ChatGPT | Mr.Black Její černá duše - 28. a 29. kapitola

Jelikož je 28. kapitola poněkud kratší, přidám Vám k ní rovnou kapitolu následujícící.

Do finále nám zbývá tímto 5 pouhých kapitol.

5.kapitol - které rozhodnou o osudu Kristýny, a taky skončí jedna naše velká čtecí vášeň! :)

 

Vaše E. 

 

 

28.kapitola

 

Seděla jsem na pohodlné bílé kožené sedačce v soukromém letadle Šíleného Dava, který seděl přímo naproti mně a četl si noviny. Tvářila jsem se naprosto neúčastně a modlila se v duchu, aby to všechno dopadlo dobře.

Abych byla v pořádku, aby bylo v pořádku mé dítě.

To byla pro mě priorita. Dítě.

„No a jaký je tvůj plán? Kam to vůbec letíme?“ nevydržím se nezeptat po určité chvíli. Dave na mne pohlédl přes noviny, které následně pomalu odložil a sundal si brýle na čtení.

„Jak už jsem říkal předtím, jsi má pojistka. Díky tobě vím, že se mnou bude Alex vyjednávat, aniž by mě chtěl zabít, takže jsem svolal Unijní sněm Devítky, na neutrální půdě. Letíme do Maroka, kde se máme pozítří všichni sejít,“ odpoví klidně.

„A co si od toho slibuješ?“ tak trochu nechápu jeho záměr.

„Rozdělení Unie. Nemíním se podvolit Alexovi ani jeho matce,“ řekne prostě, rozhodně.

„A myslíš si, že na to přistoupí? Mám takový dojem, že problém nebude v Alexovi, ale v jeho matce,“ opáčím trefně a natáhnu se po skleničce vody, kterou přede mě předtím položila letuška. Napiju se vody a následně sklenku zase odložím.

„Vím, že jsi velmi vnímavá, inteligentní a víš o spousta věcech, ale zase toho nevíš tolik co já, mám spousta dalších pojistek, aby přistoupili na můj návrh. V podstatě jde především o byznys, o nic jiného.“

„O byznys a vaše ega,“ shrnu jednoduše.

„Víš, co by mě ale zajímalo,“ nadhodí s úšklebkem, „Čím si to tak uhranula našeho nezdolného věčně volného Alexe, který nikdy nebyl s jednou ženskou déle jak jeden den,“ zasměje se tomu zcela pobaveně a pohlížel na mě s čirým zájmem a zvědavostí.

„Nevím, prostě to tak je,“ pokrčím rameny nezáživně.

„Holka, ty si ale umíš vybrat partie, to ti povím,“ rýpne si pobaveně a vzhlédne zrovna k jednomu z mužů, co k nám přistoupí.

„Pane, na satelitní telefon vám volá vaše manželka,“ oznámí mu suše a pro mě je velkým překvapením, že Šílený Dave má manželku.

„Jistě, hned tam přijdu,“ mávne rukou Dave, a ještě se zadívá na mně, „No odpočívej, měj pohodlí, zavolám ti sem někoho, ať ti dělá společnost. Já se musím jít omluvit manželce, že jsem zazdil naše výročí,“ zašklebí se a vstane ze sedadla.

Odejde a za chvíli jeho místo obsadí Dean.

Značně a hořce vydechnu, abych dala najevo svou nechuť vůči jeho osobě.

Pokrčila jsem ruce na prsou a zadívala se z okénka, abych nemusela čumět na něj. Kokot jeden!

Po hodině jsem pocítila silnou potřebu se jít vyčůrat, a tak jsem se narovnala v zádech, kdy na to hned reagoval Dean, který tam stále se mnou seděl. Hbitě se narovnal v zádech a já se na něj zamračila.

„Chci si zajít na toaletu, nemám v plánu útěk,“ zamručím jedovatě a postavila jsem se na zdřevěnělé nohy. Vyšla jsem do uličky, směřující na toaletu a samozřejmě s Deanem za zády. Prošla jsem kolem Dava, který stále zřejmě telefonoval se svou manželkou, a přitom pohlížel do notebooku, který měl položený na svém klíně. Přešla jsem k toaletám a zamknula se tam. Vykonala jsem potřebu, umyla si ruce a pohlédla na svůj odraz v zrcadle.

Ach Kristýno, jak ses zase dostala do takových sraček, hm?! 

Pobyla jsem na záchodě ještě nějakou chvíli a užívala si té chvilky samoty a toho jistého ticha. Pomohlo mi to přemýšlet a zamyslet se zcela nad svou situací, která ovšem neměla moc východisek.

Nezbývalo mi nic jiného, než zachovat klid a dělat to, co po mně Dave bude chtít. Z přemýšlení mě vytrhne hrubé zabouchání na dveře a hluboký hlas Deana.

Odemkla jsem a silně vrazila dveří, přičemž jsem tak tak nesejmula Deana, který stihl ustoupit.

„Co je?!“ štěknu po něm vyloženě popuzeně. Byla jsem na něj nasraná čím dál tím víc a vlastně až teď mu došlo, že mé vnitřní cosi vycítilo z něj zcela okamžitě, že je to jen další zmrd a s Mattem jako takovým, nemá krom krve, nic společného.

„Vrať se zpátky na místo,“ procedí výhružně a povýšil se nade mě s tou svou výškou.

„Co si kurva myslíš, ty kreténe, že si z tebe sednu na prdel, zrovna z tebe?!“ neodolám ho vyprovokovat. Dean se akorát nade mnou ještě víc nahrbí a svou tvář na mě varovně namíří.

„Nechápu, co na tobě Matt viděl, na takové jasné děvce,“ zahřmí mi před obličejem.

„Je hezké, že zmiňuješ Matta, protože jemu nesaháš ani po kotníky,“ uchechtla jsem se.

„Běž si sednout zpátky na to posraný místo, nebo tě tam dotáhnu za vlasy,“ sykne zcela varovně, kdy na něm bylo vidět, že ztrácí trpělivost, což se hodilo.

„Těším se na to, až Alex zjistí, co za zmrda si a já se na tobě budu moct vyřádit,“ ušklíbnu se provokativně. Dean varovně zavrčel a už se nadechoval, že něco řekne, nebo mi možná mínil i něco udělat, ovšem k nám přistoupil Dave a vytrhl tak Deana z úmyslu jakkoli zakročit.

„Kristýno, běž si sednout a neprovokuj,“ pronese varovně Dave a přimhouří varovně oči na Deana.

Ten ode mě odstoupil do větší vzdálenosti a já se mlčky odpíchla z místa.

Šla jsem zpátky na místo a pobaveně se ušklíbla. Kreténi!

 

 

„Takový výhled bych si nechala líbit,“ opáčím obdivně, když jsem vešla do obývací místnosti, s otevřeným vstupem na terasu, kde byl dlouhý bazén. Výhled z terasy bylo přímo na moře, kdy se pod námi tyčil přístav a část zbytku města. Přistáli jsme kousek od Casablancy, kdy jsme dojeli několika obrněnými auty do obrovské vily, uprostřed města, která jistě patřila Davovi. Všechno bylo laděno do marockého stylu a na každém rohu stála jeho ochranka.

„Jo, mám tohle místo rád, jezdíme sem na dovolenou s manželkou a dětmi,“ opáčí jakoby nic Dave, když se zastaví vedle mě.

„Nevěděla jsem, že máš rodinu,“ utrousím údivně a podívala se na něj.

„Proč bych neměl?“ zasměje se.

„Je to nebezpečný,“ řeknu hlavní důvod.

„Já nad tím takhle nepřemýšlím,“ pokrčí netečně rameny a rozejde se dál k terase.

„Klidně si můžeš zaplavat v bazénu, opalovat, jak je libo. Kázání o nějakém tvém pokusu o útěk ti určitě dávat nemusím, že? Jsi přeci můj host,“ slyším tu jeho jízlivost v hlase a rozešla jsem se pomalu za ním.

„Nemám plavky,“ odpovím pouze a on se na mě ohlédne přes rameno.

„Zařídím ti je,“ odpoví hned Dave.

 

Jak Dave řekl, tak i bylo. Do hodiny mi na pokoji zaklepala služebná, oděná do černých plátěných šatů a přinesla mi menší papírovou tašku, kterou mi podala do rukou a s menším úklonem zase odešla.

Pohlédla jsem do tašky a nakrčila obočí. Sáhla jsem do tašky a vytáhla z ní velmi tenký proužek plavek svítivě růžové barvy. Ať to bylo cokoli, plavky to moc nepřipomínalo.

Nicméně, hodlala jsem se do nich převléknout a plně využít toho bazénu.

Byla jsem přeci host, tak co by ne.

Určitě jsem neměla v plánu být zapadlá celou dobu v pokoji.

Vyšla jsem z pokoje, v bikinách, které zakrývaly jen to nejnutnější a ač jsem si připadala značně nesvá, netvářila jsem se tak.

Nasadila jsem tvrdý poker face a mínila vytěžit z této situace naprosto vše.

Na oči jsem si nasadila sluneční brýle, jediné, které jsem s sebou měla a rozešla se napříč velkým bytem k terase. Došla jsem na terasu, kde už na lehátku ležel Dave, převlečený v bílých krátkých plavkách, na očích měl brýle na čtení a v ruce svíral nějakou knihu v cizím jazyce. Vzhlédl ke mně, když jsem se u něj naschvál zastavila.

„Menší plavky už neměli?“ zavrčím otráveně. Dave si mě prohlédl a pobaveně se ušklíbl.

„Uh, ještě že zastávám věrnost v manželství, jinak bych se asi neudržel,“ zasměje se své poznámce a odložil knihu na skleněný stolek vedle něj.

Nic jsem na to neřekla a položila se na druhé lehátko, vedle něj.

Zcela okamžitě k nám přistoupila jiná služebná a položila na stolek mezi nás malé občerstvení a malý džbán s citronádou.

