od: Paulín
Anotace: V širém poli...
Jsem jak rozpůlený strom.
Bleskem či něčí krutou rukou.
Větvoví skleslé,
vrány co do kůry staré tlukou
a míza vyschlá drolí rozpraskaný kmen.
Ránem i nocí tichou vítr hučí
a koruna jen vydává žalostný pak sten.
Hlína je náruč k pohřbívání.
Zimní pak nálada
mé listy zvadlé
ku spánku ukládá.
Vítr jen skučí stále silně
já však sám jak voják v poli
stojím snad i trochu neomylně
s kmenem tu ve dví.
Pravá i levá strana
jak plocha staré mince,
má duše stromu zcela upatlaná
si z lehka vzpomíná na staromilce
co chodívali do stínů větví.
Smích i pláč,
z nich zbylo věru celkem málo.
Však vám se asi
možná zdálo
že kmen můj silný dosti je.
Já vím,
že podzim dává těžké chvíle těmto stromům.
Stojím a čekám na mnoho těžkých ran.
Má koruna,
jen domov starých vran.
Já sám tu stojím jak voják v poli běžných dní.
Večerem, nocí,
a když se k ránu rozední
tak cítím se jak rozpůlený strom.
A s vranami v koruně si listy tiše ukládám
do hlíny věčné, do hlíny černé.
Do náruče Země k pohřbívání všedních dní.
Já stojím tu však dál jak rozpůlený strom...
Dílo „Jako rozpůlený strom“ představuje poutavý příklad moderní poezie, ve které se autor zabývá tématy existenciální samoty, ztráty a vztahu člověka k přírodě. Poezie je koncipována v první osobě, čímž zintenzivňuje osobní prožitek a emotivní náboj textu.
Metafora „rozpůlený strom“: Hlavní metafora je silná a výstižná. Rozpůlený strom symbolizuje psychickou a emocionální rozpolcenost, která je v textu neustále přítomná. Tato metafora umožňuje čtenáři vnímat hlubokou bolest a osamělost vypravěče.
Jasná atmosféra: Autor dokonale evokuje náladu melancholie a smutku. Využití obrazů, jako jsou vrány, vichr and prázdné koruny stromu, vytváří temnou atmosféru, která zanechává silný dojem.
Rytmus a zvukomalebnost: Jazyk je precizně vystavěný, používá různé stylistické prvky, jako je aliterace, asonance a opakování zvuků, což zvýrazňuje emocionální obsah veršů a poskytuje textu hudební kvalitu.
Univerzálnost témat: Témata ztráty, smutku a touhy po návratu ke kořenům jsou univerzální a mohou oslovit široké spektrum čtenářů. Autorův pohled na přírodu a člověka vyvolává širší zamyšlení o existenci a smyslu života.
Předvídatelnost některých obrazů: I když je dílo poetické a emocionálně intenzivní, některé obrazy a metafory mohou působit jako klišé. Například související prvky využívané v přírodních tématech, jako jsou vrány nebo hlína, mohou být vnímány jako příliš časté bez originálního zpracování.
Chybějící dynamika: V některých pasážích se může zdát, že text stagnuje a nedochází k žádnému výraznému vývoji nebo vrcholu. Přestože se autor snaží vyjádřit pocity stálé, statické existenciální krize, může to vést k dojmům monotónnosti.
Slabší dějová linka: Bez i účinnějšího narativního rámce může čtenář ztratit nit, což může snižovat celkovou přitažlivost textu. Při absenci proměny situace nebo vývoje příběhu může dojít k určité únavě a ztrátě zájmu.
„Jako rozpůlený strom“ je významným a silným dílem, které spojuje osobní prožitky s univerzálními emocemi. Přes některé slabiny, jako je předvídatelnost obrazů a absence dynamického vývoje, zůstává text emotivně silný a hluboce evocující. Autorovo mistrovství v ovládání jazyka a schopnost zachytit melancholické nálady činí toto dílo hodnotným příspěvkem k moderní poezii. V konečném hodnocení lze říci, že poezie tento světonázor reflektuje, ačkoliv se její forma občas nedotýká vší živelnosti a originality, které by mohla potenciálně nabídnout.
12.11.2024