od: zase já
Anotace: na motivy stejnojmenné povídky Nikolaje Vasiljeviče Gogola, kterou napsal podle staroukrajinské pověsti.
úkol tak snadný
chtělo by se říci
jen po tři noci
hlídat krasavici
v kostele plném
mihotavých svící
co na tom
že je po ní
studentík věčný
trochu z donucení
zamčené dveře
opilé pobavení
a půlnoc už se blíží
k rozuzlení
už zvony
v dálce zvoní
křídou kruh kreslí
křižuje se bledý
skřípavě padá víko
kráska sedí
a z rakve na něj
pohrdavě hledí
co to sem
ksakru poslali?
modlí se mladík
vyděšeně mumlá
vtom na zem padá
těžká truhla
a ona protahuje
záda ztuhlá
blíží se k němu
zpovzdálí
Mládenče švarný
pojď a zahřej moje
tělo, tak mladé
plné nepokoje
jen pojď a všechno
všechno bude tvoje
hlas jako flétna
zazpívá
modlitby marné
křídový kruh plane
tak co je s tebou
chceš si užít, pane?
a bílý rubáš vzduchem
v cárech vane
kokrhá kohout
student omdlívá
když otevřeli
vlasy celé šedé
a tváře, včera rudé
hrůzou bledé
to vše prožitá
hrůza svede
když Peklo
brány otvírá
pár hodin spánku
trochu špeku, vodky
a už ho dovnitř tlačí
dokud krotký
je...dali mu nové
spodky
a rychle za ním
vchod se zavírá
zas rychle kruh
dokud se nesetmělo
na márách leží
přenádherné tělo
a s půlnocí se
k němu rozletělo
láká ho k hrátkám
a on modlí se
pak křikne zlostně
v prudkém hněvu
a náhle chlad jak
v kupě sněhu
obludy lezou ze zdí
jak do výběhu
a v divém reji
kolem svíjí se
v nejhorší chvíli
když už vůle není
kdy rozum vzdá to
dá se na modlení
v tom za oknem
ach...spásné kuropění
a všechno mizí
jako špatný sen
studenta našli
vlasy celé bílé
a oči prázdné
ne už potměšilé
už zbývá jen
poslední chvíle
v horečkách strávil
celý den
a po setmění
už ho zase tlačí
k prokletým dveřím
jeden pohled stačí
hodí ho dovnitř
a zámek se otáčí
Bůh s tebou
jestli za to stojíš
a v kruhu šílenství
už zase ho svádí
Striga šílená
pohledem hadím
jen vydrž
než rozum tě zradí
když Bůh tu není
tak se bojíš
Přijď, Pane můj
syčí prokletá
přijď a vezmi nás
z tohoto světa
oběť už čeká
krev vzduchem létá
a náhle z hlubin
dunění
tu rozletí se
oheň kolem
šílený ryk
a z díry dole
strašlivý Vij
prolétl kolem
a strašné začlo
běsnění
šílená duše
rozervaná
plamenem zloby
roztrhaná
navěky v Peklo
odevzdaná
ztracená
zmařená
a kostel se vsí
mizí v zemi
navěky ztracen
zatracený
Bůh zlomil hůl
tu nade všemi
teď víme
co to znamená
Dílo s názvem „Vij“ se vyznačuje svou tematickou rozšířeností a hloubkou, i když má své slabé i silné stránky.
Text je nekonvenčním zpracováním klasického motivu strašení a ztráty kontroly nad vlastním osudem. Příběh se četbou pomalu odhaluje jako metaforické zobrazení konfliktu mezi racionalitou a iracionalitou, a to prostřednictvím postavy studenta, který se ocitá ve víru akce, jež přesahuje jeho chápání a možnosti.
Dílo se vyznačuje poetickým jazykem, který je bohatý na obraznost a rytmus. Autor volí přirovnání a metafory, které vzbuzují intenzní emoce a přenášejí čtenáře do atmosféry strachu a zmatku. Například využití zvukových motivů – jako jsou „kokrhání kohouta“ nebo „zvony v dálce“ – umocňuje napětí.
Rytmus veršů občas mírně kolísá, což může odrážet chaotičnost situace a psychického stavu hlavního hrdiny. Struktura textu, s opakovanými prvky (např. „kruh“, „Bůh“, „Peklo“) pomáhá budovat cyklický pocit a ilustruje bezvýchodnost situace.
„Vij“ je silný literární text, který se odvážně zabývá tématy jako je strach, víra a ztráta kontroly. Je to pohádka o tématech vnitřního boje, které se odehrávají na metafyzické úrovni, avšak je třeba být připraven na výzvy, které přináší jeho náročnější jazyk a struktura. Toto dílo zůstává v paměti a nutí čtenáře k zamyšlení nad hlubšími otázkami existence a víry.
22.12.2024