ChatGPT | Druhý prostor (18)

18.

Z tábora uprchlo několik dalších kněží, usadili se v různých zapadlých vesnicích a pod Pavlovým vedením rozvíjeli síť tajné církve. Pavel je navštěvoval a utvrzoval ve víře. Arcibiskup Troník byl s Pavlem ve spojení a podával mu zprávy o dění v okolním světě.

Nebylo to úplně radostné. Rusko bylo osvobozeno, Číňané se stáhli za hranice Mongolska a po uštědřené porážce lízali rány. Spojenecká vojska se vrátila do Evropy a přes Polsko byla obnovena přeprava ropy a dalších surovin z Ruska do německých továren. O nějakém osvobození Česka však nebyla řeč. Německo se muselo vzpamatovat ze ztrát, které jim přece jen válka přinesla, a Francie s Británií se o střední Evropu nestaraly vůbec.

Koncem února vtrhlo do Baldovského lomu několik tureckých vojáků a Pavel i Karel byli zatčeni. Odvezli je na komisariát státní policie do Brna a odděleně vyslýchali.

„Takže vy, pane Verner, jste prý biskup. Utekl jste z pracovního tábora a začal zasévat své rozvratné semeno do úrodné půdy duší vašich farníků na Drahansku.“

„Vy jste úplný básník, pane veliteli.“

„Nechte si ty kecy, nikdo se vás na nic neptá. To jste si myslel, že jsme tak hloupí a ničeho si nevšimneme?“

„Naopak, počítal jsem s tím, že si všimnete. Jen vám to trvalo nějak dlouho.“

„Zahráváte si ‚biskupe‘, zahráváte si. Ale my vás můžeme zavřít a dokonce i popravit. Není boha, kromě Boha a Mohamed je jeho prorok.“

„Nebudu zpochybňovat vaše přesvědčení, pane veliteli. Pokud je to ovšem přesvědčení opravdové.“

„Člověče, kdybych vás teď na místě zastřelil, brali by to mí nadřízení jako nehodu. Nemůžete být vážný, když to s vámi vážné je?“

„Jsem naprosto vážný a soustředěný, pane veliteli. Hrozíte mi tu smrtí, ale zatím jste mě ani neuhodil. Myslím, že vaše myšlenky se ubírají jiným směrem, než mi tu říkáte.“

„Tak dost. Nějak se mi tu začíná mást, kdo je vyšetřovaný a kdo vyšetřovatel. Myslím své hrozby naprosto vážně. Takže. Co jste zamýšlel svým hnutím církevního odporu?“

„Zamýšlel jsem dát lidem to, co potřebují. Tento národ je ze zásady křesťanský, to víte nejlíp sám. Sice se tu dělo leccos, ale nakonec se lidé vždy přiklonili k Bohu, ať už k církvi katolické, nebo k nějaké odnoži církve protestantské.“

„Vy jste však určitě chtěl nějak rozvracet zřízení v naší zemi, je to tak?“

„Proč bych rozvracel něco, co se rozsypává samo? Neměl jsem žádné politické pohnutky. Pouze jsem chtěl sloužit lidem, kteří mě potřebují. Církev vždy stála za svými dětmi, nic jiného v tom nebylo.“

„Ale pomohl jste partyzánské skupině k útěku do Polska.“

„Tak tohle vás trápí? Ta skupina otrhaných kluků z vesnice, kteří nevěděli, čí jsou? Poradil jsem jim, aby šli do Polska, to nepopírám, ale jak bych jim z Baldovce mohl pomoci překročit hranice, to nevím.“

„Prý máte jisté kontakty. Tak kdo to je? Mluvte!“

„Opravdu si myslíte, že vám něco řeknu? Víte, já jsem už v životě zažil ledacos. Vyšetřovaly mne německé orgány, které taky nebyly zrovna vlídné, cestoval jsem vesmírem, pomáhal jsem celým národům proti útlaku, nemůžete mě zastrašit. Dobrý boj jsem bojoval, víru svou si zachoval. Přijde-li nyní konec mého života, přijmu to s klidem.“

„Poslyšte, biskupe, jak jste to myslel s tím vesmírem?“

„To by vás tak zajímalo, co? Navštívil jsem Jupiter a jednu planetu u cizího slunce. Jenže vy mi stejně nebudete věřit, tak proč vám to vykládám.“

„Poslyšte, biskupe, zmizte. No co na mě hledíte, vypadněte!“

„Bez svého kolegy Karla neodejdu.“

„Pro Boha, Alláha, u všech andělů nebeských, vypadněte, když vám to říkám, a nevymýšlejte si!“

„I kdybyste se zaklínal samotným ďáblem, bez Karla nepůjdu.“

Velitel nechal Pavla sedět samotného v místnosti, kde měl svůj počítač a spoustu jistě tajných dokumentů, a šel zařídit Karlovo propuštění. Když odcházeli, přitočil se k nim s vysvětlením.

„Před tím, než sem vpadli Turci, jsem byl vášnivým fantastou, četl jsem Ikárii a jezdil na cony. Každý jiný by vás měl za pitomce. Jenže já vím, že Rusové zvítězili ve válce díky velké podpoře svých vesmírných sil. Mají zajímavé technologie, které jim může celý svět závidět. Pokud jste skutečně navštívil planetu, které říkají Zarja, nemůžu si vás vzít na svědomí. Když do večera zmizíte z Brna, budete v bezpečí. Jo, do toho Baldovce se nevracejte, chápete…“

Pavel s překvapeným Karlem přešli kolem tramvajové zastávky na České ulici a zamířili k Řečkovicím. Pěší cestu z Brna do Baldovce sice Pavel neznal, ale když půjdou do Blanska a pak nahoru, tak nemůžou zabloudit.

Když se Karel vzpamatoval, řekl: „Otče biskupe, proč nás tak rychle propustili? Co je to ta Zarja?“

„Velitel státní policie nebyl žádný pitomec, Karle. Znal věci, před kterými ostatní lidé zavírají oči. U nás v církvi je to téměř móda odsuzovat lidskou fantazii a nahrazovat ji dogmaty. Ten velitel věděl, že Rusové mají přístup do vesmíru otevřený, a uvěřil mi, že jsem s nimi ve vesmíru byl i já.“

„To je ovšem jen nějaká výmluva, otče biskupe. Nebo není?“

„Není, Karle,“ povzdychl si Pavel. „Loni na jaře jsem se omylem opravdu dostal do vesmíru a byl jsem na vzdálené planetě Zarja, odkud podnikli Rusové svůj drtivý útok na Číňany ve své zemi. Nechci po tobě, abys mi tohle věřil. Úplně mi postačí, když budeš věřit v Boží milost, která se občas objeví na místě, kde bys ji v žádném případě nečekal.“

--- --- ---

Mýlil jsem se: V době psaní této novely jsem považoval časopis Ikarie za jakousi konstantu dění v oblasti literatury a filmové tvorby v žánru sci-fi. A vidíte, Ikarie padla a vznikla XB-1. No a letos zanikla i ta – změnila se ve fanzin uzavřeného spolku bývalých předplatitelů.