od: mr.avenec
Anotace: ... když... vracenka...
Příliš mladá Máří
Šedivou, a přece tak milou Prahou, mě před léty XY, a ještě pár navíc, po žulové dlažbě zašedlé kecky nesou…
Vlasy kožený řemínek svírá a srdce touha; či smutek…? Ach, kde jsi má Máří, kde…?
Co na tom, že vypadám jak On… Ach, kde jsi má Máří, kde…?
Manšestráky tak úzké, jak mé sevřené hrdlo; ach kde jsi má Máří, kde…(?) … víš, nikdy jsem netušil, že Máří je blonďatá; ty ano…? Ano…? Ano, je, teď už to vím… také, ale co z toho; pro mě jsi… příliš mladá… ach kde jsi má Máří… bez tebe nikdy nebudu On… nikdy tě nepotkám….
Vím, nebo si to jen myslím, třeba, potkám jich tisíc… či snad ještě víc…(?), ale žádná nebude jako ty, která mě (ne)našla… tenkrát…
Nad hlavou mi přelétl racek… je zima a k zimě racci patří, přece; zvlášť tady v Praze; ani jsem hlavu nezvedl… ach kde jsi má …
Vytahaný svetr krásy nepřidá a na krku křížek – snad proto, že se to dnes, vlastně tenkrát, nenosí – nezaujme…
Že by přece… (?) ohlédnu se. Blázne, to jen stovky kilometrů daleko právě zazvonil zvonek… „Zvonek zvoní, škola končí, po schodech (se) běží“… to moje Máří klape podpatky na školní chodbě, tam kdesi…
Na okamžik se na těch schodech zastaví, vzdychne, pak pohodí hlavou a hurá; venku je sníh akorát tak na koulovačku…
Zatřepu culíkem; pár vloček spadne na chodník a kecky, promočené věčnou pražskou břečkou zastudí… jak duše, která se tou zimou z roku XY vrací zpět…
Do časů a rozpoložení, kam patří…
Dílo "Příliš mladá Máří" je výjimečně promyšlená básnická práce, která se snaží zachytit komplexní pocity touhy, nostalgie a melancholie. Autor se zaměřuje na konfrontaci s minulostí v kontextu městského prostoru, konkrétně Prahy, která se stává důležitým prvkem v procesu sebereflexe a vzpomínání.
Atmosféra a prostředí: Autor dokonale vykresluje atmosféru šedivého města, které je plné emocí. Použití konkrétních detailů, jako jsou "žulové dlažbě" a "zima", dodává textu jakousi konkrétnost a přítomnost, která zaujme čtenáře.
Emocionální hloubka: Vyjádření touhy a smutku, zejména v opakování frází "ach kde jsi má Máří?", vytváří silný emocionální dopad. Autentické pocity protagonistu, jeho úzkost a touha po ztracené bytosti, rezonují s každým, kdo někdy zažil podobné chvíle.
Hravost s jazykem: Autor využívá jazykově hravé prvky, jako jsou otázky a opakování, což dodává textu rytmus a dynamiku. To vše posiluje pocit vnitřního dialogu, který je klíčový pro prožívání emocí.
Symbolika: Symboly, jako je racek, šedivá Praha, a zasněžené ulice, hintují na konkrétní myšlenkovou mapu, kterou si čtenář může sám interpretovat. Tyto prvky dodávají textu univerzálnější rozměr.
Nedostatečná struktura: Ačkoli je volná forma poezie pro autorovo vyjádření účinná, může se některým čtenářům jevit jako chaotická. Různé myšlenkové skoky a přesuny mezi obrazy mohou ztížit celkové pochopení příběhu.
Opakování jako zbraň i břemeno: I když dodává textu na emocionálním nátlaku, občas může být opakování fráze "ach kde jsi má Máří" vnímáno jako zbytečné a nadbytečné, čímž by mohla být ohrožena jeho celková účinnost.
Postava protagonistu: Ačkoliv autor vyjadřuje silnou touhu, postava samotného „já“ zůstává poněkud plochá. Přesto, že je emotivní, by mohla být prohloubena dalšími detaily a motivacemi, které by čtenáři pomohly více se s ní ztotožnit.
Vyhýbání se přílišné konkretizaci: Některé části textu postrádají jasnost; autor používá mnohé narážky, které nemusejí být pro každého čtenáře srozumitelné. Ačkoli to může podnítit zvědavost, pro laiky by to mohlo být frustrující.
"Příliš mladá Máří" dosahuje díky svojej atmosféře a emocionální hloubce působivého výsledku, který může zasáhnout mnohé čtenáře. Autor osvědčuje schopnost krásně spojit osobní pocity s fyzickým prostorem a dokáže čtenáře přivést na hranici nostalgie a touhy. Přesto by mohlo být užitečné omezení některých verbálních prvků a prohloubení některých postav, aby text získal ještě větší hloubku a čitelnost. Tímto způsobem by dílo mohlo být ještě silnějším a přesvědčivějším projektem.
27.01.2025