„Jak dlouho si ženatý?“ zajímám se a utrhnu si několik kuliček hroznového vína z misky ovoce, co byla připravená na stolku.

„Dvacet let,“ odpoví hned a já na něj údivně vzhlédnu.

„To je velmi dlouhá doba, na dnešní svět,“ usoudím.

„Taky je zatím léta praxe a odříkání,“ ušklíbne se Dave.

„To si dokážu představit,“ zasměji se jeho poznámce, která byla ovšem jistě upřímná.

„Myslím, že bys s Adamem měla též dlouhé manželství,“ nadhodí trochu vážnějším tónem a ve mně zatrne.

Bylo to zcela osobní a v jeho případě až nemístné, přejít konverzací rovnou na Adama. Všechen úsměv mě přešel a podívala jsem se na něj se staženou tváří, ač jsem měla na očích brýle, za kterými se schovávaly mé oči plné emocí.

„Jo, realita je ovšem jiná,“ syknu chladně.

„A Alexe miluješ?“ zeptá se na další věc, do které mu absolutně nic nebylo. Ačkoli jsem se ho sama zeptala na osobní věc, ohledně jeho manželství, zřejmě si myslel, že jsme na nějaké přátelské vlně, i když jsem tu nebyla zcela dobrovolně.

„Nic ti do toho není, tudíž ti na to nebudu odpovídat,“ odbydu ho.

„Takže miluješ,“ ušklíbne se pobaveně.

„To by to bylo tak zvláštní?!“ nadhodím hned jízlivě.

„Ne, z tvé strany ne, ale z jeho ano,“ odpoví hned a natáhne se po kousku ovoce na stole. Podívala jsem se na něj tázavě se zvednutým obočím, „Alex miluje pouze sám sebe a nikoho jiného. Jistě by ses mohla zařadit do fronty holek, které mu propadly a které záhy odkopl, ovšem musím říct, že u tebe je to asi něco jiného. Drží si tě při sobě už velmi dlouho,“ dodá posměšně.

„Třeba dospěl do fáze života, kdy chce někoho u sebe,“ vydám ze sebe a hned si zanadávám v hlavě sama nad sebou, jak hrozně to znělo.

Dave se tomu šíleně rozesměje, jako kdybych řekla ten nejlepší vtip, který v životě slyšel. Svým způsobem to směšné bylo, pořád jsme se tu bavili o Alexovi Verwohnendesovi a jeho přístupu k citům a lásce.

„No tak kdo ví,“ vydechne znaveně smíchem Dave a utře si koutek u oka, kde mu rašila slza ze smíchu, „Třeba si ho ovlivnila natolik, že se umoudří a přistoupí na můj návrh,“ dodá.

„A co když ne?!“ napadne mě hned. Co když Alex nepřistoupí na nic z toho, co mu chce Dave navrhnout a on si pojede stále to své. Ne-li rozpoutá naprostou válku mezi všemi, což by mu bylo příhodnější.

„No, tak to Bůh s tebou,“ odpoví zcela vážně, jako kdyby ho přešel smích. Suše jsem polkla a ucítila jistý osten nejistoty, který mě svým způsobem jistě podrýval vědomí.

Tohle nemohlo dopadnout dobře.

 

 

„Dobré ráno,“ pozdraví mě Dave, další den u snídaně, kdy jsem seděla pod slunečníkem u stolu s bohatě obklopeným jídlem. Na terasu už pražilo slunce a v dáli se třpytilo moře. Svým způsobem by to bylo dokonalé dovolenkové ráno. Ovšem realita, byla někde jinde.

„Dobré ráno,“ opáčím stejně a podívám se na Dava, přes své brýle.

Svůj klasický elegantní oblek či košili vyměnil za teplákové kraťasy a polo tričko šedé barvy. Zšedlé vlasy měl sčesané dozadu a na nose měl už brýle na čtení, které mu přidávaly pár let navíc. Krátce jsem zapřemýšlela, kolik by mu to tak mohlo být, ale věděla jsem, že přes padesát mu není určitě. Prostě něco mezi čtyřiceti pěti a padesáti. Kor, když byl dvacet let už ženatý.

„Vyspala ses, měla si všechno potřebné?“ nadhodí se zájmem a natáhl se k šálku čaje, který tam měl připravený.

„Měla jsem naprosto vše,“ odpovím popravdě.

Opravdu tomu tak bylo. Ač jsem byla host alá rukojmí, měla jsem všechnu péči a luxus. Pokojské a služebné se o mě staraly velmi řádně a dopřávaly mi i to co mi na očích neviděly.

„To jsem rád, všichni vědí, že jsi můj čestný host,“ usměje se a napije se ze šálku.

„Je to příjemná změna,“ usoudím jízlivě a on na mě zvedl nechápavý pohled, „Jednou jsem byla v podobné situaci, ovšem můj hostitel to vzal za své a držel mě ve sklepení, za mřížemi, po tmě,“ vysvětlím a zavzpomínám na již mrtvého Skye.

„No, tak samozřejmě i tento dům má svá temná zákoutí, ale jak už jsem říkal, respektuji tě, respektuji tvůj požehnaný stav, a tak se k tobě míním i chovat. Jsem gentleman a slovo gentlemana něco znamená,“ řekne tak důležitě.

„V dnešní době slovo gentlemana neznamená vůbec nic,“ utrousím hořce a zadívám se zpátky na výhled k moři.

„U nás doma, v Londýně, to znamená všechno,“ řekne odhodlaně.

K tomu jsem mu už neměla co říct.

Zase jsem se ztratila někde v myšlenkách a pouze dýchala.

Dýchala a žila, dokud jsem mohla.

 

Celý den se táhl jako smrad a ležení na lehátku u bazénu mě brzy omrzelo, stejně jako plavání, opalování se, procházení se po domě a další nevraživé čumění na Deana, který mi byl neustále v patách.

Kam jsem se hnula, hned byl za mnou a následoval mě jak šílené otravný ocásek a jistě už mě začínal zbavovat jisté trpělivosti k němu.

Byla jsem proti němu už tak vysazená a dávala mu to značně najevo.

V hlavě už jsem si několikrát představila, jak mu do čela vyřežu slovo zrádce, nebo lhář, nebo zmrd, až ho budu mučit na jasný příkaz Alexe.

Teda jestli všechno dopadne dobře, což jsem nedokázala absolutně odhadnout.

Nevěděla jsem co čekat od Dava a od Alexe jakbysmet. V tomhle směru byl pro mě Alex jasně nečitelný a nedokázala jsem ani předpokládat, jak se vůči mně zachová.

Jistě to bude zítra jedno velké překvapení.

„Paní Al-Sheid,“ osloví mě služebná, když za mnou přišla na terasu, kde jsem se opírala o zábradlí a dívala se na pomalu zapadající slunce. Zase o několik hodin blíž jistému ortelu.

Ohlédla jsem se po ní s tázavým výrazem.

„Máte se připravit na večeři, za hodinu v hlavní jídelně,“ obeznámí mě žena, krátce se ukloní a zase odejde. Ohlédla jsem se ještě za ní a setkala se tak s pohledem Deana, který stál v povzdáli a pozoroval mě přes černé brýle. Měla jsem chuť do něj hrubě strčit, aby přepadl přes zábradlí a zabil se, ač to nebyla taková výška, aby se mu něco znalo. Ale stejně.

Pocit by to byl dobrý.

Odpíchla jsem se z místa a vydala se tedy do svého pokoje. Tu cestu bych dala už i po slepu.

Zapadla jsem do pokoje a pocítila neskonalou potřebu být konečně zase sama. S tím kreténem za zadkem, jsem byla ráda, že se sama vyčůrám. Přešla jsem do koupelny, která byla napojená na můj pokoj a usoudila, že se vysprchuji, dám se celá do kupy, ať vypadám dobře. Na tu Poslední večeři.

 

Po sprše, jsem si vyfénovala vlasy, načesala si je do objemného delšího mikáda a upravila ofinu dopředu. Namalovala jsem se výraznějším make-upem a navlékla se do pouzdrových černých šatů s mírně odhalenými rameny. Mínila jsem jít za Černou vdovu a dokázat tak svou značnou přezdívku. Ač to nebylo pouze volbou šatů.

Vyšla jsem z pokoje, kde se Dean odpíchl hned od zdi a spustil ruce podél těla, jak je měl předtím nakrčené na prsou. Sjel mě neurčitým pohledem od hlavy až k patě a pak se otočil, že mě doprovodí do jídelny na večeři.

Procházeli jsme kolem terasy, podél otevřených širokých oblouků a já se koutkem oka zadívala na třpytící se moře.

Pak jsem si všimla muže, stojícího u zábradlí.

Zatrnulo mi a zcela okamžitě jsem se zastavila v pohybu.

Naskočila mi husí kůže a obklopila celé mé zkoprnělé tělo. Vnímala jsem, jak se Dean přede mnou zastavil a netečně se po mně ohlédl. Zcela jsem ho ignorovala a odpíchla se z místa. Ráznými kroky jsem přešla k terase, kdy se zvuk odrážel od stěn terasy a tím prozradil můj rychlý vpád na terasu. Přistoupila jsem k Shafirovi, který se zrovna ke mně otočil čelem. Rovnou jsem mu vlepila facku a jak mu sedla!

Překvapeně se na mě podíval a hned se zamračil.

„Co tu do prdele děláš?!“ vyjedu hned na něj, aniž bych se zaobírala tím, jak vypadal.

Stále stejně. Stále podobně Adamovi.

Poháněla mě určitá zlost, která mi kolovala v žilách a rozproudila mozek.

„Jsem tu kvůli byznysu,“ nadhodí netečně a protře si tvář, která mu značně zčervenala po mé naťaté dlani.

