Největší dar vesmíru

První paprsky slunce ozářily kraj, přivrácená strana kopce na východě ještě tonula v přítmí. Gréta vyšla z domku, uhladila si vlasy a zamířila na vrchol kopce. Každé ráno se vydávala pozorovat východ slunce, šla pozdravit nový den. Za pár hodin bude zase stát za pultem nevelkého obchůdku s nejrůznějším zbožím, její šéf se na ni bude žádostivě dívat a ona bude muset celou svou vnitřní silou vzdorovat pokušení někam ho poslat.

Ale teď ještě patří celý svět jen jí. Zahodila za hlavu všechny starosti, usmála se a kráčela po cestičce kolem rozkvetlé jabloně. Zavál mírný větřík, tráva zašustila, po nebi přeběhl drobný obláček.

Zmeškala to. Slunce už bylo vysoko nad zemí, když Gréta vystoupala na vrchol kopce. Dala si ruku nad oči, zastínila přímé paprsky a sledovala jasnou modř oblohy pod slunečním kotoučem. Bude krásný den.

Dívka přistoupila k obrázku se svatou Matkou Boží a pohroužila se do tiché modlitby. Lípa nad její hlavu šuměla ve větru, jinak bylo kolem dokonalé ticho.

„Promiňte, slečno, můžete mi říci, kde to jsem?“ ozvalo se za Grétinými zády.

Otočila se. Krásná vysoká mladá žena v dlouhých splývavých šatech stála na cestě a clonila sluneční kotouč. Grétě se zdálo, že vidí svatozář nad její hlavou. Ulekla se a couvla.

„Ach, promiňte, já hloupá, nevšimla jsem si, že se modlíte,“ řekla žena a zdvihla ruku. „Omlouvám se. Já jsem Lavandrel. Přišla jsem před chvílí a bloudím. Támhle za kopcem je město. Můžete mi říci, jak se jmenuje?“

„Frývaldov, paní,“ hlesla Gréta.

„Vy jste odtud? Můžu znát vaše jméno?“

„Ano, jsem odtud, jmenuji se Gréta.“

„Gréto, vidím, že uctíváte Pannu Marii. Jste tedy křesťanka.“

„Ano, paní. Všichni lidé v okolí jsou křesťané.“

„Máte zajímavý způsob uctívání Boha. Skrze utrpení a smrt k vám přichází spása. Chápete, jak je vaše víra specifická?“

„Prosím, paní? Já vám nerozumím. Vy nejste křesťanka?“

„Ne, nejsem. Ráda bych byla, ale nejde to,“ řekla žena a smutně se usmála.

„Proč by to nešlo? Pán Ježíš přijme každého člověka. Alespoň tak nám to říká páter Martin.“

„Gréto, já nejsem z tohoto světa.“

„Prosím? Vy jste anděl?“

„Ne, nejsem. Přicházím ze světa, který leží u vzdálené hvězdy.“

„Ale to přece není možné. Lidé žijí jen na Zemi.“

„Nevěříte mi. Já se vám nedivím. Co bych dala za prostý život člověka, který netuší nic o dálavách vesmíru a o problémech mezihvězdné komunikace. Jenže náš osud je jiný. Hledáme inteligentní tvory na různých planetách a snažíme se mezi nimi najít osoby, které budou schopny přijmout odpovědnost za svůj svět.“

Lavandrel si povzdychla.

