Šperky Albionu

1.

V místnosti panoval jen lehký přísvit, lumina pod stropem ozařovala nevelkou pracovnu, stůl pod potemnělým oknem, velkou skříň nalevo a laboratorní pult napravo. U pultu stál šedivý muž vysoké shrbené postavy a sestavoval nějaký přístroj neznámého určení.

Průsvitná koule komunikátoru se rozsvítila bledým namodralým svitem a současně se ozval jemný zvuk rolniček.

Když se obraz v kouli ustálil, vyšel z ní hlas staršího muže s pleší a cvikrem na nose: „Pokoj s tebou, šéfe Luhasi.“

Oslovený nechal práce, otočil se, podíval se na kouli přísným pohledem a odpověděl: „I s tebou, experte Pilgrine. Co tě nutí takto pozdě večer volat svému představenému?“

„Taková ošemetná věc. Zmizela jedna cítitelka, mám podezření, že byla unesena.“

„Opravdu? Co tě vede k těmto závěrům?“

„Její přítelkyně se za ní chtěla zastavit, ale Anés, ta zmizelá, jí neodpovídala a dveře jejího pokoje byly zamčené. Tresa, ta přítelkyně, zavolala strážného a ten pak i mě. Když jsme do místnosti vnikli násilím, zjistili jsme, že je prázdná. Okno bylo zavřeno a dveře zajištěny petlicí zevnitř.“

„Takže použití portálu? Měla ta cítitelka prsten?“

„Nikoliv, šéfe.“

„A v čem spočívalo její vcítění?“

„V matematice, třetí úroveň zasvěcení.“

„Měla i jiné talenty?“

„Nikoliv. Pouze matematiku. V ostatních oblastech života příliš nevynikala. Dovolil bych si říci, že byla poměrně primitivního myšlení, ovšem s mimořádnými logickými schopnostmi.“

„Dobrá, experte Pilgrine. Děkuji za zprávy. Povoláme čtečku Viviolu.“

* * *

Ranní slunce nesměle nakukovalo do přijímací místnosti šéfa akademie Lapis. Luhas vyšel ze své pracovny, zavřel dveře a přistoupil šouravým krokem k nízkému stolku pod oknem. V dlouhé klubovce, přibližně uprostřed, zde seděla mladá žena oblečená do šedého přiléhavého kalhotového kostýmku a kouřila špičku s dlouhým náustkem.

Šéf se posadil do křesla na druhé straně stolku a zahleděl se ženě do očí.

„Zdravím tě, paní čtečko.“

„Stále slečna, pane šéfe,“ odpověděla žena a usmála se.

„Ach tak, promiň. Řekl ti Pilgrin, o co se jedná?“

„Ano, pane. Zmizela mladá cítitelka matematiky, stará 15 let, třetí úroveň zasvěcení, žádné zkušenosti s teleportací. Prošla jsem si její pokoj, samé běžné věci dospívající dívky, nějaké knížky, povětšinou dívčí románky, celkem ucházející šatník. Použití lokátoru potvrdilo podezření, že odešla portálem. Podle tachyonových stop odhaduji dobu opuštění místnosti na druhou až čtvrtou decimu večerní. Červí díra vedla mimo tento časoprostor.“

„Prosím? To je možné?“

„Ano. I když čistě teoreticky. Nejsem matematička ani fyzička, takže vám k tomu moc neřeknu. Existuje ale teorie, podle níž se na kvantové úrovni neustále vytvářejí paralelní reality, stručně řečeno sekundární vesmíry. Běžný portál pochopitelně spojuje dva body v našem časoprostoru. Přidáním vnější vícerozměrové proměnné by ale bylo teoreticky možné náš časoprostor opustit. Četla jsem o tom populární knížku od experta Mania. Ten se podobnými věcmi zabýval. Bohužel před dvěma lety beze stopy zmizel.“

„A ty myslíš…“

„Ano, není to vyloučené. Maniův asistent prý snad dokonce vlastní čtyřrozměrný prsten. Právě on byl editorem té knížky, je možné, že v expertových pokusech pokračuje.“

„A cítitelka Anés s tím asistentem něco má?“

„To bohužel nevím. Ovšem ještě jedna věc je zvláštní. Podle vektoru tachyonů v Anésině pokoji se zdá, že byl portál otevřen zvenčí.“

„To… To je neuvěřitelné. Chceš říci, že někdo z jiné reality přišel k nám a Anés unesl?“

„Je to možné, pane šéfe. Když dovolíš, zahájím pátrání a budu pokračovat ve čtení stop. Jelikož se jedná o imperiální zločin, musím informovat lorda Mrsimura. I když, po pravdě, silně pochybuji, že mi bude nějaká policie co platná.“

„Dobrá, paní… slečno čtečko. Spoléhám na tebe. Jistě bude i pro rodiče cítitelky Anés povzbuzující, že jejich dceru hledá čtečka tvé úrovně.“

„Vynasnažím se vás všechny nezklamat. Loučím se. Pokoj s tebou, pane šéfe.“