„Ty ses asi kurva zbláznil! Copak nevíš, co jsou zač?!“ vyprsknu na něj jedovatě, ovšem o něco tišeji. Věděla jsem, že někde za mnou určitě postává Dean.

„To není tvoje věc,“ sykne Shafir a napřímí se v zádech.

Následně ustoupí o jeden krok a prohlédne si mě.

Pak se otočil k odchodu a pomalými kroky se rozešel z terasy pryč.

Dívala jsem se na něj, na jeho černý oblek, černou košili, černé vlasy sčesané dozadu.

Jeho typickou chůzi, jeho vysokou štíhlou postavu.

Otočila jsem se čelem k moři a cítila jasné bodnutí na srdci.

Jako kdyby to uvědomění přišlo až teď.

Opět mě to celou pohltilo a připomnělo mi to tu ztrátu, tu bolest. Adama. Kurva!

Vydýchala jsem se, zaťala zuby, semkla pevně rty k sobě a otočila se na podpatku.

Mínila jsem jít na tu zkurvenou večeři a zjistit, proč je tu zrovna Shafir.

Rázně jsem vyšla a přesně jak jsem čekala, Dean se ke mně hned přidal. Na očích jsem stále měla Shafira, který zrovna zašel dovnitř domu a šel vstříc jídelně. Přidala jsem do kroku, kdy se zase zvuk mých podpatků rozléhal otevřeným obývacím pokojem. Prošla jsem užší chodbou a Shafira už skoro dohnala, kdy vešel do prostorné jídelny zařízeném v marockém stylu, kdy obloukovými okny byl výhled na město zcela okouzlující, kor zrovna zapadajícím sluncem.

Nicméně jsem Shafira dohnala, zrovna u stolu, kde už seděl Dave a tvářil se na mě opět vítězně.

Byl oblečený v černým obleku s hnědou košilí a černou kravatou. Na očích měl hnědě zbarvené brýle a v ruce zrovna třímal doutník, jako kdyby mu to jediné stačilo k večeři.

Shafir se natáhl přes stůl a podal si s ním ruku.

Něco si v krátkosti řekli, zřejmě pozdrav a Shafir následně přešel na pravou stranu, do čela dlouhého obdélníkového stolu. Dave seděl uprostřed při té dlouhé straně, kdy naproti němu byla ještě jedna židle a poslední místo bylo naproti Shafirovi.

„Posaď se Kristýno, bude se podávat večeře,“ pokyne mi Dave a poukáže na židli naproti němu. Zamračila jsem se, ale odhodlaně jsem přistoupila k židli, kterou jsem se silným zavrzáním odtáhla od stolu a následně se usadila.

Ostražitě jsem pohlížela na Dava, který mě pobaveně pozoroval.

„Shafira ti určitě představovat nemusím, že,“ nadhodí s úsměvem s jasným záměrem si do mě rýpnout, „Vlastně jsme tu jako jedna velká rodina,“ zvolá uvědoměle a já se na něj zatvářím zcela odvařeně.

„Shafirova manželka je příbuzná mé manželky, a tys zase byla manželkou jeho bratrance. No prostě la famillia jako poleno!“ zasměje se tomu pobaveně a já se podívala po Shafirovi, který na mě též zrovna pohlédl. Jak…jak jsem se ocitla zrovna v této situaci?!

„Dal ses na dráhu zločinu, zrovna ty?“ rýpnu si do Shafira netečně.

„Ale kdeže!“ skočí do toho zase Dave a potáhne ze svého smradlavého doutníku, „Shafir je mým společníkem v mnoha legálních podnicích, měl blízkou cestu sem, tak jsem ho sem pozval. Říkal jsem si, že byste se jistě rádi setkali,“ vysvětlí, avšak se mi tomu nechtělo úplně věřit.

„Jistě že,“ syknu s jízlivým tónem a naškrobeně se usměji.

Přistoupí k nám několik lidí z personálu, které začnou nosit plné velké talíře s jídlem, stejně jako hluboké keramické misky s barevnými ornamenty.

Jídlo vonělo naprosto omamně a podnítilo tak mou chuť k jídlu, ačkoli jsem byla s nervy v koncích.

To, že tu seděl se mnou Shafir se mi nelíbilo ani za nic.

Něco tu bylo hodně špatně.

Jedna ze služebných mi nalila do zeleně zbarvené křišťálové skleničky vodu a těm dvěma bylo nalito červené víno. Jako kdyby celý dům věděl o mém těhotenství.

Jenže já byla zralá minimálně na jednu skleničku vína.

Horlivě jsem se natáhla po skleničce a musela zapít ten určitý knedlík v krku, co se mi dělal.

„Aaah, konečně jsi tu, bál jsem se, že to nestihneš!“ zvolá Dave a zadívá se kamsi za mě. Otočila jsem se hned přes rameno a voda v mých ústech mi málem vylítla nosem ven, jak mi zaskočilo šokem. Co to kurva má znamenat?!!!

Šíleně jsem se rozkašlala a uchopila ubrousek, který byl připravený na stole, po mé pravici společně s několika příbory. Utřela jsem si kousek úst od vody a vytřeštěně pohlédla na Matta, který se usadil po mé levé straně, přímo naproti Shafirovi.

Kurva, to je nějaký sněm mých ex?! Do hajzlu!

 

 

 

Varování!

Tato kapitola obsahuje explicitní obsah, jako násilí, agresy, smrt, a mnoho dalších...

Není pro lehké povahy!

I tak přeji příjemné čtení!

 

 

29.kapitola

To se mi snad jenom zdá.

Prosím, ať je to nějaký fakt hloupý sen a já se probudím…teď!

Nebo…teď!

Tak teď! Kurva do prdele!

„Ještě by tu s námi mohl sedět Alex u stolu, já bych sem položil fotku Adama a bylo by to komplet ne?!“ zaslechnu Dava naproti sobě a snažila jsem si uvědomit, co to právě řekl. Vzhlédla jsem k němu a viděla ten jeho šílený úsměv.

Jako kdyby najednou doznal své zvučné přezdívky.

Do teď se mi nepozdával nijak šílený, ovšem teď, tím jeho výrazem, tím, co řekl, jsem tomu začínávala přicházet na kloub. Je to píčus anglickej!

Spolkla jsem sprostou poznámku, či nadávku na jeho účet a natáhla se k talíři, abych se nějak zaměstnala. Abych tam neseděla jak úplná husa a nečuměla z jednoho na druhého. Dave se vítězně uchechtl a zřejmě nabýval jistého vědomí, že mě umlčel, ovšem to mě úplně neznal.

„No a k čemu sis přivzal tady O’Briana?! Bojíš se o holý zadek a jeden blbeček ti na to nestačí?!“ neodolám si nerýpnout na účet Deana, který postával opodál.

Měla jsem dojem, že na mě vztyčil prostředníček. Kretén.

„Ale kdeže!“ zahlaholí Dave, když si na talíř zrovna nandával jídlo, „Stejně jako ty jsi má pojistka k tomu, aby mě Alex vyslechl, tady Matt je má druhá pojistka k tomu, že kdyby mi chtěl někdo něco udělat, postará se o to, aby se jim to nepodařilo,“ vysvětlí a já se na něj zatvářím zcela otráveným způsobem.

„Máš tu celou armádu, čím to spasí jeden člověk?“ nadhodím netečně a vnímala pohled Matta. Naštěstí Shafir se do toho nijak nevměšoval a tiše večeřel.

Opravdu to byla společnost k popukání.

„Vždycky je dobré mít po ruce odstřelovače,“ pokrčí rameny Dave a odložil horkou mísu nějakých luštěnin se zeleninou, kterou jsem po něm přebrala já.

Za normálních okolností by to byla velmi příjemná večeře s marockými jídly, jistě opojnou atmosférou, ovšem realita byla daleko jinde. Seděla jsem u stolu se svým bývalým, s anglickým pičusem a…Shafirem.

Neodpověděla jsem mu na to vůbec nic a pouze se pustila do jídla. U stolu započalo úmorné ticho a bylo slyšet pouhé cinkání příborů o talíře. Nic víc.

Moc dobře jsem si uvědomovala pohledy všech tří a připadala si najednou neskutečně zranitelně.

Nasoukala jsem do sebe co nejrychleji jídlo, abych se cítila dostatečně najedená a zároveň mohla co nejrychleji vypadnout do určité vzdálenosti. Do svého pokoje.

Způsobile jsem odložila příbor na talíř a utřela si pusu do ubrousku, do kterého jsem se předtím dusila.

Odložila jsem ho na talíř pod příbor a natáhla se po skleničce vody.

Vypila jsem zbytek vody ve skleničce a podívala se na Dava, který mě sledoval s určitým úšklebkem a pobavením. Myslel si asi, jak má navrch.

„No pánové, jsem unavená z toho celého dne nic nedělání, půjdu si lehnout,“ nadhodím se značnou jízlivostí v hlase, přičemž jsem pohlížela pouze na Dava před sebou.

„Nesmysl! Počkej si ještě na dezert! Musíš si dopřát, hlavně v tom tvém požehnaném stavu!“ zvolá tak nevinně a hned na to něco zaskočilo něco v krku Shafirovi, který si ztěžka odkašlal a následně se na mě podíval naprosto šokovaným výrazem.

„Oh, tys to nevěděl Shafire, tady Kristýna je těhotná! Čeká dítě s Alexem,“ zasměje se Dave u stolu, jako kdyby tím měl pobavit celý stůl, kdežto naopak to ještě ztížilo atmosféru, což byl jistě jeho záměr.

Viděla jsem v Shafirových očích, jak mě odsoudil a já sklopila pohled.

Cítila jsem v sobě jistý osten blbého pocitu, který jsem nedokázala identifikovat. Nicméně pak jsem decentně zvedla pohled a podívala se na Dava, který se stále smál.

Viděla jsem tu jeho šílenost v očích, to, jak se bavil celou naší situací a vyloženě se vyžíval v tom mém soukromém dramatu.

