od: Ž.l.u.ť.á.k.
Neptej se mě jak to vím,
fakt netuším,
sám tápu…
že v bledém světle měsíčním
neradno je tě potkat,
jestli jenom ucítím
na zádech stín
tvých drápů,
strnulý strachy netančím,
tak nezkoušej mě zviklat!
Však… co když jsi vpravdě jen obětí legend
a tak jako krásná jsi, jsi také milá?
Nebyl bych blázen, kdybych svým strachem sveden
se nenechal svést tebou… pokud bys chtěla?
S tvým tělem křehounkým i vánek si hraje,
v očích máš nevinnost a nesmírnou něhu,
pár v lese ztracených dávat ti za vinu
já neslyšel nikoho… mimo ty báje,
Tak neptej se mě zda to chci,
dál netuším,
pojď tančit…
v tom bledém světle měsíčním
než se nám schová za mrak,
tak milá na mě vílo jsi,
byť neumím
ti stačit,
vím že ti pověst nezkazím,
zabít mě musíš beztak.
Dílo s názvem „Prokletá“ je zajímavou ukázkou současné české poezie, které se tematicky i stylisticky pohybuje na pomezí romantického vnímání světa a temných motivů, jež v poezii často koexistují. Přestože text upoutává svou atmosférou, nabízí více vrstev, které si zaslouží podrobnější analýzu.
Atmosféra a jazyk: Vzniklá atmosféra je jedním z nejvýraznějších aspektů této básně. Autor dokázal vytvořit intenzivní pocit napětí a tajemství, přičemž využívá množství evokativních obrazů – jako „bledé světlo měsíční“ nebo „na zádech stín tvých drápů“. Tyto prvky přispívají k celkové náladě a podtrhují temnou romantiku.
Témata: Básník se zabývá otázkou strachu, touhy a nejednoznačnosti vztahu mezi obětí a predátorem. Vyvstává zde konflikt mezi přitažlivostí a nebezpečím, což vnáší do textu hloubku a emocionální rozpor. Otázka identity a pověstí postavy víly, která je vnímána jako krásná, ale zároveň nebezpečná, otvírá prostor pro interpretaci.
Rytmus a struktura: Formální stránka je rovněž silnou stránkou. Rytmus veršů je plynulý a naturalistický, což přispívá k pohodlnému čtení. Autorské rozhodnutí využívat opakování („Neptej se mě“) vytváří jakýsi refrén, který posiluje emotivní prožitek textu.
Klipovost a rozvleklost: Přestože má dílo silné momenty, některé pasáže se mohou jevit jako poněkud rozvláčné. Například úsek, ve kterém se řeší vzájemné zvažování viny a neviny, je emocionálně silný, ale zároveň by mohl být více zužován pro dosažení větší intenzity.
Nejasnost: I když tajemnost dodává na atraktivitě, v některých místech může být text příliš abstraktní. Například otázka, zda postava víly je skutečně obětí legend, může zůstat pro čtenáře nejednoznačná a tím pádem i frustrující. Místo toho, aby motivy byly jasněji definovány, může čtenář ztrácet orientaci.
Emocionální odezva: Narrativní prvek je zejména v prostřední části rozptylován. Oproti silným úvodním a závěrečným částem, které se snaží o vyjádření hlubokého vnitřního boje, některé prostřední verše ztrácejí dynamiku a mohou tak omezit emotivní odezvu čtenáře.
Dílo „Prokletá“ je podstatně silným příspěvkem do současné české poezie. Autorovi se podařilo zachytit napětí mezi strachem a touhou, které by si zasloužilo více dalších explorací. I přes některé nedostatky v textu, poněkud rozvláčné a nejasné pasáže, dodává dílu celkovou atmosféru a emocionální náboj, což potvrzuje jeho uměleckou hodnotu. Doporučuji autorovi pokračovat v experimentování a prohlubování témat, aby lépe zúročil svůj poetický potenciál a zvýraznil silné momenty, které v jeho díle již přítomny jsou.
29.09.2024