„Je mi to líto, paní, ale já vám opravdu moc nerozumím,“ řekla Gréta. „Jsem obyčejná prodavačka, nikdy jsem nebyla dál než v Olomouci, nedokážu si představit, že někdo může žít u hvězd.“

„Ano. Chápu. Na tomto světě nelze najít nikoho, kdo by s námi chtěl komunikovat. Přesto můžeme vložit jistou naději do setkání s obyčejnými lidmi. Znáte Jeane d’Arc?“

„Prosím?“

„Jedna dávná dívka z Orleánu ve Francii. Lidé uvěřili tomu, že slyší hlasy z nebe. Stala se velkou vojevůdkyní a přivedla svůj národ ke svobodě. Gréto, je možné, že právě vy můžete pomoci světu. Můj hlas není hlasem světce, ale snad to tolik nevadí. Vyslechnete mě?“

„Já nevím, paní.“

„Gréto, na tento svět se valí strašná katastrofa. Šílení vládci z východu i západu se chystají zničit civilizaci, která stojí na křesťanských základech. Moji druhové mají dar předvídání, ve svých myšlenkách vidí svět, jaký bude za několik let. Žádná budoucnost však není definitivní, vždy jde jen o možnosti. Pomůžete nám?“

„Dobře. Jenže já nevím jak.“

„Řekněte důležitým lidem moje poselství. Gréta je německé jméno, pokud se nemýlím. Právě tento národ způsobí tolik bolesti jiným lidem, že to doposud historie nepamatuje. Už se to chystá. Němci napadnou celou Evropu, pustí se i do druhého nebezpečného národa světa, do Rusů. Nastane strašná válka. Tato země bude napřed vydána na milost a nemilost Němcům. Z kraje, kde nyní stojíme, vyženete všechny Čechy. Ta válka však dopadne pro Němce špatně. Rusové a Američané je porazí. Čechové se budou mstít, tento kraj postihne vyhánění podruhé. Půlku Evropy pak ovládne Rusko a bude pokračovat v ničení všeho křesťanského. Nikdo z našich vizionářů nedokáže dohlédnout konce těchto hrůz, bude to nadlouho. Musíte říci lidem, že nenávistí ničeho nedosáhnout. Jediná možnost je křesťanská láska. Boží Syn přinesl tomuhle světu velký potenciál lásky. Jenže lidé ho už několikrát promrhali. Žádnému světu ve vesmíru Stvořitel neobětoval tolik jako vám. Dal vám svého vlastního Syna. A vy jste ho zabili. A potom tolikrát zabíjeli jeho lásku v lidech jemu věrných. Tohle se příčí jakémukoliv chápání. Záviděli bychom vám Boží přízeň, ale takto jsme na rozpacích. Gréto, my to musíme zastavit. Křesťanství je největší dar vesmíru, nesmíte ho nechat zabít.“

Lavandrel skanula z oka slza. Gréta mlčela. Vtom si uvědomila, že už uplynula spousta času a ona musí spěchat do města. Pokud přijde pozdě, majitel obchodu ji vyplísní.

„Paní Lavandrel, nezlobte se, já už musím jít.“

„Volají vás povinnosti všedního dne a já vás zdržuji. Omlouvám se. Děkuji vám, že jste mě vyslechla, Gréto. Pokuste se přemýšlet o tom, co jsem vám řekla, třeba najdete způsob, jak svému světu pomoci. Buďte s Bohem, Gréto.“

„S Bohem, paní,“ řekla dívka, otočila se a rychlým krokem zamířila k městu.

Lavandrel ještě chvíli stála v paprscích ranního slunce, potom stiskla knoflík aktivátoru přenosu ve své pravé ruce a v mnohem jasnějším paprsku se rozplynula.

Gréta přišla pozdě. Hokynář jí vynadal a o polední přestávce se na ni začal sápat. Ubránila se.

Večer měl do města přijet významný politik. Gréta se místo domů vydala do hostince, kde měl promluvit k lidem. Vnutila se k němu a rozkolísaným hlasem mu líčila hrůzy, které jí oznámila Lavandrel.

„Gretchen, odkud to všechno víš?“ zeptal se jí.

„Řekla mi to paní světla Lavandrel.“

„Paní světla? Co je to za nesmysl? Vždyť ty jsi šílená! Hansi, vyveď tu pomatenou z mého pokoje!“ vykřikl Konrád Henlein a praštil rukou do stolu.