Jeho smích se mi zařezával až do samého podvědomí a podněcoval tu mou nenávist vůči němu.

Byl to zasranej zvrácenej kokot!

Využila jsem jeho rozpoložení, že se smál na celé kolo, a přitom něco říkal Shafirovi, což jsem už vůbec nevnímala.

Jako kdybych najednou přepnula a můj pohár trpělivosti právě přetekl.

Uchopila jsem vidličku ze svého talíře, pevně ji sevřela v dlani a napřáhla se s ní po jeho ruce, kterou měl položenou na stole.

Mínila jsem mu ji zapíchnout do ruky.

Bylo to minimum toho, co jsem mu chtěla udělat. V poslední sekundě Dave zaznamenal můj rychlý pohyb, stejně jako v poslední sekundě jsem zaregistrovala Matta vstávat rychle od stolu.

Ten se natáhl a chytl mě včas za ruku, zrovna když jsem se chladným kovem dotkla Davovi kůže na ruce. Všechno jako kdyby bylo zpomalené a já především vnímala pevný stisk Matta na svém zápěstí, který mi jeho silou zabránil jakkoli zranit toho pičuse.

Dave se rychle odvrátil od stolu, abych na něj nedosáhla, přičemž se začal neskutečně hrdelně smát. Opět ten jeho vítězný ksicht plný šílenství.

„Vidíš to, říkal jsem ti, že se mi hodí ho tu mít,“ uchechtne se a vstane ze židle.

Matt mě pustil a mezitím ke mně přišel Dean, který stihl obejít rychle stůl.

Sáhl mi po rameni, stáhl mě znova do židle a vidličku mi vyrval z ruky.

Pohodil ji netečně na stůl a zaryl mi bolestivě prsty do ramene.

Zatnula jsem se a přesvědčovala sama sebe, abych se uklidnila.

Chtěla jsem je zabít. Deana a Dava. Oba.

Dave mezitím pomalu přešel z druhé strany stolu ke mně a hrozivě se nade mnou napřímil. Střelila jsem pohledem po Mattovi, který se usadil mezitím zpátky do židle a díval se na mě naprosto neúčastně. Jako kdyby mu to bylo najednou jedno.

„Víš, já ženský nebiju, furt uznávám určitý kodex, ovšem tady Deanovi by jistě nevadilo se na tobě vyřádit, takže se o nic dalšího nepokoušej, nebo tě nechám opíchat celým mým týmem a bude mi u prdele, že jsi těhotná! Takže si važ mé pohostinnosti a už nic nezkoušej!“ zahřmí mi varovně nad hlavou a mě polil studený pot.

„Je ti to jasný?!“ zvedne hlas, jako kdyby chtěl slovní ujištění ode mě.

„Ano,“ hlesnu pouze přičemž Deanovi prsty se mi zaryjí do kůže ještě víc.

„Fajn! A teď pojďme se posadit na terasu, dáme si dezert a koňak!“ tleskne zvučně Dave a Dean na to pustil mé rameno. Jeho stisk mě ještě stále pálil a já nenávistně zvedla bradu. Ovládat svou sebekontrolu mě bude stát dost!

Odsunula jsem se židlí od stolu a vstala. Otočila jsem se na podpatku a pomalými kroky vyšla za Davem, kdy po mém boku čekal Dean, abych náhodou se nepokusila o něco dalšího. Vzhlédla jsem k jeho ksichtu a podívala se na něj zcela nenávistným pohledem.

On se na mě ještě víc zamračil a já si přála mu do toho ksichtu aspoň plivnout.

Rozešla jsem se dál k terase a vnímala Mattovi a Shafirovi kroky za mnou.

Došli jsme na terasu, kde byl prostřený menší stůl pro čtyři, takže budeme u sebe ještě blíž. Na každého tam čekala porce nějakého dezertu a tři baňaté skleničky koňaku. Perfektní. Pozabíjíme se dezertními vidličkami!

V tichosti jsem seděla a hnípala se malou vidličkou v jakémsi mega přeslazeném zákusku, ve kterém byl především med a ořechy. Poslouchala jsem Davovu konverzaci ze Shafirem, kdy se bavili o prodeji nějakých obrazů za dost tučné prachy.

Matt tam netečně seděl, dezertu se ani nedotkl, stejně jako sklenky s koňakem, na rozdíl od těch dvou.

Bylo na nich vidět, že si vcelku notovali a ve spousta věcech si očividně rozuměli.

Vždyť byli vlastně jedna rodina!

„No a co plánuješ po tomhle všem, Kristýno?“ zeptá se mě vyzývavým výrazem Dave, když ukončili jejich velice zajímavou konverzaci. Zvedla jsem na něj svůj pohled a nakrčila nos.

„Myslíš, po tomhle všem, kdy možná umřu?“ syknu jízlivě, reagující na jeho trapnou otázku.

„Nevěřím tomu, že by se to stalo,“ uchechtne se Dave, jako kdyby věděl něco víc než já, „Nebo ty si myslíš, že nejsi dostatečně velký důvod, proč by Alex nechtěl vyjednávat?!“ ušklíbne se provokativně.

Chtěl ve mně vyvolat jistí pochybnosti. Což ani nemusel, pociťovala jsem je od samého začátku. Nedokázala jsem předpokládat, jak se Alex v této situaci vůbec zachová.

Nemluvě o jeho matce. To byla kapitola sama o sobě.

„Na to ti nedokážu odpovědět,“ utrousím a podívám se na něj zcela otráveným výrazem. Založila jsem si ruce na klíně a přehodila nohu přes nohu. Narovnala jsem se v zádech a zvedla vzpurně hlavu.

„A ty se nebojíš toho, že dřív, než dojdeme na zítřejší schůzku, tak tě do té doby někdo zabije?!“ míním s ním hrát jeho hru.

„Ále no tak, bez šance! Mám tu ty nejlepší zabijáky!“ zahlaholí Dave a zapálí si další kratší doutník.

Bylo až úsměvné, jak si vždycky tihle chlapi byli stoprocentně jistí svými oddanými lidmi a ve finále to bylo vždycky jinak. Ale vždycky.

Tady jsem si mohla být jistá maximálně Shafirem, který podle mě nejel v ničem ilegálním a přichomýtl se sem úplnou náhodou, stejně jako Matt, který se určitě držel svých zásad a nemínil mi nijak ublížit. Ačkoli se zrovna tak netvářil.

Tvářil se jako vždycky, zamračeně až vražedně.

Nic, co by mě už mělo u něj rozhodit.

Byla jsem si však jistá tím, že tu nebude kvůli údajné ochraně Dava.

Ale kdo ví, třeba se časy mění.

Teď jde každý každému po krku a chce si udržet své místo v tomto životě.

Je to, kdo z koho, kdo přechytračí jiného.

„No a jak to vůbec zítra proběhne? Mám si na sebe vzít nějaké příhodné smuteční šaty?“ nadhodím s mírným sarkasmem a Dave se na mě podívá přes zapálenou sirku, když si zrovna zapaloval doutník. Několikrát z něj dlouze potáhl a pak ze sebe s chutí vydechl kouř. 

„Vezmi si na sebe něco pěkného,“ odpoví klidně Dave, aniž by odpověděl na zbytek. Zřejmě nechtěl nic prozrazovat. Chtěl dělat důležitého a tajemného.

„No a už můžu jít do svého pokoje?“ syknu netečně, zrovna když k nám přispěchá jeden z mužů Dava. Nahne se k Davově uchu a Davův se naštvaně nakrčí. Hned se odsune židlí od stolu a vytáhne z pusy doutník.

„Omlouvám se, mám na řešení něco důležitého, O’Briane pojď se mnou,“ vyzve spěšným tónem Matta, který se hned začal sbírat od stolu na jeho příkaz. Dívala jsem se na ty dva, jak odchází někam do útrob domu a zajímalo mě tak, co se asi děje.

Zřejmě nic dobrého. Pro Dava.

Podívala jsem se na Shafira, který na mě též upíral zrak. Okem jsem zapátrala na Deana, který se tam stále opodál opíral o zeď a pozorně mě pozoroval.

„Shafire, do čeho ses to namočil?“ utrousím tiše, aby nás ten kretén neslyšel.

„Mohl bych se tě zeptat na úplně to samé, Kristýno,“ zvážní Shafir a jeho tvář se napne.

„Máš rodinu! Copak se o ně nebojíš? Stýkat se s tímhle anglickým kokotem je více než riskantní,“ syknu káravě.

„Mám s ním pouze čisté obchodní styky, nic víc,“ pokrčí rameny a protře si nervózně vousy, což vždycky dělal i Adam.

Ach tak jejich podoba. Shafir na mě upíral stejně přísný výraz.

„Bude chtít víc, na to se připrav,“ naléhám na svůj názor. Nečekalo ho s ním nic dobrého.

„Soustřeď se spíše sama na sebe a svůj problém, kvůli kterému tu jsi!“ setře mě hnusně.

„Umím se o sebe postarat, to se neboj!“ odbydu ho.

„Myslím si, že ve tvém případě ti nepomůže ani to, kdybys utekla na opačnou stranu světa,“ zkonstatuje hořce.

„Od kdy se z tebe stal tak negativní člověk, hm?!“

„A od kdy se z tebe stala tak naivní blbka?! Jak můžeš věřit člověku jako je Verwohnendes a ještě si s ním udělat dítě?!“ vyjede na mě netečně, aniž by se pohnul.

Jeho slova byla ostrá jako samotná břitva a zařezala se přesně tam kam měla.

„Kurva, nic o tom nevíš, tak se do mě neser, je ti to jasné?!“ reaguji na něj ihned, přičemž jsem zaznamenala pohyb Deana, jak se odpíchl od zdi, kdykoli připraven jakkoli zakročit.

