od: Tomcat
Někde hrají Liszta,
jako by se to nikdy nestalo,
bezedná obloha zešedla.
O čem ještě budu snít:
O šťavnatých řízcích?
Nebo o zlatě starobylých katedrál?
Na ulicích víří listí,
točí se mezi opuštěnými lavičkami.
Někdo právě vypustil
studeného, deštivého hada?
Pamatuji si na procházky s tebou,
kdy náměstí mlčela
a vítaly nás ozvěnou ulic,
ticho a bronzový kůň.
Teď sám bloudím uličkami
a dívám se na prázdná nádraží
osvětlená jen měsíčním svitem
ve spícím rytmu podivného tance.
V srdci - touha a zmatek,
šepot půlnočních motýlů.
A drsné hvězdy skotačí
jako v období celibátu.
Dílo „Šepot půlnočních motýlů“ se představuje jako intimní a melancholické zamyšlení, které se dotýká témat nostalgie, osamělosti a touhy. Autorova schopnost evokovat obrázky pomocí jasně konstruovaných obrazů a metafor je obdivuhodná a činí text vizuálně bohatým.
Silné stránky:
Obraznost a jazyk: Text je prošpikován silnými a sugestivními obrazy, které umně propojují přírodní motivy s vnitřním světem vypravěče. Například „bezedná obloha zešedla“ či „studeného, deštivého hada“ vytvářejí atmosféru osamělosti a melancholie, zatímco „bronozový kůň“ a „m sítem rytmu podivného tance“ dodávají dílu na surrealitě.
Tématická hloubka: V lyrice se mísí motivy vzpomínek, nostalgie a touhy po minulosti, což je univerzální zkušenost, jejíž rezonance se dostává k širokému spektru čtenářů. Způsob, jakým jsou vzpomínky na procházky a klidné náměstí konfrontovány s osamělostí, vytváří silný kontrast.
Pocit rytmu a struktury: Rytmus textu je vyvážený, autor si hraje s variacemi ve verších, což vytváří příjemný poslech, i když je třeba si uvědomit, že i v poezii mohou být slabé momenty v důsledku absencí větší dynamiky.
Slabé stránky:
Nerovnoměrnost obrazového jazyka: I když jsou v textu některé silné obrazy, některé pasáže mohou působit poněkud rozptýleně a méně koherentně. Například zmínka o „šťavnatých řízcích“ kontrastuje s jinými, více metafyzickými prvky a může působit jako nežádoucí odbočka v kontextu.
Absence vyvrcholení: I když se text odehrává v zajímavých a emotivních momentech, chybí mu určité vyvrcholení nebo závěr, který by posílil celkové vyznění. Je to jako dynamická melodie, která se však na konci neodváží k závěrečnému akordu.
Možná přílišná abstrakce: Některé pasáže by mohly být pro méně zkušené čtenáře trochu obtížněji uchopitelné. Například výraz „drsné hvězdy skotačí jako v období celibátu“ může vyžadovat hlubší analýzu a nemusí být ihned jasný.
Závěrem lze říci, že „Šepot půlnočních motýlů“ je umělecky cenné dílo, které se vyznačuje silnou obrazností a emocionální hloubkou. I přes některé menší nedostatky v koherenci a abstrakci má potenciál rezonovat s čtenářem a pozvat ho k zamyšlení nad náměty osamělosti a vzpomínek. Autorova mistrovská technika v zachycování nuancí lidské existence zaslouží obdiv a pozornost.
23.10.2024