ChatGPT | Druhý prostor (22)

22.

Pavel býval často v kanceláři hluboko do noci, obnovený stát si žádal plnou pozornost. Navíc nechtěl odbývat své původní povolání, a tak každý den ráno sloužil mši v kapli chrámu svatého Víta.

Dokončil své povinnosti prezidenta a s úlevou otevřel breviář, aby se pomodlil večerní chvály. Modlitba byla významnou vzpruhou po dni plném úřednické práce, setkávání s cizími lidmi a přípravou projevů. V modlitbě se mohl ponořit do milosti všemohoucího Boha a zapomenout na celý svět.

Odložil breviář a vydal se do svého bytu. Jako obvykle použil osobní portál, který mu ušetřil cestu přes prázdná hradní nádvoří a temný hvozd zahrady v Jelením příkopu. Vstoupil do portálu a vtom se to stalo.

Neocitl se ve svém bytě, kolem byla spousta světla, vzduch voněl po ozónu. Proti němu stála zářící ženská postava a dívala se na něho velkýma černýma očima bez víček. Neznámá se uklonila a z jejích zavřených úst vytryskla slova.

„Zdravím tě, biskupe Pavle, já jsem Aerlien.“

„Ty jsi anděl?“ zeptal se popletený Pavel.

„Pokud myslíš duchovní bytost bez hmotného těla, pak ne. Jak vidíš, mám hmotné tělo, možná trošku jiné než ty, ale naše myšlenky jsou v mnohém shodné. Jsem kněžkou řádu Nejvyššího Univerzálního Boha.“

„Kde to jsem?“

„Jsi v našem světě ve Druhém prostoru.“

„Druhý prostor, o tom jsem nikdy neslyšel.“

„A přesto je Druhý prostor součástí velkého díla stvoření. My žijeme z přímé energie našich všepřítomných hvězd. Kdysi jsme taky byli bytosti, které potřebují jídlo připravené z rostlin, ale to je již za námi. Naše těla se přizpůsobila okolnímu prostředí a pro čerpání energie nyní nepotřebujeme žádné zprostředkovatele.“

„To je krásné, žít v souladu s celým světem a nebýt závislý na zabíjení jiných životních forem.“

„Vidíš, říkala jsem, že naše myšlenky jsou v mnohém shodné. Jsi dobrý člověk, biskupe Pavle, a my jsme si tě proto zvolili za svého emisara ve světě lidí. Sami do vašeho světa nemůžeme, protože je tam velice málo energie, takže bychom zahynuli. Ale ty nyní jsi v našem světě a vše si to vyžádalo jen jednoduchou úpravu tvého prostředí. Pouze na sobě máš mikroskopický nezničitelný film, který ti dodává kyslík a filtruje ostré světlo našich sluncí.“

„Musí tu být velmi mnoho sluncí, ani je nedokážu rozeznat od sebe.“

„Ano, náš svět je naplněn životodárnými hvězdami. Naše planeta je jediné místo v naší soustavě, kde je možný život. Slyšel jsi už někdy o temné hmotě vesmíru?“

„Možná jsem něco zaslechl, je to nějaká hmota, která svým množstvím převyšuje významně viditelnou hmotu hvězd, ale jde jen o hypotézu, nebo se mýlím?“

„Ve vašem prvním světě je většina hmoty vesmíru soustředěná do neviditelné temné hmoty, která se nachází v mezihvězdném prostoru. Hvězdy jsou pouze chuchvalce hmoty, kde hustota dosáhla kritickou hodnotu a zažehla termonukleární reakci. U nás je tomu naopak. Naše hvězdy jsou všude kolem nás a svítí svojí termonukleární reakcí, zatímco jen v malých oázách se nachází chladnější temná hmota, ze které je stvořena třeba tato planeta. Dá se říci, že náš druhý svět je negativním obrazem vašeho světa. Jsme na stejném místě, pouze jsme posunuti v jednom vyšším rozměru. Tam, kde je u vás temná hmota, jsou u nás hvězdy. A tam, kde jsou u vás hvězdy, tam je u nás temná hmota planet. Vlastně bychom ani neměli našim obyvatelným světům říkat planety, protože neobíhají kolem žádné z hvězd, nýbrž jsou ukotveny na místě negativní gravitací našeho prostoru.“

„Takže nyní jsme někde tam, kde je u nás Slunce?“

„Výborně. Přesně tak tomu je. Náš životní prostor odpovídá rozměrům vaší hvězdy.“

„A naše planety? Ty jsou přece někde mezi tím.“

„Ano, přesně tak. Vaše planety jsou shluky temnější hmoty, ale skutečná temná hmota je odtlačena slunečním větrem, který tryská z vašeho Slunce, do bezpečné vzdálenosti. Stejně tak v našem prostoru je negativní gravitací dosaženo určitého prostoru mezi všemi slunci na naší obloze a místy, kde žijeme. Bez tohoto prostoru ‚mezi‘ by nebyl žádný život.“

„To je fascinující. Kdyby tohle viděli naši vědci, asi by se toho mnoho v našem světě změnilo.“

„Ano, je to možné. A taky se toho ve vašem světě mnoho změnilo, když jsme náš svět ukázali člověku, který se jmenoval Gennadij Petrovič Paustovskij.“

„Vy znáte ruského prezidenta?“

„Nyní, ve vašem subjektivním čase, je to ruský prezident. Tehdy to byl mladý nadějný vědec, který vykazoval neobyčejnou míru schopností chápat zákonitosti vícerozměrného vesmíru.“

