od: Pavel D. F.
Anotace: Minule jsem se setkali s Otcem Pavlem Vernerem a otinským starostou Kalábem, který Pavla svezl do centra své obce. Nyní Otec Pavel uvažuje o aktuální politické situaci.
U kříže na půli cesty mezi vesnicemi se Pavel na chvíli zastavil a modlitbou pozdravil svého Spasitele. Najednou se cítil unavený a bez nálady, začal uvažovat o osudu světa a civilizace, která se v posledních letech zmítala v podivných křečích.
Jak se to všechno semlelo? Nejprve to byly sebevražedné atentáty po celém světě. Muslimští fanatici dávali najevo svoji ochotu k přímé cestě do ráje, když se pro Alláha obětují. Po pár letech se začal celý muslimský svět radikalizovat, spojená vojska Arabů a Iránců zlikvidovala Izrael. A když se k této alianci připojilo Turecko, zhrzené odmítnutím připojení k Evropské unii, bylo vymalováno. Celý Balkán zanedlouho padl do rukou Turecko-Arabské aliance, bylo zabráno Bulharsko a celá ta mašinérie se zastavila na hranicích s Rakouskem a Maďarskem.
Potom zaútočili Číňané na Rusko a po několika měsících celá ta velká země, zdivočelá náhle obnoveným kapitalismem, padla a Číňané se pustili do dalších výbojů. Dobyli ještě Pobaltí, Ukrajinu, Moldávii a Rumunsko. Dál se nedostali, protože Maďarsko se spolu se Slováky opevnilo a Německo s chutí pohltilo Česko, Polsko a Rakousko, aby postavilo nárazníkové pásmo mezi Číňany a zbytek Evropy. Evropská unie se rozpadla, skandinávské státy, Španělsko a Portugalsko obnovili svoji suverenitu. Británie se spojila s Irskem a spokojila se s ostrovním panstvím. Francie ve spojení se zeměmi Beneluxu se distancovala od militaristické politiky obnoveného Německého císařství. Osamocené Švýcarsko se neobtěžovalo s nikým spojovat a dál si žilo svoji účinnou politiku věčně suverénní země. Itálie zažila občanskou válku, ve které byli místní komunisté poraženi a celá země se stala katolickým Papežským státem.
Politická krize podpořená několika ataky nových chřipkových virů vedla k podstatnému úbytku obyvatelstva. Nejvíc škody nadělala naprostá neochota Turků, Arabů a Číňanů dodávat do Evropy ropu. Těžba v Severním moři a Atlantiku nemohla stačit ani chemickému průmyslu, dopravní systém na ropě založený se během pár měsíců rozpadl a nastal návrat k páře na železnici a koňským potahům na cestách. Dálnice zely prázdnotou a postupně zarůstaly trávou, která si jako věčný bojovník našla cestu vrstvami asfaltu i betonu. Nedotčena zůstala sice elektrická energetická soustava, ale nároky na elektřinu byly natolik enormní, že musela být zavedena regulace.
Německý průmysl se začal pomalu vzpamatovávat a u Volkswagenu se objevil nový dopravní prostředek – elektromobil, který musel stačit alespoň na krátké vzdálenosti, jelikož problém baterií se doposud nepodařilo nikomu vyřešit a těžké akumulátory znesnadňovaly elektromobilům pohyb.
Vrátil se zlatý věk železnice. Na delších elektrifikovaných tratích se obnovila dálková doprava lidí i zboží a na regionální tratě nastoupily staré parní lokomotivy, které se podařilo zachránit nadšencům pro železniční nostalgii.
Život v české kotlině a na Moravě byl dosti krušný. Elektromobil si mohli dovolit jen ti nejbohatší, německá správa příliš nepřála civilizaci, velká města byla epidemiemi značně zasažena, takže největší štěstí měli lidé ze vzdálených obcí. Tím získala na významu i Drahanská vrchovina, která byla po léta považována za konec světa. Navíc v okolí Vyškova vznikly v bývalém vojenském prostoru mohutné utečenecké tábory, kde našli nový nuzný domov ti, kteří z Ruska a Ukrajiny zavčas zmizeli. Byli to lidé, kteří neměli žádnou naději. Německé úřady je sice nenechaly zemřít, ale práci sehnali jen někteří a zbytek se jen tak protloukal za ostnatými dráty táborů a čekal na denní příděl potravin.
