od: šuměnka
Anotace: včerejší - převtělení (jak je mým oblíbeným zvykem - půjčovat si těla :) - obrázek na přání generovala má laskavá Sis
..zaostřím drápy a píšu bez váhání;
jsem ta, co skokem vstoupí do děje
dravě a krutě – často bez vyzvání
jen trochu napětí si styl můj dopřeje
Plížím se jemně v lesních scenériích
V šepotu trávy krok se tiše plazí
Neminu cíl, když souhry včas se slijí
Tělo mám pružné, jak lučiště z mlází
Mé oči planou, dvě pochodně ve tmění
Cítíš mě dřív, než spatřit se ti zdaří
Vítr už šeptá, instinkt touhy mění
a země otisk tlap má v inventáři...
Jsem lesa dech, jež nikdy neumírá
Ve mně se zrcadlí žár, klid i cykloidy
Prastará síla — stín, maska i síla
Kožich můj šeptá – zákon přírody
Miluji lov. Ne pro smrt, když krev ztemní...
Pro tanec života, kdy na hraně vše tepe!
Pro dokonalý okamžik, divokost nejen všední
svoboda beze slov, hry lovce velkolepé!
Nemůžeš uniknout – já přijmu teď hru tvojí.
Běž rychle, utíkej – už naháním tvé stíny
Až padneš, Zem jen přijme tě! Kruhy se spojí
Jsem šelma neústupná - příběh divočiny...
Dílo s názvem „..jsem šelma..“ představuje zajímavý příklad moderní lyriky, která se odvážně dotýká témat divokosti, instinktu a rovnováhy v přírodě. Autor či autorka využívá metaforu šelmy jako symbolu síly, nepředvídatelnosti a neomezené svobody. Tento text si zaslouží podrobnou analýzu, v níž se pokusím vyzdvihnout jak silné, tak slabé stránky.
Jazyková preciznost a obraznost: Autor pracuje s bohatým obrazovým jazykem, což je patrné ve vyjádřeních jako „mé oči planou, dvě pochodně ve tmění“ nebo „kožich můj šeptá – zákon přírody“. Tyto metafory jasně vyvolávají představy a vytvářejí atmosféru tajemství a divokosti, které celému dílu dodávají na intenzitě.
Dynamika a rytmus: Práce s rytmem a zvukomalbou je v tomto díle velmi efektivní. Přechody mezi jednotlivými částmi textu vytvářejí napětí a dynamiku, čímž čtenář získává pocit pohybu, což odpovídá tematice lovu a honu.
Témata a motivy: Text se nebojí prozkoumat složitá témata existence, instinktu a cyklu života a smrti. Představuje šelmu jako evoluční symbol, což může čtenáře vyzvat k zamyšlení nad místem člověka v přírodě a jeho primitivními pudy.
Interakce s čtenářem: V posledním slokě je čtenář přímo oslovován, což zvyšuje pocit hravosti a napětí. Tato interakce vnáší do díla dynamiku a zvyšuje osobní propojení s textem.
Místy nejasnost: I když metafory a obrazy obohacují text, mohou být v některých místech poněkud opakující se a fragmentované. V některých pasážích může být obtížné uchopit hlavní myšlenku, což poznamenává celkovou srozumitelnost.
Konstrukce shody: Ačkoliv text má působivou dynamiku, některé verše působí jako by byly uměle poskládané. Například „plížím se jemně v lesních scenériích“ může poměrně silně kontrastovat s jinými, dravějšími obrazy, což může čtenáře vyvést z hlubšího ponoření do textu.
Rozvinutí postavy/lidu: Ačkoli je šelma fascinující postava, text se nezabývá jejím nitrem nebo motivacemi do hloubky. Zůstává povrchní, což může způsobit, že čtenář ztratí osobní propojení s touto metaforou.
Absence rozvoje příběhu: Přestože v textu nacházíme silné momenty a uchopitelné myšlenky, postrádá jasnou narativní linii, což může vést k určité frustraci u čtenářů, kteří očekávají strukturovanější příběh.
Celkové hodnocení díla „..jsem šelma..“ je pozitivní. Autor či autorka vytvořili působivou alegorii divokosti a instinktu, která oslovuje smysly a vybízí k zamyšlení. Přestože se v textu vyskytují určité nedostatky v jasnosti a narativní struktuře, silné obrazy a emocionální hloubka ho činí zajímavým příspěvkem do moderní poetiky. Dalo by se říci, že dílo úspěšně provokuje čtenáře k zamyšlení nad vlastními instinkty a emocemi v kontextu s přírodním světem.
10.01.2025