„Říkáš, že nemůžete do našeho světa, a přitom nás znáte. Jak je to možné?“

„Naše přístroje, vytvořené z negativní hmoty, jsou schopny prostupovat vaší hmotou i prostorem, a tak můžeme studovat všechno, co se u vás děje, a taky vás, lidi. Naše civilizace je stará několik miliard let, naučili jsme se mnoho věcí, které vám mohou připadat jako zázraky.“

„Pokud jsou vaše přístroje z negativní hmoty, pak musí s naší ‚pozitivní‘ hmotou reagovat a anihilovat se v obrovském výtrysku energie.“

„Nikoliv nutně. Ty jsi tu taky nevybuchl a jsi přitom ve světě negativní hmoty. Vždy záleží na fázovém posunu ve vyšším rozměru. Nicméně o energii jde především. Energie je jediným směnitelným platidlem ve všech myslitelných vesmírech. A to je náš problém. Paustovskij rozpoznal veliký potenciál pohybu energie ve vyšších rozměrech a na základě svých objevů postavil zařízení pro transport osob a věcí pomocí červích děr na libovolné vzdálenosti v prostoru a čase. Jenže nic na světě není zadarmo. Dovedeš si představit, jaké množství energie je potřeba na vytvoření a udržení stabilní červí díry? Je to astronomické množství, které není možné ve vašich jednotkách vůbec zobrazit. Vaše červí díry musejí energii odněkud brát. A berou ji z našeho Druhého prostoru. Dříve to ani tak nevadilo. Bylo jen několik portálů, které byly schopny vytvořit ve vašem prostoru červí díru. Nyní ale, měřeno naším souhlasným subjektivním časem, dochází ve vašem prostoru k aktivaci několika stovek tisíc červích děr za jediný obrat vaší planety kolem své osy. Na to ani náš prostor, složený z nezměřitelného množství sluncí, nestačí. Náš svět se začíná ztemňovat. Energie použitá pro otevření červí díry se po jejím uzavření sice neztratí, vrací se do našeho prostoru, jenže je to v podobě, kterou my neumíme využít. Pokud bude používání červích děr ve vašem prostoru pokračovat, náš svět zahyne.“

„To je ale velký problém, to Paustovskij neví?“

„Neví nebo nechce vědět, jaký je v tom rozdíl? Můžeme samozřejmě evakuovat tuto ‚planetu‘ a přemístit se do jiné hvězdné soustavy, ale jeden svět, kterého si vážíme, zanikne. A jednoho dne se energie našich sluncí vyčerpá na takovou míru, že přestanou fungovat vaše červí díry a je možné, že se zhroutí v okamžiku, kdy jimi bude někdo procházet.“

„Takže nebezpečí hrozí i nám?“

„Ano, i vám. Vy lidé jste zajímavý a neobyčejně dravý druh. Během několika tisíciletí jste dosáhli závratné úrovně, ale cena je vysoká. Hlavní zásadou civilizovaného světa je brát si jen takové množství energie, které se samo nabízí jako jistý odpadní produkt reakcí v nitrech hvězd. Vy se chováte velice nezodpovědně. Zatímco vaše slunce poskytuje dostatek odpadní energie, kterou můžete přímo využít, vy místo toho čerpáte energii ze zdrojů vaší planety, které se tvořily po mnohem delší dobu, než trvá vaše civilizace. A nyní dokonce využíváte stejným dravým způsobem energii jiného prostoru. Kde se hodláte zastavit? Až vyčerpáte úplně všechno, co se vám nabízí? Nezanikne pak náhodou vaše civilizace, která je na podobném pirátství celá postavená? Vybrala jsem si tebe, biskupe Pavle, protože jsi člověk, který je schopen naslouchat nářku celého stvoření nad vaším divokým způsobem jeho zneužívání. Musíš to šílenství zastavit. Paustovskij již nenaslouchá hlasu rozumu, museli jsme zvolit někoho jiného. Pomůžeš nám?“

„Já nevím, Aerlien, jsem pouze prezident malého státečku uprostřed Evropy. Lidé celého světa mi nebudou naslouchat, pokud se sami nepřesvědčí, že se děje něco nepřístojného. Celá ekonomika Ruska je nyní založená na vývozu technologie časoprostorových portálů a Rusko je velká země.“

„Ty vaše žabomyší spory a státečky! Copak si vůbec neuvědomujete, jak je vesmír veliký? Jakých met byste mohli dosáhnout při střízlivém využívání jeho zdrojů? Budete stále všechno kolem sebe jen ničit? Vaše náboženství neobsahuje žádné přikázání ‚nezneužiješ energie bratra svého‘? Není žádná naděje?“

„U nás se říká, že naděje umírá poslední. Opravdu nemáme žádné přikázání, které jsi citovala. Možná je to proto, že nemáme jednotné náboženství. Náš svět je, jak tak vidím, žumpa stvoření. Budu dělat maximum, abych současnou situaci zvrátil, ale je to jen malá jiskřička naděje v zoufalé záplavě lidského sobectví.“

„Věříme ti, biskupe Pavle. Naše naděje je ve tvých rukou. Pokud zachráníš náš svět, potom tě jistě Nejvyšší Univerzální Bůh odmění nekonečnou blažeností své přítomnosti, ve kterou doufáme my i vy.“

Světlo zmizelo a Pavel se ocitl ve svém bytě. Jen letmo se podíval na hodiny. Neuplynul žádný měřitelný čas od jeho odchodu z prezidentské pracovny. Jenže tohle nebyl sen. Příliš silně se setkání s bytostí nazývanou Aerlien zapsalo do jeho mysli.