od: Pavel D. F.
Anotace: Pavel zařídil práci pro ruské uprchlíky, ta se ale bohužel odehrává někde mimo naši planetu, takže jejich mizení z uprchlického tábora bude mít jisté politické dopady.
Život běžel v normálním rytmu, Pavel sloužil mše, poskytoval svým farníkům duchovní útěchu a jen v těžkých snech se mu vracely vzpomínky na pobyt ve vesmíru. Jednou ráno, když se vracel z kostela, uviděl před farou dva muže v dlouhých kabátech. Věděl, že je zle. Ti Němci taky nemají žádnou fantazii, pomyslel si.
„Státní policie. Vy jste Pavel Verner?“
„Ano.“
„Půjdete s námi.“
Elektromobil nejnovější konstrukce se drkotal po špatné silnici lesem na Žárovice. Pavel seděl vzadu obklopen dvěma muži. Ti Němci nemají žádnou fantazii. Do skoku mu ale nebylo. Gestapo je pořád gestapo, ať je jakákoliv doba.
Na bývalém náměstí Rudé armády v Prostějově odvedli muži Pavla do kanceláře svého šéfa.
„Takže vy jste Verner?“ začal muž v obleku.
„Ano, stále nechápu, čím vám mohu sloužit.“
„Letos 18. března jste se objevil v utečeneckém táboře v Dědicích a pár dní na to začali mizet utečenci. Co nám k tomu řeknete?“
„Nezlobte se, pane, ale já nechápu. Jsem katolický kněz, obchodem s lidmi se nezabývám.“
„Prý jste tam prohlásil, že se objeví nějaká paní, co bude nabízet zajímavou práci.“
„To je pravda. Ale já jsem myslel, že uvítáte, když budou utečenci řádně zaměstnaní.“
„Neštvěte mě, Verner. Vy dobře víte, co se stalo po tom, co jste se v táboře objevil. Tak ven s tím.“
„Našli si práci a odešli. To je normální, nebo ne?“
„Jenže oni neodešli bránou, pane Verner. Oni odešli někudy jinudy. A já se ptám: kam a jak odešli?“
„To vám těžko můžu říci. Měl byste se zeptat pana Pantěje, co mě do tábora doprovázel. Ten o té zprostředkovatelce věděl více.“
„Jenže ten Pantěj zmizel taky!“ křičel státní policajt. „Uteklo celkem 2854 utečenců. To není normální, to je nějaká podvratná činnost!“
„Utečenci utekli, já myslím, že je to normální. Mají to tak nějak v popisu práce.“
„Vy si ze mě děláte legraci? Ale to vám neprojde. Zavřu vás, až zčernáte.“
Služba odvedla Pavla do cely. Mysleli si asi, že ho zlomí. Ale zlomit zkušeného kosmonauta není tak lehké. První, co Pavel udělal, bylo, že si vymohl telefon a zavolal na konzistoř.
„Pan rada Pánek? Rád vás slyším, pane rado. Tady je Pavel Verner, administrátor v Drahanech. Stal jsem se z nějakého nepochopitelného důvodu vězněm gestapa, myslel jsem, že byste to rád věděl.“
„Čeho že jste to vězeň?“ nechápal rada.
„Státní policie Německého císařství. Pouze jsem použil starší označení této instituce.“
„S vámi jsou jen problémy, otče Vernere. Řeknu to panu arcibiskupovi. Určitě bude mít radost.“
Pánek zavěsil, Pavel jen pokrčil rameny a nechal se dovést zpět do cely. Pobyl tam skoro celý den, než si ho znovu zavolal velitel.
„Pane Vernere, opravdu nám nechcete pomoci s těmi utečenci? Velice bychom vaši pomoc uvítali,“ začal velitel servilně.
„Já vám nemohu říci nic jiného, než že prostě odešli za prací. Kam a jakým způsobem, to není moje starost.“
„Dobře, pane Vernere. Omlouvám se vám za způsobené nepohodlí. Zasadil se za vás státní sekretář papeže Jana čtyřiadvacátého a Německé císařství si váží přátelství a podpory Papežského státu. Uvítáme, když se na vyšších místech zmíníte, že s vámi bylo dobře zacházeno.“
Pavel vyšel z budovy a radostně se nadechl čistého vzduchu. Tak to bychom měli. Jelikož věděl, že večerní autobus jen tak nepojede, vydal se do centra a navštívil hlavní kostel, kde se dlouze modlil za Státní policii, papeže i Kalmiku a Pantěje. Snad jsou tam v tom víru času v bezpečí.
Mýlil jsem se: budova bývalého okresního úřadu v Prostějově již není k dispozici, sídlí v ní Úřad práce.
Literární dílo „Druhý prostor (9)“ nabízí čtenářům zajímavý pohled na život katolického kněze Pavla Vernera, který je konfrontován s represivním aparátem státu během temné kapitoly historie, zřejmě ve vztahu k druhé světové válce. Text se zabývá nejen otázkami identity a morálky, ale i problematikou pomoci druhým a empatického přístupu k těm, kteří trpí.
Silné stránky:
Téma a kontext: Dílo se dotýká několika silných témat jako je víra, morální odpovědnost jednotlivce v těžkých časech, ztráta svobody a humanita vůči uprchlíkům. Tato témata jsou vysoce relevantní a důležitá i v současnosti, což dílo činí nadčasovým.
Psychologická hloubka postavy: Pavel Verner je vykreslen jako mnohovrstevnatá postava. Jeho vnitřní boj, snaha o zachování integrity a víra v lidskost v těžkých podmínkách přidávají na hloubce jeho charakteru. Je zde silně ukázán jeho postoj vůči životním výzvám a snáší ji s odhodláním kosmonauta, což je metaforicky velmi silné.
Dialogy a jazyk: Dialogy mezi postavami jsou realistické a vypovídající, přičemž zachycují nejen napětí situace, ale i absurdnost doby. Jazyk je precizní a v některých místech ironický, což dodává textu na dynamice a napětí.
Struktura a rytmus: Text má plynulý rytmus, který čtenáře snadno vtáhne do děje. Příběh je prostoupen napětím a nejistotou, což vede k útlému, ale efektivnímu vrcholu.
Slabé stránky:
Postavy: Ačkoliv je Pavel Verner silnou postavou, ostatní postavy, jako jsou muži z policie nebo rada Pánek, mohou působit poněkud jako karikatury. Míra jejich psychologické hloubky není tak výrazná, což může oslabit celkovou kompozici příběhu.
Nedostatečné zakončení: Ostatní části díla nejsou poskytnuty, což by mohlo čtenářům ztížit pochopení kontextu. Závěrečné poznámky ohledně úřadu práce na místě bývalého okresního úřadu se cítí jako náhlé ukončení, které přerušuje tok příběhu a ponechává čtenáře v jisté nejistotě.
Detailní popis prostředí: Ačkoliv je příběh dobrý, místy mu chybí více popisné atmosféry. Kontrast mezi venkovním životem a vnitřními myšlenkami hrdiny by se mohl více důrazně prosadit a tím pak posílit celkové vyznění textu.
Celkové hodnocení:
„Druhý prostor (9)“ je silným literárním dílem, které se nejen dotýká důležitých morálních otázek, ale také staví do popředí lidskou důstojnost ve ztížených podmínkách. I když jsou některé postavy a závěr trochu slabší, celkově dílo zanechává silný dojem a poskytuje podněty k zamyšlení o složitých vztazích mezi vírou, morálkou a lidskostí. S notnou dávkou empatie a vzpomínky na historické okolnosti se stává cenným příspěvkem k literárnímu diskurzu.
21.01.2025