od: zase já
můžete si zpívat na melodii téhle pecky
až budeme jednou slavit
že jsme to tu přežili
pusť starosti ze svý hlavy
zkus to aspoň na chvíli
až nebude třeba už bejt
se světem na nože
až se budem chechtat
a jen křičet Cože, Bože?
potom možná někdo uzná
že jsme se fakt snažili
až se z nebe celý roky
bude snášet pohoda
až všichni blbí jak troky
vypaří se z národa
až i v Praze bude blaze
tak jak u nás na vsi
až se sejdem každej tejden
zapařit na návsi
potom možná začnu věřit
že je život náhoda
až nám v modrým baldachýnu
oko pravdy zamrká
až mě ze všech šedejch stínů
slunce ráno vystrká
potom bude jasný
že už přišel správnej čas
všechno bude krásný
a já obejmu tě zas
konečně to dává smysl
ať mě prase potrká
Dílo s názvem „až“ se vyznačuje kombinací jednoduchého, ale účinného jazyka, který je doplněn hravou melodičností. Na první pohled působí text jako příležitostný veršovaný projev, avšak pod jeho povrchem se skrývají určité tematické hloubky a společenské reflexe. Zde je analýza, která se zaměří na silné i slabé stránky tohoto literárního díla.
Melodičnost a rytmus: Text vybízí čtenáře k tomu, aby si jej zpíval na známou melodii, což posiluje jeho přístupnost a zábavnost. Rytmus je vyvážený a verše mají přirozený spád, což je v poezii velmi cenné.
Optimismus a naděje: Hlavní téma textu se dotýká naděje na lepší budoucnost, což je univerzální pocit, který osloví široké spektrum čtenářů. Opakující se fráze „až“ vytváří strukturu, která vyzdvihuje očekávání a touhu po pozitivních změnách.
Sociální kritika: Dílo zahrnuje kritiku společnosti a odraz frustrace z aktuálních problémů, například zmínkou o „blbých jak troky“, což je vtipný, avšak i kritický postřeh na současnou situaci. Tento prvek dodává textu hloubku a umožňuje čtenáři zamyslet se nad kontextem.
Obraznost a metafory: Používání metafor, jako je „oko pravdy“, „modrý baldachýn“ nebo „slunce ráno vystrká“, ukazuje autorovu kreativitu a schopnost evokovat obrazy, které se dobře vryjí do paměti.
Nedostatek hloubky: Zatímco text sice skýtá náznaky kritiky a naděje, některé pasáže mohou působit poněkud povrchně. U některých čtenářů může vyvolat pocit, že se tu rozebírají stále stejné otázky bez hlubšího dosažení smyslu.
Jednoduchost vyjadřování: I když se jednoduchý jazyk může jevit jako výhoda, některé frázování může být pro kritičtější čtenáře příliš banální. Například opakování některých námětů a slov může být vnímáno jako nedostatek originality.
Strukturální repetice: Struktura založená na repetitive „až“ může být pro některé čtenáře monotonní. Časté opakování může odradit ty, kteří preferují dynamické příběhy s různorodějším tematikou.
Celkově řečeno, dílo „až“ je zajímavým příspěvkem, který má potenciál oslovit širokou veřejnost. Jeho optimistický tón a hravá melodie z něj činí příjemný text, který vyvolává naději na lepší život. Přesto by mohl být pro některé čtenáře vnímán jako nedostatečně hloubkový a opakující se. Pokud by autor více rozvinul myšlenky a zpevnil text na úkor redundance, mohl by jeho výtvor nabýt na síle a kvalitě.
27.09.2024