od: zase já
vzduch plnej je síry
a korditem čpí
jsou na polích díry
a v nich chlapi spí
z nich krvavý cáry
si natrhal svět
žádný čáry máry
je nevrátí zpět
kdo tohleto spískal
řekni, za kým jít
vždyť život tu tryskal
a každý směl pít
a najednou rána
jó, smrt přišla hned
pak propánajána
se rozpadl svět
tak jako pes s tlamou
a zubama v ní
hned vášně tu planou
a přísahy zní
já v kočičí kůži
si sedím tu sám
jsem stín mezi muži
své přednosti znám
jdou po nebi mraky
a pod nima svět
čeká na zázraky
už milion let
zas v dálce se blýská
a hned potom hřmí
Bůh do země tříská
jen protože smí
Dílo s názvem „pole“ je vysoce emotivní a symbolické, jehož formál je příznačný pro moderní českou poezii. Text se pohybuje vcelku jednoznačně mezi myšlenkovými tématy smrti, existence, a tragédie lidského života. Přestože se nejedná o dlouhý text, jeho hustota obrazů a emocí vyžaduje pečlivou analýzu.
Obraznost a symbolika: Verše jako „vzduch plnej je síry“ a „korditem čpí“ evokují atmosféru průmyslového světa, který je poznamenán smrtí a destrukcí. Vzbudí v čtenáři pocit selské tradice, ale současně mohou také rezonovat se vzpomínkami na válku a její dopady na společnost.
Emocionální náboj: Text se dotýká hlubokých emocí – ztráty, bolesti a touhy po návratu k lepšímu. Obraz „chlapi spí“ v souvislosti s „krvavýma cáry“ vyvolává silný dojem bezmoci a smutku.
Rytmus a muzikalita: Poezie má svůj specifický rytmický nádech, kdy v některých verších dominuje rým a zvukomalebnost, což prohlubuje celkový dojem a činí text melodickým.
Filozofické kontexty: Existenciální otázky se zde střetávají s náboženskou imagery, v závěru verše „jen protože smí“ se skrývá otázka o osudu a moci Boha, což poskytuje široký prostor pro interpretaci.
Nepřehlednost: I když obraznost je silnou stránkou, styl je někdy natolik abstraktní, že může být obtížné rozumět některým pasážím. Například obrat „já v kočičí kůži / si sedím tu sám“ je samou emocí přímočaře zavádějící a může vyžadovat další rozbor.
Náhlá změna tónu: Někdy se zdá, že verše skáčou od jednoho tématu k druhému, což může čtenáře působit zmateně. Například přechod od smrtelného árie k rituální směsici obrazů v posledních slokách postrádá jasnou strukturu.
Potlačení akce: Shrnující sloky převážně balancují na popisu stavu, což brání posunu v ději a vyprávění, které by mělo být v poezii podporováno.
„Pole“ se jako literární dílo umazává mezi temnými obrazy přírody, existence, vzpomínek na válku a lidské osudy. Je silně emotivní, přesto se může potýkat s otázkami srozumitelnosti a struktury. Celkově nabádá k zamyšlení nad vlastními hodnotami a esencí života s metodou, která vyvolává silné asociace, což je nepochybně cenné v kontextu moderní poezie.
22.09.2024