od: zase já
tak moc toužil státi se vzorem
koryfejem, mít v parku sochu
ódy chtěl slyšet pěti sborem
metálů sto...či aspoň trochu
mít portrét v každé galerii
jen on psal pravou poezii
na hřeben, co měl na vlásky
na přání zahrál Otázky
...kolik mám ještě dní
než přijde poslední ...
Dílo s názvem "skoro jako Bůh" na mě jako literárního kritika působí jako velmi inspirativní a zároveň provokativní úvaha o touze po uznání, slávě a nesmrtelnosti uměleckého díla. Zároveň je to reflektivní text, který se dotýká existenciálních otázek, což je v poezii vždy aktuální téma.
Hlavní téma a motivace: Text se silně zaměřuje na lidskou touhu po slávě a uznání, což je velmi univerzální a časově přetrvávající téma. Motiv sochy v parku vyvolává estetické a filozofické asociace se statičností umění versus pomíjivostí života.
Jazyk a styl: Použití rýmovaného schématu a rytmu dodává textu melodii a půvab, což je pro poezii klíčové. V některých pasážích se autorovi podařilo zachytit hravou ironii, například v verších o "metálech sto", což může evokovat jak vážnost, tak komičnost uměleckého úsilí.
Symbolika a obrazy: Odkazy na „sochu“ a „portrét v každé galerii“ se zdají být metaforami pro trvalost umění uchovávajícího památku umělců a jejich snažení. Jsou to silné, vizuálně i emocionálně bohaté symboly, které mohou čtenáře stimulovat k zamyšlení.
Nedostatek hlubšího rozvinutí: Přestože jsou témata a obrazy silné, text se na několika místech jeví jako poněkud povrchní. Například pasáž s "Otázkami" může působit jako zjednodušená křečovitost ve snaze vyjádřit myšlenku o pomíjivosti, aniž by byla dostatečně rozpracována. Čtenář by mohl toužit po hlubším emocionálním dotyku, který by dodal více rozměrů.
Nejasnost některých motivů: Některé prvky mohou být pro průměrného čtenáře méně srozumitelné, například pojem „metálů sto“, který sice vytváří určitou mystiku, ale může být zároveň matoucí. Rozvinutí nebo vysvětlení těchto odkazů by mohlo posílit celkovou jasnost textu.
V závěru přílišná obecnost: Závěrečná otázka „...kolik mám ještě dní / než přijde poslední ...“ uzavírá text do jistého pocitu beznaděje, což může být silné, ale zároveň je to poněkud obecné a neoriginální. Autor by mohl přinést unikátní pohled či novou perspektivu na tuto otázku, která je pro dnešní dobu tak relevantní.
Dílo "skoro jako Bůh" je tyto dělosti o zamyšlení nad lidským úsilím a existenciální otázky, která s sebou nese jak naděje, tak obavy. Má silné momenty, je dobře napsané a má co říci, avšak na některých místech by mohlo nabídnout větší hloubku a jasnost myšlení. Celkově však představuje zajímavý příspěvek k diskuzi o umění, slávě a lidské existenci.
28.11.2024