od: Philogyny1
Anotace: ---
Les je sám
bouřkou
pokořený
po kořeny
svlékla mu kůru
černou spáleninu ohanbí
popsala bez hany
Braillovým písmem
_________________
Tmou padá listí
jak ladně se snáší po svých i cizích stínech
dál a dál
i s tím vším okolo
naučils mě lhát
všechny ty tisíckrát
vykroužené piruety
schovávám v botách spolu se znetvořenými palci
o krvi nemluvím
bílá je pro slabochy řekls ztratíš víru
Pohladím tě. Něžně.
Černou hlínou za nehtama. Klínem mezi parožím.
Voníš po ohni a
nespisovně po sladový whisky voníš
jako nekonečná definice smutku
(utkám ti z něj teplý svetr)
nejsou to jiskry úlet útěk smrt podaná snítka cesmíny
spíš
vítr a svatební šaty do zimy
Dílo „chaos analogie“ je velmi zajímavým příspěvkem k současné poezii, který se odvážně dotýká různých témat lidského prožívání, kontaktu s přírodou a vnitřními emocemi. Vyvstává v něm množství obrazů a symbolů, které čtenáře vtahují do komplexní a mnohovrstevné narativní struktury.
Silné stránky:
Obraznost a symbolika: Báseň je bohatá na vizuální a smyslové obrazy. Obrazy jako „svlékla mu kůru“ nebo „černou spáleninu ohanbí“ vytvářejí silný emocionální dopad a pozvání k zamyšlení. Autor mistrně kombinuje přírodní prvky s abstraktními motivy, což přispívá k hlubšímu porozumění tématu.
Emocionální hloubka: Text vyzařuje silnou intimitu a zranitelnost. Věty jako „naučils mě lhát“ a „nejsou to jiskry úlet útěk smrt podaná snítka cesmíny“ naznačují osobní zkušenosti, které čtenáři umožňují empaticky se ztotožnit s prožitky lyrického subjektu. Tato kombinace bolesti a touhy je velmi osobní a výstižná.
Hravost s jazykem: Autor se nebojí experimentovat se syntaxí a zvukomalebností jazyka. Například spojení „pohladím tě. Něžně.“ a následné volné asociace vytvářejí pocit dynamiky a neočekávanosti, který udržuje čtenáře v napětí.
Témata a motivy: Dílo se pohybuje mezi myšlenkami o lásce, ztrátě a smutku, ale také životě a smrti. Tato univerzalita tematického rámce dává jeho obsahu širokou přitažlivost.
Slabé stránky:
Komplexnost a složitost: I když experimentování se strukturou a jazykem může být považováno za přednost, může také odradit některé čtenáře, kteří hledají jasnější narativ. Některé obrazy se mohou zdát příliš abstraktní nebo kryptické, což může speržit čtenářovu schopnost porozumět celkovému poselství.
Nedostatek kontextu: Vzhledem k tomu, že text se dotýká hlubokých, osobních témat, absence kontextu nebo příběhového rámce může některým čtenářům ztížit plné porozumění významu. Zatímco poezie má často tendenci k subjektivitě, v tomto případě by kontext mohl taktilní náboj díla posílit.
Některé fráze mohou působit uměle: I když se autor snaží o autentičnost ve formě vyjádření, občas se mohou objevit výrazy, které mohou vyznít až příliš stylizovaně a odtrženě od každodenního jazyka, což může čtenáře vzdálit od prožitku.
Celkově lze říci, že „chaos analogie“ představuje odvážný pokus o exploraci emocionálního chaosu prostřednictvím bohaté obraznosti a hluboké symboliky. Přestože může být pro některé čtenáře složitější na pochopení, její umělecká hodnota a síla v prožívání nadále přetrvávají, což z ní činí cenný příspěvek k soudobé české poezii.
31.01.2025