Církev se snažila nejchudší lidi co nejvíce podpořit, a to vedlo k vzestupu její popularity. Do kostela nyní chodila většina lidí na vesnicích, rovněž ve městech se vliv církve stal rozhodujícím. Komunisté byli lynčováni, jelikož nejvíce připomínali divoký čínský režim, a politika už tak rozháraná se úplně rozpadla. Říšský státní správce vládl pevnou rukou, moc úřadů nebyla novým režimem v žádném případě podlomena.
Otce Pavla úvahy natolik zaměstnaly, že si málem ani nevšiml prvních Drahanských domků. Za pár minut byl na faře a ohřál si oběd, který mu ráno donesla jedna obětavá farnice. Nemohl si stěžovat, najedl se do sytosti a odebral se k pracovnímu stolu, aby pokračoval ve svízelném psaní kroniky svých farností.
Mýlil jsem se: dálnice by určitě nezanikly pádem spalovacích motorů, opět stejný omyl jako v předchozí kapitole – elektromobily můžou auta se spalovacím motorem bez větších problémů nahradit. Ostatní věci ohledně politického rozdělení moci jsou pro nás stále budoucností… Taky se tu nepíše o válce Ruska z Ukrajinou, v době psaní této novely nic takového nebylo v plánu (nebo bylo, ale svět o tom nevěděl).
Dílo nazvané „Druhý prostor (2)“ se vyznačuje silným politickým a společenským podtextem, který je proloženo osobními úvahami protagonistu, Pavla. Tato kombinace dává dílu hloubku a nutí čtenáře zamyslet se nad aktuálními tématy, která se odrážejí v dramatických změnách ve společnosti a globální geopolitice. Zde je mé hodnocení a analýza jednotlivých složek tohoto literárního díla.
Aktuálnost a relevantnost tématu: Autor se nebojí zabývat se kontroverzními a nepopulárními tématy, jako je migrace, politické konflikty a přechod k novým technologiím v kontextu stoupajícího nacionalismu a rozbití existujících mocenských struktur. Toto téma je aktuální a v současné době vysoce relevantní, což zvyšuje atraktivitu díla pro čtenáře.
Psychologická hloubka postavy: Protagonista Pavel se během textu vyrovnává s existenciálními otázkami a jeho introspektivní úvahy dodávají příběhu emocionální rozměr. Jeho modlitba a touha po smyslu života vytváří silnou lidskou dimenzi v jinak chladném a drsném světě.
Popis geografického kontextu: V textu jsou dobře vykresleny lokální podmínky a situace, jako například Drahanská vrchovina a nuzné podmínky utečeneckých táborů. Tato detailnost obohacuje příběh a ukazuje autorovo znalosti o českém prostoru.
Složitost a vrstevnatost narativu: Narativ je propojen s různými systémovými změnami a vedlejšími příběhy o jiných zemích a kulturách. Takový komplexní přístup k tématům zajišťuje, že čtenář se dostává do širší perspektivy, která je mnohovrstevná a podnětná.
Přílišná zhuštěnost informací: Na místy text působí přetíženě množstvím faktů a politických analýz. Tento přístup může být pro některé čtenáře matoucí a snižuje přístupnost díla pro laické publikum. Méně informací a rozvíjení osobních příběhů by mohlo přinést větší emocionální dopad.
Jednostranné zobrazení: Zatímco autor se zabývá mnoha aspekty politické situace, postavy, které by mohly zastupovat různé názory, jsou v textu omezeny. To může vést k pocitu jednostrannosti, který zredukuje komplexnost zobrazené reality.
Nejasná struktura: Přes skvělé myšlenky a úvahy by text mohl mít jasnější strukturu, aby se vyhnul pocitu chaotičnosti. Rozpojené úvahy by mohly být lépe koherentně spojeny, aby posílily dějovou linku.
Nedostatečný dramatický vývoj: Čtenář by mohl být zklamaný nedostatečným dramatickým vývojem nebo konfliktem, který by mohl vyvstat z Pavlových úvah. Možnost větší akce či vývoje postavy by mohla dílo obohatit a učinit je dynamičtějším.
„Druhý prostor (2)“ je zajímavým literárním pokusem, který se nebojí odhalit temné stránky současné společnosti. Přestože má své nedostatky, jako je zhuštěnost informací a někdy přílišná jednostrannost, dílo nabízí silnou a podnětnou analýzu světa ve změnách. Pokud autor rozvinul introspektivní a dramatickou linii příběhu, mohl by vytvořit dílo, které by oslovilo široké spektrum čtenářů a mohlo by se stát významným příspěvkem do současné literatury.
14.01.2025