od: mravenec
Anotace: ... když chcete své milé napsat něco pěkného a předem víte, že to moc nedokážete...
Balada o volavce popelavé…
Mysl má zalétá na sever
za brzkých rán i vpodvečer,
kde jezera chladná
a krajina ladná,
jak ženské tělo,
až říct by se chtělo:
„Tak tohle je krása čistá…“
Však k údivu svému pak zjistím,
že na jaře, v létě, či na podzim,
když barví se listí,
i za sněhu, jenž krášlí každou ze zim,
ty pohledy duši mou čistí…
Tam v hladině ledově chladné,
tak průzračné, že je pro ni snadné
ulovit rybu,
volavka šedivá stojí.
Snad nedělá chybu,
že málo se bojí
a půvab svůj na odiv dává,
nedbajíc rizika z lovce,
jenž, jak se to stává,
po břehu se rákosím plíží
a na poklid jezera napjatě zhlíží;
s lukem a šípem v svých rukách.
Vidím to a srdce mi puká
strachem o volavku sivou,
jež krásná, jak byla by divou,
ve vodách kořist vyhlíží…
Pak tětivy svist
a mrazivý hvizd
šípu, co zamířil k cíli:
„Roztáhni křídla a uleť;
je – li ti život tvůj milý!
Tolik tě prosím!
Tvůj obraz na srdci nosím…“
Náhle se probudím ze sna,
sever i podzim jsou pryč,
za okny vesna
a vedle mě dívka má ve spánku dýchá,
je půvabná tak,
až přechází zrak
a v duši se dme moje pýcha.
Však potom se zarazím – proč ze sna tak vzdychá?
Tváře má bledé,
rty sevřené bolestí,
z volavky šedé
pírko na pelesti
a na něm krev, což dech můj si vzalo:
„Co se ti krásko má stalo?“
Otevře oči: „Cosi se mi zdálo.
O kouzelném jezeru, podzimním večeru
kdesi na severu.
Teď není mi dobře, snad bude mi líp.
Jen prosím tě pokorně,
zkus vyndat pozorně z mé paže lovecký šíp…“
„Balada o volavce popelavé“ je dílo, které se na první pohled vyznačuje jakémusi romantickému pojetí přírody a životu v ní, avšak pod nátěrem estetiky se skrývá silné, emotivní vyjádření strachu a bezmoci. Jako literární kritik a autor poezie i prózy se nyní pokusím rozkrýt jeho silné a slabé stránky.
Jazyk a styl: Autor vykazuje dovednost ve využívání českého jazyka a skládání veršů. Rým a rytmus jsou pečlivě konstruovány, což přispívá k podmanivosti textu. Slova jako „krásná“, „šedivá“ či „průzračné“ vytvářejí v mysli čtenáře živé obrazy, které odrážejí krásu přírody.
Obraznost a metafory: Přirovnání přírody k ženskému tělu („jak ženské tělo“) vytváří hlubší emocionální kontext a vyjadřuje, jak se autor cítí v přítomnosti přírodních krás. Tento prvek jazyka ukazuje citlivost k estetice a hloubce lidských pocitů.
Emocionální narativ: Dílo se zabývá tématem vztahu mezi životem a smrtí, nebezpečím a krásou, což je univerzální motiv, který rezonuje s širokým publikem. Strach o volavku a následný obrat k osobnímu životu postavy demonstrují citovost a hrdinství jak v přírodě, tak v mezilidských vztazích.
Symbolika: Volavka jako symbol krásy a křehkosti v přírodě je zde skvělým prostředkem, jak vyjádřit obavy o osud krásy v celém jeho spektrogramu. Sídlo přírody je zrcadlem lidských emocí a osudovosti.
Přechod mezi narativem a snem: I když snové prvky mohou posílit emocionální vyznění, přechod mezi skutečností a snem může být pro některé čtenáře matoucí. Tato změna není dostatečně značena, což může způsobit, že čtenářovi unikne důležitost momentů.
Místy přílišná líbivost: I když jazyk a stylistika prospějí textu, některé pasáže mohou působit přehnaně líbivě nebo sentimentalisticky, což může snížit celkovou vážnost a hluboký dopad sdělení.
Nedostatek hloubky postav: Zatímco je zde silný emocionální podtext, postavy by mohly být rozvinutější. Například postava lovce zůstává převážně archetypem bez prohloubeného psychologického pozadí. Vystupování tohoto lovce by si zasloužilo více nuance, aby dílo získalo na komplexnosti.
Opakování témat: Motivační prvek krásy a nebezpečí se objevuje v několika obrazech, což sice posiluje celkovou tematickou konzistenci, ale zároveň odhaluje nedostatek různorodosti v narativních prvcích.
„Balada o volavce popelavé“ je příkladem kvalitního literárního díla, které prostřednictvím obraznosti a emotivního výrazu dokáže zasáhnout čtenáře. Přestože se autor potýká s některými slabinami, jako je přechod mezi realitou a snovým světem či nedostatek hloubky v charakterizaci postav, celkové vyznění textu jako oslavě přírody a krásy života je silného charakteru. Dále se nabízí otázka, jakým způsobem by autor mohl rozvinout psychologii postav a tematicky obohatit narativ, aby mohl plně naplnit potenciál tohoto působivého díla.
28.10.2024