ChatGPT | Anděl z Matrallu - Šestá kapitola

Kapitola šestá 

Cesta k Hrobce zapomenutých hrdinů

Hrad Ztracených duší jejich čerstvě vybojované útočiště, nyní sloužil jako symbol naděje a obnovy. Když se Eliora, José, Alysia a Sarina připravovali na odchod, cítili, jak v jejich srdcích vzrůstá odhodlání. Byli si vědomi nebezpečí, které před nimi leželo, ale také si uvědomovali, že čas je proti nim.

„Musíme se, co nejdříve vydat na další cestu,“ prohlásila Eliora, když stáli všichni před síní, která je naplnila zatím neprozkoumanou energií. „Každý artefakt, který najdeme, nás posílí v boji proti králi Efraimovi. „Kam vlastně zamíříme?“

Alysia společně s Josém se podívali na starou mapu, kterou jim dal král Vírion. „Pokračujme na jih k Hrobce ztracených hrdinů. Podle legendy se tam ukrývá artefakt, který nám poskytne moc přírody.

Sarina se ujistila, že má s sebou krystal, který získali na hradu Ztracených duší. Jeho teplo ji uklidňovalo a poskytovalo jí sílu, kterou potřebovala. „Jsem připravena hledat dál,“ prohlásila s odhodláním. „Chci pomoci osvobodit Matarall.“

Když opouštěli hrad, slunce začalo vycházet na obzoru a den se rozjasnil zlatými paprsky. Příroda kolem nich ožila, květiny se otevíraly a zpěv ptáků vyplnil vzduch. Cestou se snažili zanechat smutné vzpomínky na temné časy za sebou a soustředit se na naději, která se před nimi rozprostírala.

Jak šli dál, Sarina se přiblížila k Josému, který kráčel hned vedle ní. „Našli jsme první artefakt.,“ řekla s lehkým úsměvem. „Bylo neuvěřitelné, co jsi dokázal se svou holí.“

José se na ni podíval, v očích mu jiskřila energie. „Ano, zasloužíme si úspěch. Bez tebe bychom to nezvládli, Sarino.“

Sarina se začervenala a její srdce prudce bušilo. Nevěděla přesně, co cítí, ale něco v Josého slovech a způsobu, jak se na ni dívá, ji povzbuzovalo. „Myslíš, že přijde den, kdy dokážeme porazit Efraima úplně?“ povzdychla si.

„Musíme věřit, že to dokážeme. Každý krok nás vede blíže k cíli,“ odpověděl José s odhodláním. „A pokud budeme pracovat společně, nic nás nemůže zastavit.“

Když se důvody, které je spojovaly, jejich pohledy se setkaly a mezi nimi bylo několik okamžiků, kdy se čas zdál povědomý. Nostalgie se mísila s nadějí. Oba se cítili být víc než spojenci – byli si blízko přes sdílené cíle a sílu, kterou přivedli do svého úsilí.

Alysia, která šla kousek před nimi, se otočila a nevědomky je pozorovala. „Co se to děje s vámi dvěma?“ zeptala se s úsměvem. „Mezi vámi cítím jakousi magii! Něco, co vás k sobě přitahuje.“

Sarina zčervenala, ale José jenom zakrýval úsměv. „To je… nic! Jen se snažíme zaměřit na budoucnost,“ pokusil se vyhnout dalšímu rozboru, ale Sarina cítíla, jak lepení společných slov vytváří v jejím srdci měkkost.

Cestou k Hrobce zapomenutých hrdinů se dostali k potoku, jehož šumění se mísilo s jejich myšlenkami. Sarina se zastavila a zadívala se na hladinu vody. „Víš,“ začala, „když jsem byla na hradu Zapomenutých duší, připadala jsem si tak ztracená. Ale teď, když jsme spolu, cítím, že tu pro mě vždy budeš.“

José se k ní přiblížil, jeho hlas pronikl podél vody. „Neboj se, Sarino. Jsem tady pro tebe, i když se občas ztrácím, vím, že mám tebe a naše přátele.“

Sliboval jí to s upřímností, která ji zahřála. Rozhodla se nezapomenout a neskrývat, co cítí. „Mám tě ráda, José,“ vyhrkla, její oči se leskly. „Jsem šťastná, že jsem tě našla.“

José se na ni podíval s překvapením a laskavostí současně. „A já tebe, Sarino,“ přiznal, jeho hlas byl měkký. Pak se usmál, bylo tomu, tak, jako by tichá jiskra mezi nimi a probudila v jejich srdcích něco krásného.

Mezi nimi bylo teď něco víc než přátelství – byla to kouzelná vazba, která kvetla, když čelili temným silám společně.

Když prošli kolem potoka, Eliora je přivedla zpět do reality. „Pojďte, musíme pokračovat. Našim cílem je Hrobka zapomenutých hrdinů a my potřebujeme všechny síly, které máme, abychom se dostali ke druhému artefaktu.“

Sarina a José se znovu s úsměvem spojili s ostatními, ale v jejich srdcích pulzovalo něco víc. Síla přátelství se pomalu měnila na něco magičtějšího, na něco, co by mohlo vydržet i proti temným silám, které je čekaly.

S novou silou ve svých srdcích a odhodláním v duších, Eliora, Sarina, José a Alysia vyrazili k Hrobce zapomenutých hrdinů, vědomi si toho, že každá setkání, každé dobrodružství, je spojovalo víc než kterýkoli z nich mohl kdy očekávat. Temnota se výhružně zatahovala, ale v jejich srdcích se vznášelo světlo naděje a lásky.