od: cappuccinogirl
Anotace: ...co sem, zatra:-)))...
Stáhla jsem si program TY a otevřela dveře realitě.
Virtuální svět udělal první krok a za to dostal lekci lásky.
„Rouhání!“ zahřmělo z kazatelny tak silně,
že si Čas zacpal uši a vyděšeně udělal krok zpět.
Historie se opakuje, ale moudrost s sebou nenese.
„Láska není podmínkou života, jen doporučením,“ drtí Sinaj pravdu v hmoždíři věků
a Vypočítavost se přidává: „Srdce je mýtus,“ vykřikuje v Tribunálu paměti.
Labyrint světa se znovu ocitá v pasti nekonečna možností.
Zhouba má zase jméno, tělo i tvář, Pandora jí říkají.
To ona kdysi vypustila běsy, ale protože Naděje se skryla na dno, lidem pořád stojí za to žít.
Dějiny jsou šťavnaté.
Doba ledová obětovala mamuty, pokrok opici změnil v člověka, člověka v hyenu.
Poučení z toho neplyne.
Tak zase zpět.
Stáhla jsem si program TY a jako první větu napsala:
"Chtěla bych tě potkat v lukách..."
A tenhle jediný řádek způsobil, že se mé srdce zachvělo.
Jsem ČLOVĚK, to je úleva.
(díky, Fráňo)
Dílo „TEBOU ZAČÍNÁM I KONČÍM“ je zajímavým pokusem o výzkum spojení mezi virtuálním a skutečným světem, jehož ústřední motivy se prolínají s existenciálními otázkami lásky, identity a místa člověka v současné společnosti. Text se vyznačuje vrstevnatou symbolikou, která si pohrává s nadčasovými tématy, jako jsou život, smrt, naděje a zklamání.
Silné stránky:
Jazyk a styl: Autorka používá bohatý a expresivní jazyk, který vyvolává silné obrazy a emoce. Věty jsou často metaforické a dává nám nahlédnout do hlubokých myšlenkových vrstev, jako například v pasáži o „hmoždíři věků“ nebo „v Tribunálu paměti“, které naznačují široké historické i filozofické nazírání na lidskou existenci.
Tématika: Hlavní tematická linie – vztah mezi virtuální a reálnou existencí – je v současné době velmi relevantní. Autorka se nebojí konfrontovat obecných pravd s individuálními prožitky, což dává textu univerzální rozměr. Existují paralely s dnešními fenomény, jako jsou sociální sítě a digitální komunikace.
Hra s časem: V textu je přítomný fascinující motiv času, jeho relativizace a možnostmi, které nabízí. To se projevuje v prohlášení „Historie se opakuje, ale moudrost s sebou nenese“, které vyvolává úvahu nad opakujícími se chybami lidstva, ale i nad nadějí v pokrok.
Emocionální naléhavost: Pasáž „Chtěla bych tě potkat v lukách“ dává textu osobní a intimní rozměr. Jakýsi obrat zpět k lidským emocím a touhám po spojení s druhými lidmi, nezávisle na technologických překážkách.
Slabé stránky:
Složitost a neuchopitelnost: Ačkoli stylizace a paralely s historickými a filozofickými prvky mohou fascinovat, pro běžného čtenáře se text může zdát jako příliš abstraktní a komplexní. Některé pasáže mohou působit jako hermetické, což může omezovat přístupnost pro širší publikum.
Nedostatek konkrétnosti: Ačkoli se autorka snaží o univerzální myšlenkovou paralelu, místy může text postrádat konkrétní příklady nebo situace, které by pomohly ilustrovat a prohloubit emoce a myšlenky předložené v básni. Více konkrétních příběhů či situací by mohlo posílit emocionální dopad díla.
Nekonzistentní struktura: Text jako celek se pohybuje mezi různými tématy a pohledy, což někdy může vést k pocitu ztracenosti. Trochu jasněji definovaná struktura by mohla osvěžit čtenářský zážitek a posílit celkovou srozumitelnost.
Závěr: „TEBOU ZAČÍNÁM I KONČÍM“ je dílo, které vyzývá k zamyšlení nad komplexním vztahem mezi technologiemi, emocemi a lidským bytím. Jeho jazykové zpracování, hry s časem a hloubka myšlenek dělají z této básně cenný příspěvek do literárního diskurzu o moderní existenci. Je to text, který si zaslouží pozornost a opakované četby, aby byla plně odhalena jeho krása a hloubka.
05.09.2024