od: mravenec
Anotace: ... když v ztemnělém nemocničním pokoji nevíte, co bude ráno...
Blues nemocničního pokoje
V představách odhrnu krajkovou záclonku,
růžičkou pobledlou hoří a voní.
O tom sním dnešního večera na sklonku,
když k snad rosou zvlhlému klínu se skloním.
Opojný krásou, nadějí, spásou,
v tajemných zákoutích heboučký pažit
mě láká a svádí, smysly mé vábí
setřít z něj pel,
to chtěl bych zažít,
když kreslí mi do mysli půvabné skici,
jež alespoň jednou shlédnout bych chtěl.
A o pohled výš, na bělostné pláni,
dva vrcholky tyčí se prosté.
Svou krásou mě konejší,
jak chléb, když mi vezdejší,
maminka podala poprvé, posté…
Zavolám z úbočí k vrcholkům s klokočím:
„Kdo jste?“
Pak uslyším ozvěnou…
odpověď:
„Jsme podstatou krásy, pro tebe odměnou,
můžeš nás učit se provždycky...
nazpaměť.“
Tak vidím tě dnes, kdy na osud čekám
a říkám si: „Peklo, či ráj?“
Ta otázka zpočátku laská i leká,
pak po duši pohladí, jak Máchův Máj,
myšlenka, ve které všechno se zračí,
když na křídlech ptačích, snese se níž.
Má milá, v tu chvíli zásadní stačí,
aspoň když srdcem ke mně jsi blíž…
Analýza a hodnocení literárního díla „Blues nemocničního pokoje“
Úvod
Dílo „Blues nemocničního pokoje“ je poetickou reflexí, která se snaží zachytit složité emoce a filozofické úvahy spojené s nemocí, nadějí a krásou v těžkých životních chvílích. Autor používá bohatou obraznost, hravou metaforiku a klasické formální prvky, což svědčí o jeho dovednosti a erudici v oblasti literatury.
Silné stránky
Obraznost a metafora: Autor využívá silných obrazů, jako je „krajková záclonka“ nebo „růžička pobledlá“, které evokují jemnost a křehkost. Kombinace těchto obrazů s emocionálním prožitkem vytváří velmi silný a působivý kontrast, který čtenáře vtahuje do zejména intimního prostoru nemocničního pokoje.
Tematika a hloubka: Téma, které se zabývá otázkami existence, krásy a naděje v souvislosti s utrpením, je aktuální a univerzální. Autor se nebojí pokládat otázky o smyslu života a smrti, což přispívá k hloubce a filozofické váze textu.
Jazyk a styl: Jazyk je bohatý a stylizovaný, avšak nikoli přehnaně vzletný. Autor dokáže najít rovnováhu mezi literárním jazykem a přirozeností, což mu umožňuje oslovit široké spektrum čtenářů. Využití pravidelného rytmu a rýmu zpevňuje strukturu a dodává textu melodický nádech.
Emoční přitažlivost: Dílo má silnou emoční odezvu, zejména v pasážích, kde se vyjadřuje touha po blízkosti a spojení. Řeč "má milá" naznačuje subjektivní vnímání a touhu po intimní vazbě, což může rezonovat s řadou čtenářů.
Slabé stránky
Některé nejasnosti: I když autor používá silné obrazy, některé části mohou působit nesrozumitelně nebo příliš symbolicky. Čtenář může ztratit nit a smysl sdělení, zejména ve chvílích, kdy se autor odklání od konkrétních obrazů a přesouvá se do abstraktní sféry.
Pomalé tempo: Vzhledem k zaměření na introspekci a filozofii může text působit pomalu a ubíravě, což by mohlo odradit ty, kteří preferují dynamické vyprávění. Tento pomalejší rytmus může navodit atmosféru, ale také může omezit atraktivitu díla pro širší publikum.
Omezená variabilita: I přes krásu jazyka a obraznosti by se autor mohl více zaměřit na různorodost tematických přístupů v rámci textu. V určitých pasážích se zdá, že se opakuje motivy, což může působit jako nedostatek inovace.
Závěr
„Blues nemocničního pokoje“ je dílo, které zasahuje do hlubokých emocionálních a filozofických vrstev lidského prožívání, zejména v těžkých chvílích. Autorovy silné stránky v oblasti obrazotvornosti, jazykové preciznosti a skutečně poetických momentů jsou potlačovány sem tam nejasnostmi a pomalým tempem textu. Celkově však jde o hodnotný příspěvek k literárnímu diskurzu, který nabízí syrové a upřímné pohledy na krásu a utrpení, a zaslouží si pozornost čtenářů hledajících hloubku v literatuře.
08.12.2024