„Stačí mi vědět, že jsi s ním! To už je šílenství samo o sobě!“ zavrčí Shafir, přišlo mi jako kdyby mě chtěl vyprovokovat.

„Ale copak, nežere tě teda vlastně to, že nejsem doopravdy s tebou?!“ provokativně se k němu nahnu přes stůl.

Shafir se napnul ještě víc a v jeho očích se odrážel jakýsi vzdor.

„Co to meleš?! Jsem šťastně ženatý,“ vyprskne na mě obraně a hned se nadechne pokračovat, „Spíše je pro mě naprosto nepochopitelný, že jsi úplně zapomněla na Adama!“ dodá se značným rozčílením. To rozčílilo mě.

„Nevíš o tom absolutně nic…“ utrousím hořce.

„Nemusím o tom vědět nic, stačí mi vidět tě, jak se sama boříš do větších a větších sraček!“ jako kdybych najednou slyšela Adama. Ach můj Bože.

Už jsem nemohla dál poslouchat takové debilní poučovací kecy a odsunula se židlí od stolu. Vstala jsem a silně bouchla pěstmi o stůl.

Naklonila se tělem blíž k Shafirovi a naštvaně, ne přímo nasraně, se na něj podívala.

„Byl láska mého života, milovala jsem ho nejvíc na světě a víš k čemu mi to bylo?! K ničemu! Nezabránilo to tomu, že umřel a teď už tu kurva není! Tak se s tím smiř! Protože Adam tu kurva není!!!“ vykřičím na něj své rozbouřené emoce, kdy na mě Shafir pohlížel s rozšířenými oči a možná menším zděšením v očích.

Zděšením z toho, co viděl, co viděl ve mně.

Odtáhla jsem se od stolu a otočila se na patě.

Rychlými kroky jsem se vydala do domu a mínila se zavřít v pokoji a už nevylézt. Cítila jsem, jak mě všechny emoce naprosto pohlcují a přes oči se mi draly slzy.

Slyšela jsem za sebou spěšné kroky Deana, který mě určitě následoval, ale mně už to bylo nějak jedno.

Mínila jsem si okamžitě zalézt do postele, nebo se prostě někam schovat a tam si tiše odtrpět zbytek mého pobytu tady. Zmizela jsem za zvučně zavřenými dveřmi a přešla do koupelny. Přešla jsem k umyvadlu a začala se ihned odličovat.

Nebyla jsem však schopna se podívat na svůj odraz v zrcadle.

Nemohla jsem se na sebe podívat a vidět tu svou bolest ve tváři.

Stačilo mi ji cítit na srdci, bohatě to stačilo.

 

Ležela jsem v posteli schovaná pod dekou až po bradu, čuměla do nasvíceného stropu pouhou lampičkou u postele a vnímala hluk klimatizace nad dveřmi.

Chtěla jsem spát, ale nemohla jsem usnout.

Ve mně se toho dělo zase tolik, že jsem myslela, že mi za chvíli ta moje hlava exploduje. Byla jsem vším zase tak přehlcená, ale bylo mi jasné, že jsem si za to mohla sama. Ostatně jako vždycky.

Najednou jsem zaslechla kroky za dveřmi a následné tiché otevření kliky.

Pohlédla jsem ke dveřím a spatřila mezi dveřmi Matta.

Otráveně jsem sklopila pohled a cítila ten jeho vážný výraz. Tiše vstoupil do pokoje a zavřel za sebou dveře. Netečně tam postával, jako kdyby na něco čekal.

„Ukecal si svého drahého bratrance, aby tě pustil sem dovnitř?!“ ceknu rozladěně.

Nic na to neřekl a přistoupil k posteli, na kterou se nakonec pomalu posadil.

Vnímala jsem tu jeho blízkost, na kterou mé tělo zcela okamžitě reagovalo.

Nemluvě o mém srdci.

Podíval se na mě a já na něj.

Mlčky jsme na sebe dlouhou chvíli pohlíželi, až jsem se chopila slova.

„Hlavně prosím tě neříkej, ta slova Já jsem ti to říkal,“ pronesu jedovatě a víc se položím do polštáře. Deku jsem si obklopila kolem těla ještě víc a otočila se na bok doprostřed postele. Matt na to nic neřekl, pouze se tiše uchechtl.

Ten zvuk byl jistý balzám na mou neklidnou duši.

Několika pomalými pohyby se natáhl na postel vedle mě.

Lehl si přesně jako já, naproti mně a pohlížel na mě těmi svými hnědými oči. Bolelo mě celé tělo, včetně srdce, být takhle vedle něj a pohlížet na něj zcela odevzdaně. Cítila jsem, jak se mi derou další slzy do očí a zmocňoval se mě tíživý pocit na hrudi.

„Měla jsem s tebou odejít, dokud jsem mohla,“ utrousím tiše, s těžkým přiznáním.

Bylo to jedno z nejupřímnějších přiznání, které jsem nejen že si dokázala přiznat, ale i říct nahlas.

Matt na to neřekl vůbec nic, pouze stále na mě pohlížel, aniž by dal najevo jakoukoli reakci, či emoci z toho, co jsem právě řekla. Ovšem mě to nevadilo, bohatě jsem si vystačila s tím, že tu byl vedle mě.

Bolelo to, hrozně moc.

Byla to daň za všechna má rozhodnutí, která jsem učinila v poslední době.

Ať už ta špatná, nebo ta dobrá.

 

-

 

Ráno jsem se vzbudila a pohledem okamžitě vyhledala Matta vedle sebe. Otočila jsem se přes rameno a viděla prázdné místo vedle mě.

Byl tam od něj otlačený důlek v polštáři a když jsem přejela automaticky rukou po dece, ještě byla teplá od jeho těla.

Takže to nebylo tak dávno co vstal.

Spal u mě celou noc a já díky tomu po několika dnech spala pokojným spánkem, až to byla jistá ironie.

Za celou tu dobu nic neřekl, na nic nereagoval, pouze tu se mnou byl. A to mi stačilo.

Stačilo mi vnímat jeho existenci, přítomnost, jeho tiché oddychování, jeho vůni. Jeho.

Vstala jsem z postele a přešla do koupelny. Spáchala jsem klasickou ranní hygienu a upravila svůj zjev do nedbalého culíku a jen mírně se nalíčila. Převlékla jsem se do ležérních černých kalhot a k tomu si oblékla lehkou košili tmavě modré barvy bez rukávů. Jakmile jsem se cítila dostatečně zkultivovaná, vyšla jsem z pokoje, kde postával Dean a hned se na mě nepřátelsky podíval. Ach, ten jeho ksicht…

Zcela jsem ignorovala jeho existenci a vyšla vstříc domu, směřující na snídani, ať už se měla podávat kdekoli. Když jsem vešla do obýváku, viděla jsem personál na terase, který obletoval Shafira sedícího u stolu. V ruce třímal mobil, do kterého pohlížel a ve druhé ruce třímal hrnek s kávou. Takhle z dálky vypadal přesně jako Adam. Nemohla jsem si pomoct.

Zvedla jsem bradu a rozešla se za ním.

Všechen personál mě uctivě pozdravil a já zaujala židli přímo naproti Shafirovi, která byla od něj zároveň co nejdál. Podívala jsem se na něj skrz své brýle, který jsem si nezapomněla vzít a setkala se s jeho pohledem, ač i on měl sluneční brýle.

„Dobré ráno,“ pozdraví první.

Kývla jsem mu pouze na pozdrav, ale neřekla vůbec nic.

Ihned mi jedna žena z personálu nabídla kávu a já souhlasně přikývla. Následně mi do něj nalila trochu mléka a šálek kávy mi podala.

Poděkovala jsem ji a hned se s chutí napila.

Káva byla silně hořká, přesně jak jsem měla nejraději a svým způsobem mě zahřála na srdci.

„Omlouvám se,“ řekne Shafir a já na něj vzhlédnu od prostřeného stolu jídlem.

„Za co přesně?“ nakrčím netečně obočí a natáhnu se po pečivu v podobě placky, na kterém byla nakrájený jakýsi sýr a kousky zeleniny.

„Za to, co jsem včera řekl a prostě celkově,“ vydechne těžce Shafir a sundá si brýle z očí, abych mu viděla do tváře, „Nemám žádné právo tě soudit, ani tě poučovat. Je to už spíše svým způsobem zvyk tě ochránit. Nejsi mi jedno, moc dobře to víš,“ dodá s naprostou vážností v hlase. Nevěděla jsem, co mu na to vlastně mám říct, ovšem byla jsem si jistá tím, že se rozhodně už s ním nechci hádat.

„Měl jsem tu pro tebe být, když si mě potřebovala. Neměl jsem se tebou nechat tehdy odbýt a prostě přijet,“ zkonstatuje záhy na to a já se tomu musela sarkasticky uchechtnout. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a pak na něj zvedla svůj pohled.

„Shafire, nezměnilo by to vůbec nic,“ utrousím vážně, „Zákonitě se řítím do sraček sama, jak si sám řekl a teď, to dítě, je pro mě všechno, co jsem si tehdy přála prožít s Adamem. Možná nám to s Alexem nevyjde, nebo třeba ano, kdo ví, ale to dítě je mou vstupenkou do života, který jsem si přála žít, chápeš to?“

„Chápu to,“ přikývne hned.

„Takže mi teď slíbíš jednu věc,“ nadhodím těžce, „Kdyby se mi cokoli, kdy stalo, postaráš se o to dítě,“ dodám s jasnou prosbou v hlase.

To, co jsem po něm chtěla, byla naprosto vážná věc, ale musela jsem přemýšlet všeobecně o všem.

Shafir byl někdo, komu bych mohla věřit a svěřit mu i tak velký závazek.

Měl rodinu.

Byl rodičem. Byl otcem. Věděl, jak velký závazek to je.

Ta myšlenka, celý ten nápad, mi protkal mysl noc předtím, kdy jsem nad vším přemýšlela. Musela jsem mít plán A, plán B až Y a Z.

