od: Philogyny1
Anotace: ---
Před horou není úniku, vykamení do všech světových stran poezie
smete ukazatel směru
hora je muž, žena, dítě, štít co ochrání tě a pak zabije, hora oře pluhem zem
světlo mění v zapouzdřených kamenech
:
Vzala opatrně skalpel vyvařený svěcenou vodou
Pomalu rozřízla starou operační ránu
Ten večer sešila silonovým vlascem na ryby / přidala popel /
/ co kdyby / obtáhla rtěnkou nostalgie /
v mikrovlnce rozpekla ciabattu / konec chatu neměl motýlka / ani švihácký límeček tchoře / najednou holý jako věci v plechovém nemocničním stolku /
vypila vypila nekontrolovatelné množství čtyřikrát destilované vodky /
Fénix nepovstal
Plevel kvete v měsíčních jahodách, řekl
Sen
Měsíc přišpendlený k úplňku mým pravým prsem
vyje vlk
z levého upíjí tlukot srdce
obrysy trav usínají
večerním sluncem
projde kolouch projde kolouch
jelen s dlaní svítáním laň
ruce
Dílo s názvem „Co bylo nejlepší? Ten, co přijde.“ je jedinečným příkladem moderní poezie, která balancuje na tenké hranici mezi surrealismem a introspektivní reflexí. Autor se nebál experimentovat s jazykem a strukturou, což nabízí čtenáři mnohé podněty k zamyšlení.
Silné stránky:
Jazyk a styl: Poezie se vyznačuje bohatým a emotivním jazykem, který evokuje silné obrazy. Například popis hory jako „muže, ženy, dítě“, jí dodává univerzálnost a ztotožňuje ji s celým životním cyklem a zkušenostmi. Tento metaforický jazyk vytváří živé představivosti a povzbuzuje čtenáře k osobnímu výkladu.
Symbolika: V textu se objevuje množství symbolů, které umožňují různorodé interpretace. Hora jako symbol překážky nebo ochrany, vyvařený skalpel a opětovné šití vyvolávají představy o léčení a bolesti. Vkládání prvků, jako je popel nebo silonový vlasec, posiluje téma cykličnosti a obnovy, které je klíčové pro lidský život.
Emoce a atmosféra: Díl dokáže vyvolat silný emoční rezonanci a atmosféru jakési melancholie a touhy. Věty jako „Měsíc přišpendlený k úplňku mým pravým prsem“ a následné obrazy intenzivně vyjadřují smutek, touhu a spojení s přírodou.
Slabé stránky:
Složitost a nedostatek kontextu: Pro laického čtenáře může být některé pasáže obtížné pochopit bez širšího kontextu. Experimentální jazyk a skryté metafory mohou vést k frustraci, pokud čtenář není dostatečně připraven na surrealistický způsob vyjadřování. Důsledkem toho může být, že některé důležité myšlenky zůstanou nepochopené nebo nedoceněné.
Fragmentace: Díl je strukturován jako soubor fragmentů, což může některé čtenáře odradit. Absence plynulosti mezi jednotlivými pasážemi může působit rušivě a odvádět pozornost od celkového sdělení.
Náročnost na interpretaci: Mnohé motivy a symboly vyžadují důkladnou analýzu, což není vždy snadné. Přílišná abstraktnost může omezit přístupnost textu a způsobit, že čtenář ztrácí zájem, pokud nenajde okamžitou spojitost s vlastními emocemi.
Závěr:
„Co bylo nejlepší? Ten, co přijde.“ je působivé a mnohovrstevné literární dílo, které se nebojí zkoumat složité a citlivé aspekty lidské existence. Skvěle zachycuje dualitu krásy a bolesti života, nicméně jeho náročnější jazyk a fragmentovanost může být výzvou pro některé čtenáře. Celkově je to fascinující příspěvek k současné poezii, který určitě potěší ty, kteří si rádi vychutnávají hloubku a nuance literárního vyjadřování.
05.01.2025