ChatGPT | Co cítíš...?
od: mr.avenec
Co cítíš...?
Anotace: ... když...
Co cítíš…?
Co cítíš, moje milá?
Je to rozkoš, nebo síla,
když naše horká těla
– tak jsi to přece chtěla –
v jedno teple, vlhce splynou
a snad je jenom mojí vinou,
že vlny tvého hlasu,
nepostrádají krásu
a škvírou mezi rámy
se na nočním náměstí,
až pod kostelní trámy
mění ve vzkaz štěstí…
Co cítíš, dívko krásná,
když pozvánka tak jasná -
v pravém úhlu nohy;
máš pro pozvání vlohy…
Slza v dálce, kdesi,
tam růžoví snad vřesy (?)
prsty na březích tůňky,
jak ptaly by se: „Kde jsi?“
Co cítíš, moje lásko,
když klekáš si a páskou
na očích nepronikne nic?
Pak náhle tvoji hebkou líc
pokryjí bílé slzy.
Snad ptáš se: „Proč tak brzy?
Já pocítit je chtěla,
však jen později, pouze.“
(Ach moje milá, co ty víš,
když stojím ke tvé tváři blíž
o prosté mužské touze!)
Pak v naději, že najdou cestu správnou,
otevřeš ústa a cítíš mužnost dávnou
i chuť té mojí chlapské touhy.
Kdo jen za to může?
To tvých úst dotyk pouhý.
Co cítíš, nádherná má paní,
když potom, v rámci milostného hraní
objímáš něžně rtíky svými,
zatímco píši neumělé rýmy
na tvoji ženskost, půvaby i krásu,
mou „hrdost“; vidíš v ní svou spásu?
Já jenom vím, že vedle tvých
umů lásky, umů milostných,
tvůj charakter se v ryze čistý mění,
hlava tvá je plná skutečného snění
a duše, jako čistý padlý sníh…
Dílo s názvem „Co cítíš...?“, jež nosí značné známky romantické poezie, nám předkládá intimní a zjitřelé dotazy na pocity milostné dvojice. Jeho struktura je založena na opakujícím se ústředním motivu, který je jakýmsi ústředním stavebním kamenem – otázkách týkajících se emocí a prožitků.
Silné stránky:
-
Emoční hloubka: Již na první pohled je patrné, že autor vyniká schopností zachytit nuance romantického cítění. Otázky položené milé partnerce se jakoby stávají metaforou pro složitost mezilidských vztahů a otevřenost k prožívání. Tím, že skrze verše oslovuje „moji milou“, autor elegantně vytváří atmosféru osobní intimity.
-
Jazyková a obrazová bohatost: Autor disponuje bohatou slovní zásobou a umně navozuje obrazy, které oslovují čtenáře. Výměna vůní, atmosféra noci a metafory týkající se přírody (vřesy, tůnky, sníh) vytvářejí živé vizuální představy, které posilují emocionální prožitek.
-
Rytmus a zvukomalebnost: Sestavení veršů a jejich rytmika vložená do formy, přispívají k melodickosti textu. Pochvalné řetězce, jako „v jedno teple, vlhce splynou“, ukazují na dovednost autora vytvářet příjemné zvukové efekty, které zvyšují celkový estetiký dojem.
Slabé stránky:
-
Nekonzistentní hloubka myšlenek: Ačkoliv text nabídne několik silných a dojemných momentů, místy se myšlenková hloubka jeví being neurčitá. Například užití otázek „Co cítíš“ se sice opakuje, ale ne vždy odpovídá na hloubku situací, které popsány jsou. Možná by bylo účinnější, kdyby autor použil různé formy vyjádření emocí jinými než formou otázek, čímž by posílil konkrétnost a hloubku sdělení.
-
Občasná nejasnost: Některé obrazy a myšlenkové spojení by mohly být čtenářům zcela jasné, avšak mohou i ponechat prostor pro nejasnosti. Například pasáž „slza v dálce, kdesi“ je pitoreskní, avšak odkaz na emoce by mohl být pro čtenáře rozporuplný a zapletený.
-
Méně důrazné zakončení: Poslední verše se snaží ve vizi emoce dostát vážnosti vyznání, avšak celkově vyznívají trochu podúplně. Rozlučovací tóny by mohly mít silnější dopad s výraznějším zaměřením na hlavní myšlenku celého těla díla.
Na závěr lze konstatovat, že „Co cítíš…?“ se vyznačuje silným fyzicko-emocionálním nábojem, jazykovou vytříbeností a uměním vyjádřit romantiku prostřednictvím obraznosti. I když některé elementy by mohly být dopracovány pro větší efektivitu, v celkovém součtu vykazuje toto Dílo atraktivitu a povzbuzující hloubku, která přímo oslovuje citlivého čtenáře.
07.02.2025