Musela jsem počítat se vším a myslet i na to, co kdyby…

„Dobře, slibuji!“ odpoví po kratší odmlce, kdy jsem byla ráda, že to přijal.

Mohl říct ne, mohl se na to vykašlat a jakkoli mě odbýt, ale neudělal to.

Svým způsobem se mi ulevilo.

Věděla jsem, že ať to bude v následujících letech jakkoli, o mé dítě bude postaráno.

„Proč se tváříte takhle ponuře hnedka po ránu, co?!“ vstoupí nám do toho Dave, který opět pokuřoval svůj doutník a usadil se vedle mě.

Přihnal se jak divoká voda a rozlítil tu hutnou atmosféru mezi námi.

Podívala jsem se na něj zcela neúčastně, kdežto on se na mě usmál tím svým šíleným posměškem. Očividně měl dobrou náladu.

„No nic, já pojedu, musím vyrazit do Indie,“ pronese Shafir a odloží svůj dopitý hrnek od kávy. Napřímila jsem se v zádech a pocítila zvláštní pocit, jako kdybychom se měli možná vidět naposledy.

„Už?! No dobrá, pozdravuj ode mě ženu a že bychom se za vámi stavili příští měsíc,“ zahlaholí Dave jakoby nic, jako kdyby spoléhal na to, že se dožije dalšího dne.

„Jistě, dám ti vědět, ještě ohledně prodeje toho obrazu,“ řekne Shafir a vstane ze židle.

„To teda dej!“ řekne důležitě Dave a natáhne se po šálku čaje, kterou mu připravil personál. Shafir už obcházel stůl k odchodu a já hned vstala.

„Shafire, počkej,“ utrousím prosebně a on se zastavil v pohybu.

Podíval se na mě udiveným výrazem.

Přešla jsem k němu a objala ho.

Bylo to gesto, které jsem neudělala velmi dlouho, ale velmi dlouho, ovšem bylo to silnější než já. Pevně mě sevřel v náručí a vnímala jsem, jak těžce nabral vzduch do plic.

Jako kdyby ho vlastně bolelo se takhle se mnou loučit.

„Buď opatrná,“ šeptne tiše.

„Ty taky,“ utrousím a následně se od něj odvrátila.

Mírně jsem se usmála v koutku úst a pohlédla na něj.

Ač znamenal příliš z mé minulosti, přála jsem si, abychom se mohli ještě vidět.

Najednou jsem to tak vnímala. Přišlo to z čista jasna.

Shafir odstoupil, pustil mě, stáhl si brýle z hlavy na nos a odešel. Ještě chvíli jsem tam stála a vnímala jeho odcházející záda. Strašně jsem si přála, aby to dnes dopadlo všechno dobře a my se mohli ještě se Shafirem vidět.

„Zdá se mi to, nebo jsi nějak vyměkla? To bude těma těhotenskými hormony, co?!“ zaslechnu Dava, který mě pozoroval s udiveným ksichtem. Otočila jsem se na něj a pevně semkla tvář. Pomalými kroky jsem přešla až k jeho židli a hrozivě se nad ním napřímila. Za sebou jsem zaslechla Deana, jak zbystřil, že jsem velmi blízko jeho páníčka.

„Ty doufej, že to dneska všechno dobře dopadne,“ syknu varovně, přičemž Dave se na mě zcela pobaveně zatváří.

„No, když to dobře nedopadne, bude to znamenat, že jeden z nás bude mrtvý,“ zasměje se tomu a já se od něj odvrátila.

Neřekla jsem na to vůbec nic a rozešla se zpátky k sobě do pokoje.

Přešla mě veškerá chuť tu sedět a snídat. Ne v jeho přítomnosti.

 

-

 

„Sbal se! Do hodiny odjíždíme!“ promluví na mě Dean, když vstoupil za mnou do pokoje bez jakéhokoli zaklepání. Vzhlédla jsem na něj zcela otráveně z postele, kde jsem strávila zbytek času od snídaně. Byla jsem zahloubaná v myšlenkách a jisto jistě se ve mně rodil jistý neklid z toho, co se nenávratně blížilo.

„Ok,“ hlesnu pouze a on zase zmizel za dveřmi.

Tak strašně jsem si přála mu prohnat kulkou hlavu a doufala, že ta možnost nastane.

Vstala jsem z postele a dala se do balení. Ve finále jsem neměla co balit.

Vše jsem měla stále v kufru a jediné co jsem měla vybalené, byla kosmetika v koupelně. Ovšem mínila jsem se převléknout. Z mnoha situací z dřívějších vyhrocených situací, jsem se chtěla obléknout na případný útěk.

Takže můj oděv na sraz Devítky se skládal z černých legín, černého tílka, černých ponožek a tenisek, které na běhání, případný útěk budou rozhodně lepší než podpatky či bosé nohy. Vlasy jsem si stáhla do pevného culíku a absolutně se netrápila žádným líčením.

Nemělo to smysl.

Když jsem vše sbalila, kufr náležitě zapnula a přistavila ho ke dveřím. Ten kretén Dean zřejmě špicloval za dveřmi a hned otevřel dveře. Sáhl po mém kufru a rozešel se s ním rychle pryč, jako kdyby nás už tlačil čas.

Následovala jsem ho a viděla, jak je celý dům už pomalu vzhůru nohama.

V obýváku byla celá jedna jednotka mužů a připravovali si zbraně. Jeden z nich mluvil k ostatním, ovšem v cizím jazyce. Bylo jasné, že se baví o jakémsi následujícím plánu, co bude. V pozadí toho všeho postával Dave, se založenýma rukama na prsou a s potěšením sledoval ten rozruch.

Mezi těmi všemi muži jsem postrádala Matta, kterého jsem neviděla za celý den.

„Asi máš vážně strach co?“ nadhodím rýpavě a svůj pohled stočím na bandu zabijáků. Postavila jsem se k Davovi a podobně založila ruce na prsou. Dave se začal tiše smát a pak se na mě podíval.

„Ale vůbec,“ zašklebí se.

„A kde je ten tvůj hlavní zabiják?!“ zajímám se o Matta, ovšem tónem jsem se snažila znít jízlivě.

„Ten už je na místě, aby zajistil perimetr,“ odpoví Dave a otočil se částečně svým tělem na mě, „Připravená odjet?“

„Nevypadám tak snad?!“

„Vypadáš jako kdyby ses chystala si jít zaběhat,“ zasměje se a sjede svým pohledem na můj oděv.

„Jo, je to praktičtější, byla jsem už tolikrát na útěku, že už mám jistou praxi v tom, co si na sebe nejlépe obléknout. Možná by ses měl inspirovat,“ rýpnu si do něj a zajedu pohledem po jeho hnědém obleku, ve kterém vypadal důležitě.

„Nemám dojem, že bych se měl dát na útěk, ani teď, ani potom.“

„Uvidíme,“ ušklíbnu se hořce a doufala, že ať to dopadne dnes jakkoli, budu živá a zdravá.

A on mrtvý.

 

-

 

Naše dvouhodinová cesta v autě mi přišla neskutečně nekonečná.

Ještě asi nikdy se mi netáhl ten čas jako teď.

Jeli jsme v pěti velký obrněných autech, jak nějaká důležitá kavalerie a z města vyjely do útrob dlouhé a ničím poznamenané pouště.

Kolem nás bylo pusto.

Pouhý písek a rudohnědé skály.

Slunce už pomalu a jistě zapadalo a nasvěcovalo tak posledními zbytky paprsků rozpálenou poušť.

Dave seděl po celou dobu naproti mně, převážnou většinu času pohlížel do mobilu. Vedle mě seděl Dean, který netečně čuměl z okénka a za celou cestu nikdo nepromluvil.

Což mi vlastně vůbec nevadilo. Nebylo co říkat.

Ta celá situace byla tíživější a ač jsem v podobných situacích byla už několikrát, pořád to bylo něco, z čeho jsem byla znatelně rozladěná. Neměla jsem nejmenší odhad, jak to dnes dopadne, ale nabývala jsem dojmu, že Alex tohle nenechá jen tak. Šlo tu především o jeho ego než jako o mě samotnou. Šlo tu o jeho Unii.

Když jsme konečně dojeli na místo, zastavili jsme u stanového provizorního městečka, který tu nechal zřejmě vybudovat Dave pro tuto příležitost.

Vystoupila jsem z auta, když mi Dean pokynul vystoupit a já dopadla do písku.

Ačkoli už byla tma, kolem nás byly všude skály, či hory. Byli jsme v nějakém údolí mezi skalisky a písečnými duny. Nad námi bylo čisté černé nebe obsypané hvězdami a za normálních okolností by to bylo krásné místo. 

„Hni se,“ pobídne mě Dean a dloubne mi rukou do zad. Měla jsem pocit, že byl na mě hustější čím víc se blížil onen čas našeho srazu Unie. Kretén.

Rozešla jsem se za Davem, který postával u jednoho velkého nasvíceného stanu a bavil se tam o něčem z jedním ze svých mužů. Dával mu jasné pokyny a pak se podíval na mě.

„Pojď, přidáme se zatím k ostatním,“ vyzve mě gestem ruky a rozešel se po písku mezi stany dál. Beze slov jsem ho následovala a všimla si, že za stanovým městečkem, bylo několik rozprostřených koberců, na kterých bylo několik židlí naproti sobě. Čtyři na jedné straně a pět na té další. Kolem tohoto pomyslného zasedání bylo několik pochodní s ohněm, které mírně vlály ve větru. Bylo to připravené na vyjednávání Devítky. To bylo jasné.

Dave mě zavedl do posledního otevřeného stanu, kde bylo hned několik lidí posazených v hutných polštářích a vzduchem se nesla jakási ovocná kořeněná vůně. Mezi přísedícími jsem poznala Starce, kdy po jeho boku seděla jeho mladší kopie a naproti nim seděl Kajumi Mikotto, manžel zesnulé Mako. Zřejmě převzal po ní její post a stal se jedním z Devítky.

