od: zase já
Viktor Michajlovič Vasněcov: Princezna, která se nikdy nesmála (Něsmějana)
kolik roků
tolik snů
v každém kroku
tisíc dnů
zkus to trochu
oddálit
než tě hochu
to tvý číslo
povalí
kolik času
asi máš
sám se hlasu
nezeptáš
toho co ti
spočítá
tři...dva...jedna
pak jen bedna
rozbitá
v mezích daných
možností
zkus se bránit
hlouposti
je to těžké
když je tvá
stará duše
jen tak suše
znuděná
Dílo „blues o nudě“ představuje zajímavý příspěvek k současné české poezii, v němž autor využívá prostý jazyk a rámcovou strukturu k vyjádření komplexních emocí a stavů mysli. Pojďme se na něj podívat podrobněji.
Tématika: Autor se rozhodl pro zpracování univerzálního a aktuálního tématu – nuda a existenciální apatie. Nuda jako státní pocit je častým motivem v literatuře, avšak zde je zkoumána v kontextu osobního prožitku, což čtenáře vyzývá k zamyšlení nad smyslem a kvalitou života.
Rytmus a struktura: Text je napsán v pravidelném, téměř písňovém formátu, který zlepšuje čitelnost a působí přirozeně. Opakování některých frází (např. „kolik“ a „zkus“) dodává dílu melodramatický prvek, což umocňuje jeho emocionální dopad.
Jazyková jednoduchost: Autor volí jednoduchou a srozumitelnou češtinu, což zajišťuje dostupnost textu širšímu publiku. I když je jazyk prostý, dokáže vyjádřit hluboké pocity a myšlenky.
Vizuální a symbolické prvky: Odkazy na „bednu rozbitou“ a „stará duše“ evokují nostalgické a melancholické pocity, čímž se čtenář dostává do psychologického prostoru samotného autora. Tyto obrazy dodávají dílu hloubku a podněcují k zamyšlení.
Nedostatek rozvinutí: Ačkoliv je téma zajímavé, některé myšlenky by si zasloužily hlubší rozvinutí. Například, postava „hochu“ je zmíněna, ale není dostatečně prozkoumáno, jak konkrétně zasahuje do prožívání „Něsmějany“. Kdyby byl příběh rozšířen, například o kontext vztahu mezi protagonisty, mohl by to dodat větší emocionální hloubku.
Opakování a monotónnost: Některé pasáže se opakují víc, než je nutné, což může vést k pocitu monotónnosti. Například otázky o čase a hlase mohly být variabilní, aby lépe udržely zájem čtenáře.
Nejasnost některých metafor: Sloka „zkus se bránit hlouposti“ by mohla být interpretována různými způsoby, což může vést k nejednoznačnosti. Zda by autor nemohl poskytnout více kontextu, aby čtenář lépe pochopil, co přesně je míněno hloupostí, by bylo prospěšné.
„Blues o nudě“ přináší osvěžující perspektivu na známé téma nudy a existence, avšak je třeba mu věnovat pozornost v oblastech rozvoje myšlenek a vytváření více pestrobarevných obrazů. Celkově je to dílo, které ukazuje na velký potenciál autora, jenž se může ve svých příštích textech rozvinout a prohloubit své záměry. Koneckonců, v jednoduchosti může ležet krása – a v tomto případě tomu tak skutečně je.
08.02.2025