od: Anfádis
Myslím si slova kouzelná
Co sama sebe chtějí slyšet
Ústa se ale vzpouzela
Kýči z klišovitého plyše
Zůstala aspoň parketem
Pro taneční pózy úsměvů
Za sametovou oponou
Mně však vůbec není do zpěvu
A zas mám okousané nehty
Dílo s názvem „A zas“ je krátkou, ale výstižnou básní, která se zabývá vnitřními pocity a konfliktami autora. Jak již název napovídá, zde můžeme vypozorovat cykličnost a opakování, což je také jedno z ústředních témat básně. Pojďme se na ni podívat podrobněji.
Báseň se na první pohled jeví jako introspektivní úvaha o slovní komunikaci a umění. Autor se snaží zachytit jakési kouzlo jazyka, což se však v kolizi s realitou ukazuje jako obtížné. „Myslím si slova kouzelná, / Co sama sebe chtějí slyšet“ naznačuje touhu po estetice a uměleckém vyjádření, současně však vyvstává otázka, zda tato slova nejsou jen prázdná.
Druhá strofa přináší kontrast mezi pozitivním vyjádřením („úsměvů“) a vnitřním neklidem, který autor prožívá („Mně však vůbec není do zpěvu“). Zde se ukazuje nuance mezi vnějšími očekáváními a vnitřními emocemi.
Závěrečná věta „A zas mám okousané nehty“ završí celou úvahu silným obrazem, který naznačuje nervozitu a nespokojenost s vlastní situací či prožíváním. Napětí mezi tím, co chceme sdělit a tím, co skutečně cítíme, je tu vyjádřeno velmi účinně.
„A zas“ je báseň, která sice nepostrádá originalitu, avšak v některých ohledech by mohla těžit z větší hloubky a rozvinutí některých motivů. Přesto působí jako silné vyjádření vnitřních pocitů, se kterými se mnoho čtenářů může ztotožnit. Autorova schopnost zachytit spojení mezi slovy a emocemi je výjimečná, a přestože má dílo své slabší stránky, celkově nabízí osvěžující pohled na vnitřní lidi.
05.02.2025