvář měl svraštěnou do zamrčeného cosi a pěsti pevně zatnuté.

„Matte,“ oslovím ho až příliš bolestným tónem a on pouze zakroutí hlavou.

Otočil se ke mně zády a přešlápl z nohy na nohu.

„Kdybys chtěla, víš, kde mě najdeš,“ utrousí tiše.

I v jeho hlase byla slyšet jistá bolest.

Snažila jsem se potlačit další příval slz a věděla, že tohle je jistě naposled, co spolu mluvíme. Už se pomalým krokem rozešel ke dveřím.

Zhurta jsem se nadechla a přešla rychle k němu.

Chytla jsem ho za ruku a zastavila v odchodu.

Přešla jsem před něj a objala ho.

Přitáhl si mě do své náruče a pevně mě stiskl v tom svém objetí, do kterého mě vždy dokázal schovat. Tváře jsem měla zmáčené od slz a nemohla popadnout dech od pláče.

Matt si mě od sebe mírně odtáhl a sklonil se nade mnou.

Jemně mě políbil na čelo a pohladil po vlasech.

„Sbohem, ty má lásko,“ utrousí tiše a pak se ode mě odtáhl. Slyšela jsem jeho odcházející kroky a cítila, jako kdyby mě opouštělo opět něco dalšího v mém polomrtvém srdci.