„Musel si nás táhnout do takové prdele?!“ zamručí muž kolem padesátky, byl v obličeji velmi opálený, což silně kontrastovalo s jeho šedými vlasy. Tvářil se, jak kdyby sežral celý svět a dle jeho akcentu jsem odhadovala, že to bude nový zástupce Itálie.

„Má to své kouzlo, ne?!“ nadhodí s ušklíbnutím Dave a pokyne mi, abych se posadila do jednoho provizorního křesla.

Byla to spíše jak rybářská židlička, ovšem za pár tisíc dolarů.

„Tohle je Marcello, nový zástupce Itálie v Unii,“ představí mi ho a onen Marcello mě sjede od hlavy až k patě a pak nakrčí ten svůj taliánský nos.

„Tohle je ta kurva Alexe?!“ zadívá se nechápavě na Dava, kdy se mezitím Dave posadil k ostatním na zem, k malému stolku, kde bylo občerstvení, velký čajník s kouřícím čajem a velkou vodní dýmkou s několika šlahouny.

„Nejsem žádná kurva, ty tlačenko italská!“ vyprsknu na něj netečně, zřejmě netušil, s kým má tu čest. Dave se hlasitě zasmál mé poznámce, stejně jako zbytek osazenstva.

„Co si to řekla?!“ zavrčí Marcello a neohroženě vystřelí z křesla.

Zastaví se těsně přede mnou, kdy mu zabrání Dean v tom, aby po mně jakkoli hmátnul.

Silně mu zatlačil na hruď a vydal ze sebe jisté varovné zavrčení, jak hlídací pes. Hodný kluk!

„Co kdyby ses uklidnil Marcello, necháš se hned vyprovokovat ženskou?!“ zahlaholí odlehčeně Dave a potáhl si z vodní dýmky.

Marcello si něco zapindal pod nosem v italštině a pak se zlostně zamračil na Deana, který se nad ním svou výškou značně převyšoval.

Několika kroky ustoupil, až se posadil zpátky do křesla naproti mně.

„Užijme si tu chvíli klidu, protože za chvilku to tu bude dost hustý,“ zvolá Dave a pozvedne kalíšek s čajem, nebo co to mělo vlastně být. Všichni to zopakují, až na Marcella, který seděl netečně na křesle a nenávistně mě pozoroval. Dean zůstal stát při mém boku a ostražitě vše pozoroval.

„Jsem rád, že si přivedl svého syna,“ řekne po chvíli Dave na Starce, který pouze přikývl.

On ostatně toho nikdy moc nenamluvil.

Jestli jsem ho slyšela mluvit za celou dobu, tak to bylo tak dvakrát, „Bude alespoň svědkem nového rozdělení Unie, kdy tě už může plnohodnotně zastoupit jako člen rady za Hongkong,“ dodá Dave. Opravdu mě udivovalo, že stále pevně věřil tomu, že to dneska dopadne dobře a on to přežije.

„Pane, jednotka na severu zaznamenala přijíždějící konvoj deseti aut,“ vyhrkne muž, který k nám zrovna vyběhl do stanu.

„Skvěle! Všichni na místa a my se přesuneme,“ řekne pevným tónem Dave a začne vstávat. Starci pomůže jeho syn na nohy, kdy se k nim přidá hned Kajumi, společně s Marcellem a vyjdou ze stanu jako neohrožená čtyřka. Nebo spíše pětka.

Dean mě pobídne, abych vstala a šla za nimi. Rychle jsem tedy vstala a následovala je k připravenému zasedání. Každý z nich se posadil na jednu z připravených židlí, s tím, že Starcův syn se postavil za židli svého otce, stejně jako mě Dean dostrkal za židli Dava.

Chytl mě hrubě za loket a přitáhl si mě k boku, abych se mu nemohla nijak vysmeknout a popřípadě utéct.

Ovšem jako, kam bych jako měla utéct. Do pouště anebo do pouště?!

Slyšela jsem přijíždějící auta, kdy se mezi stany promíjely jejich světla.

Pohledem jsem se podívala mírně vzhůru a zauvažovala, kde bude schovaný Matt.

Pokud měl zajistit perimetr a být tu jako odstřelovač, předpokládala jsem, že ho budu mít někde za zády, schovaného v těch skalách za námi.

Nervózně jsem přešlápla z jedné nohy na druhou a zadívala se před sebe, kdy utichly motory aut a bylo slyšet pouhé bouchání dveří a hlasy mužů. A pak jsem ho zahlédla.

Opět to bylo jak zpomalený záběr filmu, kdy pomalými kroky kráčel mezi stany, společně se svou matkou Imeldou ihned po jeho pravici.

Měl na sobě bílý oblek, přesně ten, kdy jsme se viděli poprvé a já si byla jistá tím, že si ho nevzal jen tak náhodou.

Pod tím měl šedou košili s několika rozepnutými knoflíčky.

Na očích měl brýle s šedými skly a vlasy měl vyčesané do culíčku.

Tvářil se naprosto neohroženě, vlastně se spíše usmíval a v jeho očích se odrážela čirá sebejistota. On se vlastně ani nijak tvářit asi neuměl. Kor před jasným nepřítelem.

Když jsem od něj konečně odlepila pohled, zaznamenala jsem kromě jeho matky ještě Blondie, Samuela a Osmu, který patřili zase na stranu Alexe.

Takže opravdu se Unie rozdělila na dvě části.

„Všechny muže nechte u aut, nebo u stanů,“ pokyne jim rozhodně Dave a Alex pouze mávne rukou, kdy se jeho muži, kteří ho následovali, rázně zastavili.

Vrátili se zpátky k autům, kdy mezitím se zbytek Devítky usadil naproti nám.

Alex si samozřejmě sedl doprostřed.

Ledabyle si rozepnul sako a přehodil si nohu o koleno. Sundal si brýle z očí a stáhl si je na temeno hlavy.

Viděla jsem jeho pohled, kterým se na mě podíval a nevím, zda mě polilo horko, nebo chladný pot.

Každopádně jsem z toho neměla moc dobrý pocit. Nastalo hrobové ticho.

„Jsem rád, že jsme se tu mohli sejít, v tak mimořádný den pro Unii!“ chopí se oslavně slova Dave a pozvedne ruce, aby ještě víc podnítil to, o čem mluvil.

Prohlédla jsem si všechny rychlým pohledem naproti sobě a viděla, jak jsou všichni napjatí. Věčně usměvavá Blondie se nyní tvářila jako bohyně pomsty, nemluvě o Alexově matce, a to neznamenalo už vůbec nic dobrého. Dneska tu zemřu, to je jasný!

„Žádám o rozdělení Unie! Velká Británie, Itálie, Čína a Japonsko trvá na oddělení a vlastní osamostatnění. Už bychom neměli nic společného s Unií a všechny společné obchodní styky by byly ukončeny do půl roku, je to maximální čas a zároveň naprostá velkorysost z naší strany!“ zvýší hlas Dave, aby ho slyšel každý, přičemž si pevným hlasem stál za svými slovy. Podívala jsem se hned na Alexe, který se pouze uchechtl a následně pomalu vstal.

Vnímala jsem pouze ještě pevnější stisk Deana na svém lokti.

„Dovol mi, abych ti něco řekl, Dave,“ zamručí hlubokým hlasem Alex, udělal několik menších kroků a zastavil se zhruba někde uprostřed. Pečlivě si prohlédl každého před ním sedící na židli.

„Každý z vás, kdo tu sedí na té posrané židli, jste tu jen díky mně! Jen díky mně a Unii. Nebyli byste tam, kde jste teď, nebyli byste tak bohatí, neměli tolik peněz a nedokázali zajistit své rodiny. Vytáhl jsem vás z ničeho a udělal z vás někoho! A takhle se mi odvděčíte?!“ zavrčí vyčítavě a pohledem se podívá na každého z nich. O mě pohledem ani nezavadil.

„Neměl si zabít Tlusťocha, Manuela a Mako!“ zvedne na něj hlas Dave s jasným osočením, přičemž asi netušil, že za tím vším vlastně stála Alexova matka.

„V tom nebylo ale vůbec nic osobního! Pouze přesáhli své možnosti!“ rozhodí netečně rukama Alex a nakrčil se v ramenou, „Ovšem víš, co vnímám velmi osobně?!“ zamračí se, přičemž jsem vnímala, jak se Dave napnul.

„To, žes mě ojebal na byznysu, to bych přešel. To, že si nechal vypálit můj klub, budiž! Všechny prachy světa jsou mi ukradené! Ale tys mi kurva sáhl na ženu! Unesl si ji a teď mě vydíráš!“ zvýší na něj hlas Alex a ve mně těžce zamrazilo.

Naběhla mi husí kůže a možná se mi z jeho slov zaškobrtlo srdce. „Mou ženu!“ zakřičel na něj rozčíleně, což ještě víc podnítilo tu těžkou atmosféru mezi všemi.

„Mínil jsem tě přinutit podstoupit tuto schůzi, jinak bys mě nechal zabít při první příležitosti!“ brání se netečně Dave a nervózně si poposedl.

„Jo, to máš kurva pravdu!“ zavrčí Alex.

„Ale tady nemáš šanci! Tady budeš poslouchat má pravidla, nebo ta tvoje žena zemře, před tvýma očima!“ zahřmí rozhodným hlasem Dave a postaví se ze židle, aby se díval v tváří tvář Alexovi. Alex se na to hlasitě zasmál. Těžce, sarkasticky.

Kurva, tenhle smích neznamenal nic dobrého!

„A co si jako myslíš? Že mě tvoje armáda zastraší, zastaví v tom, co se ti chystám udělat?!“ zazubí se šíleným výrazem, přičemž přízvisko šílený by tentokrát patřilo Alexovi.

Suše jsem polkla a měla tendenci ustoupit od židle Dava.

Zaznamenala jsem pohyb Deana, kdy si z pouzdra vytáhl zbraň, odjistil ji a namířil mi ji na hlavu. Jeho stisk ještě zesílil a zaujal zcela obranný postoj.

Byl připravený mě zastřelit.

„Jestli něco zkusíš, nechám ji zastřelit!“ varuje Dave Alexe.

„A kým přesně?! Mým člověkem, který ji drží, anebo O’Brianem, který právě míří na tebe?!“ zasměje se hrdelně Alex a poukáže na červenou tečku, která se najednou objevila na Davovi obleku. Dave se rychle ohlédl na sebe a viděl, jak mu zaměřující tečka míří na hlavu.

Celé jsem se to snažila zpracovat a cítila, jak mě Dean začíná tlačit pomalu několika kroky zpátky do písku, ačkoli mě stále držel.

Kurva, takže to celou dobu byl jako nějaký plán, záměr?!

Dean je celou dobu na Alexově straně, stejně jako Matt?!

„Mimo to, pod každou vaší židlí je malá mina a tím, že jste si na tu zkurvenou židli sedli, tak jste ji aktivovali. Ten, kdo se pohne, vyletí do vzduchu, jen tak, jako PUF!“ zasměje se hrdelně, a především vítězně Alex a podíval se na mě krátkým pohledem.

„Ty jsi zasranej hajzl!“ vyhrkne na něj Marcello a na ostatních bylo vidět, jak značně znervózněli.

Nedokázala jsem odhadnout, zda Alex pouze blafuje, anebo to myslí vážně, ale k jeho zkušenosti s ním, jsem předpokládala, že to myslí naprosto vážně.

„Přes mé muže neprojdeš a nikdy to nemůžeš přežít!“ ukáže netečně prstem Dave na Alexe, ten už netrpělivě vyndá z kapsy cosi, vypadalo to jako rozbuška.

„To se uvidí!“ řekne s naprostou vážností, kývl mým směrem, jako kdyby to bylo znamení pro Deana a já cítila, jak mě ještě víc začal táhnout stranou.

V jedné sekundě zmáčkl tlačítko na rozbušce, kdy celé stanové městečko vybuchlo do povětří, vzhledem k tomu, že tam byla převážná většina Davových mužů.

Všechno se najednou stalo tak rychle a já pouze vnímala Deana, jak se mnou bral nohy na ramena.

Výbuch mě lehce ohlušil a mozek se mi automaticky sepnul.

Viděla jsem pouze, jak Alex ještě vytáhl zbraň a zastřelil Dava přímo do hlavy.

Vyvolalo to reakci ostatních, kdy Marcello vytáhl zbraň a začal střílet kamkoli bezhlavě před sebe.

„Pojď, sakra!“ zakřičí na mě Dean, čímž mě odtrhl od pozorování dění před sebou.

Otočila jsem se na něj a přidala v běhu v písku, ač to šlo těžko.

Ačkoli celé stanové městečko hořelo, přesto byla slyšet odtamtud palba ze zbraní. Započala tam přestřelka mezi dvěma stranami a Dean mě od toho táhl co nejdál.

Doběhli jsme za okraj jedné skály, kde mě zhurta opřel o stěnu skály.

Podívala jsem se na něj zcela nechápavě, byla jsem zadýchaná a v hlavě měla úplně vymazáno.

Dean mi dal do ruky svou zbraň a rychle se na mě podíval.

„Zůstaň tady! Tu zbraň použij pouze v sebeobraně, v žádném případě se tam nevracej, je to jasný?!“ zdůrazní tvrdým hlasem, kdy jsem v něm slyšela Matta.

Vyjeveně jsem na něj zírala, kdy jsem pohledem sklopila k jeho zbrani v mých rukách. Vzhlédla jsem kdy Dean už mířil zpátky a jeho stín zmizel ve tmě.

Přimkla jsem se zády ke stěně skály a srdce mi tepalo až ve spánku.

Každá silná palba, každá střelba se odtamtud ke mně nesla a já se odpíchla od zdi.

Pohlédla jsem na rozpoutaný oheň, a to co zbylo z těch stanů.

Slyšela jsem křik, bolestný křik a doufala jsem, že se v tom ohnivém pekle a jistém chaosu, který kolem panoval, nic nestalo Alexovi. Nebo Mattovi, ať už byl kdekoli.

Najednou jsem zaznamenala pohyb, kdy odtamtud někdo běžel pískem.

Zatrnulo mi a bála jsem se, že je to nějaký zabiják z Davova týmu, ovšem když jsem přimhouřila oči, uvědomila jsem si, že je to Marcello.

Utíkal v písku, co mohl a kulhal.

Zřejmě měl zraněnou nohu a značně mu to zabraňovalo v rychlém útěku.

Každopádně se úspěšně dokázal odtamtud dostat a mínil zmizet.

Napřímila jsem zbraní přímo na něj a hned vystřelila. Bolestně vykřikl a svalil se k zemi. Hned jsem se odpíchla z místa a došla jsem až k němu.

Střelila jsem ho do té druhé nohy, aby nemohl už nikam.

„Ty zasraná děvko!“ vykřikne bolestně, když jsem si nad něj stoupla. Dívala jsem se na něj čiře vítězným výrazem a prohlížela si tu jeho bolest, která pohlcovala celé jeho tělo.

„Říkala jsem ti jasně, že nejsem žádná kurva ani děvka!“ zašklebím se a měla chuť ho umlátit holýma rukama.

„Nic jiného nejsi!“ vyprskne na mě, přičemž má ruka, ve které jsem svírala pevně zbraň, vylítla do jeho obličeje a já ho udeřila pažbou do obličeje.

Zaskučel bolestí, která jen popohnala můj chtíč a já ho začala bít hlava nehlava do obličeje. Bila jsem ho zbraní, tou největší silou, kterou jsem v sobě dokázala najít a vybila jsem si na něm všechnu tu zlost, kterou jsem v sobě měla za několik posledních dní.

Frustrace ze strachu o svůj vlastní život a život mého dítěte, mi kolovala v žilách a pobízeným adrenalinem jsem jen mlátila rukama před sebe.

Bila jsem ho dál, přesto jsem věděla, že Marcello už je mrtvý.

Svými zběsilými údery jsem mu rozmašírovala hlavu, která byla už k nepoznání.

Po chvilce jsem se už zastavila a rychle hlasitě oddychovala.

V očích mě pálily slzy, srdce mi bušilo až na spáncích.

Odvrátila jsem se od něj a ztěžka si sedla do písku.

Střelba za mnou utichla a vzduchem se nesl pouze oheň a smrad spálených těl.

„Jsi v pořádku?“ zaslechnu naproti sobě Matta, přičemž naproti mně byly pouze skály.

Takže asi po jedné z nich musel právě slézt.

Zvedla jsem pohled a podívala se na jeho tmavý stín osoby, který se ke mně rychle blížil.

Nic jsem neřekla a pouze rychle vstala.

Zrovna když ke mně přistoupil, skočila jsem mu do náruče a pevně ho objala.

On si mě k sobě pevně přitáhl a schoval si mě do náruče, tak jako vždycky.

Po velmi krátké chvilce se však odtáhl a vzal mě za ramena.

„Je ti něco?“ zajímá se a prohlížel si mě ve tmě.

„Ne, nic mi není,“ utrousím a viděla jsem jeho pohled, kterým zamířil za mě, na mrtvého Marcella.

„Ten už asi nevstane, co,“ nadhodí Matt a napřímí se v zádech a rozhlédl se do všech stran.

„Ne, ten už nevstane,“ uchechtnu se té jisté ironii.

„Pojď, střelba už utichla, vrátíme se tam,“ vybídne mě Matt a pevně mě chytl za ruku.

„Počkej, řekni mi jen něco,“ zabráním mu se tam rozejít. On se na mě tázavě podíval.

„To celé byl plán Alexe? Tys pro něj dělal, dělal si zvěda u Dava?!“ zeptám se naléhavě, chtěla jsem tomu aspoň částečně rozumět. Ovšem představa spolupráce těch dvou byla pro mě krajně nepředstavitelná.

„Možná by ses na vysvětlení měla zeptat svého přítele,“ řekne Matt jakýmsi nepřístupným tónem.

Pátrala jsem v jeho obličeji, ať už byla tma nebo ne, chtěla jsem zahlédnout alespoň něco. Akorát mě znova vybídl za ruku a přiměl mě se rozejít s ním zpátky.

Tiše šel, spěšnými kroky v písku a držel mě přitom pevně za ruku.

Blížili jsme se k hořícím zbytkům stanů a viděla jsem tam postávat několik lidí.

Zaznamenala jsem Alexe a v koutku duše si ihned ulevila, že se mu nic nestalo.

Došli jsme až k němu, kdy tam stál s Deanem, jeho matkou, a ještě dvěma muži. Všichni třímali v rukách své zbraně a pohlíželi na mrtvá těla před sebou.

Alex se otočil na mě a pouze se ušklíbl.

Zbraň si schoval zpátky do pouzdra za zády a otočil se k nám celým svým tělem. Matt se zastavil u zbytků očouzeného koberce a pevně mě stiskl v dlani, jako kdyby mi dal znamení, abych se zastavila, což jsem taky udělala.

„Ahoj poklade,“ pozdraví mě Alex a usmál se na mě.

Krátkým pohledem se podíval na Matta a pak zpátky na mě.

Pomalu zvedl ruku a dlaní vzhůru nastavil ruku.

„Pojď, půjdeme domů lásko,“ vyzve mě měkce, možná i prosebně, přesto jsem v tom slyšela ten jeho panovačný tón.

A v tu chvíli jsem nevěděla, co mám vlastně dělat a jak se rozhodnout.

Alex nebo Matt.